Česká republika dostala několik rad od Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Zpráva OECD nám doporučuje, abychom se nedostatkem pracovních sil mimo jiné i v důsledku stárnutí populace vypořádali zrušením horní věkové hranice pro odchod do důchodu, která je 65 let pro muže i ženy, a místo toho navázat důchodový věk na vývoj očekávané délky života. Kritizuje, že klesá podíl zaměstnaných žen poté, co se jim narodí dítě, což přispívá k nerovnosti příjmů mezi pohlavími. Proto doporučuje omezit maximální možnou délku rodičovské dovolené a vytvořit pobídky pro muže, aby ve větší míře využívali část rodičovské dovolené. Stát by měl také podporovat flexibilní pracovní úvazky nebo práci z domova, zajistit širší nabídku zařízení, která poskytují denní péči o děti, zrychlit imigrační řízení a ulehčit integraci cizinců. Která z těch doporučení se vám zamlouvají a která nikoli?
Jak hodnotíte svou osobní ekonomickou situaci?Anketa
To je spousta knížecích rad, z nichž některé jsou zřejmé a jen opakují, co už dávno víme, některé jsou dost nepoužitelné, a další zase principiálně špatné. Když to vezmu postupně:
Navázat důchodový věk na vývoj očekávané délky života neznamená nic jiného než zvýšit věk pro odchod do důchodu. Jenomže takhle natvrdo řečeno to zní hrozně, a tak se to zaobalí pro mnohé těžko rozklíčovatelnými slovy o navázání na očekávánou délku života. Že k tomu bude muset dojít, je ekonomům už dlouho jasné, politici se ale bojí o tom tématu veřejně mluvit. Nakonec to tak ale dopadne.
Tvrzení, že klesá podíl zaměstnaných žen poté, co se jim narodí dítě, je prostě konstatování faktu. Ano, logicky žena s malým dítětem nepracuje. A ano, logicky nepracující žena má nižší příjmy než pracující muž. Co je ovšem špatně, to je kontext, do jakého to OECD staví. Snaží se nám nabulíkovat, že to je něco nežádoucího, když pracujících žen je méně než mužů. Vždyť když to domyslíme, tak z toho plyne, aby ženy nebyly doma se svými malými dětmi! Ale každý normální dětský psycholog vám řekne, že jesle jsou pro malé děti moc špatné. Pokus o omezení rodičovské dovolené je pro mě téměř zločin.
Anebo se to dá přeložit tak, že by hodně měli být s malými dětmi doma muži. Nejspíš i v tomhle zase má prsty nějaký militantní feminismus. Není to zase tak trochu snaha proti přirozenosti o rozdojení kozla? Jak asi budou své děti kojit jejich otcové?! Kdo to vymyslel? Řeknu vám, kdo nejspíš. Tipuji, že nejspíš někdo, kdo sám dítě nemá.
Zkrátka ženy mají děti, tedy logicky v průměru velkých čísel mají méně profesní kariéry než muži. Tvrdit cokoliv jiného, či snad chtít to změnit, je s prominutím pitomost a ohýbání reality.
Pod spojením „zrychlit imigrační řízení“ se dá chápat tlak na přijímání imigrantů. Ale Česká republika nechce a nepotřebuje přijímat imigranty a vážně nevím, proč by jí do toho měla zrovna OECD mluvit.
No a doporučení o podpoře práce z domova je konečně rozumné, ale to je zase nošení dříví do lesa – to ví dnes už snad každý.
Psali jsme:
Ještě bych se zastavil u té migrace. Generální tajemník OECD Ángel Gurría v rozhovoru pro Českou televizi prohlásil, že otevřenost k migraci má z ekonomického hlediska hluboký smysl a přijetí migrantů je investice, není to žádná charita nebo vyhazování peněz. Jenže jako s každou investicí i s touhle je to tak, že musíme chvíli počkat, než se nám začne vyplácet, než začne produkovat to, co chceme. Nemělo by Česko vzít tenhle názor v úvahu ve chvíli, kdy se znovu začíná mluvit o přijímání a přerozdělování zachráněných migrantů, kteří na lodích připlouvají do Itálie a tamní předseda vlády Conte si o tom chce promluvit s českým premiérem Babišem?
Pan Ángel Gurría má buď chybné informace, anebo lže. Už nesčetněkrát jsem na tvrdých datech dokazovala – naposledy v knize Jak to vidí Šichtařová – že tvrzení o ekonomické užitečnosti přijímání imigrantů platilo naposledy někdy v 70. letech, dnes už nikoliv. Od té doby se totiž charakter migrace změnil. Zatímco tehdy odcházeli za prací hlavně velmi schopní lidé, kteří nenacházeli adekvátní uplatnění ve své zemi, dnes migrují převážně lidé, kteří pracovat nechtějí ani ve své domovské zemi a jdou za vyššími sociálními dávkami. Ruku v ruce s tím jde také délka integrace těchto lidí tehdy a dnes – zatímco například Češi, kteří v 50. letech odešli do USA, po pár letech uměli plynně jazyk a v průměru měli vyšší (!) příjmy než průměr rodilých Američanů, dnešní migranti často ani po deseti letech nemluví novým jazykem a stále mají příjmy mnohem nižší než průměr hostitelské země.
Řečeno jinak: Dnešní migrace není svých současným charakterem přínosem, ale přítěží pro hostitelskou ekonomiku.
