Připomínali jsme si 30. výročí událostí spojených s pádem komunistického režimu v Československu. Po čtyřiceti letech se občané mohli začít svobodně vyjadřovat, aniž by za to byli trestáni. Mohli začít cestovat, podnikat atd. Jak jste období po nástupu svobodné éry prožíval?
Ty změny jsem samozřejmě přivítal jako většina občanů. V tom počátečním nadšení se ovšem skoro nikdo neptal na příčiny a důsledky takového převratu. Řekl bych, že ani samotní protagonisté, včetně Václava Havla, neměli úplné informace.
Co tím máte na mysli?
Např. Václav Havel je podepsán pod dokumentem Charty z roku 1985 s názvem „Pražská výzva“. V něm chartisté vyzývali k rozpuštění Varšavské smlouvy a NATO. Havel zrušení NATO veřejně zmiňoval už i jako prezident v roce 1990. Později však vstup do NATO vehementně prosazoval. Z toho soudím, že ani on neměl před 30 lety všechny informace. Ostatní je popsáno ve vynikající analýze Miroslava Dolejšího.
Já sám teď označuji převrat v roce 1989 ne jako „sametovou“, ale jako „katastrální“ revoluci. Vytvořila se tu vrstva bohatých restituentů, kteří nemusí pracovat, žijí z nájmů a prakticky neplatí žádné daně, protože na nájmy se nevztahuje žádná EET a daně z majetku jsou směšně nízké nebo vůbec neexistují. Tihle lidé dnes tvoří jádro tzv. pražské kavárny.
V současné době žijete a pracujete v Čínské lidové republice. Výročí 17. listopadu jste tedy slavil tam?
Ano, pracuji tu jako učitel českého jazyka. Máme ale i předmět, který se jmenuje „Czech culture“. Jedna ze studentek našla na čínském internetu film „Kolja“ s titulky ve znacích a navrhla, že se na film podíváme. Já jsem pak s hrůzou zjistil, že se ve filmu nadává na komunisty a slaví se jejich odchod. Čínská kolegyně pak věnovala ještě jednu celou další hodinu právě výročí 17. listopadu. Když jsem o tom vyprávěl českým studentům z univerzity v jiné provincii, tak žertovali, že nás všechny zavřou do gulagu.
Vy jste ale za totality z politických důvodů vězněn byl, a to za zpívání parodické písně na tehdejší funkcionáře. Není poněkud paradoxní, že člověk, který oponoval komunistickému režimu v naší zemi a byl za to vězněn, dnes dobrovolně odešel žít do země, kde komunisté vládou?
Paradoxní to určitě není. Lidová Čína je dneska mnohonásobně svobodnější stát než Husákovo Československo, ale pravděpodobně je i svobodnější, než nynější Babišova Česká republika. V hospodách se kouří, u dálnic jsou billboardy a v obchodech nikdo neví, co je EET. Důležitým důvodem odchodu do Číny bylo ovšem to, že jsem v tuzemsku nemohl najít uplatnění.
To se mi skoro nechce věřit. Máte univerzitní vzdělání a bohatou životní i profesní zkušenost, hovoříte plynně 4 cizími jazyky…
To je právě ten problém. Slušné vzdělání a vyšší věk jsou všude na obtíž. U míst, kde se cestuje do ciziny, můžete umět 20 jazyků, ale místo toho se žádá bezpečnostní prověrka. Účastnil jsem se v posledním roce bezvýsledně mnoha „výběrových“ řízení, přičemž se ukázalo, že třeba ve státní správě jsou skoro všechna ta řízení „levá“, obsazování místa se pouze předstírá. Výsledek vždy zní, že „nebyl vybrán žádný uchazeč“. A to i v případě, kdy se přihlásí jen jediný člověk.
Řekl bych, že jedním z důležitých problémů ČR a dalších evropských zemí je to, že se desetitisíce podprůměrně vzdělaných a de facto nic neumějících osob mohou celý život schovávat na úřadech, v kultuře, vědě a vysokém školství, a nikdy jim nehrozí vyhazov jako dělníkovi v továrně, která přijde o zakázky.
