Co říkáte na protesty tzv. žlutých vest v Paříži? Zažil jste i demonstrace v Paříži v roce 1968. Ty protesty bývají, co se týče rozsahu, v médiích srovnávány. Co na to říkáte?
Žluté vesty jako takové představují povinné vybavení pro řidiče. A tudíž jejich nasazení je vyjádřením toho, že protestují proti zvýšení cen pohonných hmot původně od prvního ledna, přičemž to francouzský premiér pod vlivem protestů odložil na květen příštího roku. Co se týče srovnání mezi rokem 1968 a současnými protesty, podstatný rozdíl vidím v tom, že tehdejší demonstrace v podstatě mířily proti struktuře režimu jako takového. Nebylo to tedy primárně o penězích, jak vidíme v případě protestů žlutých vest nyní. Protesty v roce 1968 směřovaly k tomu, aby se celý politický systém ve Francii změnil.
Fotogalerie: - Sto let Hradní stráže
Ovšem žlutým vestám nejde o změnu politického systému. V roce 1968 šlo o určité ideály. Pokud vím, tak nynější demonstrace se ale týkají spíše materiálních požadavků. To rovnítko mezi jejich protesty a studentskými bouřemi v osmašedesátém tedy není správné. Je pravdivé pouze v tom ohledu, že ty protesty občas přikračují až k násilí.
Co forma těch protestů? V neděli to soudě na základě sdělovacích prostředků v Paříži připomínalo bitvu v ulicích.
Problém je ten, že ve Francii vždy existovala už od třicátých let různá radikální pravicová a levicová hnutí. Násilí se dopouštěli demonstranti zprava i zleva už během manifestací Lidové fronty v roce 1935. To není žádný nový jev. Tam si pak vyřizují účty i skupiny lidí, které nezajímá ideová náplň hlavního proudu demonstrujících, ale prostě se přidají jenom proto, aby způsobovali nějaké násilí.
Fotogalerie: - Francie povstala
Fotogalerie: - Pouliční boje v Paříži
Jde opravdu jen o ceny benzínu?
Možná že otázka ceny pohonných hmot bude třeba i jen dílčí problém. Jde o to, že už například se to zdražování rozšířilo i na zvyšování cen elektrické energie. To vláda tedy posunula rovněž na květen 2019. Takže tu vlastně jde o životní úroveň lidí. A je to proto, že Francie prochází, nehledě na řadu dalších parametrů, určitou hospodářskou krizí. A Francouzi jsou na toto velmi citliví.
Je prezident Macron prezidentem bankéřem, a de facto tak prezidentem bohatých vrstev?
Ano, do jisté míry ano. Macron byl pro Francii neznámou osobností. On původně nevstupoval do politiky, nemá ani vlastní politickou stranu v tom smyslu, v jakém to Francouzi chápou. A konečně je i relativně mladý. Francouzi se domnívali, že je to zcela nová tvář politické scény. Ty známé tváře, které dělaly politiku, jim nejenže zevšedněly, ale staly se i do jisté míry nepřijatelnými. Od Macrona si slibovali něco zcela nového.
Má před sebou Francie nějaké změny? Macron tyto ambice má...
Problém současné Francie je určitá vnitřní krize. Ta je jak politická, spočívající v krizi tradičních stran, tak ekonomická. A každá ekonomická krize a její řešení znamená nepopulární opatření. A to je problém, se kterým se Macron setkává. Macron jako mladý člověk by rozhodně rád řešil řadu otázek, i těch nepopulárních, radikálně, protože je to v konečném důsledku ve prospěch té země. To samozřejmě Francouzi neradi slyší.
Můžete to rozvést?
Já jsem tam žil řadu let. Znám francouzskou mentalitu. Typicky francouzská představa je, že oni jsou nejlepší na světě, nejinteligentnější, nejšikovnější. Jenže ono už to zdaleka není pravda. A smířit se s touto skutečnou pravdou je pro každého vždy velmi obtížné.
Za ta léta, co jsem tam žil, jsem poznal, že Francouzi jsou sebestřední. Hrozně jsou zaměření na sebe. I v takových věcech, když jsem byl například na Sorbonně, tak že všechny jazyky na východ od Rýna považovali za řečeno mírně s nadsázkou orientální jazyky.
Ta sebestřednost pramení z doby, kdy francouzština byla oficiálním jazykem všech diplomatů na světě a měla výlučné postavení, kdy Francie hrála nejen v Evropě, ale i ve světě určitou výjimečnou roli. To se postupně měnilo. Postupně se postavení Francie v porovnání s Německem a Velkou Británií zhoršovalo.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jonáš Kříž
