Zestátnění exekutorů, princip teritoriality, stejně jako princip jeden dlužník – jeden exekutor. To vše dlouhodobě navrhuje například SPD jako recept na výrazné snížení nákladů na exekuce a zvýšení jejich vymahatelnosti společně se zrychlením celého řízení. Domníváte se, že je to recept na zlepšení celého systému?
Ukažte mi něco státního, co efektivně funguje. Pamatuji ještě dobu, kdy z pohledávky nebyla vůbec šance něco vymoci, a nemyslím, že zestátnění by byla změna k lepšímu. Podobné je to s principem teritoriality. Mnozí to považují za spásné řešení, i část exekutorů se to domnívá. Na Slovensku už tento systém zavedli a vymahatelnost jim průměrně klesla o 18 procent. V Prešovském kraji je průměrná efektivita exekučního řízení pouze 6,58 procenta. Nejvyšší je v Žilinském kraji, a to 12,68 procenta. Očekávání, které od tohoto systému měli, nebylo vůbec naplněno. Zjistilo se, a to je velmi podobné i u nás, že exekutorské úřady mají různou kvalitu. Některé slovenské úřady nevykonávají vůbec fyzické návštěvy ani nezabavují auta. Prostě umějí pracovat jen od stolu. Asi pět procent exekutorských úřadů není šance jakkoliv zkontaktovat. Jeden exekutor je dokonce permanentně na home office. Část exekutorů si nastavila systém na zastavování exekucí a čekají pouze na pasivní příjem.
Domníváte se, že u nás by to dopadlo stejně jako na Slovensku?
Když s těmito návrhy nesouhlasíte, máte nějaké řešení?
Záleží, co chcete řešit. Já se dívám na činnost exekutorů z pohledu věřitelů, často i nedobrovolných, kteří se chtějí dostat ke svým penězům. Tady se neustále vytvářejí nějaké konstrukty, přitom by stačilo vrátit se ke kořenům a zlepšit ten základ. To znamená pořádně kontrolovat a trestat tak, aby už se podobná pochybení neopakovala! Uvedu příklad. Kvůli dluhu zhruba 15 tisíc korun exekutor prodal dlužníkovu nemovitost v odhadní ceně cca 1,3 milionu korun. Pominu lukrativnost pozemku a tržní hodnotu. Přitom exekutor měl možnost zablokovat účet, prodat auta, nářadí… Nic z toho neudělal. Dokonce i Exekutorská komora vyslovila pochybení. Jenže Nejvyšší správní soud udělil exekutorovi pokutu 50 tisíc korun! A ještě to nebylo první pochybení daného exekutora. Vzhledem k tomu, co dlužníkovi způsobil, mi taková pokuta připadne naprosto směšná. Dlužník se nyní bude domáhat náhrady škody, roky bude čekat na nějakou mizernou kompenzaci a ve finále to zaplatíme my všichni. No a když takoví a podobní exekutoři mohou dál vykonávat svoji činnost, asi nemůžeme očekávat, že se něco zlepší.
Inkasní agentury vymáhají pohledávky ještě před exekutory. Jak s exekutory vycházejí?
Domnívám se, že velmi dobře. Inkasní agentury s celou řadou exekutorských úřadů spolupracují, tedy postupují jim pohledávky k exekucím. Ale také narážíme na pohled, kdy řada exekutorů považuje inkasní agentury za svoji konkurenci. Protože co se vymůže mimosoudně, nejde do exekuce. Osobně považuji práci exekutorů za potřebnou, nelehkou, ale s výhradami, které už jsem zmiňovala.
Předpokládám, že mnoho lidí o mimosoudním inkasu nikdy ani neslyšelo.
To je určitě dobře, protože to znamená, že vše řádně a včas platí. Počet nových pohledávek, které každý rok doputují do inkasních agentur, se aktuálně pohybuje těsně nad milionem kusů. Vyjádřeno v objemu je to 20,7 miliardy korun. Jsou to nejnižší čísla od doby sledování. Lidé stále ještě dobře splácejí a zatím nemáme signály, že by počet pohledávek nějak narůstal. Celkově se v inkasních agenturách vymáhají pohledávky v objemu přes 121 miliard korun.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Výborný