Mám tady příklad z ČSÚ. Můj známý tam pracuje jako překladatel už skoro 10 let. Má špičkovou kvalifikaci v angličtině a ruštině, má titul kandidáta věd v oboru chemie, má vědecké publikace atd. A právě to se mu stalo osudným. Již několik let jej tam šikanuje nadřízená osoba ženského pohlaví o mnoho let mladší, která vystudovala něco tak úžasného jako je obor „bezpečnostní studia“. Obdivuji jeho trpělivost, já bych v takovém případě už opět seděl, tentokrát za ublížení na zdraví. Navrhl jsem mu, že pokud na úřadě skončí, může to zkusit tady v Číně. Učitelé angličtiny jsou tu neustále žádáni a práci najdou i tzv. nerodilí mluvčí. A zejména mladí lidé, kteří se naučí dobře čínsky slovem i písmem, zde mají obrovské možnosti.
Fotogalerie: - Vláda o Soukupovi
Z jakých dalších důvodů jste zanevřel na Českou republiku?
„Zanevřel“ je možná silné slovo. Vždyť každý Čech může být na své – hlavně minulé – krajany velice hrdý. Třeba v hudbě tak nevynikl snad žádný jiný národ na světě. Koncem roku tady ve městě bude koncert mnichovských filharmoniků a hrají Dvořáka. Ale vlastenectví jako hrdost na stát původu – to už je problém. Vždyť rodnou zemí téměř všech těch vynikajících Čechů bylo rakouské císařství. Čili zásadní chyba se stala před sto lety, kdy v rámci nového světového (tzv. versaillského) pořádku vzniká Československo jako jakýsi čestný pašalík pro separatistu a vlastizrádce Masaryka. My jiný stát dnes samozřejmě nemáme, ale hrdost na něj je někdy dost náročný úkol.
Co Vám na současných poměrech nejvíce vadí? Jak je to podle Vás v naší zemi třeba se svobodou slova a dalšími výdobytky listopadového převratu?
Současná situace je naprosto žalostná. Všude na tzv. Západě vládnou nikým nevolení soudci. U nás mají doživotní mandát, zatímco mandát voleného poslance je pouze čtyřletý. Soudci ruší rozhodnutí prezidenta, mandát poslance apod. To je na hlavu postavené. Referendum nemáme. Volební zákon s pětiprocentní klauzulí a 14 volebními obvody představuje obrovský demokratický deficit. Zákony jsou nepřehledné, cizinecký zákon má asi 300 stran a dva nové zákony o soudních tlumočnících a znalcích jsou asi dvacetkrát delší než dosavadní jediný zákon. Tady by snad pomohla jen legislativní změna, která by vládě sebrala zákonodárnou iniciativu, a na všech ministerstvech by se musely zrušit legislativní odbory. Jinak bude situace jen a jen horší.
A kdekdo zapomíná na to, že nový a nesmírně odporný trestní zákon obsahuje desítky, možná stovky nových skutkových podstat!! Jsou tam verbální zločiny typu popírání, schvalování, vychvalování, podněcování nebo hanobení. To pravděpodobně nebude trestné ani tady v Číně! Takže kdo říká, že v České republice máme svobodu projevu, ten lže. Svobody neustále ubývá. Je tu třeba skandální rozsudek nad Adamem Bartošem za pouhá dvě slova! A nyní neuvěřitelné obvinění bývalého premiéra Fica na Slovensku.
Občané jsou špehováni počítačovými viry, které jednou za týden odesílají veškerý přehled činnosti sledovaného (dopisy elektronické pošty, navštívené stránky v internetu atd.) na neznámou adresu v cizině. Podezírán je zde zvláštní útvar policie Praha, oddělení boje proti extremismu, ale dokázat to pochopitelně nelze. Když se tím v létě 2017 zabýval jeden novinář z Práva, odbyl to ministr vnitra odříkáním floskule o tom, že nikdo není sledován bez souhlasu soudu. Což samozřejmě není pravda a lze to na konkrétních případech doložit.
