„Hlavní problém České republiky je, že žádný nemá. Nyní jsme v situaci, kdy je společnost velmi bohatá, otevřená, prosperující a lidé před sebou nemají vážný problém, který by měli celospolečensky řešit,“ řekl jste mi v rozhovoru. Zaznamenal jste nějaký velký problém v roce minulém a očekáváte nějaký v roce 2020?

Já jsem stále toho názoru, že Česká republika je země bezpečná, země, kde se dobře žije, země, kde fungují veřejné finance, kde nemáme teroristické útoky, nečelíme žádné masivní vlně migrace. To znamená, že jsme země, která má být vděčná, že je v tak dobré kondici, což je dáno všemi okolnostmi, samozřejmě i činností vlády, ale tento fakt stále trvá. Česká republika nemá vážná problém, který by byl celospolečenským problémem.

A neviděl jste ho tedy ani v roce minulém. Domníváte se, že se k nějakému celospolečenskému problému blížíme?

Já vidím něco jiného. Stále nevyřešený střet mezi novými hnutími a historickými politickými stranami. Historické politické strany stojí před otázkou, jak naložit s chováním voliče, a volič preferuje nová hnutí, protože se mu jeví jako hnutí svěží, svým způsobem atraktivní, ale nabízejí mnohem větší pružnost než historické politické strany. To je u nás deklarováno jako vážný politický problém a ohrožení demokracie. Podle mne je to omyl. Nejde o ohrožení demokracie, ale zkrátka nový jev a je potřeba, aby se s ním historické politické strany byly schopny vypořádat.