Generál Haftar ovládá čím dál větší část Libye, Západ proti tomu protestuje. Proč to Západu tak vadí, když to dává šanci spojit roztříštěnou Libyi zase dohromady a udělat z ní alespoň trochu stabilní stát?

Generál Haftar se jako mladý důstojník koncem 60. let podílel na úspěšném převratu Muammara Kaddáfího. V roce 1973 si získal ostruhy v jomkipurské válce proti Izraeli a koncem 80. let jej Kaddáfí poslal bojovat do Čadu. Zde však padl do zajetí a libyjský diktátor od něj dal ruce pryč. Zachránila ho až CIA. Haftar následně žil 20 let v Langley v USA, kde bylo jeho úkolem pokusit se iniciovat puč proti Kaddáfímu. Toho nakonec svrhla vojenská operace USA a jejích spojenců během arabského jara.

Chalífa Haftar se vrátil do Libye roku 2014 a začal aktivně zasahovat do politiky. Stal se velitelem armády tzv. „tobrucké vlády“ a faktickým vládcem východu země. V metropoli Tripolisu však mezitím vznikl pod záštitou USA a OSN nový kabinet v čele s Fáizem Sarrádžem, který ale odmítl s Haftarem spolupracovat a jmenovat jej nejvyšším velitelem libyjské armády.

Haftara prozatím podporují některé arabské státy jako např. Egypt nebo Spojené arabské emiráty, ale také Izrael a především pak Rusko. Především tato spolupráce a Haftarův boj proti tripolské vládě je Západu trnem v oku.

Generál Haftar dnes jako jediný vládne, i díky ruským zbraním, v Libyi dostatečnou vojenskou mocí a dokázal se vypořádat na východě země s islamisty. Věřím proto, že má proto také jako jediný reálnou šanci zemi v dohledném časovém horizontu stabilizovat.