Svoboda podnikání je v České republice naprosto popřena systémem EET. Za všechno jsou likvidační pokuty, je tu ráj exekutorů a parazitních advokátů. Na všechno musí být „řidičák“: na dron, vodní skútr, ale třeba i na sněženky na zahrádce. Na ně pro změnu pamatuje § 299 trestního zákona, který obsahuje dvanáct zločinů, které za dob Gustava Husáka vůbec trestné nebyly! Nový trestní zákon má u většiny deliktů také mnohem vyšší trestní sazby než za minulého režimu. Výsledkem je největší vězeňská populace v Evropě. Máme vyšší počet vězňů na 100 tisíc obyvatel, než má Čína! To asi naši dělníci průmyslu lidských práv nevědí nebo vědět nechtějí.
Čína a spolupráce s ní je v posledních letech v naší zemi velké a mnohdy i dosti třaskavé téma. Prezidentu Zemanovi je dlouhodobě některými politiky i médii vyčítáno, že prý čínským pohlavárům podlézá, že se tam jezdí “učit stabilizovat společnost” atp. Jak vnímáte úlohu Miloše Zemana v česko-čínských vztazích?
Konání prezidenta je neobyčejně pozitivní! Chtěl bych mu touto cestou poděkovat i za své pracovní místo. Zaměstnavatel vysloveně uvedl, že se zřizuje v rámci čínské iniciativy Pás a cesta. A bez onoho „podlézání“ by možná univerzita na výuku češtiny peníze nedostala.
Pokud jde o stabilizaci společnosti, tak velká většina občanů Číny politiku vládnoucí komunistické strany podporuje. Zatímco je tedy čínská společnost stabilizovaná, u nás je rozdělená. Místo proti exekutorům nebo za referendum lidé demonstrují kvůli jakési kádrové prkotině zvané „střet zájmů“. Méně vzdělaný člověk zpravidla ani neví, co to je. Také se konají demonstrace za „ochranu klimatu“. To mohou dělat jen lidé, kteří žijí z bezpracných nebo cizích příjmů.
Jak vypadá výuka češtiny v Číně?
Čeština se nyní v Číně vyučuje už asi na deseti vysokých školách. Vedle aktivit pana prezidenta tady hraje úlohu i čínská vzdělávací politika v oblasti jazykové výuky. Kdysi v 50. letech před roztržkou se Sovětským svazem se učila jen ruština a dokonce se tehdy uvažovalo o zrušení znakového písma a přechodu na azbuku. Později se začala učit hlavně japonština a angličtina a nejnověji se studuje i celá řada „minoritních“ jazyků. Na zdejší universitě (Xianská universita zahraničních studií – dle anglického názvu) se vyučují jen cizí jazyky a ekonomické obory.
Výuka je velice pragmatická. Cílem je naučit studenta mluvit a psát cizím jazykem. Předmět „Czech culture“ je jen doplňkový a zahrnuje veškeré tzv. reálie. Tento věcný přístup kontrastuje s českým “vědeckým“ přístupem, kdy Vám sinologická učiliště budou zdůrazňovat, že oni „nejsou jazykovka“. Student se pak probírá děsivým literárním balastem, protože literatura je protekční umění. Tady nic takového není. Myslím si, že na čínských univerzitách se nebudou studovat ani natolik „hodnototvorné“ obory jako je religionistika nebo brécologie („gender studies“), které u nás nabízí každá univerzita.
