Souhlasíte s názorem řady komentátorů a politiků, že se svět po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách určitým způsobem změní? A jak tuto událost vnímáte osobně vy sám? V čem vzbuzuje rozhodnutí amerických voličů naději a v čem naopak strach?
Svět se změnil a dále mění, čehož je jedním z projevů i zvolení Donalda Trumpa. Jistě, funkce prezidenta USA je mimořádně vlivná pozice, a lze tudíž očekávat, že D. Trump bude mít odpovídající vliv na dění v USA i za jejich hranicemi. Vezmeme-li v úvahu některé jeho až krajní výroky a představy, můžeme tedy konstatovat, že k řadě změn dojde. Na druhou stranu, jak už jsem uvedl na svém webu a Twitteru, ze zvolení Trumpa sice nejsem „odvázaný“, ale kampaň je něco jiného než reálná politika. Uvidíme, jestli je odpovědné a konzistentní politiky schopen. Poslední týdny kampaně i první projevy po zvolení ukázaly, že je přece jen schopen sebereflexe a může být státotvornější. Pokud má USA sjednotit, musí právě tyto kvality zvýraznit. Jak jsem už uváděl, Donald Trump by teď měl hlavně uklidnit a ujistit miliony Američanů, které vystrašil. USA jsou plné vnitřního neklidu, což bude pro nového prezidenta nová výzva. Sjednocování bude těžké. Nebudu tedy hlouběji hodnotit jeho výroky a sliby v kampani, počkám si na reálné kroky. Spíše bych nyní obrátil pozornost k EU a nám samotným. Unie musí být USA rovnocenným partnerem. K tomu potřebuje být jednotná a akceschopná.
V mnoha médiích nyní můžeme zaznamenat i názory, že nám Trump ukázal cestu k politickému úspěchu formou systematického posilování negativních emocí a strachu v lidech, kteří se pak prý propadají do nenávisti i v důsledku nechuti k uprchlíkům, homosexuálům a komukoli odlišnému. S tím souvisejí také názory, že Západ čeká pravicová revoluce… Jenže další názorový proud říká, že politici tak dlouho vnucovali lidem něco, co lidé nechtěli, ať už jde o práva menšin nebo toleranci k nesnášenlivým náboženstvím, že už těchto řečí mají dost. Které z těchto stran dát spíše za pravdu?
Úspěch za takovou cenu nepřijímám, ale bohužel i taková dnešní politika je. Je však třeba jí čelit, nepoddávat se jí. Vyvolávání negativních emocí a populismus erodují demokracii, ale nevěřím v dlouhodobější úspěch těchto metod a nástrojů. Ani nevěřím, že různé formy nesnášenlivosti jsou pouhou obrannou reakcí na vnucování lidem nechtěného. Jsou tu hlubší společenské kořeny. Jde i o odraz krize politiky, postrádáme skutečně silné a demokratické politické lídry, kteří mají politickou odvahu a rozhodnost prosazovat krátkodobě nepopulární, byť správné kroky. Politici málo diskutují s občany, neumějí přesvědčovat, naslouchat, argumentovat, inklinují ke zjednodušením. Pravé příčiny volebních vítězství a proher tkví v něčem jiném než ve vnucování názorů.
Co by měl Donald J. Trump udělat hned po nástupu do úřadu?Anketa
Jaký přístup vlastně zaujalo vedení EU vůči nově zvolenému americkému prezidentovi? Je jejich postoj pragmatický, anebo mají navrch obavy a odtažitý přístup? Připravovali se vůbec lídři EU i na tuto alternativu? Jaké první kroky lze od vrcholové reprezentace EU vůči USA očekávat?
Myslím, že zvolení Donalda Trumpa překvapilo většinu lidí v EU i v samotné Americe. První vyjádření vrcholných představitelů EU vůči nově zvolené americké administrativě nebyla optimální, ukázala na nepřipravenost. Ale je tu teď prostor, abychom si řekli, co lze od USA vůči Evropské unii očekávat a jak se to dotkne našich zájmů. I když připouštím, že Trump je prozatím málo čitelný, snad i těžko předvídatelný. Právě proto bych však především očekával vyladění našich zájmů a brzké politické kontakty a jednání, které by toto ošetřovaly. Není důvod jen čekat, s čím přijde USA. Naopak, vidím důvod pro aktivitu, ale i vůči třetím zemím, čímž také budeme mít vliv na USA samotné. To platí například pro obchodní politiku, avšak nejen ji.
Když si vzpomeneme na to, jak bylo veřejné mínění směrováno ještě před dvěma lety, nebylo vůbec přijatelné přistupovat ke složitému problému migrace způsobem, jaký teď zcela otevřeně prosazuje Trump. Bude politický mainstream přinucen poněkud otočit kormidlo? Jakou odezvu můžeme očekávat v Evropě a v ČR?
Jak už jsem uvedl, Trump byl ve své kampani dost radikální. Něco jiného ale pak může být – a zatím to tak i vypadá – reálná politika. I v jednom z prvních rozhovorů pro americkou televizi sice uvedl, že vyhostí až tři miliony nelegálních přistěhovalců a postaví zeď na hranicích s Mexikem, ale počkejme si na konkrétní kroky.
