Do Afriky se posílají kozy, oslové nebo jiná havěť, a k čemu to je? Světově uznávaný přírodovědec Ziegler vyvrací současné populární nesmysly

29. 12. 2017 19:48

ROZHOVOR Jeden z prezidentských kandidátů šířil poplašnou zprávu a nic se neděje. Naopak, koná se často v zájmu bio, eko, i když se s tím příroda třeba právě neztotožňuje. Vidíme nepřítele, kde není, ale třeba školní inkluze nás nechává klidnými. Doc. RNDr. Václav Ziegler, CSc., světově uznávaný geolog a přírodovědec, se v rozhovoru pro ParlamentniListy.cz naopak nepodivuje nad mnohdy pro mnohé podivuhodnou módou, ale nad (ne)zdravou mládeží, nad farmáři, kterým by slušelo býti zase zemědělci, a samozřejmě i nad politiky, kteří zapomínají, proč vlastně prohráli volby. Autor mnoha regionálních publikací, ale i vědeckých prací, milovník paleontologie a vášnivý filatelista, vzpomíná na „dětský čaj s rumem“ i na lidi, kteří mohou klidně spát. Také se nás prý majitelé obludných palmových plantáží snaží přesvědčit, že největší hrozbou pro klima jsou – s odpuštěním – prdíky chovaného dobytka.

Do Afriky se posílají kozy, oslové nebo jiná havěť, a k čemu to je? Světově uznávaný přírodovědec Ziegler vyvrací současné populární nesmysly
Foto: Václav Fiala
Popisek: Václav Ziegler, světově uznávaný český geolog a paleontolog
reklama

Byl ten uplynulý rok tuctový, či „abnormálně vyvinutý“? Budeme na něj prosím vzpomínat vesele, smířlivě, nebo raději zapomeneme, že vůbec něco takového bylo?

Jaký byl minulý rok? Budu-li to hodnotit ze svého osobního života, byl pro mne velmi smutný. Ale vy se na můj osobní život určitě neptáte. Jinak se ovšem musíme smířit s tím, že byl takový, jaký byl 2 a lidská paměť si zaznamenává víceméně jen to lepší, co se stalo.

Až budou jednou naši potomci pročítat kroniky z roku 2017, budou se podivovat nad tím, že jsme se trápili s Čapím hnízdem, s výsledky voleb a s tím, že jsou na světě státy, v nichž právo většiny platilo na úkor menšiny, a které brání svou územní integritu. Dejme tomu například Španělsko, USA, Japonsko, Austrálie, Čína, Turecko či Rusko. A nás ani nenapadne kritizovat některé z nich. Zato si to vynahrazujeme na jiných. Možná i tomu se budou jednou naši potomci podivovat.

Chceme-li končící rok hodnotit, musíme si také uvědomit, jaké zprávy se k lidem dostávají. Známe totiž téměř dopodrobna postup šíření požáru v Kalifornii, ale nevíme nic třeba o zemětřeseních, která letos postihla asijské země. Máme podrobné zprávy o postupu irácké armády, ale o té syrské víme jen to, že ohrožuje civilní obyvatele. Víme přesně, že třetina zbraní Islámského státu pocházela z takzvaného východního bloku, ale o původu dvou třetin jejich zbraní nemáme žádné zprávy. Totéž platí o situaci na Ukrajině, v Polsku, v Německu, v Rakousku, v Maďarsku, ale i v dalších státech, které patří mezi naše spojence, stejně jako ve státech Jižní Ameriky, Afriky a vůbec v zemích nám vzdálených stejně tak daleko, jako jsou USA. Víme hodně o ovlivňování amerických voleb Ruskem, ale už daleko méně o ovlivňování situace v Rusku a dalších státech Amerikou, i když i k tomu dochází.

A tak si myslím, že uplynulý rok byl v podstatě stejný jako ty předchozí, protože ani jedna strana nechce ustoupit, aby se o ní neříkalo, že je slabá. Poučení tu je z minula, kdy jedna z velmocí ukázala smířlivější tvář. Z nedávného minula.

