Státní zástupce Jaroslav Šaroch zastavil trestní stíhání premiéra Andreje Babiše a jeho rodiny ve věci kauzy Čapí hnízdo. Celou věc ještě může zvrátit nejvyšší státní zástupce, ale prozatím to vypadá, že Babiš je z problému venku. Pane docente, jaký je váš komentář?
Toto rozhodnutí jsem očekával. Už v době, kdy bylo jednáno o vydání Andreje Babiše k trestnímu stíhání, jsem napsal do internetového časopisu Argument článek, ve kterém jsem tuto kauzu popsal na základě svých zkušeností z té doby okolo roku 2008, kdy jsem se v oblasti dotací angažoval coby poradce a hodnotitel projektů. Teď to zveřejnili podruhé jako připomenutí, že už dříve byli odborníci, kteří premiéra neviděli již jako odsouzeného, ale jako osvobozeného. Kdo si to přečte, lehce zjistí shodu popsaného právního názoru s usnesením Městského státního zastupitelství. Formulace jsou téměř totožné. Je zřejmé, že přizvaní znalci dobře znali evropské právo.
Teď je otázkou, co bude dál. Situace je politicky vyhrocená, na státní zastupitele je činěn nepřímý, ale velmi tvrdý nátlak. Činí jej právě ti, co mají plná ústa nezávislosti justice. Jak se s tím vyrovná nejvyšší státní zástupce Zeman, je těžko předvídat. Babiše moc rád nemá, ale kdyby věc poslal k soudu, utrpěl by takovou blamáž, že by na svém postu asi dlouho nevydržel. Být jím, nechal bych to být a vyjádřil důvěru ve své podřízené. Tím by dal jasně najevo, že nemá pochybnosti o nezávislosti vyšetřování a zklidnil situaci. Pokud se v tom bude dál babrat po tři vyhrazené měsíce, justici nebude věřit už skoro nikdo. Již jednou přezkoumané rozhodnutí je pro Babiše a jeho příbuzné tak silný argument, že se o výsledek případného soudního procesu nemusí obávat.
Souhlasíte s tím, že ať už kauza skončí jakkoli, na Babišovi ulpěla jakási pachuť či stopa podvodu, kterou už nesmyje? Ohledně verdiktu padají i názory, že jde o dvojí metr a je ohrožena nezávislost justice…
Samozřejmě pachuť něčeho nekalého zde nějakou dobu zůstane. Je na voličích, jak se s tím vypořádají. O dvojí metr ale rozhodně nejde, ba právě naopak. O ten by šlo v případě, kdyby byl Andrej Babiš odsouzen. Takových účelových oddělování, rozdělování a přepisování vlastnictví na příbuzné v té době bylo více. Bylo to tehdy přípustné, protože pravidla kladla důraz na právní stránku vlastnictví zachycenou v obchodním rejstříku a praxe to respektovala. Evropská komise však vložila do pravidel pojistku ve formě ročního odkladu možnosti podat dotaci po takové úpravě, která změnila status podniku. Čili pokud se firma Čapí hnízdo oddělila od Agrofertu, musela se minimálně rok chovat jako skutečná malá a střední firma. Nikoho přitom nezajímalo, jaké jsou příbuzenské vztahy mezi vlastníky, kdo do činnosti firmy může mluvit kromě zapsaných statutárních orgánů. Později, pro současné finanční období EU, začala platit přísnější úprava a tyto aktivity již ke kýženému cíli vést nemohou. Nicméně podle mne by nebylo takové podání žádosti trestným činem ani dnes, protože žadatel nemusí znát všechny detaily pravidel, jedná v dobré víře. Rozdíl by byl pouze v jednání implementační agentury, která by takový projekt vyřadila z hodnocení. Žadatel by z toho ovšem žádný postih neměl.
Co se týče vrácení dotace kvůli návrhu zprávy OLAF, jedná se spíše o přiznání, že z věcných (nikoli právních) důvodů dotace Čapímu hnízdu přiklepnuta být neměla. Tento názor jsem vyjádřil i ve zmiňované stati z Argumentu. Ministerstvo financí zde pouze napravilo chyby hodnotitelů a schvalovací komise, nikoli firmy Čapí hnízdo.
