Bývalý místopředseda od Kalouska tleská Zemanovi: Ukázal, že umí být rozhodný i na východě. A ještě se mu za to premiér Ruska omluví

03.12.2017 17:20

ROZHOVOR Bědování a pláč v krajích? Ne, pane Kalousku, to není jen otázka minulých voleb. To byly misie, žádné zázračné volební výsledky! Bývalý místopředseda TOP 09, starosta Čeladné a předseda Dobré volby Pavol Lukša ani po odchodu Miroslava Kalouska z postu předsedy TOP 09 nelituje, že už není členem topky. „Správný vůdce i údajná vycházející politická hvězda Feri se měli postavit do čela kandidátek těchto krajů, Ústeckého a Moravskoslezského, a mohli předvést členské základně, že se i tady získávají snadněji preferenční hlasy,“ podotýká Lukša. Vrací se také k politice kancléřky Angely Merkelové: „U nás tato doslova blbost plíživě také vymývá lidem mozky.“

Bývalý místopředseda od Kalouska tleská Zemanovi: Ukázal, že umí být rozhodný i na východě. A ještě se mu za to premiér Ruska omluví
Foto: Hans Štembera
Popisek: Miroslav Kalousek a Pavol Lukša

Není tajemstvím, že jste odešel z TOP 09 kvůli Miroslavu Kalouskovi. Teď už není předsedou TOP 09. Nemrzí vás, jak to říct… Že jste nepočkal?

Já si myslím, že jsme si především oba oddechli. Já neprosadil, aby nás do voleb 2017 ještě přivedl pan předseda Schwarzenberg a zároveň aby se stal jedním z místopředsedů Jiří Pospíšil. Koneckonců, když se podíváte na můj kandidátský projev z listopadu 2015, najdete kromě jiného i tuto větu: „Sladké vítězství při volbách na stranickém sněmu se stane hořkým při volbách celostátních.“ Počkat nebylo nač, já jsem doteď přesvědčen, že lidé nepochopili projekt Antibabiš, čím více se do něj kopalo, tím více se stával mučedníkem. Nepochopili ani naše vítací aktivity v uprchlické krizi a za každou cenu se snažili podporovat politiku nesmyslných kvót kancléřky Merkelové, která tuto situaci v Evropě vyhrotila svojí vítací technikou, a když konečně média začala psát o silvestrovské noci v Kolíně nad Rýnem, začalo možná některým ve straně docházet, že to s těmi inženýry a lékaři v podání Merkelové není tak žhavé, ale stále jsme si trvali na svém. Mluvilo se sice, že chceme být v rychlém pruhu nového směřování, ale bez toho, aniž bychom hlasitě volali, nejprve po její reformě, tak jsme se stali stranou nepříliš čitelnou, a už vůbec ne stranou, která má ve svém desateru, že se hlásí ke křesťansko-judaistickým hodnotám. Takže bych stejně dříve či později za své postoje byl ze strany vyloučen, a tak jsem raději zvolil cestu odchodu z projektu, kde se podařilo neskutečně za pouhých osm let promrhat výsledek nejen ve volbách sněmovních v roce 2010, 2013, ale i prezidentských v roce 2012.

Novým předsedou TOP 09 se stal europoslanec Jiří Pospíšil: „Nejsem někdo, kdo odjel do Bruselu a nezajímá se o české politické dění,“ řekl Pospíšil v kandidátském projevu. Jeho působení v Bruselu prý může být i užitečné, protože ukáže TOP 09 jako skutečně proevropskou. „My musíme zbourat bariéru mezi námi a Bruselem. My jsme Brusel, my patříme k jádru této rodiny demokratických států,“ kázal delegátům. Myslíte si, že má TOP 09 budoucnost v čele s Jiřím Pospíšilem? Bude dobrý předseda? A mimochodem, v souvislosti s EU, je podle vás nutné bourat nějaké bariéry?

Nejprve bych rád poblahopřál Jiřímu Pospíšilovi ke zvolení předsedou strany a Honzovi Vitulovi ke zvolení místopředsedou. Oba jsou tak trochu děti nechtěné, ustát si to musí předseda, což bych mu ze srdce přál. Co mne však mrzí, je hodnocení odstupujícího předsedy o bědování a pláči v krajích. Toto není otázka jen letošních voleb a také není tajemstvím, že již od roku 2013 se na předsednictvu mluvilo o krajích Moravskoslezském a Ústeckém, že tady jde spíše o misie než zázračné volební výsledky. Namísto poděkování členům v těchto krajích mluvíme o pláči. Správný vůdce i údajná vycházející politická hvězda Feri se měli postavit do čela kandidátek těchto krajů, Ústeckého a Moravskoslezského, a mohli předvést členské základně, že se i tady získávají snadněji preferenční hlasy, kterými se ohánějí, jako ve Středočeském kraji a hlavním městě Praze. Tedy v regionech, které ještě i dnes dožívají na výsluní popularity čestného předsedy. Koneckonců komunální a senátní volby v příštím roce 2018 ukážou, zda volba Jiřího Pospíšila předsedou TOP 09 byla pro ni restartem, nikoli labutí písní, a k tomu musejí všichni nejen kázat, ale především táhnout za jeden provaz. Také lze souhlasit, že patříme do evropské rodiny demokratických států, ale také musí platit, že v této rodině musíme také naslouchat jeden druhému, a nikoli aby silnější válcovali ty slabší. Není zapotřebí se také bezhlavě hrnout do balastu a chaosu, do kterých uvedla evropské země svým přístupem k uprchlické krizi samotná kancléřka Merkelová.

Co se týká Bruselu, přicházejí zprávy o tom, že se chystá zásadní revize dosavadních dublinských pravidel, podle kterých musí příchozí požádat o ochranu v první členské zemi EU, do které vstoupil. Současný systém by byl nahrazen trvalým a povinným přerozdělováním migrantů, bez jakékoli horní hranice. Jaký přístup k tomu zaujmout? Smířlivý, protože jsme od Bruselu hodně dostali, akceptujme proto, že budou chtít, abychom pomohli přetíženým zemím jako jsou Řecko nebo Itálie? Také se objevuje argument, že jsme od Bruselu už dostali tolik, že bychom měli mlčet a také pro Evropskou unii solidárně něco udělat…

To budou tak zásadní změny, že by měli mít občané všech unijních zemí možnost se k těmto změnám vyjádřit, a ne jen hloupými opakujícími se frázemi z Bruselu řešit, kolik kdo dostal. Všichni dostáváme a podle velikosti zemí a výkonnosti našich ekonomik do bruselské pokladny také přispíváme. Toto zjednodušování povede jen k dalšímu vzestupu extremistických stran v Evropě, které sice všichni kritizují, ale svým chováním jim jen voliče vhánějí do náručí.

Po sněmovních volbách neutichají nářky na téma, že jsme si pustili do sněmovny fašisty, xenofoby, hulváty, rasisty atd. Podle bývalé diplomatky Magdy Vášáryové mají voliči v hlavách zmatek. Češi prý volili jinak, než bylo zvykem, a je na pováženou, že „vítězí ti, kdo křičí“, ale „naše společnost si musí poradit i s extrémními názory“, uvedla například pro časopis Finmag. Jedno z řešení tohoto stavu vidí bývalý poslanec Ivan Gabal v prezidentské volbě. „Můžeme tak korigovat, že jsme si pustili neonacisty do sněmovny,“ zmínil pro DVTV. Poučení bychom si měli prý vzít ze Slovenska, kde klima k porozumění nasměroval Andrej Kiska. Do jaké míry je Česká republika skutečně ohrožena xenofobními tendencemi? A lze situaci vyvážit právě volbou prezidenta, tedy pokud je podle vás potřeba měnit klima?

Tak především bych si nedovolil takhle jednostranně odsuzovat naše voliče, stejně jako si myslet, že prezident Andrej Kiska nasměroval nějaké klima porozumění. Podívejme na nedávno skončené volby na Slovensku. Volič sám dobře věděl, co pro něj župan Kotleba udělal, a protože to byly jen řeči a ve výsledku nic, také tak dopadl a nikoho z nás nenapadlo pronášet soudy, že jsou na kraji fašisté a podobné příměry. Zkrátka musíme si přiznat, že sklízíme jen výsledky naší práce po roce devadesát. Lidé, když jsou bezradní, se často možná uchylují k naschválům, protože zkrátka těch slibů již bylo tolik a vždy směřovaly jen k zaplátování děr od nikdy nepotrestaných vykuků, kteří je způsobili, ale vždy z jejich peněz, tedy peněz daňových poplatníků. Nemyslím, na rozdíl od pana Gabala, že prezidentskými volbami něco zkorigujeme, stejně jako si nemyslím, že jsme ohroženi xenofobními tendencemi.

Prezident Miloš Zeman bývá označován jako státník, který společnost rozděluje, podporuje netoleranci a eskaluje strach. „Jestliže si v této situaci zvolíme do čela státu politika, který nás bude rozdělovat nebo bude vyvolávat strach, budeme žít ve strachu, část lidí v ponížení, někdo bude utíkat,“ obává se Ivan Gabal. Co říci k těmto úvahám? Je někdo mezi devíti kandidáty, u kterého bychom tyto obavy mít nemuseli? A jsou opodstatněné?

Ano, naučili jsme se rychle v celé Evropě chovat politicky korektně. Tedy svým občanům mlžit, hodně mluvit a neříct vůbec nic. Pak jsme hrozně naštvaní, když se najde někdo, v tomto případě prezident, musíme ovšem odlišovat jeho vulgarismy, který to pojmenuje pravými jmény. Nic z toho by se nestalo, kdyby politici nebyli odtrženi od reality všedního dne, tedy od svých občanů. Nerad to používám, ale jako příměr by to mohlo stačit. Tak dlouho na příkaz vládnoucí elity v Německu a zejména Merkelové, která si v každém rozhovoru a projevu vystačila se slovním spojením „zvládneme to“, až se po silvestrovské noci v Kolíně nad Rýnem ukázalo, jakou společnost „lékařů a inženýrů“ pozvala na návštěvu ke svým občanům, aniž na to měla mandát, a rázem se ukázalo, že jediné, co zvládli, byly zákazy informovat své občany objektivně. U nás tato doslova blbost také plíživě vymývá lidem mozky. Co si myslet o tom, že jsou špatné pohádky o princeznách, které jsou údajně vykreslovány jako jednoduché bytosti, a přitom se tito „samozvaní vykladači“ novodobých pravd nepozastavují nad tím, že hlavní smysl v pohádkách je přece boj dobra se zlem, který na této zemi permanentně probíhá, ale že jsou i zdrojem poučení. Nebudu zastírat, že mým favoritem na prezidenta je Toplánek, a bude zábavné, jak se k němu postaví strany, které se na půdě sněmovny nazývají Demokratickým blokem.  

Staly se některé nepříjemné záležitosti zavánějící rasismem. Tajemník klubu SPD Staník měl ve sněmovně říci, že „židi a buzeranti patří do plynu“. V Praze byl zmlácen a ponížen černoch. A děti v Teplicích čelily nenávistným výlevům za to, že na jejich školním fotu byly arabské a romské tváře. Jde o projevy nemocné společnosti, za které mohou třeba ti, kdo brojili proti imigraci? Do jaké míry tyto tendence ve společnosti posílily uplynulé volby? Jsou to jednotlivosti, nebo už symptomy nemocné společnosti? A je důvod přistoupit k nějaké regulaci sociálních sítí nebo zpřísnit pravidla toho, co se smí a nesmí říkat v této zemi?

Pokud tato slova opravdu tajemník řekl, pak by měl předseda strany SPD z toho vyvodit důsledky, ale nechci nikomu radit. Současné politické strany by si měly nechat zpracovat objektivní analýzu, zda také svojí politikou, zabýváním se sebou samými, k tomuto vzestupu nepřispěly. Nemyslím si, že naše společnost je rasistická, jak se nám to zpoza oceánu podsouvá, ale dlužno říct, že nedodržujeme po roce 1990 princip rovnosti před zákonem, kde bychom si měli být rovni všichni, ať již v právech či povinnostech, a stydíme si přiznat, že v rámci naší pohodlnosti a vyhnívání věcí jsme ve vší tichosti naučili určité skupiny bez rozdílu barvy pleti či náboženství, že mají jen práva a povinnosti již moc ne. To, co možná vyhovuje politickým garniturám, ale znevýhodňuje většinovou společnost, a pak se divíme, že se vždy najdou populisté s jednoduchým řešením. Koneckonců uvidíme, co předvedou na půdě sněmovny, ale jedno je jisté, naši občané mají dostatek rozumu, aby v příštích volbách zrno od plev oddělili.

Prezident Miloš Zeman odjel do Ruska a web ruské armádní televize Zvezda hned na začátek návštěvy napsal, že Československo by mělo být vděčné za sovětskou invazi v roce 1968. Prezident Zeman prohlásil, že jde o urážku českého národa. Někteří ocenili jeho zásadní reakci, jiní říkají, že vše Rusové zaranžovali. Šlo o provokaci a odkud? Do jaké míry bychom se měli chovat k Rusům s respektem a přátelstvím? A jak vnímáte přístup současného prezidenta k Rusku?

Já si myslím, že pan prezident sehrál skvělý herecký part. Je to politický profesionál a před volbami to skvěle zapadlo do kontextu jeho kampaně. Se stejnou rozhodností, s jakou mluví v Evropě o teroristech, tak i tady ukázal, že umí být rozhodný i na východě, a ještě se mu za to premiér Ruska omluví. Jako by chtěl poukázat „ukažte mi, komu z prezidentů v Evropě i ve světě se to podařilo, aby se jim tak rychle jeden z nejvyšších představitelů Ruska omluvil. Toto nakonec může být vyváženo tolik potřebnými hlasy v prezidentských volbách, takže mu to určitě stálo za to. K Rusům bychom v Evropě měli chovat respekt za to, že jsme byli osvobozeni z područí fanatického nacistického Německa, ale také nezapomínat na dobu, kdy jsme byli předhozeni Stalinovi na stříbrném podnose při dělení světa vítěznými mocnostmi po roce 1945, a dále pak nezapomínat ani na jejich „účinnou bratrskou pomoc“ právě z roku 1968. 

Opět se hovoří o orientaci naší země „na Východ“, nebo „na Západ“. Příznivci EU se děsí referenda, které by podle ANO nemělo postihnout otázku setrvání v EU, ale nemusí to být konečný postoj. Okamura či KSČM se tomu vůbec nebrání. A Okamurova SPD, jejíž většina poslanců se pozitivně dívá na Putina, obsadila funkci šéfa bezpečnostního výboru sněmovny. Jak se na obě záležitosti díváte?

Pokud jsme k dnešnímu dni nedílnou součástí transatlantického uskupení a EU, tak tyto řeči o orientaci „na Východ“ jsou minimálně předčasné, neřkuli zavádějící. Co se týká referenda o vystoupení z EU, tak to určitě nebude o tom, jestli se mu nebrání Okamura či KSČM, stejně tak o tom, kdo stojí v čele bezpečnostního výboru sněmovny, ale o tom, jak k tomu bude přistupovat vítěz voleb ANO. Ten se podle mého bude chovat pragmaticky a myslím si, že najde na půdě sněmovny určitě dostatek hlasů, abychom se nemuseli obávat nějakých nepředvídatelných zvratů.

Šéf SPD Tomio Okamura nejenže prohlašuje o ČT, že je jedno z nejvíc dezinformačních médií v republice, ale vyzval ke změně statusu veřejnoprávních České televize a Českého rozhlasu. Je pravda, že zejména ČT je kritizována za stranění některým politikům a špinění jiných. Zemanova kancelář si na ni stěžuje často. Kritizován je i např. výběr hostů do pořadů Václava Moravce. Oproti tomu zastánci ČT tvrdí, že jakákoliv podobná změna by ohrozila naši demokracii. Jak hodnotit práci ČT a rozhlasu? Je třeba přistupovat ke změnám?

