Podle nedávného výzkumu agentury Kantar by prý zhruba 60 procent dotázaných bylo pro zrušení koncesionářských poplatků a jejich nahrazení platbami ze státního rozpočtu. Zároveň se prý ale také obávají, aby nedošlo k ohrožení nezávislosti médií. Takže, je taková obava v tomto případě na místě? A v čem by vlastně prospělo, kdyby se systém placení takto změnil?

Ta obava je zcela lichá. Ať už média veřejné služby budeme z levé kapsy platit prostřednictvím televizních a rozhlasových poplatků, nebo z pravé kapsy prostřednictvím státního rozpočtu, v obou případech jsou těmi, kdo o množství peněz, které nakonec na Kavčí hory, respektive na Vinohradskou třídu doputují, rozhodují stále stejní zákonodárci. Nezávislost redaktorů i managementu závisí především na osobní poctivosti dotyčných a na nastaveném systému práce. Zatím jsou obě tyto mediální instituce dlouhodobě stále nejvíce nezávislé na zákonech, které by měly dodržovat. 

Podle výzkumu agentury by také více než polovina lidí uvítala sloučení České televize a Českého rozhlasu. Je to překvapivé? A jak případné sloučení vnímáte vy? Přineslo nebo nepřineslo by to úspory?

Na výsledku onoho agenturní šetření není nic nepochopitelného. Člověk nemusí být kdovíjaký mediální odborník, aby si dokázal spočítat, že některé věci není potřeba dublovat. Zároveň nepochybně také platí, že v praxi elektronických médií dochází s technologickým pokrokem k jejich konvergenci. A pak tu samozřejmě ještě máme také variantu dle mého názoru nejlepší, totiž veřejnoprávní média zcela zrušit. Ve stávající podobě jsou (nejen) kvůli svému pokřivenému zpravodajství ponejvíce pouze pro zlost.

Výzkum dále uvádí, že asi 87 procent dotázaných podporuje zavedení kontroly hospodaření Nejvyšším kontrolním úřadem. Co konkrétně by to pro veřejnoprávní média znamenalo?

Ač se média veřejné služby ve svém označení honosí adjektivem veřejná, jejich hospodaření je ve skutečnosti značně neveřejné. Netřeba snad ani připomínat všechny ty začerněné smlouvy, které management ČT poskytuje vždy, když kdokoli o cokoli požádá. Do skutečných střev hospodaření ČT a ČRo nevidí ve skutečnosti zvenčí téměř nikdo, ani jejich rady, tedy Rada ČT a Rada ČRo, které je mají kontrolovat. Požadavek na zapojení NKÚ proto považuji spolu s naprostou většinou české veřejnosti za zcela oprávněný.

Podívejme se ještě i na to, jak si veřejnoprávní média vedla v průběhu voleb a také v povolebním období. Jak tedy, podle vás?

Že zdejší veřejnoprávní média nepískají rovinu a naopak nehorázným způsobem připískávají politikům a politickým subjektům končícího Fialova koaličního gangu, je notoricky známá skutečnost. Doteď ale neexistovala vůle tento skutečný problém fatálního pokřivení zdejší mediálně politické scény řešit. Tak snad na to teď konečně dojde. Zoufalé výkony některých moderátorů, namátkou Řezníčka, Peroutkové, Kroužkové, Řezníčkové, a jejich zcela odlišné zacházení s politiky koaličními a opozičními po tom doslova volají.

A když už máme ten konec roku, kdy často bilancujeme, hodnotíme…. Jaké vysvědčení byste vystavil třeba i nejen veřejnoprávním médiím za tento rok?

Jen dvě odvětví u nás fungují ještě hůř než politika. Média a justice. Kdysi jsem tenhle bonmot používal v humorné nadsázce, časem jsem seznal a na vlastní kůži prožil, že je to smutná realita. Svůj příběh dvacetiletého putování po zlovůli politiky, justice a médií jsem popsal v knížce nazvané Reportáž psaná po popravě.

Co vše vlastně ohledně veřejnoprávních médií očekáváte od nové vlády? Například ohledně poplatků tam prý shoda nepanuje…..

Na prvním místě očekávám splnění předvolebních slibů. Jak hnutí ANO, tak hnutí SPD se svými spojenci z Trikolory, PRO a Svobodných ve svých volebních programech avizovala zrušení televizních a rozhlasových poplatků a jejich nahrazení financováním veřejnoprávních médií přímo ze státního rozpočtu. Ale nejen to, také revizi toho, co veřejnoprávní služba zahrnuje, a sloučení České televize a Českého rozhlasu pod jednu střechu. Ano, Motoristé měli v programu něco jiného, ale vzhledem k tomu, že v koalici jsou nejmenší stranou, očekávám, že při nacházení výsledného kompromisu nejvíce ustoupí právě oni.

Co říci k tomu, co se děje kolem Václava Moravce, který prý už necítí podporu vedení?

Václav Moravec, kdysi talentovaný novinář a moderátor, se v toku času stal karikaturou sebe sama. Ve spojení s tím, jak vysoce nadstandardně jej Česká televize z peněz televizních poplatníků honoruje, leč nedosti na tom, takže ještě kasíruje dotace coby velmi závislý mediální „odborník“ na „dezinformace“, nezbývá než konstatovat, že už toho snad bylo dost a veřejnoprávní televize by mohla divákům nabídnout něco a někoho nového. Svévolné více než desetileté nezvání Tomia Okamury, dlouholetého předsedy jedné z parlamentních stran, do Otázek VM je jen jedním z mnoha důvodů, proč si divák, ale i Moravec zaslouží změnu.

Pokud by k různým zmíněným změnám ohledně veřejnoprávních médií opravdu došlo, není na místě očekávat něco jako další spacákovou revoluci? A připomeňme, co ta tehdejší vlastně „přinesla“?

Vyloučit to samozřejmě nelze, ale na přelomu let 2025 a 2026 už přece jenom žijeme v trochu jiném společenském a politickém prostředí než na přelomu let 2000 a 2001. Řada lidí, kteří tenkrát se vzbouřenými redaktory sympatizovala, neboť i s navijákem spolkli tu jejich nekonečnou lež, že bojují za demokracii a svobodu slova, ze své naivity již dávno vystřízlivěla. Žádný člověk s mozkem v hlavě už podobné demagogii nemůže uvěřit. Což ale neznamená, že tu stále ještě nežije dostatek bezmozků, kteří se za cizí pravdoláskovní a kavárenské peněženky budou bít do roztrhání těla.

Psali jsme:

Nesouhlas v koalici. Motoristé nechtějí jít ČT po poplatcích

Turek (Motoristé): Moderátor a ČT ať očekávají trestní oznámení

Šídlo popisoval Babišovu vládu, ale popsal Fialovu. Kvůli psychické poruše to neví, obává se Holec

Pryč s poplatky ČT. Průzkum, který mnohé nepotěšil