Napětí mezi západními zeměmi a Íránem se stupňuje. Íránci minulý týden zabavili dva tankery patřící Velké Británii, jeden prý po kolizi s rybářskou lodí, kterou měla jeho posádka ignorovat, druhý po neochotě Britů změnit kurz podle požadavků íránského námořnictva. Údajně jde o odplatu za zábor íránského tankeru vezoucího dva miliony barelů ropy, ke kterému došlo počátkem července u Gibraltaru. Jak vážná je podle vás situace?
To, co právě vidíme, se domnívám, že je velmi kalkulovaná, ale zároveň nebezpečná politika Íránu, dráždit západní země a především USA a testovat, do jaké míry jsou Američané ochotni jít do konfliktu kvůli svému spojenci. Teherán dobře ví, že se ze strany Londýna nebude opakovat vojenská akce jako v případě Falkland (vím, že srovnání může hodně kulhat). Sami Britové přiznávají, že jejich námořnictvo je slabé. Pokud jde o íránskou loď zadrženou u Gibraltaru, tak si myslím, že se s jejím zadržením mělo počkat, až bude zcela zřejmé, že ropa je určena pro Sýrii, čímž by došlo k porušení sankcí. Takto může Írán reagoval tzv. recipročně. I když je situace vážná, tak si nemyslím, že by někdo chtěl jít do války. Navíc pro Brity se to odehrává v tu nejnevhodnější dobu, v situaci, kdy si nevědí rady s brexitem a mají před ustanovením nového kabinetu. V historii jsme bohužel zažili situace, kdy začaly války, aniž do nich jejich aktéři chtěli vstoupit. Kumulace vojenské síly v Perském zálivu, a zvláště v Hormuzské úžině, může vést k vážné kolizi, která spustí vojenské akce. Zatím si to hlavní protagonisté, USA a Írán, jenom „zkoušejí“ vzájemným sestřelením dronů.
Bojíte se, že Babiš zneužije svého postavení k tomu, aby zastavil vyšetřování Čapího hnízda?Anketa
Otázkou ale je, zda se taková krize tak trochu všem nehodí? Donald Trump z ní může těžit v předvolební kampani, spor by zároveň vyšponoval ceny ropy, takže i takové Rusko by z ní mohlo profitovat…
Přes veškerou silovou, často až válečnickou rétoriku Trumpa se domnívám, že se bude chtít konfliktu vyhnout. On ví dobře, že i limitované údery by vedly k dalšímu dramatickému rozvratu Blízkého východu. Lze se jen obtížně domnívat, že by Írán na ně nikterak nereagoval.
Nejsem ekonom, ale prvotně by asi zvýšení ceny ropy někteří její exportéři uvítali, jaký by to mělo dopad na světovou ekonomiku, nevím. Je pravda, že některé rozpočty Ruska v minulosti počítaly s 90 dolary za barel, realita byla někde na půlce.
Jak podle vás celá věc skončí? Vrátí si navzájem Íránci a Britové své lodě? Obáváte se války s Íránem?
Vrácení lodí by jistě vedlo ke snížení napětí. Jen to asi nebude jen tak. Ukazuje se, že politika síly má svoje omezení a nebezpečně snižuje manévrovací prostor pro vyjednávání, obzvláště mají-li si aktéři zachovat tvář a nebýt vnímáni jako ti, kdo prohráli. Írán chápe, že v konečném důsledku mu tři evropští signatáři známé dohody (Německo, Francie a VB) nepomohou při jednání s USA. Proto sahá k aktivním opatřením a dovoluje si tuto asertivitu. Jak jsem již řekl, nikdo válku nechce, všichni si jsou vědomi dopadů dalšího konfliktu v regionu, ale to neznamená, že se v ní nemohou ocitnout z důvodu přehnané akce, kterou si druhá strana špatně přečte nebo ji bude nutit k vojenské akci.
Byla by počáteční fáze invaze stejně rychlá jako ta ve válce s Irákem?