V zahraničí kromě konfliktů samozřejmě „jede“ vlna environmentální – bio, eko, klimatické změny. Všechno je však, jak se zdá, tak trochu jinak. Na jedné straně chráníme, na druhé straně klučíme například pralesy. Kupujeme fair trade výrobky, které nepomáhají žádnému malému farmáři. Posíláme do Afriky peníze na kozy, aby jim tam spásly i tu poslední travičku. Je toto normální, logické, nebo šílíme?

Zdá se, že snaha skutečných vědců-ekologů vyznívá v současné době naprázdno. Neboť ekologie, a odpusťte, že se opět opakuji, je velmi vážná věda o vztazích v přírodě, ale není brána při všech těch bio, eko, environ a tak dále vůbec v potaz. Klimatické změny hodnotíme dle poznatků získaných během několika posledních desetiletí. Všem bych přál, aby si alespoň prolistovali knihu autorů Svobody, Vaška a Cílka: Velká kniha o klimatu zemí Koruny české. Třeba by se jim více otevřely oči.

Ano, změny probíhají, ale my nevíme, jak třeba tyto změny probíhaly na počátku současné doby poledové a třeba v její první polovině. Proč? Inu proto, že na to nejsou peníze, protože ty jsou na „výzkum“ politické dějepravy z pohledu některých. Kdo trošku sleduje výchovné pořady v televizi, dozvídá se, že v jižní Asii se kácejí pralesy jen proto, že zahraniční koncerny objevily výnosný obchod s palmovým olejem a změny klimatu svádějí na stáda kopytníků, kteří, samozřejmě, při pastvě a složitém trávení takzvaných producentů, tedy rostlin, vypouštějí plyny. Ale to bylo vždycky, na rozdíl od nemravně obrovských plantáží palmy olejné.

Nevím, jak moc se posílá dnes do Afriky koz, oslů a jiné domácí havěti a nevím, jaký je toho skutečný efekt. Myslím si však, že předělávat lidské myšlení je hrozná chyba a čirý nesmysl. A taky si myslím, že až se z takzvaných farmářů zase jednou stanou zemědělci, ryjící se v půdě, bude na světě lépe.

Člověk v tísni: Pošlete kozu do Afriky

Naše chování a vnucování našich představ druhým je přinejmenším chováním nenormálním, nelogickým a šíleným. Stejně tak bychom si neměli nechat brát náš způsob života, který se vyvinul z našeho etnika, z jeho jazyka, práce a tradic předcházejících pokolení.

Zvířátka jsou asi na prvním místě. ZOO Praha bude mít pandu. Plzeňská ZOO zas chce mít slony a údajně je na to projekt za miliardu. Je to cesta k lepším zítřkům? Asi jak pro koho...

Příklady, které jste uvedl, asi nejsou ty nejlepší. Neboť zoologické zahrady jsou cesty za poznáním a také za vědeckým pochopením života jiných organismů, a zařízení výchovná, která mají mimořádný vliv pro ochranu života na Zemi. Tady by se asi penězi šetřit nemělo. Ale ono se šetří. Šetří se dokonce i hodinami výuky přírodopisu na školách. A to je velká chyba.

Ale vy jste měl na mysli asi úplně něco jiného. Myslím tím lidskou, mnohdy až velmi přehnanou péči, kterou věnujeme domácím mazlíčkům, dnes zejména psům, koním a dalším zvířatům. To máte úplnou pravdu, že bývá někdy skutečně velmi přehnaná. Dnes je to móda a lidé se předhánějí, kdo bude mít co nejexotičtějšího. Místo toho, aby se více pozornosti věnovalo třeba starým lidem či volné přírodě.

Jásali jsme, že u nás máme vlky, dnes mnozí chovatelé koz a ovcí svádějí na tato zvířata všechno špatné, co se odehraje v jejich stádu. Ale nikde jsem na trhu neviděl laciné ovčí či kozí maso, na to, kolik se dnes těchto zvířat chová a na co dostávají ti farmáři dotace od státu či od EU. Ale pozemky zabrány jsou, průchod krajinou se snížil na minimum. A přitom mnozí takzvaní chovatelé ani nevědí, jak s těmi zvířaty zacházet. Pak se objevují extrémy, kde hlady strádají koně, skot i ty kozy, ovce, psi, a nejen těmi extrémy se ničí naše přírodní prostředí.