OECD doporučuje Česku také změny v daňovém systému. Měli bychom upravit systém daní a odvodů tak, aby se snížilo sociální pojištění a zvýšily nepřímé daně, jako je daň z přidané hodnoty nebo ekologické daně. Zavedení ekologických daní, zejména z emisí uhlíku, je podle OECD důležité pro podporu zelených technologií. S tím byste souhlasila?
Tak za prvé: Snížení přímých daní (z příjmů) a zvýšení nepřímých daní (jako DPH) je rozumné, ale bohužel časté změny daňového systému nejsou optimální. Čili ještě lepším nápadem je nechat daňový systém stabilní.
Plošné snižování daní je skvělá věc, ale zase: To se dá dělat teprve v okamžiku, kdy snížíme náš veřejný dluh, a ne v okamžiku, kdy je rozpočet zase deficitní.
A pokud jde o ekologické daně, hrubě nesouhlasím. Jinak to zase může dopadnout jako s nechvalně známými biopalivy. Nejprve je Brusel podporoval, pak se od toho začalo potichu a nenápadně odstupovat, když se zjistilo, že jejich ekologická stopa je mnohem větší než u klasických fosilních paliv. My zkrátka dnes ještě nevíme, která technologie je nejekologičtější. Tak třeba tolik protežovaná elektroauta mají podle všeho hlavně díky svému výrobnímu procesu větší ekologickou stopu než moderní diesely, ačkoliv proti dieselům Brusel pořádá frontální tažení! Dneska nevíme, zda náhodou vodíková auta nejsou ekologičtější než elektroauta. Tak proč bychom měli nějakou daní podporovat technologii, která se nakonec ukáže jako slepá vývojová větev?
Senát schválil novelu zákona, podle níž by stát díky takzvanému mezitímnímu rozhodnutí mohl začít stavět i na pozemcích, které mu ještě nepatří. Za tímto silným nástrojem na zrychlení stavby dálnic a dalších důležitých dopravních staveb stojí ministr dopravy Dan Ťok. Novinka začne platit 15 dnů poté, co ji podepíše prezident Miloš Zeman. Je podle vás v tomto případě společenský zájem, který se týká vyvlastňování nemovitostí a budování dálnic a měl by je uspíšit až o pět let, výš než soukromé vlastnictví?
V tomto ohledu je můj názor celkem konstantní a jasný: Vyvlastnění je označení pro státem podporovanou krádež. A každá krádež je zločin.
Ministerstvo průmyslu ve zprávě vládě o snižování administrativní zátěže uvádí, že českým podnikatelům ubývá starostí s úřadováním. Zprávu předkládá každý rok, přičemž přesné stanovení provádí jen jednou za několik let a naposledy to bylo v roce 2016, kdy celkovou administrativní zátěž plynoucí ze 166 právních norem vyčíslilo na 71 miliard korun. Při každoročním hodnocení vychází jen z administrativních povinností, které se v daném roce podaří odstranit. Pozorujete v posledních letech v tomto směru nějaký posun?
Ano, pozoruji posun. Posun k horšímu. Během posledních pěti let přibylo podnikatelům kontrolní hlášení, souhrnné hlášení, EET, GDPR… a tak dál a dál. Není pravda, že by administrativní zátěž byla nižší. Je soustavně větší a větší. To vám potvrdí každý podnikatel, každý živnostník. Musíme do toho započítat i takové věci, jako například povinnost obchodníků přepočítávat ceny na měrnou jednotu, povinnost uvádět alergeny v jídlech a tak dál. Tisíc a jedna kapka.
Ing. Miloš Zeman
Léto je časem hudebních festivalů. Na těch velkých si už letos návštěvníci nekoupili pivo ani další občerstvení za hotovost. Platby probíhají pomocí čipu většinou na náramku, ale problematické je, že za výběr neutracených peněz z čipu se musí zaplatit, tedy lidé jsou de facto nuceni, aby utratili vše, co na čipu mají. Co říkáte tomuto trendu bezhotovostních plateb i na takovýchto akcích?
Je to podnikatelský plán, který svým způsobem klienty vydírá. Je legitimní, protože pořadatel má právo říct: Když chcete na koncert, tak jen s náramkem. Ale není etický. Spousta lidí buď nechce absolvovat celou tu anabázi s nabitím náramku a případným vracením peněz, takže jde na koncert bez nabitého náramku, a pak třeba začne kolabovat vedrem, aniž by měla šanci se dostat k vodě. Anebo naopak se bojí, že budou mít žízeň, náramek si nabijí s rezervou, a když potom vidí, jak složité – a drahé – je dostat peníze zpět, tak je prostě obětují a nechají propadnout pořadateli. A to je patrně přesně to, na co pořadatel spekuluje. A to ani nemluvím o tom, že na letošním koncertu Rolling Stones systém podle svědectví jednotlivých nakupujících chvílemi kolaboval, takže fronty byly naprosto neúnosné. Mně se prostě zdá, že je to velmi neetické, a koncert musí být opravdu hodně dobrý, abych se rozhodla, že na něj půjdu navzdory tomuto veskrze protivnému zákazu hotovosti.
Psali jsme:
|
JAK TO VIDÍ ŠICHTAŘOVÁ aneb Co nám neřekli o imigraci, důchodech a naší budoucnosti
Ty nejzásadnější texty autorky několika bestsellerů, publicistky, nositelky ceny čtenářů Magnesia Litera Markéty Šichtařové z posledních let o společnosti, politice i ekonomice.
* OBJEDNAT ZDE
|
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
