Začnu obecně, jak podle vás česká vláda a Česká republika celkově zvládají současnou situaci kolem nového koronaviru?
Podle mého názoru, jak mám možnost sledovat ve sdělovacích prostředcích, co se děje i v jiných státech, tak vláda to nejen zvládá, ale celý systém krizového řízení a reakce na krizové stavy to zvládá zatím dobře. Ale jsme teprve v začátku. Je vidět, že stále ještě existují rezervy, které momentálně můžeme čerpat, ale zatím buďme rádi, že se podařilo jak organizačně, tak i z hlediska medicínského krizi takovýmto způsobem zvládat.
Domníváte se, že české kapacity v zástupech lékařů, hasičů, policistů, ale i třeba armády to zvládnou?
Myslím, že zvládnou, samozřejmě potřebují podporu celé společnosti. To se nedá dělat tak, že by pracovala jen určitá část a zbytek společnosti by nepomáhal. Pokud se budeme my, kteří jsme vlastně pouze objektem ochrany krizového režimu, chovat disciplinovaně, ukázněně a budeme reagovat na požadavky, které jsou na nás kladeny, jsou schopni to zvládnout. Samozřejmě to není jednoduché.
Vidíme problémy spojené s ochrannými prostředky, ale zase se to, myslím, v zásadě podařilo vyřešit a obrovské úsilí jak oficiální části – tedy funkcionářů, kteří mají odpovědnost zajistit ochranné prostředky –, tak se zvedlo obrovské pozdvižení mezi našimi lidmi, poskytování a výroba ochranných prostředků pro složky, které je potřebují, ale i pro obyčejné obyvatele, je úžasná. Na tom se ukazuje, že společnost je schopná se mobilizovat, a v tom je potřeba najít skutečně budoucnost a zdroje, jak posunout Českou republiku mnohem dál, než je. Potenciál u nás zkrátka existuje.
Jak jsou Češi disciplinovaní? Podle vašich slov soudím, že když jde do tuhého, tak se Češi dokážou spojit a bojovat za společnou věc?
Vycházím ze sdělovacích prostředků, ale vidím v televizi i na cizích televizních stanicích, jak jsou ukáznění naši lidé a jak jsou neukáznění například v Německu. Němci pro nás vždy znamenali jakousi disciplínu. Ale co se odehrává také v jiných státech, o čemž reportují i naši občané, kteří tam dlouhodobě žijí… z tohoto pohledu jsme skutečně v tomto okamžiku vzor pro ostatní. Pokud se podaří udržet pozornost a disciplínu, tak jsme schopni jít i pod čísla, která řekl profesor Prymula, plukovník v záloze, na adresu počtu nakažených, infikovaných ke konci března a ke konci dubna.
Dodávky ochranných prostředků z Číny míří k potřebným, ale stále jich není dostatek, týká se to hlavně lékařů praktických, zubařů i lékárníků a dalších. V čem byla chyba? Od ledna bylo jasné, že epidemie v Číně začíná a některá opatření přišla později, než měla, ozývá se z kritických úst. Co vy na to?
Po válce je každý generál. Skutečně nikdo neočekával, že se něco takového a tak rychle může stát. S mým kolegou zpracováváme a zpracovávali jsme řadu krizových plánů, kde je pandemický plán součástí. Vždy jsme věděli, jak se má postupovat, ale nikdo neměl zkušenost s pandemií, jaká momentálně nastala. To, co se odehrávalo se SARS, různými chřipkami a tak dále, to je odvar toho, co se děje dnes. Ano, kritizovat bude stoprocentně kdekdo, až to všechno skončí. Pak se najdou ti, co jsou chytřejší než všichni dohromady. Ale povedlo se tu situaci vyřešit mnohem lépe než v ostatních státech Evropské unie, dokonce i Spojené státy americké. Úsilí, které bylo vynaloženo jednotlivými složkami včetně toho, že jsme kdysi kritizovali prezidenta za vstřícný vztah Číně a dnes se nám to vrátilo v pozitivním slova smyslu, to vše musíme vzít v úvahu. I tyto možnosti jsme využili. Podle mého názoru to bylo až na doraz, ale využili jsme toho.
A je zde i druhá část, co se děje v naší společnosti a vědecké komunitě. Najednou slyšíte, kolik jsou schopny vyrábět. Vysoká škola v Liberci, ČVUT, vysoké školy v Brně, ve Zlíně, které přicházejí s novými nápady, jež jsou velmi účinné a efektivní v boji proti koronaviru. A jsou schopné vyrábět. Paralelně s tím, že zabezpečujeme ochranné prostředky z Číny, ale nejen z Číny, ale i z Vietnamu a podobně, tak se najednou vytváří kapacita vyrábět a později, věřím, i zabezpečovat naše zdravotnictví ochrannými prostředky vyrobenými v České republice. Měli bychom se z toho poučit a udělat si seznam nejenom těchto prostředků a jiných výrobků. Týká se to i jiné strategické výroby, které by měly zůstat buď na území České republiky, anebo u spojenců, se kterými máme férové vztahy.
Evropa bude muset, a stoprocentně k tomu dojde, stav, který se momentálně odehrává, přehodnotit. A bude mnoho argumentů poměrně velmi kritických vůči vedení Evropské unie, protože Evropská unie tady nesehrála svoji roli, což je chyba.
Pomoc dostáváme nyní hlavně z Číny. Ta v poslední době čelila slovním útokům nejen z úst pražského primátora Zdeňka Hřiba. Ukazuje se také, jak moc je svět na Číně závislý nejen kvůli ochranným prostředkům. Ivana Karásková, analytička se zaměřením na Čínu z Výzkumného centra AMO pro server Aktuálně.cz řekla: „Na všechny čínské aktivity je potřeba dívat se i tak, že je to pro ni cvičení v PR. Čína si zlepšuje politický obraz v situaci, kdy nikdo jiný s Čínou nemůže soupeřit.“ Je tomu tak? Jak se nyní dívat na Čínu, nemáme kádrovat ruku, která nás vytahuje z vody, když se topíme, jak řekl prezident České lékařské komory Milan Kubek v pořadu otázky Václava Moravce?
Samozřejmě se musíme na Čínu dívat jako na hráče, který hraje skutečně nejvyšší ligu. A Čína bude dělat vše pro to, aby ukázala, že není tím špatným, jak se na její adresu někdy říká, a že má i pozitivní lidskou tvář, kterou ukazuje nabízením pomoci zbytku světa. Ale to bychom udělali i my jako Češi a také se snažíme, kdykoliv máme příležitost. Mezi námi a Čínou je obrovský rozdíl, ale to neznamená, že bychom museli zahazovat šanci komunikovat s Čínou. Ale vždy bychom si měli uvědomit, jakou roli kdo chce hrát. Jestliže se rozhodneme, že se nebudeme s Čínou bavit, pak musíme nést následky, které z toho vyplynou. Anebo se budeme s Čínou bavit, budeme s ní řešit společné problémy a považovat je za bližší spojence, pak musíme vědět, že nás to bude něco stát na druhé straně. Je to vždy mince o dvou stranách. Nebráním se spolupráci s Čínou, ale neměli bychom ze sebe dělat něco, co nejsme.
Vy jste mluvila o primátu Hřibovi. Ta přestřelka, která se začala odehrávat kvůli části smlouvy mezi Pekingem a Prahou, se dala vyřešit možná úplně jinak a nemuselo to narušovat vztahy mezi Českou republikou a Čínou. Ale najděme řešení, které bude fungovat do budoucnosti a které nebude postaveno na nějakých sporech, ale bude postaveno spíše právě na nalezení optimální formy spolupráce při respektování jedné i druhé strany.
Psali jsme:
Už jste to zmínil. Jak významnou roli tedy podle vás sehrál prezident Miloš Zeman v navazování pozitivních vztahů s Čínou? Byl to jeden z faktorů, který rozhodl, že je k nám Čína vstřícná. Prezident byl za takovou politiku kritizován?
Stoprocentně to nějaký vliv mělo, ale nemyslím si, že se Čína rozhodla, že bude pomáhat jen České republice a vše ostatní nechá stranou. Buďme upřímní, Čína se snaží ukazovat dobrou tvář vlastně všem. Čína využívá této příležitosti a hledá, jak ji využít ve svůj prospěch. Je to úplně logické a srozumitelné a měli bychom si toho být vědomi. Jak jsem řekl, měli bychom vědět, co je pro nás akceptovatelné a do jaké míry dnes máme poměrně zvláštní vztahy s Čínou – prezident i jiné části české státní správy jsou k Číně vstřícnější. Některé, viz Praha, mají nějaké výhrady, ale je třeba to hodnotit objektivně a nemyslet si, že máme nějak super významné výsadní postavení. Prezident tam ale pozitivní roli sehrál.
