Lidovec Daniel Herman jako první český ministr vystoupil v neděli na sudetoněmeckém sjezdu v Norimberku. Svůj projev v němčině začal slovy „drazí krajané“ a během řeči též vyjádřil lítost nad násilnostmi na sudetských Němcích ze strany Čechů během odsunu. Komunisté Hermana vyzvali k rezignaci, řada dalších politiků ho ostře kritizuje. Jak na to nahlížet, bylo to správné gesto? Nebo je vůbec potřebné 71 let po válce se k těmto věcem vracet a omlouvat se? A máme se vůbec my za co omlouvat?
Pokud jde o návštěvu, je to jeho dlouholetá osobní aktivita – dialog mezi Němci, Čechy a sudetskými Němci. Tomu se osobně léta věnuje. To je jeden komentář. Druhý komentář je, že jsme v roce 1997 prostřednictvím Václava Klause, tehdejšího předsedy české vlády, a Helmuta Kohla podepsali česko-německou deklaraci, kde je vyjádřena forma lítosti za způsob a dopady nacionalistického systému v Německu a lítost za excesy během odsunu po druhé světové válce. Podle mě nad to není co říkat. Tato deklarace také založila česko-německé diskusní fórum jako platformu otevírání diskutování otázek minulosti, přítomnosti a budoucnosti našich vztahů a tam také patří tento dialog.
Ministr Herman hovořil také o tom, že identitu Čech, Moravy a Slezska po staletí utvářeli kromě Čechů také Němci, Židé, Romové a Poláci a tragické události tyto svazky narušily nebo definitivně zničily. Do jaké míry z historického hlediska platí tvrzení, že jsme společně s uvedenými národnostmi tvořili společně českou identitu?
My jsme tvořili nikoliv českou identitu, ale identitu české státnosti. Samozřejmě už od Přemysla Otakara II. docházelo k postupnému osidlování dnešní České republiky Němci a i Poláky nebo Židy. To je součást jedné identity české státnosti, tehdy království, pak Československé republiky, dnes České republiky. Je to otázka státu, ne národa.
Ve stejný den, kdy Daniel Herman vystoupil na Sudetoněmeckých dnech, se v Terezíně konala tradiční tryzna za oběti nacismu. Předseda Senátu Milan Štěch ve svém terezínském projevu oproti Hermanovi v Německu zdůraznil, že zločiny během odsunu byly dílem konkrétních jednotlivců, zatímco nacistické zločiny za okupace byly součástí oficiální a promyšlené německé politiky. Přesto byl Štěch zkritizován za protiněmeckou řeč. Nejde ale o jasná historická fakta? Jak bychom všechny popsané události měli spravedlivě hodnotit?

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová