Dalibore, při pohledu do kalendáře na vašich webových stránkách, je vidět, že máte práce opravdu dost. Šetří, nebo nešetří lidé na kultuře, z vašeho pohledu? Teď, kdy má leckterá domácnost kvůli vysokým cenám potravin, ale i dalších věcí, dá se říci, dost hluboko do kapsy?

Víte co, tak asi taky, jak kdo má hluboko do kapsy, jak je to v každé době. Vždy někdo na něčem zbohatne, a někdo zchudne. A k té návštěvnosti… Vím, že dost umělců si stěžuje, ale já musím zaklepat, jak na čelo, tak na moji dutou hlavu, tak na dřevo… (smích). Lidi chodí na naše koncerty v tisících, jsem spokojený. Všude máme plno, i na Slovensku. Setkáváme se dost třeba i s tím, že dnes už dospělé děti kupují maminkám lístky k narozeninám a podobně. Nebo si kupují lístky i party mladých lidí, kteří se jdou na ten koncert vyblbnout. Jsou to třeba i kluci kolem 25 let, což mě i překvapilo. No a samozřejmě motorkáři, „hurikáni“, taky chodí v partičkách. Takže lidi prostě chodí. 

A máte tedy pocit, že se kultura, právě co se týká návštěvnosti, vrátila zase do té doby před covidem? Nebo se to nedá úplně srovnávat?

Myslím, že je to teď už asi stejné. Možná dokonce, že teď lidi chodí i víc. Myslím, že se prostě chtějí bavit, odreagovat. Protože dnes je pořád nějaké strašení ze všech stran, jestli bude válka, nebude válka… A já chci, aby si ti lidi ty koncerty užili, mám tam i příběhy ze života, to funguje…