Pokud jde o učební materiály, vhodnou učebnici postrádám. Přidělávám si práci tím, že si sám píši fonetická a konverzační cvičení a učebnici téměř nepoužívám. Nejsem příznivcem dotací a grantů, ale tady měla olomoucká katedra asijských studií už dávno dostat tučný grant na vypracování pořádných učebnic češtiny pro Číňany, Japonce a Vietnamce. Učebnice s příslušnými fonetickými cvičeními, které by cizinci netajily rod podstatných jmen (něco jako učit němčinu bez der, die, das – vyskytuje se např. v učebnici „Česky krok za krokem“) a neterorizovaly ho třeba už v páté lekci dokonavými slovesy.
Už jsme mluvili o tom, proč jste odešel pracovat do země, kde vládnou komunisté, když právě za dob vedoucí úlohy KSČ jste byl v bývalém Československu vězněn. Nyní by mě ještě zajímal Váš pohled na současné vztahy České republiky s Čínou. Tyto vztahy prý kazí lidé jako pražský primátor Hřib nebo šéf Senátu Kubera. Ten se za rok chystá na návštěvu Tchaj-wanu, který Čína bere za nedělitelnou součást svého státu. Jak tohle komentovat?
Doporučuji nastudovat si, jací činitelé z USA a ze států EU v poslední době Tchaj-wan navštívili. Většinou to byli poslanci nebo úředníci na úrovni náměstků ministrů. Senát se ve svých usneseních obával o územní celistvost Ukrajiny, ale nyní chystá akci, kterou si Čína může vysvětlit jako zpochybňování své územní celistvosti. Je pozoruhodné, jak jsou lidé v tak vysokých funkcích nezodpovědní. V lidové Číně studují a pracují stovky, možná tisíce Čechů. Budou pak našim studentům pánové Kubera, Hřib nebo Fischer shánět jiná zahraniční stipendia, až jim Čína svoje vládní stipendia zruší?
Z čínské strany nicméně dlouhodobě vázne snaha podpořit zlepšování vztahů výraznými investicemi v České republice. Tchaj-wan zde investuje 14x víc než Čína. Prakticky kromě nákupu fotbalové Slavie i ty veškeré drobné investice skončily průšvihem a ty velké nebyly nikdy dotaženy. Proč se tak Číňané chovají?
Investor je eufemismus pro slovo „kapitalista“. Vztahy mezi státy a národy by se na činnost kapitalistů vůbec neměly ohlížet. Jinak to nebudou mezinárodní vztahy, ale jen vztahy mezi milionáři a miliardáři. Někteří zastánci dobrých vztahů s Čínou si tady naběhli tím, že uhýbali „dělníkům průmyslu lidských práv“ a místo protiargumentů slibovali investice. Čína je úspěšná velmoc a do Pekingu dnes jezdí leštit kliky státníci prakticky všech zemí. Čínské peníze se tedy asi dostaly jinam, třeba do Tádžikistánu nebo Uzbekistánu, soudě podle počtu studentů z těchto zemí na naší zdejší univerzitě.
A jak by se tedy podle Vás mělo oněm „dělníkům průmyslu lidských práv“ oponovat?
Věcně a tvrdě. Myslím si, že jako bývalý politický vězeň o tomto tématu něco vím. Především je třeba uvést, že v mezinárodních vztazích jde vždy o vměšování se do cizích záležitostí. Hovoříme-li o Číně, Čína se – pokud je mi známo – nevměšuje do našich záležitostí, nekritizuje náš trestní zákon produkující politické vězně, nekritizuje EET, exekuční řád, bodový systém a četnou další šikanu, kterou v naší „svobodné a demokratické“ zemi denně prožíváme. Druhé zásadní sdělení je, že za „lidská práva“ nemůžete bojovat veřejně, pokud onen „boj“ myslíte jen trochu vážně. Jakmile označíte nějakého vězně v cizině jmenovitě, příslušná vláda zhorší režim jeho věznění. Úsilí o propuštění „vězňů svědomí“ je tudíž zcela neslučitelné s touhou politiků po zviditelnění. Uvedu příklad z roku 1986, kdy byl v Plzni na Borech přeřazen odsouzený Petr Obšil na vězeňský třísměnný provoz Preciosy z lehčího dvousměnného provozu u podniku Kovošrot ihned poté, co se jeho jméno objevilo ve vysílání Svobodné Evropy. Samozřejmě při neveřejné aktivitě riskujete, že Vámi konzultovaní ministři, poslanci či prezidenti se na jednání o takových věcech vykašlou, protože to nebude nijak veřejně kontrolováno. Ale zase odpadá riziko, že budete obviněn z vměšování do věcí jiného státu, a snižuje se riziko, že příslušným vězňům naopak ublížíte.