Co se týká politického mainstreamu v Evropě – každý, kdo trošku sleduje migrační krizi a reakce evropských politiků, vidí, že k jistému názorovému posunu už došlo. A především došlo k pokroku v řešení s migrací spojených problémů, byť situace ještě není uspokojivá. Jaká opatření byla již přijata, jsem pro vaše médium již opakovaně zmínil. Došlo k tomu bez ohledu na Donalda Trumpa a jeho kampaň, která vrcholila letos v létě. A tak musíme pokračovat. Nepotřebujeme například Trumpa k tomu, abychom ještě lépe chránili vnější hranici EU či zefektivnili návratovou politiku, která zatím nesplňuje očekávání.
Psali jsme:
Co se týká bezpečnosti, Trump bude chtít zřejmě po Evropě, aby začala plnit slíbené výdaje na obranu. Je to skutečně tolik potřebné a hlavně budou tyto požadavky, podle vašeho názoru, akceptovat všichni evropští členové NATO? A představme si situaci, kdy evropští partneři nebudou chtít tyto peníze uvolňovat, a Trump řekne: Tak si v tom případě řešte Rusko a Ukrajinu sami... Je tento scénář možný?
Je pravda, že NATO „táhnou“ Američané a většina evropských států na obraně šetří. Členské země by měly do Aliance přispívat ve výši dvě procenta HDP, ale například České republika své závazky plní jen z poloviny. Evropské státy už konečně musejí převzít svůj díl odpovědnosti. Podle řady evropských politiků je namístě i společná evropská armáda. Já říkám, buďme spolehlivým článkem NATO, a to ve všech směrech, požadujme to od aliančních spojenců, vnímejme NATO jako záruku naší společné obrany a bezpečnosti, avšak vytvořme i integrované vojenské síly EU a nespoléhejme s problémy Evropy a našeho blízkého sousedství na Američany. V konečném důsledku to posílí i NATO.
V Moldavsku a v Bulharsku teď vyhráli ve volbách proruští kandidáti a spousta lidí na Ukrajině se bojí toho, že směr politiky USA bude spíš orientovaný na vnitrostátní problémy a je nebude mít kdo chránit před dominantním Ruskem…Může to tak dopadnout a jsou jejich obavy oprávněné? A mají se bát i lidé v pobaltských republikách, že nový americký prezident nebude mít o posilování NATO ve východní Evropě už zájem?
Jak už jsem uvedl – uvidíme, jak se budou Donald Trump a jeho administrativa doopravdy chovat, ale já osobně věřím, že USA budou i nadále dbát svých aliančních závazků. Na Američany jsme se mohli spolehnout a počítám s tím i do budoucna. Amerika není jen Trump. Některé výroky Trumpa bych nebral vážně. Bude-li třeba, NATO, a tedy i my, Pobaltí ochráníme.
Sociolog, publicista a europoslanec Jan Keller říká, že na Trumpově úspěchu má velký podíl nový trend v USA, kdy se mnoho firem stěhuje zejména do Asie, kde jsou běžné nízké výdělky, a celkově tedy i výrobní náklady. Proto tam prý začíná markantně ubývat příslušníků střední třídy, a tak skončil i tolik opěvovaný americký sen. Existuje podobný problém i v ostatním vyspělém světě? Skutečně se zásadním způsobem rozevírají nůžky mezi minoritní elitou a většinovou společností, kde je jen minimální šance k tomu, jak zlepšit svoje existenční postavení?
Myslím si, že takzvaný americký sen, tedy zjednodušeně řečeno třeba i to, že z někoho, kdo vlastní jeden dolar, se může stát milionář, existuje stále a v USA se může naplnit. Stále, myslím, platí, že Amerika je země příležitostí. Nůžky mezi elitou a větší částí společnosti se asi rozevírají všude na světě. Obecně vzato – pokud je v zemi svoboda, lidé se mohou vzdělávat, podnikat a cestovat, věřím, že mohou i zlepšit své existenční postavení. Stát pro to však musí vytvářet nezbytné prostředí a musí se umět postarat o podporu sociálně slabých či znevýhodněných. Úvaha kolegy Kellera je hodně zjednodušená, velmi úzce pojatá a přinejmenším nepřesná. Ostatně on je i odpůrcem dohod, jako je TTIP, které vytvářejí ekonomické a obchodní příležitosti, jakož i pracovní místa.
Blíží se volby v Německu, ve Francii i v Rakousku. V kontextu Brexitu, do jaké míry může nastat situace, že kandidáty typu Trumpa budou volit i lidé v Evropě? Mimochodem, v USA se objevily násilné nepokoje, protože spousta lidí nedokáže přijmout osobnost nového prezidenta. A nemusíme chodit daleko, i u nás určitá vrstva společnosti prezidenta Miloše Zemana snad až nenávidí. Může někdy vyústit tato nenávistná atmosféra vůči Hradu v násilí v ulicích i v České republice?
To, že voliči v Německu, ve Francii nebo v Rakousku budou volit populisty, do jisté míry samozřejmě hrozí. Ale ta tendence se v některých státech ukazovala už i před zvolením Trumpa (Británie, Rakousko, Francie). V Evropě chybějí v politice silní středněpravicoví i levicoví lídři, kteří by byli ochotni udělat i nepopulární rozhodnutí. To, že někdo může protestovat proti svému prezidentovi a udělá to, považuji za normální projev demokracie. Nemělo by samozřejmě docházet k jakémukoli porušování zákona. Co se týká prezidenta Zemana, lidé, kteří ho nenávidí, jsou menšinou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
