Čtyři a půl milionu exekucí, co dopadnou jako kladivo. Rozpadlé rodiny, ztracená důstojnost, lidé končí na ulici. Poslankyně Šafránková od Okamury už toho má dost

08.09.2020 20:56

ROZHOVOR SPD je občas vysmívána, že hovoří o „spořádaných občanech“ a zdůrazňuje, proč by právě jejich zájmy měly být hájeny. Poslankyně tohoto hnutí Lucie Šafránková vysvětluje, proč je pro ni právě toto téma důležité. Dodává například i osobní zkušenosti s ministryní Janou Maláčovou či poslanci ostatních stran.

Čtyři a půl milionu exekucí, co dopadnou jako kladivo. Rozpadlé rodiny, ztracená důstojnost, lidé končí na ulici. Poslankyně Šafránková od Okamury už toho má dost
Foto: archiv LŠ
Popisek: Lucie Šafránková, poslankyně Parlamentu ČR za hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD). Místopředsedkyně sněmovního Výboru pro sociální politiku. Členka Zastupitelstva města Brna.
reklama

Anketa

Je dobře, že Zeman nebude zvát Vystrčila na setkání ústavních činitelů?

87%
13%
hlasovalo: 18833 lidí

SPD předkládá návrh zákona, podle kterého by mělo dojít k zestátnění exekutorů a ke změnám dalších věcí v oblasti exekucí. Jak moc závažným problémem jsou pro občany exekuce?

Nebojím se říci, že jde o nejzásadnější problém v sociálně-ekonomické oblasti České republiky z hlediska občanů. O problém, jehož závažnost v čase narůstá. O časovanou bombu v základech společnosti. A to z více hledisek. Ekonomického v tom smyslu, že nemravné, nadsazené a předražené exekuce doslova vyhánějí statisíce občanů mimo normální život a fungování, tzv. mimo systém – buď do šedé a černé ekonomiky, což znamená stamilionové úniky ve výběru daní a pojistných odvodů na straně jedné, a fatální problém pro tyto občany v případě nemoci, úrazu či dosažení důchodového věku v tom ohledu, že se v těchto životních situacích v budoucnu ocitnou prakticky bez prostředků, anebo do oblasti jejich závislosti na sociálních dávkách a přežívání ze dne na den.

Další hledisko je morální, lidské, společenské – občanům v exekucích se rozpadají rodiny, přicházejí o partnery, děti, střechu nad hlavou. Přicházejí o lidskou důstojnost, často končí na ulici, ve vězení a občas bohužel i na hřbitově. To vše v přímé souvislosti s hanebným systémem exekucí.

Čtyři a půl milionu exekucí vedených nyní proti 783 000 osobám je strašné číslo.

Jaké máte od občanů konkrétní podněty týkající se exekucí? Co jim vadí nejvíce?

Nejhorší je jednoznačně ohromné, mnohonásobné navýšení dlužné částky v případě vyhlášení exekuce, čímž se zvládnutelný, i když nepříjemný dluh stává prakticky nesplatitelným a ničícím dlužníkovi několik let života, někdy i celý zbývající život. Dalším negativem je faktická nezaměstnatelnost člověka v exekuci – tzv. nezabavitelné minimum ze mzdy je extrémně nízké, nelze z něj důstojně žít, natož živit rodinu. Navíc je zaměstnávání člověka v exekuci velmi administrativně i finančně náročné pro zaměstnavatele, tudíž když by i člověk v exekuci pracovat chtěl i za onu mizivou mzdu, zaměstnavatel mu práci z těchto důvodů ani nedá.

Pak je tu právní rovina – exekuce dopadne na dlužníka jako kladivo, je okamžitě vykonatelná, účet, mzda a majetek jsou obstaveny hned po soudním rozhodnutí o exekuci, které nemá odkladný účinek. Nalézací exekuční soudy navíc nemají povinnost projednávat danou věc za osobní účasti dlužníka, takže ten se často o exekuci dozví až ve chvíli, kdy mu bankomat nevydá peníze. Kapitolou samou pro sebe je nemravná fikce doručení, kdy je po patnácti dnech exekuční písemnost považována za doručenou a vykonatelnou, byť je dlužník v oné době prokazatelně na druhém konci světa nebo leží v kómatu v nemocnici.