Je politováníhodné, že tohle všechno tak zkušený diplomat, jako je Pavel Fischer neví nebo vědět nechce. Jako senátor by mohl trpělivým - avšak zákulisním a neveřejným - jednáním se svými čínskými protějšky pravděpodobně dosáhnout mnohem více, než hřímáním v českém Senátu.
Před Čínou a aktivitami jejích tajných služeb už několikátý rok v řadě varuje naše Bezpečnostní informační služba. Aktuálně s tím, že se Čína snaží verbovat naše občany. Co na to říkáte?
Pokud jde o výroční zprávy BIS, musím odkázat na bezpečnostního odborníka Jana Schneidera, který hovoří o prošlém zboží. Ovšem toto prošlé zboží je něco jako svatý korán pro již zmíněného senátora Pavla Fischera. Ten si zve do Senátu na výslechy (sám to označuje za „slyšení“) osoby, které navštěvují ČLR a předkládá jim k vyplnění dotazníky s otázkami typu „s kým jste se sešel“ a „o čem jste spolu mluvili“. Pavel Fischer maluje žlutého čerta na zeď, tvrdí, že prý Čína nás ohrožuje, a že prý by snad v budoucnu mohla nějakou technologií i ovlivnit naše volby apod.
Opravdu si myslíte, že ovlivnění voleb není možné?
Není mi jasné, proč by taková země, jako je Čína, ovlivňovala volby v tak mrňavé a vzdálené zemi, jakou je pro ni Česká republika. Ale možná k tomu nemám dostatek informací. Nevěřím ani v ovlivňování voleb z Ruska. Připomínám, že všichni, kdo hovoří o cizím vlivu na volby, zaspali dobu o 106 let! V roce 1913 šel totiž francouzský president Raymond Poincaré za své zvolení osobně (!!) děkovat na ruskou ambasádu svému volebnímu manažerovi, kterým byl tehdejší ruský velvyslanec. Bez zvolení revanšisty Poincaré francouzským presidentem by totiž Británie nemohla rozjet dlouho připravovanou první světovou válku a bojovat v ní do posledního Francouze. Tak tehdy fungovaly mocnosti Dohody.
Vraťme se ještě k Číně a panu senátoru Fischerovi. Proč Vám jeho aktivita tolik vadí?
Jsou-li kroky předsedy Senátu nebo pražského primátora ojedinělými výstřelky, pak činnost Pavla Fischera představuje nepřetržitou protičínskou kampaň. Představíme-li si česko-čínské vztahy jako zeď či dlažbu, můžeme si pana senátora představit jako hydraulické rozbíjecí zařízení. Jeho činnost ohrožuje všechny naše občany, kteří v Číně žijí a pracují, od studentů, kterým může být odebráno stipendium, až po zástupce soukromých firem (např. Preciosa, Petrof), jejichž pracovníkům třeba nebude prodlouženo vízum apod. Existuje mnoho způsobů, jak „neposlušným Čechům“ znepříjemnit život. Vůbec se proto nedivím, že firma pana Kellnera zaslala protičínským štváčům ze „Sinopsis.cz“ předžalobní výzvu. My všichni Češi tady v Číně jsme vlastně na jedné lodi, od studenta někde v Tianjinu až po bohatého manažera nebo majitele velké firmy. Senátoru Fischerovi jsou ovšem milejší rozcvičkáři z Falun Gong než naši občané, mezi nimiž mohou teoreticky být i jeho vlastní voliči. Nejpikantnější na tom je, že on nepřímo prospívá i čínské vládě.
Prospívá čínské vládě?
Vysvětlení je jednoduché. Pokud on pořád pojede svoji agendu průmyslu lidských práv a čínského nebezpečí, bude čínská strana oprávněně protestovat, a my se budeme ve vzájemných vztazích v tomto blátě zcela topit, budou se psát vysvětlující dopisy, petice apod., a vůbec nepřijde na přetřes hlavní problém česko-čínských vztahů. To zase poškozuje naše občany a nepřímo prospívá čínské straně, která si snadno udrží své dosavadní výhody.
Co podle Vás je tím hlavním problémem vzájemných vztahů?
Mám na mysli vzájemnost, cizím nehezkým slovem „reciprocitu“. Je-li v České republice několik stovek čínských restaurací, pak by teoreticky mělo či mohlo být v Číně stotřicetkrát více českých hospod. Současný stav neznám, ale alespoň donedávna zde bylo vydání živnostenského listu cizinci vyloučeno. Po otevření nového čínského vízového centra v Karlíně platíme za vízum více, než zaplatí Číňan za vízum schengenské. Také zde reciprocita chybí. Pokud chceme ověřit listinu, musíme na čínskou ambasádu donést dokument se šesti a více razítky, přeložený do čínštiny (4 razítka se spotřebují jen na ověření překladu). V sousedním Německu stačí razítko zemského a spolkového úřadu a překlad není třeba! Možná naše MZV není schopné nebo nemůže vyjednat vzájemné uznávání listin, protože musí všechny kapacity věnovat na žehlení protičínských výstřelků nejen Pavla Fischera. Čili shrnuto a podtrženo, pan senátor škodí různými způsoby českým občanům, svými veřejnými kampaněmi na téma „lidských práv“ se vměšuje do vnitřních záležitostí Číny a případně může konkrétním osobám v Číně dokonce i uškodit, a ještě vylepšuje čínskou pozici v jednáních o reciprocitě ve vzájemných vztazích. Mohu jen doufat, že takto zarputilého a bezohledného aktivistu občané v presidentské volbě – pokud pan senátor ohlásí kandidaturu – nezvolí.
Vy si tedy myslíte, že nám z Číny vůbec žádné nebezpečí nehrozí?
To si nemyslím. Hrozí tu jedno veliké nebezpečí, ale úplně jiné, než odhaluje BIS.
A to je?
Nebezpečí války, či dokonce světové války. Čínské vedení dokázalo původně těžkopádný a „ode zdi ke zdi“ se pohybující Maův režim zreformovat tak, že došlo k uvolnění obrovské produktivní síly velkého čínského národa. My dnes žijeme nikoli v „novém americkém“, ale v čínském století. A tohle se už v novodobých dějinách jednou stalo. Počátkem 20. století nedokázala Británie mírovou cestou čelit obdobné hospodářské explozi sjednoceného Německa a rozpoutala 1. světovou válku. Riziko, že se anglosaští rasisté a elitáři opět k něčemu podobnému uchýlí, není ani dnes úplně zažehnáno.
V České republice sice nežijete, ale veškeré aktivity jste zde nepřerušil. Nedávno zde ve vašem překladu vyšla kniha “Válečné lži - agrese NATO proti Jugoslávii”. Slyšel jsem, že jste měl problém s její distribucí. Chtěl její šíření někdo omezit či zakázat?
Nešlo o zákaz, ale o odmítnutí firmy KOSMAS převzít čerstvě vydaný titul do své distribuce. Přitom předchozí titul na podobné téma se prodával docela dobře. Myslel jsem proto, že distributorovi půjde hlavně o obchod a nikoli o ideologii. Nakonec se ale našli jiní distributoři, takže kniha známého německého autora Jürgena Elsässera by v knihkupectvích – s výjimkou řetězce KOSMAS – měla být k dostání.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Radim Panenka
