Bývalý uprchlík Libor Rouček navštívil současné uprchlíky: Pořádek je tam větší než za mě. Podmínky mnohem lepší, vše upravenější a čistší

Vy jste jel v úterý do uprchlického tábora Traiskirchen v Rakousku, kde jste sám byl jako uprchlík před 38 lety. Jak byste svou první návštěvu po tolika letech popsal?

Byl to velmi zajímavý pocit, určitý návrat do minulosti. Když jsem prošel branou, viděl budovy, uprchlíky, vrátil jsem se do času, kdy jsem sám byl uprchlíkem. Skladba se samozřejmě změnila. Zatímco za mě nějakých 90 procent byli lidé z jihovýchodní Evropy, dnes je to naopak. Převážně jsou to uprchlíci ze Sýrie, Afghánistánu, Somálska a dalších zemí. Byl to výlet do osobní minulosti, ale také jsem si chtěl situaci porovnat. Zaujalo mě, že dnes jsou podmínky mnohem lepší. Nejmenuje se to už uprchlický tábor, ale přijímací středisko. I v názvu vidíte posun, ke kterému ve společnosti došlo. V porovnání s minulostí je dnes také vše upravenější, čistší, počty byly přibližně stejné. Teď s ohledem na aktuální vlnu je uprchlíků více, asi 1500 lidí.

Žijí tedy v dobrých podmínkách. Předpokládám, že jste mluvil například i s lidmi, kteří se starají o bezpečnost, jaká je situace po této stránce?

V porovnání se situací, kdy já jsem byl uprchlíkem, tenkrát vše zajišťovala spolková policie Rakouska. Dnes zajišťuje jen některé části, například přijímací procedury a výslechy. Zbytek, to znamená vaření, praní, ostrahu, mají na starosti nestátní firmy. Jsou flexibilní, dokáží se přizpůsobit aktuálním potřebám. Pokud jde o kriminalitu a trestné činy, pořádek je tam silnější než za mě. Když jdou ven z tábora, musí se hlásit. Tenkrát, když jsem já odešel třeba na čtyři dny, nikoho to v podstatě nezajímalo, měl jsem akorát papírovou průkazku.

Libor Rouček v Treiskirchenu coby mladý uprchlík

Kancléřka Merkelová preferuje celoevropský postup řešení krize, V4 chystá ale i plán B, což znamená i větší zapojení jednotlivých států. Dá se předpokládat, co se ukáže jako efektivnější řešení?

Situace vytváří řešení. Teď vidíme, že dochází k něčemu, co není ani celoevropské řešení ani plán B, ale tzv. dominový efekt. Nefunguje celoevropské řešení a státy dělají opatření na vlastní hranici. Také Rakousko, kde probíhá velmi silná polemika s Německem. Nyní vidíme, že dominový efekt dorazil do Řecka. Myslím si, že opatření vyvolají určitou dynamiku, která způsobí, že bude přicházet méně uprchlíků. I Řekové budou muset vynaložit energii ne k tomu, aby naložili uprchlíky a odvezli do Německa, ale aby se starali o ochranu hranice. Myslím si, že krok za krokem se k tomu dostáváme. Osobně bych si přál, abychom se pak dostali na celoevropskou ochranu hranice, protože Řecko bez pomoci podmínky nezvládne.

Situace v Evropě ve věci imigrantů se začíná vyhrocovat – zatím jen v Řecku, na řecko-makedonské hranici a částečně v Rakousku a v Bavorsku, které hovoří o přivírání hranic. Slýcháme o humanitární katastrofě, ale i o bezpečnostních hrozbách ze strany migrantů, mezi kterými mohou být vycvičení vojáci či teroristé. Co byste v aktuální situaci zdůraznil vy jako podstatné?

Zajímavá je výměna názorů mezi Rakouskem a Německem a v této debatě má Rakousko podporu Bavorska, které je skeptické k tomu, jak si řešení migrační krize představuje kancléřka. Rakousko jasně řeklo, že bude mít určitý strop, to je asi 37-38 tisíc lidí za rok. Mimochodem, jen táborem, kde jsem v úterý byl, prošlo za rok asi 50 tisíc lidí. Nastavením limitu jsou Rakušané schopní počty bez větších problémů zvládat a dominový efekt pak způsobí, že počet uprchlíků poklesne.

Bavorsko by také chtělo zastropovat počty uprchlíků, kteří se budou přijímat, kancléřka ale žádné limity nechce, dokonce říká, že jsou protiprávní.

Jak hodnotíte současnou pozici Angely Merkelové?

Zajímavé je, že v úterý byly zveřejněny v Německu průzkumy veřejného mínění a důvěryhodnost kancléřky stoupla ze 46 procent na 54 procent. Takže neplatí to, co si myslí mnozí u nás, že je pod tak velkou kritikou a že jí nezbude nic jiného než odejít. Zároveň většina německé veřejnosti nesouhlasí s její představou uprchlické krize.

Věříte v úspěch jednání s Ankarou na summitu 7. března?

