Pane docente, ve čtvrtek jsme si vyslechli, jaké zásadní změny nás do budoucna čekají. Než se dostaneme k podrobnostem, jaký je váš dojem z „ozdravného balíčku“, který má Česko dostat do formy?
Upřímně řečeno, moc jsem od něj neočekával, protože už dlouho předtím prosakovaly do médií informace o rozporech ve stanoviscích jednotlivých koaličních stran. A vskutku, celý navržený balík opatření připomíná proslulou Čapkovu pohádku, jak pejsek a kočička pekli dort. Je to nevyvážené, postrádám jakoukoli dlouhodobou koncepci, vizi budoucnosti tohoto státu. Výsledkem bude jen naštvání i těch, kteří vznik nové vlády uvítali, či ji dokonce volili. Před tímto rozhovorem jsem si přečetl zdrcující odsudky redaktorů liberálně středolevého Deníku Referendum, z nichž velká část kdysi jásala nad porážkou ANO. Chtělo by se mi škodolibě poznamenat „dámy a pánové, máte, co jste chtěli“, ale neudělám to, protože nyní je třeba sjednocovat opozici v odporu proti nekompetentnímu počínání této vlády. Zásadním problémem je, že k jednání o vládních opatřeních nebyla přizvána opozice, a tudíž mnohé z toho, co vláda protlačí silou, nepřečká příští volební období.
Co je ale nejdůležitější. Plánovaný přínos to nepřinese ani náhodou. Každé opatření v ekonomice má totiž dvojace rozporný charakter. Na jedné straně se ušetří, na druhé straně vzniknou náklady. Takže si dovoluji tvrdit, že v příštím roce nás čeká ještě jeden balíček, pokud tato vláda do té doby nepadne.
Je třeba si uvědomit, že vše, co jsme slyšeli, jsou jen návrhy, které musejí projít legislativním procesem. A tady se můžeme dočkat, zejména v Senátu, lecjakého překvapení. Mnohé z bodů prezentovaného balíčku totiž jdou proti tomu, na co vůdcové vládních stran přísahali ještě před vstupem do vlády, a také i proti některým bodům vládního prohlášení. Opozice určitě podpoří paušální snížení DPH na knihy, i když já bych z pestrého sortimentu položek na knižním trhu takto výrazně podpořil jen část, zejména učebnice, odbornou literaturu, literaturu faktu, krásnou literaturu. Ale nevím, proč podporovat škváry typu červené knihovny, erotických románů apod., i když uznávám, že jejich odlišení od ostatních není jednoduché a může způsobit i daňové úniky.
I když základním cílem je látání děr ve státním rozpočtu, celkové vyznění spolu s důchodovou reformou je natolik zásadní a odlišné od předvolebních slibů, že by vláda měla spojit hlasování o některém z nejdůležitějších a nejvíce se od předvolebních slibů odlišujícím opatření s požádáním o opětovné vyslovení důvěry. Bylo by to poctivé a také vzkaz vlastním nespokojeným voličům, kdo a proč za vládními opatřeními stojí.
Konsolidační balíček bude znamenat zrušení neinvestičních dotací zejména do podnikatelského sektoru, úspory na provozu státu, úspory ve mzdách zaměstnanců pracujících ve státní sféře, zvyšuje odvody OSVČ, zvyšuje daň z přijmu právnických osob z 19 na 21 procent, zdraží cena dálniční známky, daně z nemovitostí atd… Pane docente, co vás z toho zaujalo?
Některé z návrhů považuji za rozumné. Například zvýšení korporátní daně o dvě procenta spolu s úpravou daňového základu by pro firmy neměla být zásadní problém. U dálničních známek bych postupoval tak, že bych je přesně srovnal se sousedními zeměmi, aby řidiči přejíždějící z jedné země do druhé měli stejné podmínky. Daně z nemovitostí jsou nyní plně v kompetenci obcí, které se vládní politikou nemusejí řídit. Zde bude třeba počkat na legislativní návrh.
