V rozhovoru, který hodnotil českou společnost necelých třicet let po revoluci, jste mi řekl: „Ministerstvem vnitra byl rozprodán majetek a bezpečnostní rezervy státu, taktéž bezpečnostní vybavení a vybavení pro případ krizových událostí.“ Jak svůj výrok hodnotíte dnes, po třech letech? A byl nedostatek ochranných pomůcek, počáteční chaos a jejich nedostatek důsledkem těchto kroků?

To, co se v minulosti stalo, tedy že jsme nedostatečně zabezpečeni pro případ obdobné krize, neexistují v obcích sklady a vybavení civilní obrany a žáci na školách na takovou situaci nejsou připraveni, trvá. To je patrno i z chaotického zabezpečování ochranných pomůcek, dezinfekce a podobně. Je to důsledek vyvýšení ekonomických zájmů nad ostatními, kdy vláda přesunula – i v případě krize, katastrofy a podobně – zodpovědnost a s ní spojené náklady ze státu na občany.

Domníváte se, že by se děti základní školy měly vrátit k branné výchově? Je potřeba vrátit nacvičování krizových postupů a evakuací do škol tak, jak tomu bylo za minulého režimu?