Anketa
Vláda Petra Fialy dle vašeho mínění povládne (ptáme se od 30.6.2022)
94%
hlasovalo: 11247 lidí
Nedávno se v Praze konala mezinárodní Svatovojtěšská konference, která vyzvala k užší spolupráci. Jak by taková kooperace mohla vypadat?
Konference se podařila, protože Svatovojtěšský spolek dosud vedl diskusi v českém prostředí a tato akce ukázala, že jsou středoevropští partneři, kteří jsou připraveni diskutovat a rozvíjet koncept střední Evropy, který přesahuje Visegrádskou čtyřku a je také ambicióznější. Jde o myšlenku budování trvalejšího společenství a spolupráce středoevropských států. Tato konference zahajuje celý proces. Měli jsme možnost se s partnery poznat a máme pozitivní reakce. Hodláme pokračovat a prohlubovat politický koncept středoevropské spolupráce. Praktické uskutečňování bude záviset na politických okolnostech.
Válka na Ukrajině není zrovna tím nejpříznivějším kontextem a předpokládáme, že až budou geopolitické podmínky lepší, objeví se i výrazně větší politická poptávka. V politice platí, že i sebelepší myšlenka musí počkat na správné a objektivní politické podmínky. Nicméně nelze čekat, až optimální podmínky nastanou a mít prázdné ruce také není dobré, protože na všem pracujeme už teď. Ve chvíli, kdy nastane čas, budeme moci nabídnout konkrétní představu o tom, jak střední Evropa může vypadat.
Fotogalerie: - Svatý Vojtěch a Evropa
Nevím, zda mluvíte přímo o rozšíření Visegrádské čtyřky, ale přesně takovou myšlenku podporuje prezident Zeman. Nakolik je to reálné?
Nám nejde o rozšíření Visegrádské skupiny, ta může nadále existovat ve svých aktivitách, které jsou užitečné. My říkáme, že vedle toho vznikne něco mnohem ambicióznějšího. Klást otázku jak rozšiřovat V4, to se moc nikam nedostaneme. V4 má v rámci sousedské spolupráce i v Bruselu své výhody a zásluhy, je potřeba ji chránit i kultivovat, ale námi diskutovaná středoevropská spolupráce jde mnohem dál. Až se to zrealizuje, tak Visegrádská skupina zastará, ale do té doby je dobré ji držet v rozsahu aktivit, jaké má dnes.
Jakmile přijdou vhodné okolnosti, můžeme jít do ambicióznějšího projektu. Když jsme si četli rozhovor s panem prezidentem, překvapilo nás, že o tom nebyl informován, protože jsme o celé věci intenzivně komunikovali s ředitelem zahraničněpolitického odboru Kanceláře prezidenta republiky právě proto, že víme, že prezident tuto dimenzi středoevropské české zahraniční politiky vnímá velmi silně. Divíme se, že se tato informace k panu prezidentovi nedostala.
V4 je momentálně de facto v kómatu, nejen kvůli Ukrajině, ale i pro odmítavý postoj některých členů vlády a koalice. Překoná se to po skončení mandátu této vlády?
Kóma je poměrně silné slovo. Aktuální doba středoevropské spolupráci zrovna nepřeje a vy jste dva hlavní faktory pojmenoval. Válka na Ukrajině V4 poměrně zásadně rozdělila a máte pravdu i v tom, že nová česká vláda, konkrétně Ministerstvo zahraničních věcí, se opakovaně od našich středoevropských partnerů distancuje a dělalo to už před ukrajinskou válkou. Beru tento faktor jako dočasnou věc, protože tahle vláda tu nebude věčně. I když by náhodou dosloužila plné čtyři roky, v určitou chvíli si každá vláda uvědomí význam středoevropského partnerství. Pokud je dnešní vláda ideologicky profilovaná tak, že se od střední Evropy vzdaluje, pak ji realita středoevropského sousedství připomene, kde tato země leží. Orientace vlády středoevropskou spolupráci nepochybně komplikuje.
