V rozhovoru, který hodnotil českou společnost necelých třicet let po revoluci, jste mi řekl: „Ministerstvem vnitra byl rozprodán majetek a bezpečnostní rezervy státu, taktéž bezpečnostní vybavení a vybavení pro případ krizových událostí.“ Jak svůj výrok hodnotíte dnes, po třech letech? A byl nedostatek ochranných pomůcek, počáteční chaos a jejich nedostatek důsledkem těchto kroků?
To, co se v minulosti stalo, tedy že jsme nedostatečně zabezpečeni pro případ obdobné krize, neexistují v obcích sklady a vybavení civilní obrany a žáci na školách na takovou situaci nejsou připraveni, trvá. To je patrno i z chaotického zabezpečování ochranných pomůcek, dezinfekce a podobně. Je to důsledek vyvýšení ekonomických zájmů nad ostatními, kdy vláda přesunula – i v případě krize, katastrofy a podobně – zodpovědnost a s ní spojené náklady ze státu na občany.
Domníváte se, že by se děti základní školy měly vrátit k branné výchově? Je potřeba vrátit nacvičování krizových postupů a evakuací do škol tak, jak tomu bylo za minulého režimu?
Myslím, že branná výchova a podobně je pro žáky základních a středních škol velice prospěšná, a to nejen v případě války či katastrofy. Musí s ní však být spojeno i dostatečné vybavení škol ochrannými pomůckami pro žáky, jako jsou plynové masky, nosítka a tak dále. Armáda České republiky a Ministerstvo obrany České republiky v této věci již před několika lety vytvořily velice dobrý program POKOS – Příprava občanů k obraně státu. Bohužel je tento projekt do škol a vzdělávacích programů nedostatečně implementován. Stejně tak školy nedostatečně žáky připravují na bezpečnostní rizika, nenacvičují evakuaci a podobně, neboť je to zásah do výuky a vedení škol tato rizika často podceňují.
Závěrem k tomu mohu dodat, že jsem se osobně účastnil kurzu POKOS pro pedagogy, a konstatuji, že ho Armáda České republiky připravila velice kvalitně a byl to jeden z velice prospěšných kurzů, kterých jsem se účastnil.
Jste bývalým policistou, máte nějaké informace, s jakými problémy se policie momentálně nejvíce potýká?
Nejsem bývalým policistou, ale jsem stále ve služebním poměru Policie České republiky, momentálně službu nevykonávám, neboť jsem takzvaně na překážkách ze strany zaměstnavatele (Rostislav Kotrč už podruhé čelí stíhání ze strany Generální inspekce bezpečnostních sborů, bývalý vyšetřovatel například kauzy ŘSD dlouhodobě prohlašuje, že obvinění jsou účelová, za první obvinění dostane odškodné, pozn. red.). Zřejmě jsem stále někomu nepohodlný, tak hledají možnosti, jak se se mnou vypořádat. Stále se jedná o ty samé lidi již od roku 2013.
Jak vláda podle vás vybavila policisty pro podobné případy – před pandemií i během ní?
Vzhledem k tomu, že nejsem ve službě, nemohu toto objektivně posoudit. Vím, že se ale o policisty a jejich ochranné pomůcky i odbory starala například Unie bezpečnostních sborů, která rozvážela dezinfekci a jiné.
O čem podle vás vypovídá rychlá změna vlády po rozhodnutí soudu? Byl zrušen zákaz volného pohybu, počet osob je omezen místo dvou na deset a tak dále... jak vnímáte skutečnost, že vláda podle soudu neprováděla kroky v souladu se zákonem?
Úplně mi není jasné, jaké má právo soud mluvit do ochranných opatření vlády. Myslím, že česká justice má dost jiných věcí k řešení a problémů. Navíc vidíte-li, že k některým kauzám se dostanou za několik měsíců či let, a v tomto případě rozhodli takřka okamžitě. Zajímalo by mně, měl-li soud k dispozici dostatek znaleckých posudků a právních posouzení.