Můžeme doplnit i automatickou okamžitou postižitelnost peněz a majetku manžela dlužníka, špinavé praktiky při zabavování movitých věcí anebo nemravný byznys s nemovitostmi, kdy např. při dluhu 300 000 je za 500 000 Kč prodán byt dlužníka, jehož tržní cena jsou např. dva miliony korun, apod. Nebo aktuální případ kladenského exekutora, který kvůli bagatelnímu dluhu ve výši 8 000 Kč zabavil (spíš by bylo přesnější říci, že ukradl) jednomu podnikateli pozemky a sklady v hodnotě několika milionů korun místo toho, aby postihl peníze v příslušné výši na jeho účtu. Je toho víc než dost.

Jak konkrétně mají tyto navrhované změny lidem v exekuci pomoci?

Jednoduše řečeno – umožní jim důstojný a smysluplný život prostřednictvím práce za slušnou adekvátní mzdu. A znemožní exekutorům vydělávat desítky milionů ničením lidí v obtížné situaci. Umožní občanům jejich dluhy v rozumném čase splatit, aniž přijdou o veškerý majetek, důstojnost a čest.

Proč je podle vás nezbytné, aby zřizovatelem exekutorských úřadů byl stát, nestačilo by, aby soukromí exekutoři dostali striktní pravidla pro své působení?

Výkon spravedlnosti nelze privatizovat. Bezpečnost, obrana a justice, to je výsostné hájemství státu, tam nemá soukromý byznys co dělat. Protože co je to v překladu tzv. exekuce? Výkon soudního (popř. správního) rozhodnutí. Tj. rozhodnutí orgánu státu. A to má dělat výhradně stát. Pokuty za porušení dopravních předpisů také nevybírají na silnicích jacísi soukromí policisté či exekutoři. Cílem soukromého podnikání (a to cílem legitimním) je maximalizace vlastního zisku, na nic jiného není brán ohled. Proto není možné některé záležitosti trhu svěřit.

Jaká je ve vztahu k problémům lidí v exekucích nálada v sociálním výboru Sněmovny, ve kterém působíte? Mají poslanci zájem tento problém řešit?

Co jsem mohla zaznamenat, tak většinově ano, i když převládá snaha řešit spíše jednotlivosti v systému exekucí. Takže se v praxi de facto nic k lepšímu nemění. Komplexní systémové řešení, opravdovou zásadní reformu, předkládá pouze hnutí SPD. Její základy formuloval jako první na české politické scéně náš předseda Tomio Okamura už před mnoha lety.

Jak se podle vás k problému exekucí staví Babišova vláda? Váš minulý návrh změn v exekucích byl v červenci na vládě smeten a podobně to bylo i s dřívějšími iniciativami...

Čistě oportunisticky. Babišova vláda odmítá prakticky veškeré poslanecké návrhy zákonů z opozičních řad. Na podzim tak např. odmítla náš návrh na zrušení daně z nabytí nemovitosti jako nepřijatelný a za pár měsíců s ním přišla sama s tím, že jde o daň, která ministryni financí nikdy nedávala smysl. Totéž se opakovalo v případě našich návrhů na pomoc živnostníkům a zaměstnancům na tzv. dohody v době koronavirové krize.

Nejprve zamítnutí, poté je vláda předložila jako své vlastní. Je to čirý kalkul podle období volebního cyklu a podle nálad ve společnosti vyjádřených v nejrůznějších průzkumech veřejného mínění. Totéž platí i v oblasti exekucí. Babišova vláda navíc není jednotným celkem, tvoří ji fakticky tři strany – a tak závažné problémy namísto jejich řešení jen odsouvá. A ministryně Maláčová z ČSSD, která by exekuce měla řešit primárně, je známá tím, že žádnou podstatnou záležitost nedotáhla do konce, do podoby solidního legislativního návrhu.

Navrhujete mírnější přístup k „bagatelním pohledávkám“. V čem by se měl oproti tomu současnému změnit?

Jednak v tom, že by bylo jednoznačně a razantně zastropováno příslušenství takových pohledávek na jejich určitou procentní část (nebo i na nulu), která by pokryla nejnutnější náklady exekuce – a také tím, že v případech bagatelních pohledávek do výše jistiny 1 500 Kč – a zároveň po uplynutí tří let tzv. marného vymáhání dluhu, by se takováto exekuční řízení zastavila.

Mělo by se nějakým způsobem rozlišovat mezi „notorickými dlužníky“ a lidmi, kteří skončili v exekuci třeba kvůli jedné pohledávce?

Určitě by to měl být jeden z faktorů a parametrů rozhodování o exekucích. A hlavně by to měla být starost nalézacích exekučních soudců, aby toto vše při rozhodování o každé konkrétní exekuci vzali v potaz. Dnes si často ulehčují práci, „sekají“ rozhodnutí de facto podle tabulek a často právě bez toho, aby k projednávání přizvali dlužníka, řádně zjistili pozadí dluhu a provedli všechny důkazy.

Co jsou kromě exekucí další věci ze sociální agendy, na které se chce SPD ještě do voleb zaměřit?

Na prvním místě je to naše novela zákona o pomoci v hmotné nouzi. Jde o návrh zákona, na jehož přípravě jsem pracovala dva roky a absolvovala jsem za tu dobu stovky jednání a konzultací s odborníky a praktiky v této oblasti. Návrh již naštěstí prošel ve Sněmovně prvním čtením a jeho hlavním cílem je zásadně omezit a minimalizovat prostor pro zneužívání a nadužívání sociálních dávek tzv. nepřizpůsobivými občany.

Chceme dát více pravomocí při kontrolách a odebírání těchto dávek při porušení zákona pracovníkům úřadu práce, chceme tyto dávky také striktně navázat na ochotu pracovat anebo hledat si zaměstnání. A samozřejmě jde i o významnou úsporu veřejných prostředků v řádu minimálně stovek milionů korun ročně. Když všechno ve Sněmovně dobře půjde, náš zákon by mohl začít od ledna platit.

Dále jsem za SPD podala i návrh na zvýšení katastrofálně nízkých tzv. příspěvků na péči pro občany, kteří nejsou schopni se zcela či zčásti ze zdravotních důvodů o sebe postarat a současně nemohou nebo nechtějí skončit v pobytovém ústavu, ale chtějí žít ve svém bytě či v rodinném kruhu.

Připravujeme i změny, které by citelně pomohly matkám-samoživitelkám a otcům-samoživitelům, což je kromě nízkopříjmových a osamělých seniorů a invalidních důchodců s nízkými příjmy nejohroženější sociální skupina dneška. Zaměříme se hlavně na úpravy v oblasti přídavků na děti. Současně pracuji na legislativní podobě manželských půjček, což je vlajková loď projektu SPD Rodina na 1. místě. V širším smyslu do této oblasti patří i návrh na zvýšení daňových slev pro všechny pracující občany včetně pracujících invalidů a studentů, který už jsme s kolegy z SPD podali, a návrh na zvýšení daňového zvýhodnění pro pracující rodiče vychovávající nezaopatřené děti, který podáme zanedlouho.

Bc. Lucie Šafránková

  • SPD
  • poslankyně, místopředsedkyně Výboru pro sociální politiku
  • poslankyně

Zaznamenal jsem návrh SPD na změnu ve vyplácení důchodů, podle které by měli mít všichni, kdo splní podmínku odpracovaných let, zajištěn důchod ve výši přibližně 15 tisíc, a pak by se případně stupňovala vyšší částka. Můžete prosím tento návrh přiblížit více?

Jde o zákon o tzv. minimálním důchodu navázaném na úroveň a vývoj minimální mzdy. Je nepřijatelné, že tisíce našich seniorů po celoživotní práci živoří za penze pod 10 000 Kč, na sociálních dávkách, často také v exekucích. Proto po vzoru minimální mzdy, která je dnes 14 600 Kč, chceme nastavit i hranici minimálního důchodu – univerzálně pro všechny příjemce důchodů, kteří splnili povinnou dobu odpracovaných let, resp. odvodů sociálního pojištění.

A až od této hranice by byla zohledňována tzv. zásluhovost, to znamená výše výdělků (a odvedeného pojištění) v období jejich aktivního pracovního života. Náš návrh by se týkal i invalidních důchodců, kteří prokazatelně nemohli pracovat.

Co říkáte na vládní podporu 5 000 korun pro důchodce? Je podle vás správné takto podpořit právě tuto skupinu? A nelze to skutečně vnímat trochu jako „kupování voličů“ před krajskými volbami?

