Debilita, udeřil prezident. A další křik kvůli úderu spojenců v Sýrii. Generál Šedivý varuje: Zatím jsme součástí NATO a EU. V budoucnosti budeme mít ale problém, pokud...

20.04.2018 8:22

ROZHOVOR Podle bývalého náčelníka Generálního štábu armády generála Jiřího Šedivého jsme v období, kdy se svět začíná měnit. „Jsme pořád součástí NATO a EU, ty vazby jsou formálně jasně nastavené a správné, ale někdy je Česká republika velmi nesrozumitelná pro své partnery a pohled na Českou republiku ze zahraničí je vnímán podle toho, jak se vyjadřují jednotliví politici a představitelé státní správy,“ kritizuje generál Šedivý rozdílné postoje českých ústavních činitelů a politiků k zahraničním otázkám, naposledy ve vztahu k akci našich spojenců – Spojených států amerických, Velké Británie a Francie v Sýrii.

Debilita, udeřil prezident. A další křik kvůli úderu spojenců v Sýrii. Generál Šedivý varuje: Zatím jsme součástí NATO a EU. V budoucnosti budeme mít ale problém, pokud...
Foto: Cevro Institut
Popisek: Generál Jiří Šedivý

Během víkendu USA, Velká Británie a Francie zaútočily na Sýrii. Šlo o velmi omezený úder coby odveta za údajný chemický útok syrské armády. Byla tato výstraha Asadovi nutná? Je dobře, že k útoku došlo, i když ho neposvětila Rada bezpečnosti OSN?

Vycházím z toho, že spojenci působí v tomto teritoriu a mají tam své vojáky a své zpravodajce, což říkají otevřeně, takže ta informace, kdo byl tím, kdo svrhl pravděpodobně bomby s chemickými látkami na toto území, jsou zkrátka pravdivé. To beru jako určitý fakt, protože ani ta druhá strana, ať už Damašek nebo Rusové, nevysvětlila, jak by někdo jiný mohl chemické zbraně, tady se asi nejedná o bojový otravný plyn, ale pravděpodobně o chlor, použít. Vycházím z toho, kdo je věrohodnější, a to jsou Spojené státy americké, Velká Británie a Francie.

Rusko zpochybňuje i to, že v syrském městě Dumá vůbec k nějaké otravě civilistů došlo, dokonce naznačovalo, že šlo o zinscenované snímky a videa. Přitom tam syrská a ruská armáda odmítaly pustit nezávislé vyšetřovatele, kteří by mohli zjistit víc. Není podezřelé, že vyšetřovatelům znemožňují přístup?

Já věřím tomu, že tam nezávislí vyšetřovatelé z Organizace pro zákaz chemických zbraní vstoupí. Příznaky použití těchto otravných látek, ať už technických nebo bojových, na lidech jsou dlouhodobější. Musím připomenout, že naši vojenští chemici kdysi v Iráku dlouhou dobu po provedených chemických úderech nebo potom, kdy se uvolnily někde chemické otravné látky, zjišťovali, jestli tam chemické látky jsou. Jejich rezidua tam zůstávají dlouho, dají se odhalit, takže je možné použití chemických látek potvrdit nebo vyvrátit. Bude to sice pozdě, takže to šetření bude pravděpodobně složitější, ale myslím si, že by se experti měli dopátrat nějakého objektivního výsledku.

Anketa

Souhlasíte s vojenským úderem USA, Francie a Británie v Sýrii?

hlasovalo: 10215 lidí

Jaký smysl má podle vás dnes Rada bezpečnosti OSN vzhledem ke složení a možnosti veta jejích členů? Viděli jsme to na tomto případě, kdy Rada nebyla schopna vzhledem k vetu Ruska přijmout usnesení o nezávislém vyšetřování chemického útoku v Sýrii, ale i v mnoha dalších případech v minulosti. Je tento orgán vůbec funkční?

Ano, to není problém jen tohoto chemického útoku. Problém, o kterém mluvíte, to znamená neakceschopnost Rady bezpečnosti OSN, je dlouhodobý a podle mého názoru je velmi složité dosáhnout nějakého výsledku v těch případech, kdy se jedná o konflikt zájmu jedné nebo druhé velmoci, případně té třetí, protože dneska je potřeba mluvit o Číně jako o velmi významném hráči na globální a bezpečnostní scéně. Já mám dojem, že Rada bezpečnosti je v současné době paralyzována a není schopná se dobrat řešení těchto velmi složitých případů.