Pachuť se ovšem netýká jen Andreje Babiše, ale i těch, co celou kauzu iniciovali. Jen málokdo uvěří, že šlo o skutečnou starost o čistotu dotačních projektů, efektivní využití evropských peněz či o spravedlnost. Nebyli to totiž žádní pitomci a v dotační praxi se vyznali, na rozdíl od policistů a státních zástupců. Že to může pro Babiše dopadnout dobře, museli vzít v úvahu jako jednu z možností. Trestní oznámení bylo politicky motivováno a jeho cílem bylo vytvoření podmínek pro odstranění Babiše z funkce premiéra nebo znemožnění mu sestavit vládu. To mi nikdo nevymluví, ani ti, co teď hořekují, jak že to bylo na počátku jasné a jak se to potom zvrtlo. Nešlo však v žádném případě o „objednané“ trestní stíhání, o něm rozhoduje policie a státní zástupci, a ne ten, kdo i s vedlejšími úmysly podal trestní oznámení. V tomto skutečně věřím v nezávislost justice, jakkoli se černé ovce vyskytují i v ní. Nazval bych to proto trestním oznámením chytře vykalkulovaným, přičemž se počítalo s dlouhou dobou, než policie všechny vyslechne a shromáždí důkazy, než se v tom vyzná i dozorující státní zástupce.
Zákonodárci by si z tohoto smutného případu měli vzít ponaučení a iniciovat novelu trestního řádu, kdy počátkem trestního stíhání bude obžaloba, jako je tomu u většiny evropských zemí. Naše praxe je výjimkou a je pozůstatkem praxe z období totality. Pak totiž odpadnou řeči o trestně stíhaném premiérovi, pokud nebude obžalován.
Poměrně častý je názor, který vyjádřil poslanec Miroslav Kalousek. Ten k verdiktu napsal stroze: „Je někdo překvapen?“ Dalo se tedy čekat, že Babiš dosáhne úspěchu? A je možné, že bylo rozhodování ovlivněno tím, jak vládnoucí ANO prorostlo státními strukturami?
Již jsem se vyjádřil. Výroky politiků zpochybňující verdikt státního zastupitelství považuji za hrubé faux pas. Takto by se politici vyjadřovat neměli. Vytvářejí tím nepřípustný tlak na nejvyššího státního zástupce.
Množí se vtipy na hnutí Milion chvilek. Například, že trvali na tom, že Česko nesmí vést trestně stíhaný premiér, a proto by nyní měli být spokojeni. Je to tak, že s Šarochovým verdiktem důležitost hnutí padá? Co má nyní Milion chvilek dělat?
Na to se zeptejte pana Mináře. Jejich nadějí je nejvyšší státní zástupce Zeman. Nelze předjímat, jak rychle rozhodne. Určitě nebude spěchat, pokud to nenechá být, jak bych mu radil. Jejich program antibabiš pojede dál, jen budou používat jiné argumenty, například nejasný vztah s StB či údajný střet zájmů.
Je to prohra těch, kteří chtěli, aby Babiš za kauzu Čapí hnízdo odstoupil, tedy Milionu chvilek, opozice, některých médií, nebo jde jen o malý a přeceňovaný moment, přičemž Babiš má dalších problémů dost?
Ano, je to prohra těch, kterým nezbývalo po prohraných volbách nic než vsadit na kartu předem odsouzeného premiéra. Nejvíce to odnese sociální demokracie, jejíž mnozí představitelé se v dehonestaci Andreje Babiše velmi angažovali. Ti ostatní budou pokračovat ve stejném duchu, ale za použití jiné, věcnější argumentace. Sociální demokracie je v mnohem horší pozici, protože tažení proti Babišovi inciativou Bohuslava Sobotky vlastně zahájila a nyní nemá možnost říci, „my jsme přece tvrdili už od počátku, že je nevinný“. Kyselé obličeje Chvojky, Veselého atd. frustraci jasně prozrazují, Milan Chovanec se raději předem stáhl. Jak budou tito předáci ČSSD chtít získat zpět voliče, kteří přeběhli k ANO, když se takto ztrapnili?
Jistě, Andrej Babiš má z podnikatelské minulosti i další problémy. Hlavně Piráti mu budou chtít znepříjemnit život za každou cenu. Na tom přece postavili svoji současnou popularitu mezi voliči, kteří premiéra ani jeho hnutí ANO „nemusí“. Bude ještě veselo.
Psali jsme:
Jsou tu další věci kolem Babiše, nejen Čapí hnízdo a dotace. Policie prověřuje předraženou reklamu na Čapí hnízdo ve výši takřka 300 milionů Kč, prý šlo o vyvádění nezdaněných peněz. Může taková věc Babišovi srazit vaz? Nebo evropské audity na Babiše – svěřenské fondy a otázka, kdo je doopravdy ovládá. K tomu také pochybnosti o dotacích pro Agrofert. Co tyto kauzy?
Tento případ neznám a nemohu se k němu vyjádřit. O vyvádění nezdaněných peněz asi nešlo. Spíše o často používanou „optimalizaci“ daňového základu. Bude to zase bitva znalců, zda ceny reklamy byly „obvyklé“. Předpokládám totiž, že ty reklamy skutečně existovaly, a nešlo tudíž o vyložený podvod. Nechť to posoudí příslušné orgány, především daňová správa. Tipnul bych, že to skončí daňovou doměrkou a pokutou. Poškodí to spíše firmu Agrofert než Andreje Babiše. Tomu se osobní podíl na podobné činnosti jen těžko prokáže.
Někdejší mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt věc okomentoval, cituji: „Tzv. demokratická opozice by se měla konečně smířit s tím, že jí nikdo shůry nepomůže. Pokud chce vyhrát politický souboj, musí začít něco pořádného dělat. Je pro demokracii v Česku vlastně dobře, že tenhle souboj za opozici nevyhráli státní zástupci, nebo zubatá s kosou.“ Co si o tom myslíte? Do jaké míry se opozice zaklesla na tom, že je potřeba Andreje Babiše dostat do vězení? Ztrácí tím zbytečně čas a energii?
Cikrt má pravdu. Jeho slova platí hlavně na Piráty, kteří se v tažení proti Babišovi hodně angažovali, a ve věcné rovině politiky toho moc nepředvedli. Potrefenou husou je ale v podstatě celá opozice.
Čerstvý průzkum agentury Kantar potvrzuje, že KSČM je pod hranicí 5 procent, sledujeme konec komunistů, nebo jde o předčasné závěry? Ze stejného průzkumu – Andrej Babiš vystřelil ještě před zproštěním nahoru o 4,5 %. Byly tedy řeči o jeho poklesu mylné? Může mu Šarochův verdikt ještě nějaké další voliče přihrát?
Absolutní čísla v průzkumech beru s rezervou, ale je třeba přiznat, že jistý trend vystihují. Hnutí ANO se dlouhodobě drží nahoře i přes aféry svého předsedy. Komunisté dostávají v průzkumech většinou menší procenta voličské podpory, než se prokáže u voleb. Proto je v žádném případě nelze předem odepisovat. Nicméně potenciální voliči vnímají jejich rozpolcenost, přičemž sázka na kopírování německé Die Linke se u českých voličů nesetkává s příznivým ohlasem. Ostatně i německý vzor zaznamenává ústup ze slávy. Problematika komunistů je na delší povídání, na samostatný rozhovor, spíše bych opět proto odkázal na časopis Argument, který se této otázce intenzivně věnuje, jakož i na mnohá vystoupení zde na Parlamentních listech.
Nabízí se otázka, co vlastně může Babiše ohrozit, když přežil i toto?
Kdybych odpověděl, poskytl bych zadarmo radu antibabišovské části politické opozice. Nejsem babišovec ani antibabišovec, Babiše považuji za kvalitního premiéra ve srovnání s předchůdci. Nevidím v řadách opozice politika, který by jej mohl nahradit.