Psali jsme:
Vláda Petra Fialy se v programovém prohlášení zavázala spolupráci Visegrádské skupiny rozvíjet. Opak je ale pravdou…
Válka skutečně zkomplikovala situaci. Když vláda vznikala a padaly závazky mezi premiérem a prezidentem, ještě válka na Ukrajině nebyla. Samozřejmě i kdyby válka nebyla, nejsem si jist, jestli zrovna premiér je oddaný myšlence středoevropské spolupráce. Vím, že v ODS jsou lidé, kteří to vnímají jinak a jsou tomu více nakloněni. Premiér se asi vidí jako někdo, kdo vyvažuje různé vlivy a snaží se toho moc neříct, to je taková jeho obchodní značka. Říkat toho raději co nejméně, aby nemusel náhodou vést nějaký politický spor.
ČR přebírá od Francie předsednictví v Radě EU. Nakolik je to důležité? Není to jen formalita? Co to pro nás znamená?
Není to něco úplně zásadního, ale není to ani formalita. Srovnáme-li to s předchozím předsednictvím v roce 2009, je potřeba si uvědomit, že to bylo ještě před Lisabonskou smlouvou, která podstatně snížila odpovědnost předsednické země. Dnes už má Rada Evropské unie svého stálého předsedu, kterým je dnes Charles Michel. V době českého předsednictví to byl Mirek Topolánek a fakticky předsedal Radě Evropské unie, což teď už neplatí.
Agenda je na předsednictví nezávislá. Došlo k posílání zahraniční a bezpečnostní politiky, což řídí vysoký představitel Josep Borell. Předsednická země je v těchto otázkách na stejné úrovni jako každá jiná země. Na druhou stranu některé formace na úrovni rad ministrů jsou pod vedením členské předsednické země a daných ministrů. Něčemu se přece jen předsedat bude, nejspíš bude i nějaký neformální summit v České republice, čemuž bude premiér Fiala spolupředsedat s Michelem.
Dále je potřeba si uvědomit, že agenda není určována předsednickou zemí, ta vyplývá z toho, co se v EU odehrává a odehraje. Je to rozjetá mašina, kde se sice vymění předsednická země, ale agenda zůstává. Možnost předsednické země spočívá v tom, že může třeba některé otázky urychlovat a některé odkládat či při projednání zpomalovat, to je asi nejvýraznější vklad. Jistě jsou otázky, kde bude moct ČR projevit své preference. Stejně tak mohou čeští představitelé na mezinárodní scéně vystupovat s tím, že jsou právě v této pozici. Předsednictví tedy není to, co to bylo před 13 lety, ale není to ani úplně bezvýznamné. Něco to znamená.
Není tedy na místě říkat, že Petr Fiala bude na šest měsíců lídrem EU, který bude určovat agendu?
(Směje se). Ne, ne, tak to určitě ne. Lídři EU se moc nemění. Předsedkyně komise, předseda Evropské rady, vysoký představitel pro zahraniční a bezpečnostní politiku a pak představitelé dvou velmocí, Německa a Francie. Je úplně jedno, jaká země předsedá. Lídrem Evropy opravdu nebude.
Takže půjde spíš o úředničinu?
Samozřejmě. Důležité bude fungování úřednického aparátu, aby vše dobře fungovalo po technické a administrativní stránce, ale i tam je to všechno děláno ve spolupráci s evropskými institucemi. Jednak jde o spolupráci s aparátem komise a aparátem Rady. Pro ně je to běžná agenda, protože se každých šest měsíců objeví někdo, kdo předsedá. Mají to tam rozjeté a dané předsednické zemi pouze dodají určitý fahrplan (jízdní řád, pozn. red.) a ta země si to může uzpůsobit podle sebe. Moc toho ale není, protože ani velké země si toho moc neuzpůsobí pro sebe. EU je velká rozjetá mašina.
Psali jsme:
Jak vůbec hodnotíte priority, které si české předsednictví vytyčilo?
Nejsou pojaté úplně šťastně. Je tam myslím těchto pět priorit: Ukrajina, energetika, evropská bezpečnost, ekonomická odolnost a demokratické instituce. Těchto pět věcí si česká vláda určila jako priority, přičemž některé z nich můžeme ovlivňovat jen těžko. Chápu, proč tam je Ukrajina, protože je to otázka, kolem níž se soustředí evropská pozornost a těžko ji tam nemít. Nejsem si ovšem jist, jestli máme nějakou schopnost k tomu přispět, na to jsou v EU jiní hráči. Co se týče energetiky, je to aktuální problém, ale nevidím prostor, jak by zrovna naše vláda dokázala přijít s řešeními, které ochrání občany před energetickou krizí, když není schopná řešit situaci v energetice ani doma v ČR. Ostatní země dělaly a dělají víc, stačí se podívat na Slovensko. Všude něco dokázali, tady si nad tím dost umývají ruce, takže je dost zvláštní, že mají ambici s tím něco dělat na evropské úrovni, když to nezvládají doma.
