Slavíme sto let republiky. Starší lidé někdy říkají, že není co slavit, protože ta republika už neexistuje a, citujeme hlas lidu, je rozkradená a rozprodaná. Je co slavit?
Myslím, že úšklebek nad tím, jako že není co slavit, ukazují spíše lidé mladší. Ti starší si naopak své republiky váží. Je naším společným dílem, proto je taková, jaká je, ani lepší, ani horší. Nevím, jestli je nutné slavit samo výročí jen pro jeho kulatost. Ale je to dobrá příležitost připomenout si, že tohle dílo našich předků přežilo už několik generací, během nichž se svět obracel naruby. A že svým občanům a obyvatelům asi po celou tu dobu něco dávalo, jinak by ho svým úsilím při životě neudrželi.
Rozprodaná a rozkradená je velká část naší suverenity, samostatnosti a nezávislosti. Ale i taková údobí za poslední století nastala a Čechům se vždy podařilo vzít si svou zemi zpět. Z toho plyne úkol pro naši dobu. Vezměme si svou zemi zpět, vraťme jí nezávislost, suverenitu a samostatnost. To se nám podaří ale jen tehdy, když pro tu chvíli necháme stranou vše, co nás rozděluje, a spojíme se. Až si své hřiště vybojujeme zpět, můžeme si to pak na něm klidně zase rozdat.
Pokud na to navážeme, Miloš Zeman říká, že „naše země je naše“. Je opravdu naše země v reálu naše? Není to jen postulát, že naše země by měla být opět naše, ale ve skutečnosti není?
Naše je asi tak, jako jsou jižní Čechy Jihočechů. Trochu ano, je to jejich domovina. Ale hlavní a výsostní slovo ve svém kraji nemají, nejsou exkluzivními nositeli suverenity. Ani my v Evropské unii už nejsme plnoprávnými nositeli státní suverenity. A po Lisabonské smlouvě už vůbec ne. Ale jako společenství občanů pořád existujeme. A musíme si pro svou nezávislost do Bruselu dojít.
Co názory, že nezávislý stát vůbec neměl vzniknout, že si neumíme vládnout a tak dále…
To jsou přemoudřelé povýšené výkřiky těch, kteří chtějí naznačit, že jsou něco víc než jejich ostatní krajané. Vládnout si umíme jako kdokoli jiný. A na konci první světové války jiná možnost než obnova české státnosti stejně nepřicházela v úvahu.
Co pro vás znamenají pojmy národ, vlast, národovectví a vlastenectví?
Dvě věci. Obě jsou stejně důležité. Jednak ony pojmy znamenají cosi velmi pragmatického a užitečného: ideální rámec pro svobodu a demokracii. A jednak cosi spíše z roviny emocí: je to vztah k domovině a našemu národnímu společenství.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
Petr Letocha byl položen dotaz
,,V této geopolitické realitě je naprosto jasné, že země musí být připravena"
Na co přesně máme být podle vás připraveni? Myslíte, že Rusko, které už 3 roky neúspěšně válčí na Ukrajině, rozpoutá teď další světovou? Nevím, ale neprobíhají tu spíš jen závody ve zbrojení a strašení? Co podle vás svědčí o tom, že by Rusko nebo někdo jiný? Zaútočil na další státy EU potažmo na nás...
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
reklama
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.
Další články z rubriky
8:15 Jandejsek: Záměrně vám zvyšují ceny potravin. Těmito kroky
„Snižování produkčního zemědělství už nyní ukazuje nedostatek vepřového masa, vajíček, mléka, drůbež…
- 18:21 Levnější energie? Má to řešení. Šichtařová nemilosrdně, co musíme provést Němcům
- 13:09 Politolog Robejšek: Orbán už není sám. Eurobyrokraté jsou obklíčeni měnící se realitou
- 20:20 Lídryně Stačilo!: Lidé si více nadávají. Nedivme se, když slyší Foltýna mluvit o svi*ích
- 0:01 Wehrmacht bránil střední Evropu před ruskými hordami? Ivo Strejček se obává nejhoršího
- 7:58 Peníze na povodně nejsou, zbrojí se. René Kekely ve varu: Příště pošlou lidem provaz