Kéž byste měl pravdu a zvířata, respektive živočichové, by měli být na prvním místě. Zatím je na prvním místě lidská chtivost, chamtivost, móda a sobeckost. A to rozhodně není cesta k lepším zítřkům!

Obraťme list a přejděme do světa módy. Když jsme si v mládí někdy natrhli kaťata, byl doma řev. Dnes jsou roztrhané kalhoty „in“, pokud možno s nahými koleny venku, a to i v mrazech. Také onuce se nenosí, naopak, hezky bez ponožek nebo jen v těch titěrných, i když je zima a nožky modraj. Babičky by nám dříve vynadaly, že budeme nemocní. Že by tato nová generace byla tou, které se nemoci vyhýbají na víc než sto honů?

Pokud jsem si všiml, tak dnešní generace vůči nemocem odolná vůbec není. Samé alergie, dyslexie, nemoci zhoubné, nemoci latentní, spousta prášků a drog, že se v tom jeden už ani nevyzná. Vezměte třeba rýmu. Za mého dětství nebyla rýma žádná nemoc, s tím se k doktorovi nechodilo. Dnes jsou plné celé čekárny, a co je jen těch přípravků. I návykových! Nebo, bruslili jsme na rybnících a zamrzlých loužích. Leckdy se pod námi prolomil led. Než jsme došli domů, „zvonili“ jsme. A co jsme dostali? Kromě toho, že na zadek, tak i horký čaj s rumem.

Byli-li jsme nastydlí, vypotili jsme se a druhý den se šlo bruslit znovu. Led už byl pevnější. Když jsme nastydlí nebyli, alespoň jsme se zahřáli. A alkoholici se také z nás nestali. Naši rodiče, prarodiče a vůbec celá společnost nepovažovala čaj s rumem za hřích. Hříchem bylo nectít rodiče a starší, lhát, krást, a tak bych mohl vyjmenovat celé desatero. Tím, že dnes děti nepijí čaj s rumem, se naše morálka nezlepšila. Řekl bych, že spíše naopak. Co je jen stíhaných vysoce postavených politiků pro krádeže a takzvanou korupci.

A s těmi natrženými kaťaty? Ano, jednou jsem si natrhl nové tepláky, když jsem lezl přes drátěný plot za kamarádkou. Doma jsem dostal, co se do mne vešlo. Oblečení se po válce shánělo těžko. Na druhou stranu však se mi ta roztrhaná móda líbí. Je taková sexy. Alespoň na děvčatech.

Pojďme k hodnocení roku – co vás osobně překvapilo, v dobrém i zlém, co dokonce vás zvedlo ze židle?

Nepřekvapila mne naše ekonomika, to už bylo vidět na předcházejících rocích, že je na vzestupu. Zda to bylo i přičiněním vlády? Asi trochu taky bylo, ale trend ve světě na to ukazoval v těch předcházejících dvou letech taky. A jak dobré by asi byly výsledky, kdyby nebylo přihlouplých sankcí.

Velmi mne zklamala politika některých stran. Ve snaze ukázat, jak dobré jsou, vymýšlely si ty strany nové a nové nepřátele, a to ať už z ostatních stran, a hledaly je i ve stranách vlastních. Takže na základě toho mě nepřekvapily ani výsledky voleb. Lidé prostě nemají rádi hašteření, zejména hloupé hašteření, a těm stranám, které se tak chovaly, svůj hlas prostě nedali. A zdá se, že mnohé strany si z toho poučení nevzaly a po volbách začaly své chyby, přiznejme si, že hloupé, ještě prohlubovat. Kdyby měly být volby předčasné, tak si myslím, že mnohé z těch stran se do parlamentu vůbec nedostanou. Docela bych jim to i přál. Hlupákům.

Co mě příjemně překvapilo? Určitě ne zvýšení důchodů. Protože zdaleka nepokrývá zvýšení cen potravin a bydlení a kladu si otázku, proč k tomu zvýšení cen asi došlo. Třeba u másla, kde se ještě v roce 2016 mluvilo o snižování stavu dojnic, a dnes je mléka nedostatek. Komu jsme zase vyšli vstříc? Myslíme? Nebo jenom lítáme ode zdi ke zdi? Pan ministr zemědělství, dnes už bývalé vlády, o tom vždycky takticky mlčel a převedl řeč jinam. Co si mám o tom myslet?