Myslím si, že dojde k pozitivnímu posunu. Nedělám si samozřejmě iluze, že summit vyřeší všechny problémy. Posun ale bude takový, že Turecko bude více spolupracovat, a to více s EU i s jednotlivými zeměmi. V první řadě s Řeckem. Na co se často zapomíná, je tvrdý boj proti organizovanému zločinu, který je v zájmu všech. Z pašování statisíců lidí má organizovaný zločin obrovské peníze. Zisk je mnohem větší, než měli na drogách nebo zbraních.

Hradní zahraničněpolitický expert Hynek Kmoníček tvrdí, že v migrační krizi jde Evropě o existenci. A není sám: I Donald Tusk hovořil o možnosti rozpadu EU coby pravděpodobnějším, než kdy jindy. Dal byste mu za pravdu?

Ve světě máme spoustu krizí. Byla tu finanční krize, stále existuje konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou, je tu uprchlická krize, která je zcela bezprecedentní od druhé světové války. Nejen EU, ale i jednotlivé státy jsou pod tlakem. EU ale není federální superstát. Často chceme od Unie řešení, které ale nemůže nabídnout, protože nemá pravomoci. I to je velká část problému. Proto pak sahají státy po individuálním řešení. I v minulosti ale EU prošla spoustou krizí. Myslím si ale, že vůle ke spolupráci a společnému řešení je silnější. Nikdo nechce, aby se Unie rozpadla, jen jsou různé názory na řešení evropské krize. I když o rozpadu někteří lidé mluví, jiní by si to přáli, podle mého názoru k tomu nedojde.

Pro některé by rozpad EU byl katastrofou, pro některé požehnáním. Jak by naše země dokázala hospodářsky obstát bez EU? Stala by se ,,kořistí Ruska", jak slyšíme v podstatě pokaždé, když se o rozpadu EU mluví?

Přál bych si, abychom napnuli veškerou pozitivní energii ke spolupráci v tom společenství, ve kterém jsme, protože celé generace si přály, abychom byli součástí Západu. Jeho instituce jsou EU a NATO. Ty zaručily Evropě a později i nám, že máme mír, stabilitu a v porovnání se všemi ostatními ve světě se nám stále dobře daří ekonomicky i sociálně. Když někteří lidé chtějí, abychom vystoupili z Evropské unie, tak si zákonitě musí položit otázku, co bude pak? Jakou budeme mít naši civilizační a kulturní orientaci, kdo nám bude zajišťovat bezpečnost? To je velmi důležité, protože ve 20. století jsme zažili dvě okupace a před 100 lety jsme neměli ani svůj vlastní stát. Naše země je součástí společného trhu, který má 500 milionů spotřebitelů. Naše automobilky mohou vyrobit milion a čtvrt automobilů a mají odbyt. 80 procent exportu jde do EU. Kam bychom vyváželi? S tím se pojí otázky zaměstnanosti a sociální. Pokud by se EU měla rozpadnout nebo bychom se rozhodli, že chceme odejít, mělo by to pro nás tragické následky.

Schengenský prostor, euro a EU jako taková. Čemu z toho hrozí rozpad, rozklad, významné okleštění?

Pro nás je důležité vše. Unie jako celek, aby fungovala. Navíc potřebujeme prostor bez hranic, protože jsme téměř nejvíc otevřenou ekonomikou. Ekonomika by šla záporných čísel, spousta firem by odešla, protože by ztratili komparativnost obchodu. Samozřejmě i lidé si zvykli na cestování bez pasu a kontrol. V eurozóně zatím sice nejsme a funguje to, ale z dlouhodobějšího hlediska si myslím, že by bylo vhodné, abychom byli součástí eurozóny, ale to není na pořadu dne.

Francie, Británie, Dánsko, Nizozemí, Maďarsko, Polsko... Ve všech těchto zemích existují výrazné politické síly, které se odklánějí od hlavního proudu evropského myšlení. Chtějí výstup svých zemí z EU, případně navázání větší spolupráce s Ruskem. Měl by se Brusel některých z nich obávat?

Je jasné, že každá krize nebo situace, kdy je atmosféra rozjitřená, je voda na mlýn nejrůznějším populistickým stranám, které hledají alternativu a důvodem toho je, aby se prosadily. Využívají krize k propagaci svého názoru, to je normální a přirozené. Samozřejmě najdeme je téměř v každé zemi. Populistické strany, kolikrát xenofobní, využívají strachu lidí, ale nenabízejí žádné řešení. Musíme si uvědomit, že nejsme ve vzduchoprázdnu, nevyřešíme například problémy bídy a chudoby v Africe nebo migrační krize tím, že vystoupíme z EU.

Kde je nejvíc takových hnutí, stran nebo organizací?

Strana Jobbik v Maďarsku je relativně silná, také protievropské strany v Belgii nebo v Holandsku. Třeba ve Velké Británii a v dalších zemích taky, ale tyto strany mají trochu jinou podobu než například v Holandsku a vysvětlují důvody pro odchod z EU jiným způsobem. Například ve Španělsku nebo Portugalsku před deseti lety měli hodně přistěhovalců a do finanční krize se například ve Španělsku zvýšil počet obyvatel z 38 milionů na 46, přišlo 900 tisíc Rumunů, Poláci, lidé z muslimského světa, lidé z jižní Ameriky a žádné proticizinecké hnutí nebo strany tam nevidíme.