Americký prezident Donald Trump údajně požadoval větší úder, podle některých zdrojů není syrská opozice s rozsahem odvety spokojena, prý šlo o frašku a čekali větší pomoc. Splnil úder i v tomto úzkém rozsahu svůj účel?

Myslím, že ten rozsah byl velmi omezený, ale měl ukázat, že světoví lídři v oblasti bezpečnosti nemohou tolerovat něco, co je za hranicí lidskosti. A v tomto smyslu je to spíš velmi symbolický vzkaz, nejen Asadovi, ale i dalším takovým diktátorům nebo politikům, kteří se rozhodnou použít chemické zbraně proti vlastním lidem nebo proti nepříteli v nějakém ozbrojeném konfliktu. Jednoduše i válka má nějaká pravidla a ta pravidla se mají dodržovat a v tomto případě se tak nestalo. Znovu říkám, že vycházím z toho, že informace, kdo provedl ten útok, byly prověřeny.

Někteří komentátoři říkají, že Donald Trump přenechává Blízký východ Rusům a Íránu. Podle europoslance za ODS Jana Zahradila má Sýrie funkci náhradního bojiště mezi USA a Ruskem. V našem zájmu podle něho je, aby se z Ruska díky tomu nestal globální hráč a z Íránu regionální hegemon. Souhlasíte s tímto názorem?

Ne tak úplně. Myslím, že tam už bylo dobojováno. Prezident Donald Trump řekl, že stáhne své vojáky ze Sýrie, čímž vlastně jasně říká, že se Sýrie vzdává. Američané mají dlouhodobě negativní zkušenosti s nasazením svých vojáků, ať už to bylo v Afghánistánu, Iráku apod., kdy se kýžený výsledek nedostavil. I když se třeba vytvořily bezpečnostní podmínky v Iráku, aby se začala utvářet stabilní místní vláda a státní správa, tak to nenaplnili. Američané říkají, my jsme vám vytvořili podmínky, abyste si tady vládli sami, nechceme vám tu dělat četníka. V případě Sýrie už asi došlo k jakémusi dohodnutému nebo nedohodnutému řešení, to už je jedno, ale Sýrie zůstává a bude pod vlivem Ruska. Rusové se zcela evidentně nevzdají vzhledem ke svým ambicím ve východním Středomoří a snaze kontrolovat vstup do Středozemního moře z Černého moře, případně ovládat toto teritorium ze základen, které mají v Sýrii. A tam by zřejmě došlo k dalším konfliktním vztahům mezi Spojenými státy americkými a Ruskem. USA dělají sice maximum toho, co dělat mohou, ale to maximum by nemělo překročit onu mez, kdy se dostanou do přímého ozbrojeného kontaktu s Rusy, ale tak se chovají i Rusové ve vztahu k Američanům. Myslím, že na obou stranách je to stejné. Mám takový dojem, že Američané si budou udržovat svůj vliv v Iráku a na Středním východě spíš jižněji než od Sýrie a Afghánistánu. A Rusové vytvoří nějaké spojenecké vztahy na Sýrii a Írán a momentálně bojují, aby si přitáhly do svého vlivu i Turecko, byť je Turecko členem Severoatlantické aliance. Takže to je dělení sféry vlivu a my bychom to měli přijmout jako určitý vývoj, který můžeme ovlivnit, ale jako Češi asi pravděpodobně ne moc výrazně. Musíme najít svoji roli v této situaci.

Nevzniká znovu ten bipolární svět, jaký známe z minulosti a o němž už jsme mysleli, že definitivně zanikl? Byť už nejde jen o dvě rozhodující velmoci jako kdysi – Spojené státy americké a Sovětský svaz, dnes Rusko, ale do popředí se derou další, říkal jste, že velký vliv získává třeba i Čína.

