Jak vypadají vaše současné sobotní půlnoci?
Nyní studuji Velký teror od Roberta Conquesta, což je jedna z nejlepších knih napsaných o stalinistickém Rusku. Přesně mapuje práci sovětské státní bezpečnosti ve všech vrstvách společnosti a ukazuje, co to tehdy všechno znamenalo. Také mám rozečtené Malé dějiny filosofie od Hanse Joachima Störiga a Zánik západu od Oswalda Spenglera. Všechno to jsou velké bichle, takže mám pořád co dělat. Samozřejmě, že pořád jen nečtu. Minulou sobotu jsem strávil moc hezký večer v restauraci na Malé straně, kde mají výbornou plzeň, s jedním podnikatelem, co se odstěhoval z Ruska.
V otevřeném dopisu ministru Karlu Schwarzenbergovi jste napsal, že případ vydání Alexandra Torubarova do Ruska vám připomíná posílání ruských emigrantů z Československa po roce 1948 do stalinistického SSSR a jeho gulagů. Nebylo to přitažené za vlasy?
Napsal jsem to s vědomím, že jde o určitou nadsázku. Fakt, že spolu o tom mluvíme, dokládá, že v určité demokracii žijeme. Na druhou stranu to skončí medializací, na ministerstvu zahraničí si řeknou, dobře, že už vypadl, a začnou dělat další kšefty. Určitá podobnost v tom je. Komunisti ve spolupráci s NKVD ruské emigranty posílali do gulagů. Ostatně tam skončili i někteří Češi, kteří měli o Rusku jiné informace než ty, které se oficiálně objevovaly. Vždyť Stalin likvidoval i své vojáky, kteří se dostali během druhé světové války do Berlína a leccos viděli. Ve filmu Musíme si pomáhat je přeci krásná scéna, kde voják přiběhne ke kohoutku a diví se, že teče voda.
Torubarov byl vydán do Ruska soudy i ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem pro trestný čin podvodu, nicméně tam byl obviněn z podvodu v organizované skupině a ze zneužití pravomoci. Rusko tedy své garance nedodrželo. Proč na nás ruský medvěd tak okatě kašle?

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský