Na Slovensku vyhrál volby Směr – SD, do parlamentu se dostala také Slovenská národní strana a krajně pravicové uskupení Mariana Kotleby Lidová strana Naše Slovensko. V Maďarsku se premiér Viktor Orbán netají svým odmítavým postojem k Bruselu v otázce imigrace. Pokud by ve Francii posílila nebo dokonce zvítězila ve volbách Národní fronta Marine Le Penové a Velká Británie se rozhodla pro vystoupení z EU, co může následovat? „Právě teď jsme jen dvě či tři špatné volby vzdáleni od konce NATO, konce Evropské unie a možná konce liberálního řádu, jak jsme ho znali,“ píše na Britských listech Anne Applebaumová. Také se domníváte, že se může zavedený systém zbortit?

Nejsem přítelem katastrofických vizí, pokud jde o budoucnost EU. Síly setrvačnosti institucí, jako je EU, jsou obrovské a podle mého názoru neexistují skutečně fundamentální rozpory uvnitř EU. Rozhodne-li se britský lid v referendu pro odchod z EU, nebude to znamenat ani zhroucení Británie, a už vůbec ne EU. Oba subjekty by pak spolu uzavřely dohodu o volném obchodu. Velká Británie skutečný zájem o hlubší integraci Evropy včetně společné evropské měny nemá. Její politická a ekonomická elita sleduje vždy své vlastní zájmy a na solidaritu s Evropou prostě kašle. Britským elitám chybí idealismus, i když by se jim materiálně vyplatil.

Ve Francii budou pravděpodobně hrát první housle v prezidentské volbě neogaullisté a nejnadějnějším jejich kandidátem je zkušený Alain Juppé. Socialisté ve Francii jsou na počátku velké krize, která na pár let destruuje jejich pozici. Ale vítězství Le Penové je zcela nepravděpodobné.

Že jde v migrační krizi Evropě o existenci ale tvrdí i hradní zahraničněpolitický expert Hynek Kmoníček. A není sám: I Donald Tusk hovořil o možnosti rozpadu EU coby pravděpodobnějším než kdy jindy. Tak tedy: Schengenský prostor, euro a EU jako taková. Čemu z toho hrozí rozpad, rozklad, významné okleštění?

Pokud jde o migraci do EU, evropské elity budou muset omezit svůj okázalý idealismus a vrátit se do světa reálné politiky. Lidé v Evropě se bojí neznámého a tedy i imigrantů. A proti vlastním lidem není možné dlouhodobě jít, nechcete-li vydat jejich hlasy radikálním a extremistickým stranám a politikům. Čistě technicky a finančně vzato není velký problém ročně integrovat v Evropě milion či dva Syřanů, Íránců či třeba Turků v zemích EU, ale lidé ze vzdálenějších kulturních okruhů (Afgánci, Somálci a Eritrejci či obyvatelé Sahelu) to už je problém.

Dovedete si představit lepší Evropu bez EU? Jak by naše země dokázala hospodářsky obstát bez EU? Stala by se „kořistí Ruska“, jak slyšíme v podstatě pokaždé, když se o rozpadu EU mluví?

Nebojím se rozpadu EU, cesta je naopak ve větší integraci zemí EU, ve větší koordinaci politik, včetně fiskální a zahraniční. Jen tak bude EU respektovaným partnerem USA, Číny či Indie. Zatím se v zahraniční politice EU dostala do submisivní pozice vůči USA, nedokáže samostatně formulovat k velkým problémům světa svou jasnou pozici, která je často reálně v rozporu se zájmy USA. Současná generace evropských vůdců nemá formát Chiraků či Schröderů nebo Mitterandů a Kohlů. Junker jako předseda EK je sice mimořádně schopný muž, ale politické zázemí má v jedné z nejmenších zemí EU. Tím je determinovaná jeho politická váha, která není ve světovém politickém ringu těžká. Je to politický welter. Tusk je na tom podobně, po vítězství národně-konzervativního Práva a spravedlnosti v polských volbách ztratil v Polsku svou politickou základnu. Problém dnešní Evropské unie jsou především slabší vůdci.