Vzhledem k tomu, že se jedná o ochranná opatření vlády, byť byla učiněna ne přesně podle právních norem, která si dříve sama stanovila, měla by tato nařízení vlády být respektována. Nemohu se ztotožnit s tím, že o opatření, které vydali volení zástupci lidu, rozhodují lidé nevolení, pouze jmenovaní do své funkce. Z toho lze nabýt dojmu, že moc soudní je nadřazená té demokratické. V tomto případě bych opravdu preferoval finský politický model.
Myslím, že ve věci ochranných opatření vláda zbytečně podléhá tlaku opozice a dalších subjektů. Takové jednání působí zbytečný chaos.
Psali jsme:
Obáváte se rychlého rozvolňování opatření?
Myslím, že rozvolňování opatření je pouze jinak nazvané ono promoření, které u občanů neprošlo. Bohužel ze zkušeností jiných zemí je vidět, že ve chvíli uvolnění opatření dojde k enormnímu nárůstu nakažených. V tomto případě ale nevíme ani to, jak zasažení na zdraví budou ti vyléčení.
Vláda představila plán, podle kterého bude postupně uvolňovat některé provozovny, které kvůli pandemii museli majitelé zavřít. A plán různě mění. Ne všichni to však považují za ideální. Jaký je váš pohled na způsob a tempo, jakým vláda situaci řeší?
Členové vlády mají jistě přesnější informace než prostý občan. Pokud se podívám na zprávy a statistiky, srovnám je se zahraničím, opatření přinesla ochranu zdraví občanů. Jsem rád, že vláda podnikla kroky, které vedly ke snížení nakažených, a nezemřelo tolik lidí jako v jiných státech. Myslím si, že bychom neměli takzvaně usnout na vavřínech a v opatřeních, která chrání zdraví a životy lidí pokračovat. Samozřejmě koncepčně, nikoliv chaoticky. Zdraví a život lidí by měl být vždy nadřazen nad ekonomickými či jinými zájmy.
Mezi státy jsou v rámci opatření proti ekonomickým následkům kvůli novému koronaviru značné rozdíly. Jak jsou na tom podle vás Češi – živnostníci a podnikatelé? Je podpora státu v této krizi dostatečná? A jaký příklad podpory ze zahraničí se vám zamlouvá?
Vzhledem k tomu, že mé informace jsou kusé pouze z médií, internetu a nejsem epidemiolog či odborník na tuto problematiku, nedokážu věc zcela objektivně posoudit. Vycházím pouze ze svého porozumění věci. Ale jak jsem uvedl výše, zdraví a život lidí by měly být vždy nadřazeny nad ekonomickými či jinými zájmy.
Už je jasné, že schodek rozpočtu bude minimálně 300 miliard korun. Číslo pravděpodobně není konečné. Je zadlužení způsobeno nepřipraveností předchozích vlád? Případně kterých? Nebo se nic podobného očekávat nedalo?
Česká republika se bohužel stále více zadlužuje. Tento trend nastartovaly minulé vlády. Peníze jsou bohužel u nás vynakládány neúčelně. Dalo by se šetřit na mnoha místech. Například zeštíhlení státního aparátu, jednokomorový Parlament, zastavení financí politickým stranám, zastavení dotací a grantů politickým neziskovkám, tedy dotace jen těm neziskovkám, které přímo pracují s potřebnými, zastavení zbytečných příspěvků Evropské unie, zestátnění klíčového resortu a tak dále. Dobrý hospodář hledá nejdříve, jak efektivně využije své vlastní zdroje a kde ušetřit, než si začne půjčovat. Je pravda, že pandemie či živelná katastrofa je věc, která se nedá předvídat a bez dluhu asi takovou věc řešit nelze. Taková situace by však mohla vést k opatřením, která mohou vytvořit rezervu na obdobné situace do budoucna.
Velké diskuse také vyvolávají uzavřené hranice a jejich otevírání. Teď k částečnému rozvolnění došlo, stále se však volně cestovat nedá. „Já sám zastávám názor, že hranice by měly být uzavřeny rok, nikoliv dva roky. A to proto, aby výjezd nevyvolal vlnu epidemie, obzvlášť když pojedete do zemí, kde epidemie ještě neskončila. Doporučuji lidem, aby si vychutnali krásy České republiky,“ uvedl k tomu prezident Miloš Zeman s tím, že on sám pojede na Vysočinu. Co vy na to?
