Byl letos svátek 17. listopadu s ohledem na společenské dění něčím nový?
Z mého pohledu – a mám ho zprostředkovaně, byl jsem pracovně mimo ČR – byl jiný v tom, kolik lidí přišlo na Václavské náměstí a zároveň kolik lidí demonstrovalo jinde. Jako by se probudil zájem o věci veřejné. Z různých úhlů, což je dobře, doba „jediných správných myšlenek“ je snad za námi a – opět snad – se už nemůže vrátit. Ale musíme se ptát: kolik lidí skutečně chce demokracii a pestrost názorů a svobodu? A kolik z nás je ochotno pro svobodu i něco obětovat?
Jak vnímáte akce v Praze? Konalo se jich kolem třiceti ve spektru od nacionalisticky zaměřených až po liberálně aktivistické…
Nemyslím, že by měl zaznívat jen jeden hlas. A ačkoliv třeba s nacionalistickými akcemi souhlasit nebudu, jsem rád, že je nikdo nemůže zakázat. Proti myšlenkám, které se mi nelíbí, můžu bojovat jen jinými myšlenkami a návrhy – a s těmi se zeptat voličů u voleb.
Jak posuzujete střet mezi příznivci a odpůrci prezidenta Zemana?
Ten střet je silný a vášnivý na obou stranách. Ano, také jsem nesouhlasil s posledními kroky Miloše Zemana a pořádal oslavu 28. října na Staroměstském náměstí. Jen nemám potřebu prezidentovi nadávat a dělat to nebudu. Budu ho kritizovat, ale vulgarity si odpustím. Role prezidenta v české parlamentní demokracii je více méně formální, přestože je volen přímo. Ale o to důležitější je morální rovina výkonu této funkce. Na otázku, jak vypadá tato stránka výkonu jeho funkce, si pan prezident musí odpovědět sám. A zvážit, zda mu hodně neubližují jeho nejbližší spolupracovníci. Kterým to ale na druhou stranu trpí a za něž je politicky odpovědný.
Znovu byli slyšet studenti. Je jejich hlas podstatný, formuje se výrazněji studentské hnutí?
Studenti úzce a mladí lidé vůbec jsou budoucností této země. Jakkoliv pateticky a otřepaně to může znít, je to prostě tak. Čím více se budou zajímat o politiku ve smyslu správy veřejných záležitostí, tím lépe. Zda z toho vzejde nějaké širší hnutí, si netroufám hádat, to ukáže čas. Ale oni mají právo do věcí mluvit o to víc, že to, co děláme nyní, se v budoucnu dotkne především jich.
Jak se do oslav promítá předvolební politika?
Byl to poslední 17. listopad před parlamentními volbami i před prezidentskou volbou. Určitě se to v tom odráží.
Mluvilo se i o svobodě slova. Co v této souvislosti říkáte na návrh zákona trestně stíhat „hanobení prezidenta“?
Považuji to za naprostý nesmysl a krok zpět. Prezident je přímo volený a jako takový by měl mít autoritu, a to i neformální. Pokud ji nemá, trestání ho opravdu nezachrání. Navíc je politickým hráčem. Proč by on měl být chráněn a např. premiér ne? A ještě jedna věc mi vadí: zdůvodnění návrhu tím, že je společnost nevyspělá a je třeba ji vychovat. Nemyslím, že by dospělé lidi měl kdokoliv vychovávat! Moji podporu předkladatelé očekávat opravdu nemohou.
Jak vnímáte postoj prezidenta Zemana k svátku, neúčastnil se žádných akcí, loni přitom vystoupil vedle Martina Konvičky na kontroverzní akci na Albertově…
Po tom, co se stalo před 28. říjnem, je to možná dobré rozhodnutí.
Psali jsme:
Premiér Sobotka mluvil na Národní třídě o zklamání lidí ze sociální situace.
Pan premiér řekl, že demokratický stát nedokázal naplnit všechny naděje, a mluvil o velké sociální nejistotě pro některé. Trochu to nechápu, mluví-li často, jak je tato vláda úspěšná. Jistě, myslel to na celý polistopadový vývoj a odrazily se v tom představy levice o všeobecném sociálním blahobytu. Ale pokusy nastolit sociální rovnost se v historii opakovaly vícekrát – a povětšinou ztroskotaly. Jen si to část levice ne a ne připustit.
Petr Pithart zase zmínil obavu nad přikláněním ČR k Východu, jehož obětí by se republika podle něj mohla stát. Jak velké je to nebezpečí?
Je to permanentní otázka české historie, stačí se podívat na počátky českého státu: Západ, nebo Východ? V roce 1989 jsme se rozhodli – alespoň proklamativně – pro Západ, dnes jako by mnozí pošilhávali jinam. Takže nebezpečí pošilhávání východním směrem nepodceňuji. Měli bychom si jasně říct: chceme být v EU (jakkoliv si myslím, že by potřebovala hlubokou reformu) a v NATO jako bezpečnostním uskupení, nebo nechceme? Náš postoj mi občas připomíná chytrou horákyni: ani nahá, ani oblečená. A vláda v tom moc nepomáhá.
Nejaktivnější byla jako obvykle Praha. Prohloubil letošní 17. listopad rozdělení společnosti, vnímání elit, „pražské kavárny“ apod.?
Nemyslím. Vzpomínkové akce byly v Brně, v Kolíně a na mnoha dalších místech. Jsem já „sucholožská kavárna“ či „sucholožská hospoda“? Víte, „pražská kavárna“ je moc pěkné klišé, když nevíte kudy kam a nemáte argumenty. V tom vyniká např. prezidentův mluvčí, ale není v tom zdaleka sám.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