Příjemně by mě asi překvapilo, kdyby bylo zákonem schváleno sociální bydlení, ale ne pro lehkoživky, žijící ze sociálních dávek a nechtějících pracovat. Když už je nedostatek pracovních sil. Rovněž by mě příjemně překvapilo, kdyby se ve školách zase začalo více učit a méně politizovat. Nebo aby byla zákonem stanovena odpovědnost za provedenou práci tak, aby o nekvalitní práci nemusely rozhodovat soudy. Či aby přijímací a maturitní zkoušky mohly provádět školy pod vedením příslušného ministerstva a ne pod vedením pochybného zařízení, kterému bych nesvěřil výchovu ani betonových schodů. A tak bych mohl pokračovat. Je toho mnoho k zlepšování naší společnosti, i když se nám žije relativně dobře s porovnáním se zahraničím.

A prosím, co by mohlo aspirovat na titul „nesmysl roku“? Máte nějaký návrh?

Podle mne je to takzvaná školská inkluze. A nechtějte po mně, abych to více rozebíral. A pak bych měl ještě jeden tip – možné ovlivnění našich prezidentských voleb Kremlem, jak to prezentoval jeden z prezidentských kandidátů, aniž by měl v ruce jediný, byť nepatrný důkaz. Už za to by se prezidentem stát neměl, šířil totiž poplašnou zprávu. A o tom snad hovoří i náš zákon.

V novém roce začneme hezky zčerstva. Volbou prezidenta. O funkci je velký zájem, i když by se určitě „šikla“ i žena. Jak vidíte některé kandidáty? Kdo zasedne na Hradě?

Proč by se měla šiknout? Pokud by dotyčná měla zájem o funkci prezidenta republiky, měla splnit požadované podmínky. Jsou všeobecně známé, a jak je vidět i splnitelné pro mnohé. Jsou mezi námi takové ženy, které by to hravě dokázaly. Zřejmě nechtějí pokoušet hlas lidu, hlas boží.

A kdo usedne na Hradě? Inu, svého kandidáta mám a věřím, že vyhraje. Již jsem se o něm zmiňoval. Na druhou stranu: kdysi se v bývalém Československu promítal výborný americký film – ano, jsou i takové! – který se jmenoval „Ten nejlepší“. Připomenu, že šlo o americké prezidentské volby, ve kterých byli dva horcí favorité, kteří na sebe střídavě házeli špínu, až vyhrál ten třetí, který byl úplně vzadu a špínu na nikoho neházel. Inu, a takový je život. A tak si přeji, ať vyhraje ten nejlepší, který na nikoho špínu nehází, poctivě pracuje a nazývá věci pravými jmény.

Na závěr něco trochu osobního. Co byste si přál do nového roku?

Víte, jsem už člověk starší a tak přeji všem a tedy i sobě hodně zdraví, zdraví a zase zdraví, a také trochu štěstí, pohodu, mír a klid, dobré spaní – to prý mívají ti s čistým svědomím – a spoustu dobrých lidí kolem sebe, se kterými se dají dělat dobré věci ve prospěch nás všech. A přeji to všem lidem na světě. Vždyť i oni jsou maminkami, babičkami, tatínky a dědečky a hodnými dětmi. A děti jsou vždycky hodné, a když zlobí, tak jenom trošku! Ale to musí být! Pamatujme všichni na to! Možná, že je to přání takové fádní, ale málokdy se skutečně povede. Tak tedy, ať všichni žijem! Na zdraví!

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Václav Fiala
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Fronty na banány? O tom soběstačnost není, říká expertka. A počítá, jak funguje dovoz jídla a markety

9:32 Fronty na banány? O tom soběstačnost není, říká expertka. A počítá, jak funguje dovoz jídla a markety

POTRAVINOVÁ SOBĚSTAČNOST A SUVERÉNNÍ STÁT Čím více se mluví o potravinové soběstačnosti, tím častěji…