Z porážky Rusů v hokeji se pravicoví aktivisté, ale i třeba Miroslav Kalousek radovali jako lidé kdysi v devětašedesátém. V souvislosti s osvobozením i Dnem vítězství se to ale může na druhé straně jevit jako poněkud nevkusné…
Frenetické nadšení takzvaných fanoušků ledního hokeje z porážky ruského hokejového týmu českými hokejisty svědčí o dvou věcech. Jednak odráží úporné úsilí o rusofobii, která čouhá ze všech sdělovacích prostředků, ať už jsou veřejnoprávní nebo privátní. Ostatně to se netýká jen ledního hokeje. Exemplární „příklad“ svého vztahu k férovému sportovnímu předvádění dává naše oštěpařka Barbora Špotáková, ale i další, kteří neopomenou jedinou možnost, jak se o ruské sportovce „otřít“ a léčit si svůj komplex méněcennosti. A to při vší úctě k jejich sportovním výkonům. Myslím, že to byli kdysi právě představitelé Občanského fóra a dalších organizací, kteří minulému režimu vyčítali politizaci sportu, a přitom v současné době tito lidé opakují naprosto stejné chyby, jen v horším vydání. Naštěstí většina sportovců si váží jeden druhého a až na výjimky se do takových politických hrátek nenechávají zatáhnout.
To, že se takových nechutných komentářů dopouští Miroslav Kalousek a někteří další, mě vůbec nepřekvapuje, protože to svědčí o stavu jejich duše. Lidé s takovým postojem ke sportu nechápou, co je fair play, a to ani v politice. Ve společnosti slušných lidí nemají dávno co dělat.
Marginalizuje se podíl Sovětského svazu na našem osvobození. Budou se opět přepisovat učebnice? Socha maršála Koněva je opět polita barvou... Co na to říkáte?
Vaše druhá otázka fakticky souvisí s odpovědí na otázku předchozí. Masivní rusofobie, kterou chrlí sdělovací prostředky – hysterie, že jsme ohroženi ruskou propagandou, která chce nahlodat naše takzvané evropské hodnoty – mimochodem na oficiální otázku položenou předsedovi Evropské komise Junckerovi jsem nedostal jednoznačnou odpověď, co to vlastně jsou ony společné evropské hodnoty – začínají působit až směšně. Podívejte se jen, jak kličkují naši poslanci a oficiální představitelé například okolo případu výskytu chemické látky novičok v ČR, jak se patolízalsky podbízejí do vojenských misí v Afghánistánu nebo v Litvě.
Tady si neodpustím poznámku. Pan místopředseda KDU-ČSL Bartošek říká, že komunisté odmítáním vojenských misí tlačí Českou republiku na východ. Chtěl bych jej upozornit, že – pokud pominu historické souvislosti v Afghánistánu a Pobaltí – zřejmě na jeho základní škole měli chybnou mapu světa, neboť jak Afghánistán, tak Litva se nacházejí právě na východ od České republiky, a právě na tento východ chce současná politická „elita“ vysílat naše politické kontingenty.
Co se týká přepisování historie – poškozování historických pomníků, to už je také výsledek této zrůdné propagandy, nejen českých sdělovacích prostředků. Je dobře, že velká část materiálu je zachycena na filmový nebo magnetofonový pás a že přijde doba, kdy se autoři těchto přepisů dějin budou stydět před vlastními slovy a pravděpodobně i před vlastním národem. Ale abych uvedl pozitivní příklad. V Klenčí pod Čerchovem jsem za nemalé finanční prostředky nechal obnovit památník věnovaný rudoarmějcům, kteří zahynuli při transportu z německého zajetí v roce 1945. Jsem optimista, a proto si myslím, že objektivní hodnocení dějin nás teprve čeká a občanů, kteří neztrácejí soudnost, a to přes snahy mediálních moderátorů, zůstává v této republice stále více než dost.
Nemohu se zbavit dojmu, že na poškození památníku osvoboditele Prahy maršála I. S. Koněva nese svůj díl i starosta Prahy 6 svým neobjektivním, zato směšně úporným postojem. Je osudem trpaslíků, že se snaží alespoň plivnout na podstavec velkých vojevůdců.
Podle některých to vypadá, jako by Rusko mělo každou chvíli napadnout pobaltské státy. Přitom tam jsou velké problémy s ruskými „neobčany“, jak jste na to v našich předchozích rozhovorech poukazoval...
K tomu se vyjádřím jen krátce. Jde o problém dlouhodobý a je zjevné, že ze strany pobaltských států a Evropské komise není vůle tento problém diplomatickou cestou řešit. Přitom je shoda, že nalézt schůdné řešení není tak těžké. Zřejmě bude záležet na nové politické reprezentaci pobaltských zemích a problém bude zdárně vyřešen. Rozmísťování vojenských jednotek na území těchto států je však krokem opačným směrem a slouží především ke zvyšování napětí, uskutečňování americké doktríny, ale i naplňování tradičních polských ambicí. Česká republika by se rozhodně neměla ani účastí vojenského kontingentu v Pobaltí podílet na zvyšování napětí v tomto regionu.