Příspěvek pro starobní a invalidní důchodce a pro příjemce pozůstalostních důchodů samozřejmě podpoříme. Odmítáme debaty o tom, zda si ho důchodci zaslouží, nebo ne, to je vůči nim nedůstojné až sprosté, jde v podstatě o 400 Kč měsíčně, sotva pokrývající inflaci. Ale je to řešení nedostatečné, jednorázové, neřešící ani podstatu problematiky života důchodců, natož problematiku důchodového systému jako takového. V tomto směru by bylo skutečným krokem dopředu a skutečnou pomocí důchodcům právě zavedení onoho minimálního důchodu, tak jak navrhuje SPD.

A také musíme u tohoto mimořádného příspěvku ohlídat, aby kvůli jeho vyplacení v prosinci nepřišli mnozí důchodci kvůli jednorázově zvýšenému příjmu o příspěvky na bydlení za 4. čtvrtletí a také musí být jednoznačně ošetřeno, aby tento příspěvek nepodléhal exekuci. Tyto záležitosti vládní návrh dostatečně nevyjasňuje a negarantuje, obsahuje příliš vágní formulaci o nezabavitelnosti příspěvku, která je shodná s formulací v zákoně o tzv. kompenzačním bonusu, jež mj. rovněž, jak víme z praxe, nezabránila exekucím na účty některých živnostníků, na které bonus přicházel, chybí odkaz na občanský soudní a exekuční řád apod.

Při prosazování tohoto návrhu byla celkem vidět ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Tato ministryně za ČSSD je po celé volební období exekutivním partnerem právě vašeho sociálního výboru. Jak jste spokojena s tím, jak uchopila agendu sociálních věcí?

Moc důvodů ke spokojenosti není – a nejde zdaleka jen o názorové, věcné a politické neshody, to by bylo v pořádku, to bych dokonce vítala. Ale paní ministryně jednak velmi personálně oslabila, stranicky zabarvila a poté „zapouzdřila“ svůj úřad, který není tím správně fungujícím partnerem našeho výboru, resp. jednotlivých poslanců.

A hlavně – nic z toho, co paní Maláčová slibovala a „rozjela“, nedotáhla do konce. Mluvili jsme o exekucích, to samé platí v případě zákona o sociálním bydlení, zákona o sloučení dvou dávek na bydlení i v případě tzv. důchodové reformy. Ani jeden z těchto materiálů nebyl dosud předložen (po třech letech volebního období) do Sněmovny – a velmi pravděpodobně už ani nebude. I proto musejí práci ministerstva a jeho vedení „suplovat“ poslanci.

SPD v sociálních tématech zdůrazňuje zájmy „spořádaných občanů“, někteří vám vyčítají, že tím selektujete lidi na „spořádané“ a „nepřizpůsobivé“. Co říkáte na tuto kritiku?

Dovolte mi krátké vysvětlení: nejde o selekci, ale o vyjádření podstaty politického směřování hnutí SPD, o jeho základní myšlenku, která zní – bojujeme za práva slušných a pracujících občanů, hájíme jejich oprávněné zájmy. Pracující občané jsou naprostým základem společnosti, financují ji, bez nich by se rozložila do anarchie, chudoby a násilí.

Samozřejmě víme, že ne každý může od narození do smrti pouze pracovat – respektujeme právo seniorů na zasloužený odpočinek za důstojných podmínek, totéž platí i pro naše invalidní a zdravotně hendikepované spoluobčany, pro děti a studenty, kteří se připravují na profesní dráhu, pro matky a otce na tzv. mateřské či rodičovské dovolené. Slušný občan je pro nás každý, kdo uznává a respektuje právní řád, kdo nepáchá úmyslné trestné činy. Každý, kdo respektuje, že kromě přirozených práv existují i povinnosti, bez jejichž dodržování by se stát rozložil.

Za tyto lidi se – obrazně řečeno – budeme rvát do krve. Za ty, kdo zákony a tuto společenskou smlouvu neuznávají a nedodržují a žijí dlouhodobě na úkor svých spoluobčanů, nikoli. Otevřeně říkám, že těm nadbíhat nikdy nebudeme – ani usilovat o jejich hlasy.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jakub Vosáhlo
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Dějepis není služka propagandy! Kauza Lidice: Archivář bourá Wollnerovi důkaz

4:47 Dějepis není služka propagandy! Kauza Lidice: Archivář bourá Wollnerovi důkaz

ROZHOVOR Reportáž Reportérů ČT „V předvečer tragédie“ vyvolala velký rozruch a zapálenou veřejnou de…