Které dotace se zruší, to dnes nikdo neví, a očekávám, že ohledně této klíčové části vládního balíčku se strhne velký politický zápas, do kterého zasáhnou tripartita, zájmové organizace, spolky a další subjekty. Některé dotace jsou skutečně zbytečné a představují neefektivní a někdy i doslova vyhazování veřejných peněz oknem. Jsou to hlavně dotace různým spolkům, které jen plodí pochybné studie a manuály nízké kvality, končící většinou v šuplíku. Jenže tady se právě obávám, že bude největší odpor i u politiků včetně těch z vládních stran.
Mzdy státních zaměstnanců jsou citlivé téma a jejich snížení může vyvolat ostrý sociální konflikt. Zvláště když se na druhou stranu slibuje, že například platy učitelů se zvýší na 130 % průměrné mzdy. Také vládní poslanci nejdou zrovna příkladem, stejně jako soudci a státní zástupci. Zde očekávám spíše kreativní účetnictví v podobě rušení neobsazených pracovních míst či těch, kde současní zaměstnanci odcházejí do důchodu.
Odvody OSVČ se řeší, pokud si pamatuji, již od devadesátých let. A nikdy se nenašel optimální způsob, jak systém nastavit. Je spousta OSVČ, kteří činnost vykonávají jako „vedlejšák“, hodně je i abonentů švarcsystému. Zkrátka není OSVČ jako OSVČ. Řešení spíš vidím v úpravě nákladových paušálů než ve zvýšení odvodů na sociální zabezpečení.
„Kdybychom nyní nedokázali šlápnout na brzdu, situace by se už za několik málo let vymkla z ruky a odnesli by to naše děti a naši vnuci,“ uvedl Petr Fiala. Byl rozvrat veřejných financí tak katastrofální?
Tohle strašení už kritizují i vládě jinak oddaní publicisté. Samozřejmě vláda se snaží prezentovat nepopulární opatření jako vynucená okolnostmi, to je běžný marketing. Kumulovaný dluh vztažený k ročnímu HDP je ale hluboce pod maastrichtským kritériem a závidět tento stav nám mohou i mnohem vyspělejší země. Podle mě vláda skrytě počítá, že dosažené úspory budou nižší než plánované a část balíčku bude sloužit jako rezerva, případně jako obchodovatelná položka v jednáních s opozicí a sociálními partnery. Opakuji znovu, jde jen o návrh.
Psali jsme:
Kabinet plánuje zásadně zjednodušit daňový systém zrušením 22 daňových výjimek a sjednocením sazeb daně z přidané hodnoty na dvě ze současných tří. Přinese toto opravdu zjednodušení?
Těžko říct. Zpočátku bude chaos a zvýšení cen některých položek. Každý velký zásah do daňového systému přináší zpočátku problémy. Navíc minimálně část z rušených výjimek měla sociální dopad a stát bude muset najít nějaký jiný nástroj, jak to nahradit. Výjimek je v daňovém systému opravdu dost, ale o zrušení si hlasitěji říkaly jiné položky. Zde očekávám velmi tvrdý boj nejen ve Sněmovně. U DPH navíc zůstávají tři sazby, ovšem ta nulová má pouze jednu položku – knihy.
Co se týká důchodů, počítá kabinet s automatickou změnou věku odchodu do důchodu na základě doby dožití podle údajů Českého statistického úřadu, se zpřísněním pravidel pro předčasný odchod do důchodu, se zpomalením tempa růstu nových důchodů či úpravou valorizací již vyplácených důchodů. Váš komentář?
Ekonomové i politici by se měli vzdát snu o vytvoření důchodového systému, který bude platný pro všechny časy. Svět se vyvíjí natolik dynamicky, že plánovat se nedá pomalu ani na střednědobé období. Přitom prognózy jsou založeny na lineární extrapolaci, do které mohou zasáhnout různé události – klimatické změny, války, migrační problémy atd. Věk dožití se dá stanovit skutečně jen na krátké období, protože do něj může zasáhnout nějaký epochální objev účinného léku, způsobu léčby, na druhé straně ale i změna klimatu, politických poměrů atd. V tom je přístup vládní reformy správný. Ale pochybná je již průměrná doba pobírání penze 21,5 roku. Proč ne 22 let? Důchodci budou asi chtít užívat penzi v budoucnu déle než dnes. Všechno je to zase jen mechanická extrapolace současnosti do budoucnosti, jenže je to třeba obrátit a extrapolovat budoucí plánovaný stav na dnešek, abychom stanovili správnou výši odvodů, tak aby za jinak stejných podmínek bylo žádoucího výsledku dosaženo. Máme na to nástroj ekonomické analýzy – čistou současnou hodnotu budoucích příjmů.