Psali jsme:
Problém se Severní Koreou a jejím malým jaderným arzenálem bude, zdá se, Spojenými státy vyřešen. Co je ale řádně „popíchnuto“, jsou napjaté vztahy mezi Íránem a Izraelem, kde hrozí otevřený konflikt. Jak známo, bývalá Persie nemá jaderné zbraně, židovský stát ale ano, i když se pořádně neví, kolik vlastně. Jak prognózujete další vývoj a co říkáte na eskalaci napětí na Blízkém a Středním východě, z kterého jistě nemá radost Libanon, ale potutelně se může usmívat Saúdská Arábie...?
Blízkovýchodní region je kapitola sama pro sebe. Zřízením ambasády USA v Jeruzalému je další krok, který ukazuje nekoncepčnost Trumpovy politiky. Reakce Turecka, ale i dalších zemí včetně členů EU ukazují, že mezinárodní společenství si je vědomo, že další zvyšování napětí na Blízkém východě může vyvolat žhavý válečný konflikt. Musíme si být vědomi toho, že migrační vlny uprchlíků z tohoto regionu v případě válečného konfliktu by určitě směřovaly opět do zemí EU a zhoršily by i tak napjatou situaci. Kromě toho jde o další narušení mezinárodního práva – jmenovitě několika rezolucí Rady bezpečnosti OSN. Nikoliv v poslední řadě je potřeba konstatovat, že dohoda s Íránem je součástí mezinárodní dohody o nešíření jaderných zbraní. Není bez zajímavosti, že tuto dohodu nepodepsal a neratifikoval Izrael, o kterém se lze důvodně domnívat, že je vlastníkem atomové bomby.
Nelze ani přehlédnout ten fakt, že bombardování jaderných zařízení, tedy elektrárny v íránském Bušéru, není totéž co preventivní bombardování zařízení, která byla „podezřelá“ ať už v Iráku nebo v Sýrii – mimo jiné izraelským letectvem. Radioaktivní prach, který by vznikl bombardováním těchto zařízení, by zcela jistě zasáhl celý Blízký východ a možná i samotnou Saúdskou Arábii. A to jsou věci, které by si měl i pan Trump velice dobře uvědomit.
Rusko má své zájmy v Sýrii a na rozdíl od jiných států tady operuje legálně, se svolením sice kontroverzního, ale stále ještě současného prezidenta Asada. Zklidňuje Rusko v tomto regionu i „horké hlavy“ z Turecka? Je podle vás dobře, že má v Sýrii své vojenské aktivity a základnu?
Přítomnost ruských základen, ruské armády a její bojové akce v součinnosti se syrskou armádou jednoznačně prokázaly svoji oprávněnost, i když sdělovací prostředky ČR a rovněž takzvaných demokratických států tvrdí, že Islámský stát byl poražen právně koaličními jednotkami vedenými USA. Ten, kdo se objektivně orientuje v situaci v Sýrii, ví, že Islámský stát byl poražen právě díky přítomnosti ruské armády za účasti pozemních sil Syrské arabské republiky. To, že Rusko, Írán a Turecko prokázaly velkou míru diplomatického umu a dohodly se na mírovém uspořádání v tomto regionu, je velkým vítězstvím zdravého rozumu. Samozřejmě že je namístě zloba Spojených států, kterým se takový scénář mírového uspořádání nelíbí.
Evropská unie a evropské státy se k prohlášení Donalda Trumpa o odstoupení smlouvy s Íránem vyjadřují velmi skepticky. Je v tomto směru Evropa rebelem, nebo pak zase „sklapne paty“ a bude USA přitakávat jako nedávno Francie či Velká Británie při americkém zásahu v Sýrii?
Je třeba od sebe oddělit symbolickou účast Francie a Velké Británie v teatrálním bombardování americkými vzdušnými silami takzvaných syrských chemických zařízení. Naštěstí je možné v otevřených zdrojích dohledat, kdo byli oni chlapci a postižení, které omývali studenou vodou, když na ně údajně byly svrženy neznámými vrtulníky barelové bomby ve městě Gútá. Uplynulo už více než 14 dní a mezinárodní komise dosud nedospěla, pokud je mi známo, k závěrečným dokumentům. Jiná věc je vypovězení smlouvy s Íránem. Jak jsem uvedl, vypovězení této smlouvy Spojenými státy může mít dalekosáhlé následky včetně vzniku velkého válečného konfliktu na Blízkém východě. Jak jinak, bude na míle vzdáleno území USA, ale zcela jistě zvýší cenu ropy, ale tím i výdělky amerických korporací. O migrační vlně už jsem se zmínil výše.
A ještě k domácí problematice – předpokládáte, že ČSSD ve svém referendu bude souhlasit s vládou s Andrejem Babišem? Nehraje KSČM v tomto partu jakousi „chytrou horákyni“, která neříká tak ani tak, ale na její slova dojde...?
Co se týká jednání ČSSD s ANO o vzniku nové vlády, moje vnitřní přesvědčení je, tak jak znám sociální demokraty, že se zachovají státotvorně a do vlády s hnutím ANO vstoupí. KSČM nehraje roli chytré horákyně, což prokazuje například i postoj z posledních dnů, kdy jednoznačně jako svoji prioritu postavila například omezení vysílání vojáků ČR do zahraničních misí. I ostatní body, které byly předneseny při jednáních s hnutím ANO, vycházejí z programu KSČM a rozhodně nejsou míněny jako šidítka pro občany ČR. Je na hnutí ANO a z velké části na ČSSD, jak se se sestavením vlády vypořádají. Toleranci od KSČM za každou cenu očekávat nemohou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