Já si myslím, že politici by neměli zasahovat vůbec do veřejnoprávních médií. Na druhé straně je pravda, že právě v uprchlické krizi selhala veřejnoprávní média, nešťastným příkladem je Německo, a tady by to určitě pod kontrolou být mělo. To je také podle mého názoru ta pravá příčina, proč lidé moc nevěří těm, od kterých očekávají, že by je objektivně informovat měli, když už si například platí koncesionářské poplatky a utíkají se pak k různým zaručeným informacím například ze sociálních síti apod. Víte, nabízí se otázka, zdali více demokracii neohrožuje nezájem politiků o každodenní problémy občanů, nežo  to, jestli bude na nějakém postu změna, či nikoli. Samozřejmě je dobré mít na paměti, že ne každá změna musí vést zaručeně k lepšímu.

Pokud jde o sestavování vlády, zatím činnost Andreje Babiše spočívá v tom, že tvoří menšinovou vládu a ve sněmovně se projevila podpora pro ANO od KSČM a SPD. Pravice tvrdí, že koalice už v podstatě vznikla a že je ohrožena demokracie. Jak zhodnotit postup Andreje Babiše? 

Počkejme si na to, až bude menšinová vláda na stole. Zatím si vítěz voleb vykolíkoval hřiště na půdě parlamentu a vybral manšaft, který sice jeden den deklaruje podmíněnou podporu menšinové vládě a druhý, že menšinovou vládu nepodpoří. Spíše nežli o koalici je potřeba ohlédnout se zpět a připomenout si volební období 1998–2002. Dohodly se dvě nejsilnější strany, že jedna bude tolerovat druhé její menšinové vládnutí a o lízání smetany se s ní podělí, protože jí za to nevysloví nedůvěru, a došlo nakonec i na slova jako toleranční patent apod. A tak si premiér Zeman chodil pro podporu zákonů do sněmovny k té či oné straně, ale vždy si dával pozor, aby mantinely opoziční smlouvy nebyly nikdy překročeny. Jedni tuto dobu nazývají zlatou porevoluční érou a druzí ji naopak považují za dobu, která nenávratně poškodila demokratický souboj politických stran a uvrhla nás do neskutečného marasmu, který trvá dodnes. Dnes je jen jiná volební matematika a místo dvou nejsilnějších máme „hegemona“ s takřka 30 % a dvěma subjekty, z nichž jeden s podporou cca 10 % a nálepkou xenofobů a rasistů a druhý se 7 %, kterému se tak pomalu po více než dvaceti sedmi letech plní sen o nás opět rozhodovat, jinak podle mého shodný scénář.  

Ať už vznikne jakákoli vláda, co by tato země na konci roku 2017 potřebovala? Když odhlédneme od toho, jaká vláda vznikne, co je teď pro nás nejdůležitější?

Tato země by především potřebovala změnit společenské klima. Neustále si na něco a na někoho stěžujeme, nic nám není dobré a neustále sami sebe přesvědčujeme, že jsme to právě my, ti praví vykladači pravdy, bez ohledu na to, jestli jsme se náhodou taky nemohli zmýlit. Proto, ať již vznikne jakákoli vláda, měla by především sloužit svým občanům, a nikoli je šikanovat. Je smutné, že právě končící vláda to s tou službou pro občany moc nepřeháněla a řešila nikoli zájem občanů, ale především sama sebe a svoje spory. Při sestavování jim nevadilo, že budou vládnout s Babišem, a dnes by na toto angažmá nejraději zapomněli. Paměť občanů je sice krátká, ale nikoli tak, abychom si ji mohli dovolit podceňovat.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Daniela Černá

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Vladimír Hučín: Hození lahve na Babiše? Dokážu si představit, že by dav pronikl do Sněmovny a zabránil jednání. I za cenu násilí

9:10 Vladimír Hučín: Hození lahve na Babiše? Dokážu si představit, že by dav pronikl do Sněmovny a zabránil jednání. I za cenu násilí

ROZHOVOR Třetí odboj vlastně neskončil. Protesty proti vládě by mohly být razantnější i za cenu urči…