Včera probíhaly dva soudy, oba se více či méně dotýkaly bývalých premiérů za ODS – Mirka Topolánka a Petra Nečase, respektive jejich nejbližších spolupracovníků Marka Dalíka a Jany Nagyové. Co říkáte tomu, že lobbista a blízký přítel expremiéra Topolánka Marek Dalík půjde na čtyři roky do vězení za trestný čin podvodu ve stadiu přípravy a že bude muset zaplatit pokutu čtyři miliony korun?
Já bych na to odpověděl: „S čím kdo zachází, tím také schází.“
Překvapil vás takový rozsudek?
Čekal jsem, že jedna z těchto kauz takovým způsobem dopadne. Nemohl jsem samozřejmě tušit, která to bude, ale že v jedné z těch mnoha podobných kauz to takto dopadne, jsem předpokládal.
Proč jste něco takového předpokládal?
V roce 2009 jsem se vyslovil pro nedůvěru Topolánkově vládě, protože kromě toho, že zničila původní program ODS, to znamená Tlustého peněženky, a zaváděla úplně opačný program, jednoduše řečeno místo snižování daní je zvyšovala, což jsem tehdy označoval za velezradu na voličích, k tomu poté přibyl druhý zásadní faktor, který jsem dokonce vyjádřil na skrytou kameru. Začalo mi být jasné, že vládnutí této vlády a tohoto premiéra je doprovázeno nekalými praktikami. Neměl jsem pro to samozřejmě žádné důkazy, nicméně můj pocit byl, že na prvém místě mají tito lidé osobní prospěch a na veřejný zájem v podstatě kašlou. Proto nejsem překvapen, že to takhle dopadlo.
Takže soud vlastně potvrdil, že váš tehdejší pocit byl správný?
Já se odvážím citovat, co jsem řekl na skrytou kameru: „Co s touto vládou, když její hlavní zájem je si nakrást?“ Myslím, že jsem tím v uvozovkách řekl, že skoro všichni kradou. Z toho je patrné, co jsem si tehdy začal myslet, a proč mě to dneska nepřekvapuje.
Váš tehdejší výrok „skoro všichni kradou“ si předělal současný vicepremiér a ministr financí, šéf hnutí ANO Andrej Babiš na „všici kradnú“. Ale vy jste tedy s tímto tvrzením přišel první?
Škoda, že ten záznam nemáme, tehdy ho vysílala televize NOVA. Ale já jsem asi původní autor této věty.
Jsou tyto mediálně známé kauzy bývalých lídrů tehdy největší vládní strany ODS, které v současné době dojíždějí v soudních odvolacích řízeních, něčím výjimečné?
Nejsou to jen tyto kauzy. Podobných jich bylo víc, ani je snad všechny neumím vyjmenovat. Letadla CASA, Pandury, Tatry, Promopro. Ona to byla poměrně dlouhá řada kauz, ve všech se jednalo o předřazení osobního zájmu skupinky lidí před veřejným zájmem. A ve všech šlo o předražené nákupy státu. A všechno to bylo předražení ne o procento, ne o deset nebo o padesát, všechno to bylo x-krát předraženo. Prostě stát v této době nakupoval zbraně, služby za násobky běžných cen, to znamená, že se dalo prokázat, že stejné letadlo, stejný transportér, stejný náklaďák si jiné armády v Evropě kupovaly za polovinu, třetinu, čtvrtinu.
Ale musíme korektně říci, že to nebyly jen vlády ODS, které jsou spojeny s podobnými praktikami. Dnes si stát bude muset nějak poradit s důsledky podivné privatizace OKD, která proběhla v dobách vlády Miloše Zemana. Není to podobné?
To říkáte úplně správně. Já hned musím korektně říci, že to nejsou charakteristické rysy pro postup ODS. To jsou charakteristické rysy pro postup všech politických stran v této éře. Jmenovali jsme většinou kauzy, ve kterých jsou na prvním místě občanští demokraté. Ale například letadla CASA ne, tam je na prvních místech KDU-ČSL. A máte pravdu, OKD je přesně stejný příběh, protože OKD bylo prodáno za zlomek skutečné ceny. To, že někdo koupil byty, které nebyly zahrnuty do ocenění, je přece hrozný skandál. Dokonce příběh OKD je ještě strašnější než ty ostatní případy, které jsme jmenovali, protože se to týká desetitisíců nájemníků, kteří byli podvedeni.
Psali jsme:
Je možné s tím ještě dnes něco dělat a něco získat zpět? Když se ale šéf odborů Josef Středula zeptal členů vlády, mezi nimi premiéra a vicepremiérů, proč stát nežaluje u soudů porušení privatizační smlouvy při prodeji menšinového podílu OKD v roce 2004 bílým koňům Zdeňka Bakaly ze společnosti Karbon Invest, kteří nedodrželi své závazky – zajištění dostatečných zdrojů na útlum a rekultivaci dolů včetně odstupného propuštění horníkům a odprodej bytů OKD jejich nájemníkům, nikdo mu nebyl schopen odpovědět.
Neumím předpovědět, jestli na konci může být úspěch. To asi nikdo neumí. Ale jsem si naprosto jist, že se to má zkusit. To znamená, že český stát má nejen dokázat, že nad tím pláče, ale že se pokouší od pana Bakaly také něčeho domoci. Prostě proto, že všichni, nejen pan Bakala, musí pochopit, že takovéto věci nejsou jen na pokývání hlavou. Že jsou to věci, ve kterých se musí poškozená strana domoci práva. Že pan Bakala, možná hodně chytře, to nevím, vydělal na naivitě státu. Slovo naivita ovšem nemusí být pravdivé, ono je vždycky velice těžké poznat, co je hloupost a co chytrost. Myslím, že pro všechny tyto kauzy je společné, že pokud je někdo považuje za hloupost, smrtelně se mýlí. Že ti, co je realizovali, nebyli tak hloupí, byli tak chytří.
Podle mne by měla být hledána snaha vymoci náhrady od těch, co na tom vydělali, ale zrovna tak má být vyvozována politická odpovědnost. Proč je politická odpovědnost vyvozována jen u lidí z ODS, proč není politická odpovědnost vyvozována v případě kauzy OKD u sociální demokracie? To je absolutně srovnatelné. Jsem přesvědčen, že kdyby jakýkoli představitel ODS měl na svém vysvědčení podpis pod takovou kauzou, byl by dávno rozcupován médii a veřejností na cucky a vůbec nikam nemůže kandidovat, ale u sociální demokracie to tak není. A to není fér.
Koho z toho viníte? Když si vzpomeneme, jak byla aktivní protikorupční policie a olomoučtí státní zástupci v případě kauzy Jany Nagyové, není divné, že je teď ticho po pěšině?
Já to mám za zlé orgánům činným v trestním řízení. Já si prostě myslím, že jestli v době vlády premiéra Nečase běhali policisté v kuklách, tak už tam dávno měli běhat v kauze OKD. To je naprosto evidentní. To je taková nesouměrnost. Prostě aktivita státu musí být v těchto případech stejná a musí ukazovat lidem, že to nemůže autorům takových postupů projít. Jiná věc je, že na konci se může ukázat, že ne všechno je zdokumentováno, že ne všechno je možné dokázat, že ne na všechno se najdou důkazy, které vedou k odsouzení jako v kauze Dalík. I tam by si veřejnost a já s ní posteskla, že úspěšnost při řešení kauz je velmi chabá, že státní orgány je dovedou k cíli spíš výjimečně než zpravidla. Nicméně jsem si jistý, že začít konat by měli v kauze OKD, už dávno měli běhat policisté v kuklách po Úřadu vlády.
A co v kauze Čapí hnízdo majitele Agrofertu a vicepremiéra Andreje Babiše, kde je podezření na dotační podvod a kde se navíc nedávno ztratily důležité dokumenty o tom, kdo v té době byl skutečným vlastníkem farmy, zda Babišovy děti, jak tvrdí, nebo holding?
To je to samé. Není možné, aby jednou policisté v kuklách běhali a podruhé neběhali. A zrovna tak je pozoruhodné, že v určitých kauzách média střeží čistotu a v jiných případech obhajují nečistotu. To je přece skandální. Je to nesymetrie, které si určitě občan všímá a určitě mu z toho nevychází žádný pěkný závěr.
Jak vy si toto jednání, že orgány činné v trestním řízení postupují odlišně, vysvětlujete?
Já to čtu tak, že nic zásadního se v chování státu za dvacet let nestalo. Že jednomu něco prochází a jinému neprochází, což je nepřijatelné. A že všichni čističi, kteří vždycky tvrdili, že přijdou s něčím novým, ukazují, že nic nového nepřinesli, jen se změnil výběr, jiní jsou chráněni a jiní pronásledováni. Ale univerzální funkčnost orgánů činných v trestním řízení se neukazuje.
Nepřekvapuje vás, že se navíc vůbec nemluví o nějaké zodpovědnosti současného prezidenta Miloše Zemana, který byl v době privatizace OKD, o níž rozhodovala celá vláda, premiérem?
To jen ukazuje, že někomu se něco promíjí a někomu jinému nepromíjí. A to je v každém případě špatně.
To, že se tak chovají média a veřejnost, je smutné, ale není trestuhodné, když to dělají orgány činné v trestním řízení?
Přesně tak. Seřadila jste to určitě správně. To je to, co musí zneklidňovat celou veřejnost.
Mohou tyto staré případy, které jsou projednávány u odvolacích soudů, poškodit už tak skandály oslabenou ODS v podzimních krajských a senátních volbách a příští rok ve sněmovních? Nebo se lidé po tolika kauzách, k nimž přibývají stále nové a nové, vůči tomu stávají apatickými?
To je mimochodem také vysvětlení, že když lidé zažili takových velkých kauz nejméně dvacet a nějakého závěru se dočkali asi tak dvakrát, odhaduji, že četnost úspěchů orgánů činných v trestním řízení byla tak deset procent, tak to lidi vede k rezignaci. Mávnou nad tím rukou, protože mají pocit, že spravedlnost nefunguje, protože deset procent a nula nejsou v takových případech od sebe moc daleko.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