Itálii v těžké krizi pomohlo Rusko, které vyslalo své lékaře na pomoc. Co znamená taková pomoc? Je to podobné jako s Čínou? Jde o snahu narušit teď citlivou soudržnost Evropské unie, či čistou pomoc? A může to nějak ovlivnit sankce vůči Rusku, které stále trvají?
Rusko dělá to, co jsme diskutovali o Číně. Rusko využívá příležitosti, a protože má volné kapacity, je schopné je někde použít a ukázat svoji sílu, kterou v současné době má. A protože vidí, že Evropská unie jako taková není schopná udělat něco, co by pomohlo Italům nebo Španělům, kteří mají teď asi největší problémy, tak toho využívá. Tím plní i humanitární roli a pomáhá tomu nejslabšímu a tomu nejvíce postiženému. Dívejme se na to racionálně a objektivně. Chytili se příležitosti podobně jako Číňané a ladí vztahy s Itálií na nějaké lepší úrovni, které jsme nebyli sami schopni pořádně využít. Stejně jako Evropská unie.
Ano, Evropská unie čelí nyní velkému tlaku ze všemožných stran kvůli tomu, že nedokázala pořádně zareagovat. Její kritici to považují za ukázku, že Evropská unie není schopna realizovat záruky, které členským státům nabízí. Co vy na to?
V okamžiku, kdy jde do tuhého a kdy se jednotlivé státy musejí rozhodnout, zda musejí poskytnout pomoc jinému státu, nebo oslabit svoje schopnosti pro svoji společnost, tak vždy narazí na to, čemu říkáme národní zájmy. Evropská unie nebyla schopna, když jsme se bavili o migrační krizi a jiných problémech, které v Evropské unii vznikají, zmobilizovat schopnosti a kapacity na území Evropy. Sjednotit je a začít fungovat jako organizace, která podporuje své vlastní členy, a tak tedy každý stát bojuje sám za sebe.
Samozřejmě ti nejvíce zasažení, což je mimo jiné dnes Itálie, se cítí osamoceni a zrazeni. Když jste mluvila na téma Rusko, tak Rusko vidí, že zde slabá Unie selhává, tak proč by nevyužili příležitosti a neukázali, že jsou dobří a schopní a Itálii pomohou? Myslím, že až tohle všechno skončí, bude nutné jít zpátky a dívat se na to, jak Evropská unie vůbec může fungovat, protože při jakékoliv krizi vždy zklamala. To bude jeden z velkých problémů a názory a jejich prezentace bude poměrně dost ostrá.
Nakolik to podle vás ovlivní budoucnost Evropské unie, když spousta lidí i politiků může přehodnotit svůj postoj ke členství?
Určitě ano, myslím, že většina státu Evropské unie se bude dívat na to, jak jsou realizovány jejich národní zájmy, o nichž jsem se před chvíli zmínil. Jak je zajištěna jejich suverenita, jejich schopnost řešit konfliktní okamžiky, kdy jednoduše daný stát potřebuje pomoc, anebo kdy musí mít takové schopnosti, aby si z problému pomohl sám. Asi pravděpodobně dojde k přehodnocování. Neměli bychom přesunout z Číny všechno zpátky do Evropy, to asi ani nelze. Ale začne analýza problému, který vznikl, a odstartují tendence, kdy se část výrobních procesů začne směrovat zpátky do evropských států.
Ti větší budou mít větší úroveň zabezpečení potřeb, které potřebují k řešení podobných krizí, ale i jiných vojenských a podobně, aby byli schopni zabezpečit potřeby, které v době krize budou muset být uspokojeny. Proto se budou pravděpodobně vytvářet i skupinky, nebo se utužovat vztahy, jako je například Visegrádská čtyřka. My jako Češi nejsme schopni mít úplně všechno, ale ve Visegrádské čtyřce jsme schopni dobré organizace vzájemných vztahů, mít velkou část kapacit, které bychom potřebovali, abychom nebyli závislí na dalších státech, které k nám nejsou vždy úplně vstřícné. Já vím, že to není úplně nejvhodnější okamžik, ale rok 1938 ukázal, že západní Evropa neměla o střední a východní Evropu moc velký zájem v době hluboké předválečné krize. A já myslím, že to platí i dnes.
Psali jsme:
_635659716722979085.jpg&id=71972)
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Zuzana Koulová