Pokud by šlo o útok vedený, tak jak klasicky začíná, letouny, raketami, prostředky radioelektronického boje, kyber útoky apod., tak by jistě byl proveden rychle. K pozemní invazi USA nemají zdaleka potřebný počet jednotek pozemního vojska v regionu. Jejich přeprava by si zabrala svůj čas. Je otázkou, jakou koalici by si USA byly schopny sestavit, nebo by jim stačila podpora Saúdů a některých ropných monarchií Perského zálivu. Je jistě namístě obava, že by Írán jak vlastními prostředky, tak i prostřednictvím Hizballáhu a Hamásu útočil na Izrael. Jeho vtažení do konfliktu by bylo pro region devastující.
Ovlivnil by konflikt s Íránem významnějším způsobem ceny ropy? Můžeme mluvit o riziku srovnatelném s ropnými šoky sedmdesátých let?
Jistěže by na cenu ropy vliv měl, do jaké míry by se stalo to, co naznačujete, nevím. Čína a Japonsko, dva velcí ekonomičtí hráči, jsou velmi závislí právě na dovozu ropy z Íránu. Tedy ekonomické dopady by byly zřejmě velké. Na druhou stranu USA budou v blízké budoucnosti minimálně závislé na dovozu ropy.
Kdo je nejlepší prezident?Anketa
Průzkum agentury Rasmussen z 19. července ukazuje, že práci Donalda Trumpa schvaluje 50 % amerických voličů. Barack Obama měl touto dobou před osmi lety o pět procentních bodů méně. Trump se zároveň dostal na rekordních 94 % u republikánských voličů, Ronald Reagan měl ve stejné fázi svého mandátu 87 %. Jsou tato čísla něčím signifikantní? Vyhraje podle vás Donald Trump znovu?
Obraz Donalda Trumpa je, a to hlavně velkou částí amerických médií, vykreslován velmi negativně. A to tak, že už se ani nesnaží předstírat, že jsou pojistkou demokracie, ale prostě ho nenávidí. Co na tom, že se snaží plnit sliby, které dal voličům?! Voličské ukazatele či průzkumy nejsou mojí parketou, ale pokud Trump neudělá fatální chyby v domácí politice, jeho šance považuji za slibné.
Je prezidentský mandát Donalda Trumpa přínosem pro NATO, nebo Alianci spíše škodí?
Myslím si, že spíše není. On bytostně není o její roli příliš přesvědčen. To ukazuje i jeho postoj. Pro řešení tří hlavních bezpečnostních problémů ji nepotřebuje. A těmi jsou z jeho pohledu Čína, Severní Korea a Írán. Na druhou stranu si myslím, že je správné, když USA již nechtějí nést hlavní břímě nákladů Aliance a z toho vyplývající bezpečnostní záruky. Jeho apel na 2% HDP je legitimní, byť naše Ministerstvo obrany a armáda jasně dokazují, že si neumějí poradit s podstatně nižší částkou. Požadavek na 4 % považuji jenom za další tlak nákupu amerických zbraní evropskými členy Aliance a absolutně nesmyslný.
Jak pohlížíte na Trumpovo řešení situace v nestabilních částech světa? Konflikt na Ukrajině Trump víceméně ignoruje, ze Sýrie se chce stáhnout, v Afghánistánu nyní s přispěním pákistánské diplomacie Trump chce dotlačit Tálibán ke spolupráci na mírové dohodě. Pomáhá Trumpův přístup stabilitě v těchto zemích?
Na tuto otázku nelze jednoduše a krátce odpovědět. Ukrajina, krize na jihovýchodě, je výsledkem protichůdných zájmů EU vs. USA, Ruska vs. USA včetně rozdílných zájmů jednotlivých regionů a jejich obyvatel. Státní převrat v Kyjevě a následné boje jsou neblahým důsledkem neschopnosti provádět realistickou politiku výše zmíněných aktérů. A tak tu můžeme mít zamrzlý konflikt na roky.
