Generál Jiří Šedivý nedávno zmínil v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz: „Jestli chceme někam vrážet miliardy eur, tak nejlépe do uprchlických táborů na pomezí Turecka a Sýrie. Je potřeba pro ty lidi nalézt jednoduchou výrobu, třeba něčeho, co se bude používat na obnovu rozbitého území Sýrie.“ Co si o tom myslíte?
Gen. Jiří Šedivý (mimo Jana Raška) je jedním z mála přemýšlivých lidí z prostředí generality, a proto i jeho názory rád sleduji. V tomto případě však nachází jakoby snadnou cestu z našeho evropského hlediska, ale zde není přece problém. Nejedná se přece o Palestince, kteří po desetiletí v táborech čekají na návrat do své vlasti. Problém je daleko závažnější, je v nás. Nerad komentuji jednotlivé aktuální události, i když v tomto případě jsem již před měsíci svůj názor vyjádřil. Myslím, že platí. Je třeba však většího důrazu, neboť situace se podstatně změnila po přímém vstupu Ruské federace do událostí.
Zaznívá myšlenka vytváření uprchlických táborů již na severoafrickém území. Je to správné řešení a jak ho realizovat, když státy jako Maroko nebo Tunisko nechtějí spolupracovat a Libye nemá funkční vládu?
Stejná úvaha, jen v jiném geografickém prostředí. Myslím, že je možno plně souhlasit s Petrem Robejškem, který nejenom nesouhlasí, ale přímo varuje, a oprávněně. Je třeba zásadně odmítnout úvahy, které momentálně vypovídají, že by usnadnily život nám, ale rozhodně ne těm „vyhnancům“ z válkou ohrožených území. Analytik si nemůže představovat, co by si přál a co by jemu vyhovovalo, ale co je reálné, byť nesnadné a pro většinu z nás, kdo jsme v jiné situaci, nepochopitelné. Takže zapomeňme na tábory v Africe.
Dle některých zdrojů se ukazuje, že většina uprchlíků jsou jen mladí muži bez rodin a mnozí z uprchlíků se lživě vydávají za Syřany, aby dosáhli na azyl z důvodu útěku před válkou a násilím. Jak se tomu bránit? Jak poznat, kdo je skutečně Syřan, a kdo nikoliv? A v obecné rovině, jak pečlivě a objektivně rozlišovat mezi uprchlíkem a ekonomickým migrantem?
Na podobný dotaz se mi jen těžko odpovídá. Asi jsem jinak sociálně, ale i politicky nastaven. I od nás odcházeli v době mezi válkami mladí lidé, hlavně ze Slovenska, do Ameriky – bez rodin s nadějí na pozdější sjednocení. Nejprve neměli peníze, pak přišla válka a pak se jim celý svět rozdělil. Byli to, jak se dnes říká, ekonomičtí emigranti. Nepadaly na jejich rodiny zde bomby a život nebyl přímo v ohrožení, i když byl asi krajně nesnadný a důvod k odchodu vynucený.
Otázka je formulována obecně, a tak tomu rozumíme, že na Syřany ty bomby padají, a cítíme větší vinu. Vymezujeme se přímo proti „ekonomickým“ migrantům a pan prezident Zeman zvláště velmi důrazně. To se dosti nesnadno chápe, když německé hospodářství vyžaduje každoročně přes půl milionu nových, právě ekonomických migrantů. I my jsme jich nepřijali za poslední dekády málo, Ukrajince, Vietnamce, Rusy. O Slovácích ani nemluvím, ty pokládáme za vlastní. Poznáme je po akcentu v samoobsluhách, na stavbách nebo i v nemocnici. Máme s nimi problém – ne jiný než sami se sebou.
Pokud by migranti měli jinou barvu tváře, tak je to spíše chyba v nás. Hovořme tedy o stavu naší společnosti. Dali nám ti jiní písmena, číslice – a nepodceňujme jejich vzdělanost. V Anglii, když v devadesátých letech přišla naše děvčata z Čech do rodin hlídat děti, tak jim také nejdříve ukazovali, jak se splachuje záchod. A dnešní migranti mají mobily. Tak jsme jim je vzali. Migrace je přirozené právo člověka a myslím, že se nemusím ani opírat o různé konvence či ustanovení OSN.
Psali jsme:
To, že nyní Evropa čelí náporu uprchlíků, je výsledkem evropské politiky, která je určována Velkou Británií a Francií. Pro Novinky.cz to uvedl syrský chargé d’affaire v Česku Bašár Akbik. „Prostředky, které poskytují evropské státy na jednoho uprchlíka, pokryjí potřeby minimálně šesti až sedmi uprchlíků v jejich vlasti. Kdyby jim adresně pomohli, mohli by zůstat ve své kultuře, ve své vlasti. Jenomže Evropa má politiku dvojího metru,“ kritizuje diplomat. Co vy na to?
Uprchlická vlna, jak uvádíte, zde není jen vinou těch dvou bývalých koloniálních držav, jež si země necitlivě mezi sebe rozdělily, ale dnes spíše vinou bombardování, které trvá již přes rok; a také kvůli vyzbrojení dřívější politické opozice v Sýrii a jejímu vybídnutí k zahájení občanské války. To není nesnadno pochopit. Zde jasno je. Ale co ani já nechápu, je stanovisko prezidenta Obamy, že bombardováním se situace nevyřeší, a vojáky tam nepošle. Politicky také nelze změnu navodit. Takže bombardujeme (naše euroatlantická civilizace) jen z potřeby zabíjet? Dnes se do vojenských operací zapojila i Ruská federace a jistě nelze vyloučit civilní oběti, ale je to vstup na základě pozvání legální vlády a v situaci, kdy pokračující role USA jednoznačně ztratila naději na řešení při svých vojenských „aktivitách“ jak vůči IS, tak i Asadovi, kde slouží jako žoldáci „demokratické“ opozice. Vývoj v zemi bude mít snad jiný směr, kdy cílem bude IS. Lze doufat, že i další země (nejen RF) se sjednotí v tomto postupu a řešení bude mít politický charakter všech zainteresovaných stran mimo IS. To je předpokládaná podmínka zastavení migrace a navrácení se Syřanů z okolních teritorií do svého domova. Myslím, že nyní tomu tak rozumí i ministr Zaorálek. Podmínkou řešení je mír. Putin – na rozdíl od Obamy – neříká, že bombarduje beze smyslu. Jeho bombardování je koordinováno s vládou a nabízí podmínky pro dohodu všech stran vyjma IS.
Politolog Oskar Krejčí říká, že už tuto krizi nepůjde řešit bez násilí. Analytik J. Štefec hovoří o hrozbě povstání muslimů v Evropě. Zazněly i názory, že masy imigrantů mohou v členských zemích časem vyvolat občanské války. Je to přehnané? K čemu by situace mohla dospět, pokud se nebude nic dít, ať už po stránce ostrahy hranic nebo efektivních zásahů proti převaděčům. Jak ostrých zákroků bude potřeba?
Vaše odvolávka na O. Krejčího navádí k úvaze, že se nejedná o občanskou válku, ale o daleko širší krizi. Tu je nutno odmítnout stejně jako jeho teorii, že dojde ke III. světové válce s uvedením řady důvodů, kterými tuto svoji teorii podkládal. Stejně tak je nutno odmítnout i názory, že migranti mohou dokonce vyvolat občanskou válku v evropských zemích. Tím nelze vyloučit místní nepokoje, stejně jako k nim dochází v USA, i když tam stále ten melting pot (tavící kotel) funguje a je schopen přetavit ročně až milion migrantů – a to jsou Státy podstatně menší než Evropa. Neopomínejme na Rusko, které nakonec přijalo více než milion lidí z Ukrajiny, když Kyjev zahájil bombardování.
Psali jsme:
Prezident Miloš Zeman vystoupil na Valném shromáždění OSN s projevem, v němž vyzval k boji proti tzv. Islámskému státu. „Potřebujeme malé vojenské jednotky vybavené drony, vrtulníky; jednotky, které se budou opírat o spolupráci tajných služeb, komand, přejete-li si – rangerů; jakési odnože modrých přileb, které by odstranily vůdce teroristických organizací, nervová centra těchto organizací, ale neokupovaly by území,“ řekl mimo jiné Zeman. Nakolik je realizace něčeho podobného v budoucnu dle vás pravděpodobná? Případně proč k tomu zatím Západ nepřistoupil?
K tomuto vyjádření pana prezidenta na Valném shromáždění se nechci vyjadřovat, musel bych být příliš odmítavě strohý. Doporučil bych jenom, aby mu předložili článek l. ze smlouvy NATO, který nás zavazuje jako členskou zemi podporovat jen mírová řešení, a pak najde kupodivu pochopení pro změnu situace, která se v tomto směru vyvine v souladu s postupem RF.
Psali jsme:
Rusko, dle vlastních slov na pozvání prezidenta Bašára Asada, zasahuje v Sýrii proti teroristickým buňkám. Do jaké míry považovat protiasadovskou opozici, s výjimkou IS, za nebezpečnou? Jak tyto zásahy vnímat, co za tím vidět? Nesleduje tím Rusko něco úplně jiného než ušlechtilý boj proti terorismu?