On ten bipolární svět samozřejmě nikdy úplně nezanikl, pouze se oslabilo postavení zejména Sovětského svazu, poté Ruska, ale máte pravdu, že dneska se nemůže mluvit o bipolárním, ale spíš o tripolárním nebo dokonce vícepolárním globálním uspořádání světa. Uvidíme, jak se bude vyvíjet vztah mezi Spojenými státy americkými a Čínou a zda se nevytvoří to, o čem jste mluvila, na jedné straně Rusko a na druhé straně Spojené státy americké a jeho spojenci. To je věc, která pravděpodobně dneska probíhá a vývoj nabírá na obrátkách, některé příkopy se začínají prohlubovat, jiné se začínají zasypávat. Myslím, že jsme v období, kdy se svět začíná měnit. A uvidíme, jak se začne angažovat Čína, nevíme, jak bude v budoucnu vypadat situace v regionu Indie, Pákistán, kde je zatím situace klidná. Vracíme se do nějakého jasně definovaného období, kde jsou na jedné straně jedni a na druhé druzí a nejsou všichni se všemi přátelé, ale jsou protivníky. A záleží na tom, jak jsou protivníci vnímáni, jestli jako nepřátelé nebo jen jako protivníci v tom řekněme pozitivním slova smyslu.

Bude se muset Česká republika jednoznačně rozhodnout, na které straně stojí? Samozřejmě fakticky jsme součástí euro-atlantického společenství, jsme členy Evropské unie a Severoatlantické aliance, ale jsou tu poměrně silné hlasy, i některých velmi významných státních představitelů včetně prezidenta nebo šéfů politických stran, které budou mít zřejmě v příští vládě výraznější vliv, jako například komunisté, kteří jsou na straně Ruska, jiní lavírují mezi oběma stranami jako premiér v demisi a šéf hnutí ANO Andrej Babiš. A k tomu je tu část veřejnosti, která podléhá ruské propagandě. Jak vidíte tuhle situaci?

Je bez debaty, že ruská propaganda je tu velmi silná. Opakovaně říkám, že Česká republika a celá střední Evropa je velmi významným prostorem pro Rusko a zároveň cílem psychologických a informačních operací. To už také naši zpravodajci říkají delší dobu. Ten ruský vliv je tady poměrně silný a bude dál sílit. Pokud si nevytvoříme nějaký mechanismus pro zachování svých suverénních rozhodnutí, které nebudou ovlivňovány třeba ekonomickými aspekty, budeme mít v budoucnosti problém. Dnes jsme pořád součástí NATO a EU, ty vazby jsou formálně jasně nastavené a správné, ale sama jste naznačila, že někdy je Česká republika velmi nesrozumitelná pro své partnery a pohled na Českou republiku ze zahraničí je vnímán podle toho, jak se vyjadřují jednotliví politici a představitelé státní správy. A tam jsou rozdíly, které nám dělají velké problémy, někteří spojenci jsou pak velmi opatrní ve vztahu k České republice, nejsou si jisti, jakou pozici nakonec zaujmeme. Viděli jsme to na jednotlivých postojích politiků k úderu v Sýrii. Dokonce si myslím, že není tak podstatná debata o tom, zda Spojené státy americké spolu s Velkou Británií a Francií provedly onen úder a za jakých podmínek, ale podstatnější je právě definování naší pozice ve vztahu k akci našich spojenců.

Co jste třeba říkal na silné výroky prezidenta Miloše Zemana na adresu našich spojenců? Podle prezidenta jde o debilitu, pokud některé státy (hlavně USA) dělají stejné chyby. Vše prý začalo invazí do Iráku pod záminkou (neexistujících) zbraní hromadného ničení, pokračovalo to v Libyi atd. Jde o sérii hloupostí a příznak debility, jak říká prezident?

Zbraně hromadného ničení v podobě chemických zbraní na území Iráku byly. Debata se později zaměřila na diskusi o jaderných zbraních, ty tam skutečně nebyly, ale chemické zbraně Saddám Husajn měl. Ještě v době, kdy jsme bojovali proti Islámskému státu, tak ten měl zbytky chemických zbraní. Ale tak silné výroky podle mého názoru do politiky nepatří. Politika není o urážkách, není o osočování, ale je o debatě, objasňování názorů, o navazování vzájemných vazeb. Tak silné výroky nemohou v žádném případě přispět k tomu, aby se zvýšila kredibilita České republiky v očích našich spojenců.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Libuše Frantová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Bouřlivé dění ve Francii očima zkušeného Milana Syručka. Souvislosti, které je dobré znát

20:05 Bouřlivé dění ve Francii očima zkušeného Milana Syručka. Souvislosti, které je dobré znát

ROZHOVOR Rovnítko mezi studentskými bouřemi ve Francii roku 1968 a nynějšími demonstracemi hnutí žlu…