Velmi špatná a diskutabilní politika USA v Sýrii umožnila téměř triumfální návrat Ruska na mezinárodní scénu. Zhoršila vztahy s Tureckem a nakopala emancipační snahy hlavního spojence v boji s IS – syrských Kurdů. K uklidnění situace na Blízkém východě nijak nepřispěla. Pokud jde o Sýrii samotnou, tak původní požadavek na odstoupení Bašára Asada z funkce prezidenta, aniž je zřejmé, kdo ho nahradí, a jaký to bude mít dopad v náboženském spletenci země, jenom podtrhuje výše zmíněné. Stažení USA ze Sýrie se zdá, že tak horké není. Vývoj v zemi ale určují převážně Rusko a Turecko.
Fotogalerie: - Okřídlený lev
Odchod USA, a tím celého mezinárodního společenství z Afghánistánu, za předpokladu, že se země nestane znovu rejdištěm al-Káidy nebo nově IS, je rozumným východiskem z 18letého konfliktu, který nemá vojenské řešení. Takový odchod není zbabělost, ale pochopení pro realitu země pod Hindukúšem. Ať si i čeští zastánci dlouhodobého setrvání jednotek AČR v zemi pokusí odpovědět na jednoduchou otázku. Proč? Tálibán nás nijak neohrožuje, chce jenom, abychom (Západ) vypadli. Nemá exteritoriální požadavky. Je otázkou, jak nadějně vypadajcí rozhovory mezi USA a Tálibánem v katarské Dohá dopadnou. Trump si je vědom, že další oběti jsou zbytečné a že mu Tálibán nepřistoupí na požadavek mít vojenské základny na území země, ze kterých chce mít „blíže“ k Rusku, Číně a Íránu.
Lze na celou věc pohlížet tak, že Trump vlastně odhaluje fiaska americké zahraniční politiky posledních let a snaží se je co nejrychleji ukončit?
Já bych to takto nenazval. Na některých je jeho podpis. To, že je odpůrcem amerických vojenských intervencí, je ale zřejmé.
Jak se na Trumpovu zdánlivě izolacionistickou politiku máme dívat my, členové NATO v Evropě? Znamená, že i my se můžeme na případnou pomoc USA spoléhat méně než dříve?
My v Evropě máme zásadní problém. Jen obtížně se můžeme na sto procent spolehnout na to, že USA za Trumpa budou nahlížet na obranu Evropy jako jeho předchůdci. To, že se nám hodilo, že Američané nesli náklady, zatímco většina evropských členů NATO nechala svoje armády chátrat, je fakt. Názorným příkladem je Německo. Ursula von der Leyenová zdecimovala Bundeswehr více než maršál Žukov Hitlerův Wehrmacht. Teď by jako nová šéfka Evropské komise chtěla evropskou armádu. Evropa musí něco dělat. Jenomže utopické plány vybudovat společnou evropskou armádu narážejí v praxi na spoustu problémů. Pokud souhlasíme s Clausewitzem, že válka je pokračováním politiky jinými prostředky, pak nás musí varovat to, že EU nemá společnou obrannou, zahraniční a bezpečnostní politiku. A brzy jen tak mít nebude, je-li vůbec schopna se na ní v praxi shodnout. VB odchází z EU. Má v Evropě nejlepší armádu včetně jaderných zbraní. Malý, ale ne nepodstatný problém. Jakou řečí by se v takové armádě komunikovalo? Německy, francouzsky? Kdo nahradí americkou špionážní, logistickou a jinou podporu? Na podporu takové armády musí fungovat rozvědka. Společná rozvědka. Tak tu si ani v tom neideálnějším snu neumím představit. Protože státy si zřizují zpravodajské služby, aby jejich vládám umožnily vládnout. EU není stát, a to je dobře. EK není vláda, a to je také dobře. V čím zájmu by taková služba pracovala?
Stále více nepředvídatelný vývoj světa by měl nás Evropany přimět k tomu, abychom do své bezpečnosti investovali. Začněme svými armádami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