Protiasadovská opozice, pokud si sedne k jednacímu stolu (a tam je její místo), není nebezpečná. Rusko pochopitelně neřeší jen problém Sýrie. Předním cílem je likvidace či omezení aktivit IS, a to ve vlastním zájmu vzhledem k tomu, že se jedná o zemi, kde je v Evropě soustředěno nejvíce muslimů. Pochopitelně, pokud se mu to podaří, mezinárodní kredit získá. A myslím, že nabídne rádo podíl na stabilizaci regionu i Spojeným státům; že je to ale v jejich zájmu, o tom nejsem zcela přesvědčen.
Ruské ministerstvo obrany vydalo zprávu, že je překvapeno rychlostí informační války proti jeho vojenské činnosti v Sýrii. Putin k tomu později doplnil, že informace o tom, že ruské údery přinesly civilní oběti, byly publikovány ještě před tím, než letadla vzlétla. Jak hodnotit zpravodajské pokrytí těchto ruských akcí?
Informační válka má, myslím, nyní energii jen ze setrvačnosti. Těžko se obviňuje zrovna Rusko z obětí na civilistech, protože vždy je nutné srovnání s již dlouhodobým a nesmyslným bombardováním letectva USA nakonec okořeněným plánovaným útokem na nemocnici „Lékařů bez hranic“ právě v těchto dnech. Co se týká zpravodajského pokrytí, což je v moderní válce podstatný faktor, tak RF se opírá o koordinaci se syrským vojskem v terénu, což Američané nemohou. Proto to jejich chybné navedení na nemocnici.
Objevují se názory, že ruský prezident Putin za posledních čtrnáct dní získal mnohé z toho, co diplomaticky ztratil od záboru Krymu. Nakolik s tím souhlasíte? A bude tato pozitivní křivka pokračovat? Může to skončit zrušením sankcí nebo jak to pro Rusy skončí?
Krym není a nikdy nebyl problém, pokud nejsme jednoznačnými stoupenci bývalého komunistického režimu, který rozhodnutím svého Ústředního výboru Komunistické strany (bolševiků) zcela protiprávně Krym vyjmul z administrativní soustavy Ruska. Zde bych zopakoval pana prezidenta: „Krym byl, je a bude ruským.“ Tečka. Sankce, i když byly tak vyhlášeny, neměly a nemají s Krymem nic společného.
Publicista Jefim Fištejn v ČT uvedl, že Západ kvůli zničení IS a stabilizaci Sýrie flirtuje s Putinem a nakonec mu přenechá nejen Sýrii, ale i vliv nad Ukrajinou. Europoslanec Štětina k tomu přisadil, že takový „flirt“ nás bude stát svobodu. Z čeho takové obavy pramení? Do jaké míry se s tím lze ztotožnit?
K flirtování Fištejna stejně tak pana Štětiny – to vychází z negramotnosti. Je třeba jen dodat, že už je na čase, aby naše TV a jiná média přestala flirtovat s oběma pány.
Závěrem bych však dodal několik závažných poznámek.
a) Islamofobie byla zvláště v našich zemích vyvolána programově s cílem vyvolat strach, neboť za těchto podmínek se s lidmi snadněji manipuluje.
b) Kam se ztratilo 10 až 15 milionů Rusů, kteří se k nám měli v devadesátých letech nahrnout? Zeptejte se ministra vnitra v té době Jana Rumla, jaká dělal již opatření. Byla to opět cílená fobie, Rusové nepřišli, fobii živíme však dál.
c) Kvóty nejsou o lidech. My jsme je sice odmítli, ale ne zásadně. Kvóta je číslo, a tak MV začalo číslovat lidi. Nikdo však nežádá odvolání ministra MV za takovou nehoráznost.
d) Nikdo z migrantů nechtěl do Čech. Tak jsme je začali chytat ve vlacích a autobusech, i když směřovali do cílové stanice a měli tam cestovní doklad. Bez soudu jsme je zavírali a i v poutech před jejich dětmi. „Zakuklenci“ se předváděli. Právní aspekty je možno převzít od Petra Uhla.
e) Stále probíhá celostátní perlustrace na rasistickém základě; mělo by se říci správně – fašistické identifikace všech občanů. Jsi bílý – můžeš pokračovat v cestě. To je práce soc.dem. ministra?
f) Nakonec to nejzávažnější. Budeme lidi (jako čísla) umisťovat dle naší vlastní pracovní potřeby. I čeští podnikatelé se bohulibě přihlásili, že potřebují 5000; a jak se již uvádí, či zkouší, mzdu by nemuseli mít ani minimální. Tento systém, zaváděný EU nelze jinak pojmenovat než o t r o k á ř s k ý.
g) Ano, všichni mají svobodnou volbu. Buď vás budeme bombardovat, nebo máte tuto nabízenou šanci – stát se otroky.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