Téma evropské bezpečnosti je rozjeté a má to pod sebou Josep Borell a není zcela zřejmé, v čem by měl být náš vklad, je to bruselská věc. Trochu mě znepokojuje, že si tam dali i boj proti dezinformacím a hybridním hrozbám, z čehož se stal kódový jazyk pro omezování základních občanských svobod a naše vláda už to také předvedla. Vyloženě orwellovsky zní ochrana evropských institucí, což je v portfoliu naší komisařky Věry Jourové a je potřeba vnímat, co nedávno prohlásila. Česká republika má podle ní příležitost distancovat se od svých sousedů Polska a Maďarska a ukázat, že je vzorným Evropanem. Očekával bych, že naopak ukážeme, že jsme ve střední Evropě a nebudeme kopat do svých středoevropských sousedů, jak nám paní eurokomisařka radí. Obávám se však, že současná vládní koalice je schopná tohle doporučení paní Jourové brát vážně. Je to dost na pováženou a překvapuje mě, že si to vláda do svých priorit zařadila.
Jediná věc, která trošku dává smysl, je priorita ekonomické odolnosti. Musíme si v Evropě ujasnit, kde jsme na čem závislí na třetích zemích. Prozkoumat dodavatelské řetězce, zjistit kde jsme závislí a jak tuto závislost snižovat, aby EU byla méně závislá na mimoevropských dodavatelích. To je skutečně důležité. Jestliže naše předsednictví v tomto směru začne nějakou analýzou, budu to považovat za užitečné.
Jediná věc, která trošku dává smysl, je priorita ekonomické odolnosti. Musíme si v Evropě ujasnit, kde jsme na čem závislí na třetích zemích. Prozkoumat dodavatelské řetězce, zjistit kde jsme závislí a jak tuto závislost snižovat, aby EU byla méně závislá na mimoevropských dodavatelích. To je skutečně důležité. Jestliže naše předsednictví v tomto směru začne nějakou analýzou, budu to považovat za užitečné.
A naopak něco, co mezi prioritami podle vás být mělo a není to tam?
Ano, chybí tam západní Balkán, což je velké selhání. Toto byla dlouhodobá priorita české zahraniční politiky bez ohledu na to, kdo ve Strakově akademii seděl. Dnes se dostáváme do situace, kdy politická pozornost věnovaná Ukrajině naprosto vytlačuje pozornost věnovanou přístupovým jednáním s balkánskými státy, které z toho jsou velmi rozčarovány. Jejich představitelé byli pozváni na poslední evropskou radu v minulém týdnu a na společné tiskové konferenci srbský prezident, albánský premiér a severomakedonský premiér dali najevo své obrovské zklamání. Přitom bych doufal, že právě české předsednictví bude tuhle zanedbanou agendu připomínat a pokoušet se těmto zemím pomoci. O tom nenajdete v prioritách žádnou zmínku a já to považuji za obrovské selhání.
Přitom Ukrajina získala kandidátský status hned a třeba Srbsko ho má od roku 2012, tedy už deset let…
Srbsko ho má od roku 2012 a Severní Makedonie už od roku 2005, ale tam se jednání zasekla, protože došlo k blokaci Bulharska, které jednání blokuje. Francouzi se to během svého předsednictví pokoušeli nějak řešit a já bych čekal, že naši diplomaté ihned po převzetí předsednictví pojedou do Sofie a Skopje a pomohou hledat kompromis. Jestli my někde máme schopnost něco zprostředkovat, je to právě v této věci. Na Ukrajině žádnou takovou schopnost nemáme, protože tam už jsou jiní hráči, na Balkáně bychom schopnost mít měli a také bychom ji měli předvést. Zatím bohužel nic nenasvědčuje tomu, že jsme to měli v plánu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Radim Panenka
