Česká republika dostala několik rad od Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Zpráva OECD nám doporučuje, abychom se nedostatkem pracovních sil mimo jiné i v důsledku stárnutí populace vypořádali zrušením horní věkové hranice pro odchod do důchodu, která je 65 let pro muže i ženy, a místo toho navázat důchodový věk na vývoj očekávané délky života. Kritizuje, že klesá podíl zaměstnaných žen poté, co se jim narodí dítě, což přispívá k nerovnosti příjmů mezi pohlavími. Proto doporučuje omezit maximální možnou délku rodičovské dovolené a vytvořit pobídky pro muže, aby ve větší míře využívali část rodičovské dovolené. Stát by měl také podporovat flexibilní pracovní úvazky nebo práci z domova, zajistit širší nabídku zařízení, která poskytují denní péči o děti, zrychlit imigrační řízení a ulehčit integraci cizinců. Která z těch doporučení se vám zamlouvají a která nikoli?

To je spousta knížecích rad, z nichž některé jsou zřejmé a jen opakují, co už dávno víme, některé jsou dost nepoužitelné, a další zase principiálně špatné. Když to vezmu postupně:

Navázat důchodový věk na vývoj očekávané délky života neznamená nic jiného než zvýšit věk pro odchod do důchodu. Jenomže takhle natvrdo řečeno to zní hrozně, a tak se to zaobalí pro mnohé těžko rozklíčovatelnými slovy o navázání na očekávánou délku života. Že k tomu bude muset dojít, je ekonomům už dlouho jasné, politici se ale bojí o tom tématu veřejně mluvit. Nakonec to tak ale dopadne.