Jana Filipová se s Babišem soudila kvůli nepravdivému výroku o tom, že lidé na demonstracích proti premiérovi jsou za svou účast placeni. Žena spor vyhrála, zastupoval ji renomovaný advokát Aleš Rozehnal. Paní Filipová tvrdí, že jí lidé kvůli vyhranému soudnímu sporu vyhrožují a nechutně urážejí. Vítáte rozhodnutí soudu? O čem svědčí v rámci společenské atmosféry to, že paní Filipové lidé nadávají a vyhrožují?
Ten, kdo v současné zjitřené době vstoupí do aktivní politiky, musí s podobnými jevy počítat. A účast na demonstraci projevem aktivní politiky nesporně je. K samotné kauze se nemohu vyjádřit, protože ji neznám. Ostatně bude mít ještě své pokračování u odvolacího soudu a rozhodnutí se může změnit.
A další aktuální téma. Zastupitelé na Praze 6 rozhodli o přemístění pomníku maršála Ivana Koněva. Na jeho místo by měl být umístěn univerzální památník osvoboditelům. Co říkáte rozhodnutí?
Jsem z něj smutný. Koněv si to nezaslouží, navíc jeho údajný aktivní podíl na srpnové okupaci v roce 1968 je zřejmě omyl. Zastupitelstvo městské části by takové rozhodnutí dělat nemělo, protože než by se postavil pomník nový, může být již v opozici. Když už přemístit, tak na základě místního referenda. Doufám, že se najde nějaké moudřejší zastupitelstvo v Praze, které pomník umístí na svém teritoriu. Co se týče plánu na nový pomník, snad nebude provokací s odvoláním na některé kontroverzní historiky.
Kauza kolem sochy Koněva byla doprovázena tím, že Rusové velmi nevybíravě protestují i z oficiálních míst, starostu Koláře nazval ruský ministr kultury dokonce nacistou. Jsou takto ostré paralely namístě? Co o Rusech a o Kolářovi celý spor vypovídá?
Rusové jsou na svoji minulost velmi citliví a u Velké vlastenecké války dvojnásob. Ostrým reakcím se nedivím, i když by mohli někdy volit diplomatičtější slovník. Spor zapadá do současné vyhrocené atmosféry v mezinárodní politice, na níž se přiživuje pražský magistrát i některé městské části ovládané pravicí. Vidím v tom frustraci z volebních neúspěchů na celostátní úrovni a snahu vládní koalici ztížit manévrování na diplomatické úrovni ve směru zlepšení vztahů s Ruskem a Čínou. Prostě oni si zlepšení vztahů nepřejí, protože jim konfrontace politicky vyhovuje. Mohou podobně jako komunisté v padesátých letech prosazovat heslo – „Kdo nejde s námi, je proruský šváb, troll, vlastně nepřítel“ – a tvářit se, že jen oni jsou těmi pravými obránci demokracie a evropských hodnot.
Obstojí argument, že socha nikomu desítky let nevadila? Terčem drobného vandalismu byla pravidelně, na druhou stranu o jejím přesunutí se dříve nikterak živě nediskutovalo.
Těm, kterým dnes vadí, vadila i v minulosti, jenže nebyli u moci. Tam se dostali po posledních komunálních volbách, když totálně propadla levice a v podstatě není nikdo, kdo by nesmyslný boj proti soše zablokoval. Politická rovnováha v Praze byla porušena a může za to mimo jiné i sebevražedná politika pražské organizace ČSSD dirigovaná zákulisními lobbisty typu Miroslava Pocheho nebo Karla Březiny. Pozice opuštěné klasickou levicí zaujali Piráti, kteří se naopak v přepisování historie značně angažují a papouškují propagandistické výpotky západních dějepisců z období studené války, případně z pozdější doby, zaměřené na snížení úlohy Sovětského svazu a Rudé armády na porážce hitlerovského Německa a jeho spojenců. Do této kampaně se bohužel zapojují aktivně i veřejnoprávní média, která by měla zachovávat objektivitu a odstup. Propagandistické víření okolo paktu Molotov–Ribbentrop a obsazení části území předválečného Polska Rudou armádou v momentě, kdy vítězná nacistická vojska mohla překročit i dohodnutou demarkační čáru (Hitler si z nějakých smluv a jejich dodatků velkou hlavu nedělal), na základě jednostranně a bez dobových souvislostí interpretovaných událostí, je toho dokladem. Že potom nějaký fanatik postříká sochu sovětského generála rudou barvou, se nelze divit.
Co nám věc o Koněvovi řekla o českém vnímání Ruska? Byli tu zastánci zachování sochy, až agresivní, ale i ti druzí, kteří zase rádi ventilovali v médiích, že už nejsme ruská gubernie a oni si k nám takové chování nesmí dovolovat.
Neřekla nic. Nejde totiž o české vnímání Ruska, ale o vnímání části české politické reprezentace a aktivistů. Jako na spoustu vnitropolitických otázek, má naše veřejnost rozdílné názory i na mezinárodní vztahy. Zde existují dlouhodobě dvě základní pojetí mezinárodní politiky: realistické a idealistické. První klade rozhodující důraz na národní zájmy, druhé na hodnoty a ideologii. Obě mají své plusy i minusy. Po této linii se také rozděluje vztah české politické scény k Rusku. Realističtí pragmatici (například bývalý a současný prezident, premiér a jeho hnutí ANO) prosazují vzájemné výhody z obchodu a jsou ochotni leccos odpustit v zájmu zachování dobrých vztahů. Idealisté naopak zdůrazňují rozdíly v hodnotách i systému, jsou nekompromisní a vyznávají konflikt, jakkoli mají plná ústa míru a přátelství. Nevyhnutelným důsledkem ideologicky vyhrocených postojů je dvojí metr, protože svět je množinou aliancí založené na křehké mocenské rovnováze a nelze všem bez výjimky kázat o morálce a hodnotách. Prosazování lidských práv se aplikuje jen vůči protivníkům, směrem ke spojencům se mhouří oči. Typickými představiteli tohoto pojetí mezinárodní politiky jsou Piráti a jejich zahraničněpolitičtí experti. Blízko k němu má i TOP 09 a lidovci. Současná ODS se spolu s ČSSD motá někde uprostřed a obě strany oslabují rozpory mezi rozdílně orientovanými křídly.
Právě uplatňovaný dvojí metr naší politickou reprezentací v podobě servilnosti vůči EU či Západu a razantního postoje vůči kritice Rusů činí naši pozici nedůvěryhodnou. Přitom předvolání velvyslance, když někdo blízký ruskému vedení řekne něco, co se nám nelíbí, je běžnou diplomatickou praxí, a takto to chápou na obou stranách.
Pozornost vzbudil nový plán Pirátů: „Vzdělaná společnost“. V rámci tohoto programu je i plán na zrušení maturity. Střední škola by byla uzavírána jednoduše splněním studijních povinností v závěrečném ročníku. Jak záměr hodnotíte?
Moc ho neznám. Říkáte „vzdělaná společnost“? Není to spíše „nevzdělaná společnost“? Piráti jsou známi různými kuriózními návrhy, ale za tímto konceptem, o němž vědí i jeho autoři, že nemá šanci projít, sledují vědomě zásadní politický cíl – získat prvovoliče. Státní maturita je v současné podobě strašákem pro spoustu studentů posledních ročníků středních škol, kolem čtvrtiny jich na první pokus propadne. Nicméně řešení není v radikálním zrušení státní zkoušky, ale v její reformě. Vůbec bych se nebál její dnešní podobu úplně zrušit a vrátit se k tomu, co bylo kdysi a co jsem absolvoval před mnoha lety i já sám. Témata a otázky by byly i nadále jednotné, ale opravu písemek by zajišťovala dotyčná škola, nikoli nějaká organizace najatá či provozovaná za drahé peníze. Následná ústní zkouška by byla plně v režii školy. Tahle technizace je zbytečná a nákladná. Je to falešná modernita.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
