Vadí vám, že prezident Zeman zatím nepřijal demisi ministra kultury Staňka?Anketa
Ve volbách do europarlamentu zvítězilo ve Francii Národní sdružení Marine Le Penové. Co vy na to?
Je nutno říct, že za těch padesát let ve Francii se cítím být víc Francouzem než Čechoslovákem. K volbám jsem šel s myšlenkou dát najevo projev nespokojenosti se současnou francouzskou politikou. Volil jsem tedy právě Národní sdružení. Prostě jsem tak vyjádřil hlavně svůj nesouhlas. Podle mě se řada lidí zachovala stejně, proto Marine Le Penová vyhrála. Ostatně její strana dnešní vládnoucí garnituře nejvíc vadí. Evropské unii řada lidí z venkova už moc nevěří. Ve Francii se velmi často střídá levice s pravicí, ale vítězové dělají to samé, jako předchozí garnitura. Aparát je tak nacucaný byrokracií, že to těžko někdo změní.
Takže ode zdi ke zdi. Emmanuel Macron a jeho strana Na pochod! zvítězili předtím celkem přesvědčivě. Pak se začaly bouřit žluté vesty, odbory a vyhrála Le Penová. Působí to na mě, že jsou Francouzi tak trochu schizofrenici...
Ve Francii se podle mě moc věří na rychlé zázraky. Ostatně ani nevím, jak se dostal na výsluní Macron. Předtím byl ministr, odešel ze Socialistické strany, tedy od Francoise Hollanda. Nejspíše ovlivnil mnoho lidí, ale z počátku prezidentské kampaně jsem osobně vlastně nevěděl, kdo to je. Nasliboval hory doly a pak ticho po pěšině. Vydával se za levičáka a pak ukázal pravicovou tvář. Teď už mu ale spousta obyčejných lidí přestala věřit. Nová politika se nekoná.
Žijete na vesnici, ale v podstatě třikrát do týdne jezdíte do Paříže. Jak rozdílný je ve Francii v politických preferencích venkov od větších měst?
To je starý francouzský problém. Politika se dělá v Paříži a lidi na malých městech a vesnicích mají dojem, že na ně každý kašle. Ostatně žluté vesty, byť často demonstrují ve velkých městech, pocházejí většinou z maloměst či z venkova.
Jak vlastně skončila národní debata o směřování země?
Toť otázka. Macron jezdil hlavně po větších městech a starostové mu tam přednesli připomínky občanů. Musím pravdivě říct, že jsme to nějak detailně nesledoval. Nicméně mám z letmých zpráv dojem, že vlastně ještě nijak nereagoval. Ve volbách do europarlamentu dostal za vyučenou, ale vlastně nijak nezareagoval. Změny žádné, ticho po pěšině. Mám pocit, že se bude držet koryta a přemýšlet o argumentech k příští volební kampani.
Francouzská média řešila, že v sídle francouzského premiéra v Matignonském paláci proběhlo setkání všech nových europoslanců, ale dopředu odmítly účast některé levicové strany s tím, že se s lidmi od Le Penové nehodlají bavit. Co si o tom myslíte? Jsou „Le Penovci“ fašouni?
O tom si myslím své. Starý Jean-Marie Le Pen už padesát let kritizuje nejen levici, ale i pravici. Pravda, že měl kdysi dost radikální výstupy, které byly za hranou. Byl za ně odsouzen. Jako voják z alžírské války, kde přišel o oko a zažil si svoje, měl prostě drsnější vyjadřování. Začal se pak ale krotit. Jeho dcera je advokátka, umí mluvit a je celkem diplomatka. Je trochu z jiného těsta než její táta.
Stále operovat u jejich jmen s neofašismem je zavádějící a hloupé. Až se divím, že ji v demokratické zemi jako je Francie mohou stále takto napadat. Vypadá to, že lidé, co tohle slovo v těchto souvislostech užívají, ani nevědí, co fašismus opravdu znamenal.
Ve Francii byl zahájen program národní služby pro mladé. Dva týdny nosí uniformu, zpívají hymnu, seznamují se se základy první pomoci anebo s tím, jak zvládat krizové situace, a to všech bez mobilů. Prospěje to zdejším teenagerům?
Je to dobrá myšlenka. Já jsem generace, která to zažila v komunistickém Československu a občanská výchova byla spíš propaganda a buzerace režimu. I tak se tam člověk naučil dost potřebné věci. Ve Francii se však obávám, jak to dopadne. Zdejší mládež je hlavně zaměřená na chytré mobily, počítače a počítačové hry. Trochu bych se o ty mladé bál. Tak uvidíme, třeba jim to pomůže.
Francouzská mládež tedy žije podle vás tak trochu mimo realitu a je změkčilá?
Bohužel, je to tak. Není přeci normální, když dítě neumí pozdravit. Úcta ke starším se u některých úplně vytratila. Na druhou stranu bych v tomhle nechtěl zobecňovat nad únosnou míru. Znám skvěle vychované mladé lidi. Většinou jsou vychované ve víře v Boha, chodí do kostelů.
Ostatně povinná vojenská služba byla také k lecčemu dobrá. Měl jsem ji v Československu ještě dvouletou a většina mladých kluků při ní dospěla.
