Zlenivěli lidé po covidu?
Určitě a strašně. Všechno zlenivělo, nejen mladí lidé nebo děti. A ti mladí, to je něco. K tomu mobil, počítače, nebyly zájmové kroužky.
Na ty moje akce, tréninky a tak, se děti už opravdu těšily, volali mi rodiče, kdy to otevřu a kdy to začne. Z větší části to jistě byla iniciativa rodičů, protože oni vidí, že jejich děti doma leniví, takže je chtěli už konečně někam nastrkat. A samozřejmě že se těšily děti, že se zas sejde ta jejich parta, že bude sranda, pohyb. Velká spousta ale na to zanevřela, prostě už se jim někam nechce. Najednou je to přestalo bavit…a to je všude.
Malé sportovní kluby zvláště na vesnicích a obcích hlásí, že nemají lidi, že jim přestala chodit část dorostu. A co vaše tábory, byly? To už je přece tradiční prázdninová akce…
Letos jsem po mnoha letech neudělal ani jeden. To je pro mne velký výpadek a pociťuji to hlavně psychicky. Lhal bych, kdybych řekl, že mi nechybí. Byla to spousta práce kolem přípravy a hlavně mě naplňoval ten program, když už se tábory rozběhly. Přiznám se, že mi to chybí.
Nechtěl jsem mít ale konflikty s rodiči ohledně testů a očkování. Problém by byla i hygiena, nerad bych byl, kdyby mě naopak někdo za to popotahoval. Takže rok 2021 nula…
Fotogalerie: - Festival Flákanec
Vidíte, jak je tenhle rok divný…
Určitě! Je to všechno jinak, převrácené vzhůru nohama. Ale s tím já nic neudělám…
Byl jsem v květnu na dovolené v Chorvatsku s dcerou se potápět a nedávno jsem se vrátil ještě z druhé, čtrnáctidenní dovolené též v Chorvatsku, kde jsem si užíval all inklusive se svojí přítelkyní a moc jsme si to užili. Nebyl problém na hraničních přechodech. Nebyl problém v Chorvatsku, kde jsme chodili do restaurací, po památkách a nikde po nás nic nechtěli…
…roušky jste měli?
Ne! Roušky jsme neměli. Absurdní třeba bylo, že při příchodu do jídelny a pak i odchodu jsme museli mít roušky, ale pak, když se stravuje ten dav dvou set nebo tří set lidí, jsme je logicky neměli.
Jinak po cestě nechtěl nikdo nic vidět, žádné kontroly nebyly, průjezdy byly hladké a nikdo neřešil, jestli máte nějaký očkovací průkaz nebo papír. Nic. Ani v tom květnu, ani nyní v srpnu.
Ale když vidíte, co dávají v médiích, tak si řeknete – to nemám zapotřebí, já dám místo zahraničí třeba naše jižní Čechy.
Fotogalerie: - Země živitelka
Doba je prostě plná překvapení a zvratů. Tak Afghánistán zase padl. Kdyby to nebylo tak tragické, tak bych to glosoval Haškovou povídkou Kronštat padl. Ale protože tam zůstaly tisíce spojeneckých vojáků, řekl bych jen – je to prohra Západu?
Určitě! Je to už několikátá prohra v řadě.
A co s těmi pomocníky, jež jsme nějaké přivezli, ale nebylo jich mnoho – a řada organizací tlačila pomalu na letecký most…
Ze zkušeností ze svých misí bych k tomu přistupoval velmi opatrně. Protože vím, co pro nás dělali Albánci nebo Srbové, když nám dělali tlumočníky a pomáhali nám v dalších věcech. A vím, že v tom a s tím byly problémy. Pak se ukázalo, že někteří spolupracovali s kosovskými Albánci, že to byli lidé, kteří šli na obě strany.
Takže žádní svatouškové…
V žádném případě! To určitě! Ze svých misí v Bosně a Kosovu vím, že je to strašně složitá věc. Protože jestliže s vámi někdo takový spolupracuje, třeba tedy konkrétně na základně v Kábulu, můžeme říci, že ten člověk je jen jednostranný? Že nemá žádný skrytý úmysl, že nespolupracuje s druhou stranou, že si jej opravdu sem můžeme přivézt bez jakýchkoliv následků? Že to nebude nějaká buňka, která sem bude ,,ofiko" dovezená a tady začne působit?