Co se týče úpravy valorizace, nepovažuji ji za férovou a počkám, co tomu řekne Ústavní soud.
Věk odchodu do důchodu chce vláda navázat na dobu dožití s tím, že každý bude vědět, kdy přesně půjde do penze, v roce, kdy se dožije padesáti let. Každý důchodce by měl mít garantovanou minimální penzi ve výši dvaceti procent průměrné mzdy. Není to výsměch obyčejným lidem?
Částečně jsem to vysvětlil u minulé otázky. Garantovaný důchod je v poměru s průměrnou mzdou směšně nízký. Podle mě nemůže zajistit důstojný život ve stáří. Je to výsměch obyčejným lidem.
Více bude zdaněn alkohol a tabák, premiér sliboval, že zlevní potraviny, bydlení a léky. Přestože u některých daní dojde ke zvýšení, ujistil, že měli na paměti ochranu ohrožených skupin. Pane docente, lze opravdu věřit tomu, že zlevní potraviny nebo bydlení?
Potraviny zlevňují už dnes, je to sezónní záležitost. O tři procenta nižší DPH se do spotřebitelských cen potravin prakticky nepromítne, je to snížení o cca 2,3 %. Spotřebitel nepozná, jaké faktory stojí za pohyby v cenách. U léků ale může dojít k mírnému snížení doplatků, pokud se zachová současná cenová hladina. O tom lze ale pochybovat. Ceny bytů a domů budou stagnovat, příliš neklesnou. U nájemního bydlení je nejsilnějším faktorem neuspokojená poptávka, tudíž nějaký zásadní pokles neočekávám. U alkoholu dojde podle mě k přesunu poptávky směrem k vínu, což se nebude líbit výrobcům piva. Donekonečna však spotřební daň na alkohol a tabák zvyšovat nejde. Uvidíme, jaký by to mělo vliv na poptávku. Nicméně očekávám, že zvýšení spotřebních daní v Parlamentu hladce projde.
Předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová na tiskové konferenci uvedla: „Za výsledným plánem, jak dostat Česko do formy, stojíme, protože přinese občanům jistotu penzí pro současné i budoucí důchodce, udržení kvalitních služeb státu i při jeho zeštíhlení, nižší zadlužení, ekonomickou prosperitu, bude působit pozitivně i proti inflaci,“ zdůraznila předsedkyně Sněmovny. Myslíte si, že zvyšování daní a zdražování je protiinflační faktor?
Výroky paní předsedkyně Sněmovny nestojí za to komentovat. Co věta, to perla. Výsledný plán samozřejmě prosperitu nezajistí, ale vláda možná očekává mírný růst v příštích letech. Podle prognóz k němu skutečně může dojít. Pak se bude snažit svoji aktivitu prodat jako výsledek přijatých opatření. Ale bude to zase jen marketing.
Co se týče inflace, dotyčná zřejmě myslela úspory ve výdajích a jejich dopad na cenovou hladinu. Ta však rostla z jiných příčin, kterých se vládní balíček netýká. A bude růst dál, jen trochu pomaleji, protože nabídka narazila na strop poptávky a zvýšení cen energií je pomalejší.
Než jsme se dozvěděli, co nás „bolestného“ čeká, koalice hovořila o tom, jak zajistí prosperitu země a přinese profit, který se vyplatí, a ČR dostanou zpátky do formy. Dramaticky zahájili sdělování informací za pět minut dvanáct. „Přál bych si, aby 11. květen byl dnem obratu,“ ujistil ministr financí Zbyněk Stanjura. Některým dlouhý úvod připomněl „KSČ a ideové plácání“. Stane se 11. květen opravdu dnem obratu?
11. květen dnem obratu být nemůže, protože nic není schváleno, a sotva to bude i 1. leden 2024. Jako den obratu bych spíše viděl příští volby. KSČ Fialův projev skutečně připomíná. Čím horší výsledky, tím větší kecy. Jenže vlastní nekompetentnost nezakryje ani sebelepší marketing.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
vanpetr