Do jaké míry vám to jako emigrantovi pak pomohlo, že jste si v cizí zemi našel celkem rychle uplatnění?
Pomohlo mi to hodně. Francie byla mojí první životní dovolenou v cizině. Jsem totiž syn bývalého politického vězně. Zrovna jsem byl ve Francii, když Československo napadla Varšavská smlouva, a tak jsem tam zůstal. Potkal jsem se pak s manželkou, která má slovenský původ, takže v nás stále žije československá myšlenka a s rozdělením republiky nesouhlasíme. Až tady se ze mě stal opravdový československý vlastenec.
Tady ve Francii se československé spolky vždy trochu hašteřily. Sokolové, dobrovolníci, rodáci a další. My jsme ale mezi nimi nikdy nedělali rozdíl. Chodili jsme ke všem. Když jsem se později stal členem Sdružení československých dobrovolníků ve Francii, tak jsem poznal moře zajímavých lidí. A v té myšlence se snažím pokračovat. Je v tom hrdost na naše otce a praotce, ale i trochu odezva na bývalý režim v Československu.
Takže jste si československé vlastenectví uvědomil ve chvíli, kdy jste se začal stávat naturalizovaným Francouzem?
Přesně tak. Dostal jsem se do svobodné země a člověk mnohem hlouběji přemýšlel o svých kořenech. Československa si velmi vážím. S manželkou jezdíme jak do Česka, tak i na Slovensko, a jezdíme domů. Ale je pravda, že nejvíc domů jezdím zpět do Francie. Určitě jsem nejvíc Francouz.
Kromě všech funkcí, které dnes máte, jste také bývalý vedoucí Doliny, poslední a již neexistující československé restaurace v Paříži. Jaký byl přístup krajanů k vaší restauraci?
Byla to spíš hospoda, zajímavá zkušenost. Provozoval jsem ji třicet let a poznal moře úžasných lidí, jako třeba diplomata Artura Londona, co o své tragédii v komunistickém Československou napsal knihu Doznání. Jednou přijel krajan z Ameriky jen na otočku. Nicméně se našli i ti horší. Jednou mě vykradli, a byli to Čechoslováci. Tenkrát mi farář, který zde byl za slovenskou katolickou misii, řekl: „Jo Palo, republiku opustilo moře dobrých lidí, ale také mnoho neřádů.“ Nicméně hospoda je strašná dřina a moje děti v tom pokračovat nechtěly.
Navíc držet v cizině československou hospodu není sranda. Čechoslováci si rádi závidí. Dát vydělat emigrantovi z roku 1968 se mezi starousedlíky moc nenosilo. Mnoho z nás by potřebovalo, aby se blaničtí rytíři probudili a všechny nás nakopali do prdele.
Do jaké míry mají tedy emigranti či jejich potomci ve Francii vztah k Československu a k dnešní České republice?
Těžká otázka. Osobně si myslím, že bychom si všichni měli vážit našich předchůdců. Mrzí mě, že když je nějaká ceremonie, tak nás tam přijde pět a půl. A to mluvím o Paříži, a ne o menších městech. Při akci k výročí založení republiky u Vítězného oblouku bych někdy až brečel. Na hřbitově Pére Lachaise, kde má Československo jeden z nejkrásnějších pomníků, pokládáme věnce a květiny několikrát do roka. Není nás přitom moc. Ale když je na českém velvyslanectví nějaká recepce, tak tam přijdou stovky Čechů.
Musím však říct, že za posledních deset let se postoj ke krajanským spolkům ze strany ambasády hodně změnil k lepšímu. Spolupracuji spíše s vojenskou složkou ambasády a nemohu si stěžovat.
Bavíme se stále o národních státech. Francii, Československu, Česku a Slovensku. Nicméně Evropská unie by jim měla být nadřazena. Existují i úvahy o tom, že EU národní státy pohltí a bude jeden eurostát a jeho občané budou euroobčané. Jak to vnímáte?
Je dobře, že vůbec Evropská unie vznikla. Má mnoho předností a mnoho chyb. Nejhorší je, že je vedena, a to i v národních státech, politiky, kteří nikdy nepoznali běžný život. Většina ze studií přešla hned do politiky. Možná by bylo dobré, aby se změnila na způsob Švýcarska. I v USA to funguje. Bylo by dobré, aby EU přešla do rukou lidí, kteří již mají něco za sebou. Nepřišli ze školy či bank přímo do politiky. Kdyby byla EU federací, tak by to bylo možná lepší. Ta myšlenka být těžítkem na vahách mezi USA a Ruskou federací je totiž velmi dobrá.
Víte, moc mě potěšilo, že na Slovensku zvolili sympatickou paní Čaputovou. Ta toho má za sebou celkem dost. Příštích prezidentských voleb v České republice se asi budu účastnit. Jestli do toho opět půjde bývalý velvyslanec ve Francii Pavel Fischer, tak ho budu volit.
Podle mého názoru se zrovna Pavel Fischer moc nehodí k názorům Marine Le Penové…
Podle mě by s ní ve spoustě věcech souhlasil. Jak se tady traduje, ona říká, co si polovina Francouzů myslí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