S tímto výrokem naprosto souhlasím. Nejsem zastáncem naprostého otevření hranic bez jakékoliv ochrany. Občané České republiky bohužel chudnou a řada z nich již nemá na cestování do zahraničí. Skupina lidí užívajících zahraniční dovolené se stále zmenšuje a lidé, pokud na dovolenou vůbec mají, začínají opět jezdit v rámci České republiky. Takové chování má i další ekonomický dopad, a to podporu českých podnikatelů v oblasti cestovního ruchu. To, že Česká republika nabízí mnoho krásných míst, památek a kvalitních služeb, je naprostá pravda.
Předseda hnutí Trikolóra Václav Klaus mladší navrhl kolegům ve Sněmovně, aby se zřekli na půl roku svých platů, a ponechal by jim jen náhrady. Tvrdí, že i státní správa měla udělat gesto v době, kdy si všichni musejí utahovat opasky. Jak se vám podobný nápad líbí? A domníváte se, že má šanci na úspěch?
Tento nápad je zajímavý a bylo by to dobré gesto ze strany volených zástupců lidu. Zeštíhlení státního aparátu by mělo být však nejen pouhým gestem, ale systémové. Například jednokomorový Parlament a podobně. Myslím, že pro naši zemi je vzor Finsko, případně reformy, které byly provedeny na Islandu.
Jistě vám neuniklo, že v Praze 6 už nestojí socha maršála Koněva. Nechal ji odstranit starosta Ondřej Kolář v době nouzového stavu. Teď se nachází v depozitáři, než zastupitelé rozhodnou, kde vznikne muzeum, kam bude socha umístěna. Došlo také k přejmenování náměstí, na kterém sídlí ruská ambasáda. Snaží se podle vás některé skupiny sabotovat spolupráci s Ruskem? Nebo je takové chování projevem sebevědomého státu?
Kauza pomníku maršála Koněva mi neunikla a intenzivně ji sleduji. Překrucovat historii a plivat na osvoboditele od fašismu není projevem sebevědomí, ale hlouposti, ignorantství a barbarství. Navíc využít k tomu dobu, kdy se proti takovému jednání nemohli občané postavit, je jen dokreslení toho, že ti, co pomník odstranili, si byli vědomi své špatnosti. Zároveň využít takovou dobu je projevem politické zbabělosti. Politici na jakékoliv úrovni si musejí být vědomi, že nejsou vládci, ale volenými zástupci lidu.
Tedy jejich prací a odpovědností je starat se o dobro občanů, vytvářet bezpečné prostředí a navazovat spolupráci a kooperaci všude tam, kde je to možné, tedy s Ruskem, Spojenými státy a dalšími zeměmi. Ten, kdo se snaží rozdmýchat konflikt, a ještě k tomu v mezinárodním měřítku, by měl okamžitě ze své funkce odstoupit. Radní městské části Praha 6 nebyli zvoleni, aby určovali zahraniční politiku České republiky, ale aby se starali o blaho občanů žijících v Praze 6. Tedy mi není jasné, kde vzali status k takovému jednání, a každý soudný občan se musí pozastavit nad jejich pýchou a drzostí.
Odstranění sochy způsobilo pobouření na ruské straně. Ozývala se slova jako zločin, plánuje se přejmenování moskevské stanice metra Pražská a mluví se o mezinárodních smlouvách. Jak bychom měli k Rusku přistupovat?
Podle mého názoru je na straně diplomatického jednání tuto situaci urovnat, omluvit se za jednání radních Městské části Prahy 6 a opět navázat s Ruskem přátelské vztahy a kooperaci. Jakékoliv boje a spory, zvláště na mezinárodní úrovni, nikdy nic dobrého nepřinesly.
Nosíte respirátor nebo roušku a jak jste si je opatřil?
Roušku i respirátor nosím, podle nařízení vlády. Roušek jsem měl ještě zásobu doma, nějaké jsem dostal od starostky obce, kde bydlím. Respirátory jsem si objednal pro sebe a své blízké hned na počátku, kdy jsem zaznamenal zprávy o šíření COVID-19 v Číně, kdy se dalo předpokládat, že je jen otázkou času, kdy tento problém bude v České republice.
Psali jsme:
_635742884460950407.JPG&id=85045)
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
