Souhlasíte s názorem řady komentátorů a politiků, že se svět po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách určitým způsobem změní? A jak tuto událost vnímáte osobně vy sám? V čem vzbuzuje rozhodnutí amerických voličů naději a v čem naopak strach?

Svět se změnil a dále mění, čehož je jedním z projevů i zvolení Donalda Trumpa. Jistě, funkce prezidenta USA je mimořádně vlivná pozice, a lze tudíž očekávat, že D. Trump bude mít odpovídající vliv na dění v USA i za jejich hranicemi. Vezmeme-li v úvahu některé jeho až krajní výroky a představy, můžeme tedy konstatovat, že k řadě změn dojde. Na druhou stranu, jak už jsem uvedl na svém webu a Twitteru, ze zvolení Trumpa sice nejsem „odvázaný“, ale kampaň je něco jiného než reálná politika. Uvidíme, jestli je odpovědné a konzistentní politiky schopen. Poslední týdny kampaně i první projevy po zvolení ukázaly, že je přece jen schopen sebereflexe a může být státotvornější. Pokud má USA sjednotit, musí právě tyto kvality zvýraznit. Jak jsem už uváděl, Donald Trump by teď měl hlavně uklidnit a ujistit miliony Američanů, které vystrašil. USA jsou plné vnitřního neklidu, což bude pro nového prezidenta nová výzva. Sjednocování bude těžké. Nebudu tedy hlouběji hodnotit jeho výroky a sliby v kampani, počkám si na reálné kroky. Spíše bych nyní obrátil pozornost k EU a nám samotným. Unie musí být USA rovnocenným partnerem. K tomu potřebuje být jednotná a akceschopná.

V mnoha médiích nyní můžeme zaznamenat i názory, že nám Trump ukázal cestu k politickému úspěchu formou systematického posilování negativních emocí a strachu v lidech, kteří se pak prý propadají do nenávisti i v důsledku nechuti k uprchlíkům, homosexuálům a komukoli odlišnému. S tím souvisejí také názory, že Západ čeká pravicová revoluce… Jenže další názorový proud říká, že politici tak dlouho vnucovali lidem něco, co lidé nechtěli, ať už jde o práva menšin nebo toleranci k nesnášenlivým náboženstvím, že už těchto řečí mají dost. Které z těchto stran dát spíše za pravdu?

Úspěch za takovou cenu nepřijímám, ale bohužel i taková dnešní politika je. Je však třeba jí čelit, nepoddávat se jí. Vyvolávání negativních emocí a populismus erodují demokracii, ale nevěřím v dlouhodobější úspěch těchto metod a nástrojů. Ani nevěřím, že různé formy nesnášenlivosti jsou pouhou obrannou reakcí na vnucování lidem nechtěného. Jsou tu hlubší společenské kořeny. Jde i o odraz krize politiky, postrádáme skutečně silné a demokratické politické lídry, kteří mají politickou odvahu a rozhodnost prosazovat krátkodobě nepopulární, byť správné kroky. Politici málo diskutují s občany, neumějí přesvědčovat, naslouchat, argumentovat, inklinují ke zjednodušením. Pravé příčiny volebních vítězství a proher tkví v něčem jiném než ve vnucování názorů.