Psali jsme:
Takže nadšený nejste z toho sem brát celé rodiny a příbuzné a tak dále?
V žádném případě! Já si myslím, že to pociťují i naše špičky, které o tom rozhodují. Musejí to vědět! Ono to není jen tak. Jistě, ten člověk dělal pro nás na základě, byli jsme s ním spokojení, ale naložíme jej do letadla, abychom jej ochránili? Přivezeme ho sem do České republiky, tady mu dáme nějaké sociální zázemí, práci, tak z hlediska lidskosti je do dobré, jenže je tu obrovské nebezpečí toho, že ten člověk hraje na dvě strany. Můžeme opravdu říci, že je nestranný? Že nebude nic podnikat? Ten člověk přece před tím, než nastoupil na nějakou základnu a začal pracovat pro Američany, Čechy nebo jiná spojenecká vojska NATO někde byl, někde působil a něco dělal. Opravdu mu hrozí takové nebezpečí?
Můžeme říci, že jej nevyhledá dejme tomu Tálibán, aby pro něj dělal, protože má cenné zkušenosti a ten člověk se rád zapojí, protože byl zvyklý na velmi solidní, ba přímo královský příjem na rozdíl od místních, obyčejných lidí...
No jistě. To má mnoho otázek a nelze říci – naložíme letadlo a přivezeme sem ty lidi. Když to přeženu, tak si sem můžeme přivézt buňku Al-Káidy, která tady začne působit. Co když si jich sem navezeme desítky? A budou rozhozeni po celé republice a budou čekat na signál či rozkaz třeba k teroristickému činu.
To pak jsou lepší běžní migranti než takoví VIP lidé…
Jsem proti jakékoliv masové migraci!
Je tedy ten Afghánistán doslova zakletý? Jak v něm dopadli Sověti, a jejich prorežimní kábulský prezident, kterého tálibánci uvláčeli za náklaďákem k smrti? Donedávna ještě fungující prezident alespoň odletěl v příhodnou chvíli… Co ti mrtví spojenečtí vojáci? Padli zbytečně?
Když se to takto vezme, tak určitě. My jsme tam z české strany chtěli pomoci spojeneckým vojskům, aby se tam nastolil nějaký pořádek, aby tam byl nějaký řád, ale oni jej prostě nechtěli. A tak se to nepodařilo. Takže ostrouhali Sověti, Američané, spojenecká vojska NATO. Co z toho vyplývá? Jeden z mých pohledů je, že to bylo zbytečné. Co nám je vlastně do toho, co se tam děje. Co je České republice a spojeneckým vojskům NATO do nějakého Afghánistánu? Je to byznys? Možná také – ozbrojování, vystrojování. Proč neudělat ochranu Evropy nebo světa tak, že tam prostě postavíme nějakou zeď, plot, aby se nikdo nedostal ven a budeme to tam hlídat – třeba sto let. Abychom se ochránili. Dnes jsou na to technologie, drony, tak o co jde. A jsou samozřejmě i jiné způsoby ochrany.
Jak je možné, že se Tálibán zmocnil takové hromady nejnovějších zbraní? Jak je možné, že cvičená afghánská armáda bleskurychle přešla na stranu protivníka? Jeden den jeden z velitelů vykřikuje, jak si podá tálibánce a druhý den je už celá země pod jejich vládou?
Naše špičky myslím do toho vidí, mají informace, jako třeba Andor Šándor nebo pan generál Šedivý – těchto lidí si opravdu velice vážím. Oni by měli říci, jak se to dotkne nebo může dotknout i naší republiky spolu se složkami pro obranu státu a potažmo i Evropy.
Byl jste v Bosně, Kosovu. Své vojáky jsme měli v Afghánistánu. Dokonce pár vojáků máme i v Mali, dokonce některými médii prošlo, že tam jsme v pozici jakýchsi přicmrndálků, protože to tam všechno řídí Francouzi. Je to podle vás vůbec k něčemu? Možná dobré pro výcvik, ale na druhé straně jinde by byl jistě levnější a saharské klima tu jistě ještě nějaký ten pátek mít nebudeme…
Když se na to podívá obyčejný člověk, tak si řekne – co ti čeští vojáci tam někde v Mali vlastně dělají? Co je to za blbost? Je tam necelá stovka vojáků a ta se snaží o co? Tam jsou problémy dlouhá desetiletí a budou tam existovat i po našem odchodu. Tak co tedy?
Jako bývalý profesionál to vidím z části také tak. Že jsou to vyhozené peníze. Chápu tu zkušenost. Já jsem říkal, že každý voják, který slouží v české armádě, by měl projít minimálně jednou zahraniční misí. To jsou zkušenosti, které mu žádný Doupov nebo výcvikové středisko nedají. To je něco úplně jiného. Samozřejmě jsou profese, kuchaři, technici, kteří jsou jakoby uvnitř. Jsou na misi, ale nepracují mimo základnu. I ti ale mohou přece srovnávat.
… a samozřejmě je to i dobrý přivýdělek…
To jistě.
A teď ještě ke zbraním u nás. Máme nový přílepek k ústavě o právu mít zbraň na ochranu svou i svých blízkých. Nenastartoval se ale jakýsi Divoký západ?
Už při našem jednom z minulých rozhovorů jsem myslím uváděl, že když jsem ještě sloužil, tak mě požádal jeden věřící, že by si chtěl udělat zbrojní průkaz. To je tak před patnácti lety. A já mu na to říkal, jestli to nevidí moc černě. Navrhl jsem mu, že existuje spousta věcí a prostředků, které se dají použít, aniž by to byla střelná zbraň. Navrhoval jsem mu, že jej naučím zacházet s teleskopickým obuškem. Ono to není úplně lehké, protože když laik vezme tento kus kovu do ruky a někoho práskne do hlavy, tak jej zabije. Nebo jsem mu říkal o pepřových sprejích, které jsou různé dle úhlu záběru. Jsou různé elektrické paralyzéry.
Uběhlo pár let a já mu říkám už přišla doba, kdy je na místě, že budeš mít střelnou zbraň u sebe nebo ji budeš mít někde doma schovanou a když by bylo zapotřebí, tak ji prostě použiješ. Buď k tomu, abys někoho zastrašil, odvrátil nebezpečí anebo se může stát, že se k tobě někdo vloupá a ty jej zastřelíš. A pak je na místě otázka, co z toho bude? Zda budeš souzen a bude se posuzovat, jestli šlo o přiměřenou obranu...
K tomu přílepku by bylo na místě zdokonalit zákony, aby to všechno mělo hlavu a patu. Ano, když v Americe někomu vstoupíte na pozemek, tak vás může odprásknout. Chceme to tady takto? Z mého pohledu je dobré mít střelnou zbraň, osvědčení, projít výcvikem, proč ne. Ale jsme na to připraveni v soudnictví, máme na to zákony? To je u nás zatím nedotažené a mohou s tím být velké problémy.
Doba postoupila natolik, a to nejen díky migraci, ale i vlastní vnitřní kriminalitou, že je dobré mít střelnou zbraň. Lidé musejí znát paragraf 13, 14 – nutná obrana a krajní nouze. Tak je třeba vysvětlit, aby to lidé pochopili, kdy mohou zbraň použít, za jakých okolností a možných následků.
Nu, pravda je, že „pokropit to kolem sebe“ a rozstřílet někoho jako řešeto je opravdu poněkud hodně mimo… Ale situace není jednoduchá…
Ano, z mého pohledu se bezpečnostní situace bude dále zhoršovat. Nabírá to na síle a zrychluje se to. Dnes se díky covidu nehovoří o tom, jak jsou na tom města a kraje v problematice drogově závislých. A to narůstá.
A nemluvě o tom, že bude hůře v ekonomice, a ti, kteří na tom jsou špatně, budou ještě víc. Budou rozdíly mezi lidmi víc a víc.
A to hraje svoji velkou roli. Prostě problém bezpečnosti bude větší a větší. Kvůli covidu zapomínáme na spoustu, spoustu věcí. To se nám vrátí jak bumerang…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
