Europoslanec Zdechovský nám popsal hrůzné zážitky z dalšího uprchlického tábora, který navštívil

Fotogalerie: - Uprchlíci na Sicílii

Europoslanec Tomáš Zdechovský navštívil uprchlický...

Anketa

Která z následujících osobností veřejného života by dle vás měla býti příštím prezidentem republiky ? (poznámka: Jde o čistě orientační anketu)

63%

17%

hlasovalo: 24347 lidí

Na Facebooku jste zmiňoval, že při příjezdu do italského města Pozzallo jste byl rozčarovaný, když jste viděl tábor ekonomických migrantů z Afriky. Pak jste popisoval i situaci u města Minoa, a tam šlo o skutečný uprchlický tábor, kde jsou lidé, kteří utekli před válkou. Rozdíl je tak patrný?

Rozdíl je naprosto jasný. V prvním táboře byli lidé, kteří nejdříve vyprávěli příběhy, pak byli nervózní a při opakování otázek už bylo vidět, že lžou. Chtěli internet a telefony. Připadalo mi, že mají pocit, že už je nikdo nemůže vrátit zpátky. Ve druhém táboře už byli lidé, kteří prošli celou procedurou, zjistili, že projít do Evropy není tak jednoduché. Mimochodem, zde už jsme viděli i ženy a děti, ale z etických důvodů jsme byli požádáni, abychom je nefotili.

Rád bych také upozornil, že každý případ policisté vyšetřují individuálně. Není to tak, že někdo přijde a řekne: „Já jsem ze Somálska. Já jsem z Eritreje“ a v tu chvíli má azyl. Probíhá vyšetřování kriminální policie, která přes diplomatickou službu zjišťuje, z jakého jsou místa, zda tam hrozí válka, jestli v oblasti, kterou udává, dotyčný člověk skutečně žil.

Řada afrických států spolupracuje, protože ze zemí utíkají i kriminální živly. Měl jsem možnost před cestou mluvit z velvyslancem ze Srí Lanky. Říkal mi, že jsou jednoznačně připraveni vzít všechny lidi zpátky, že to nejsou žádní uprchlíci, ale ekonomičtí migranti, kteří jen chtějí využít situace.

Co vás nejvíc překvapilo nebo zaskočilo?

Zklamali mě ti lidé. Zklamalo mě, jak se chovali. Dostávali zdarma pomoc, na kterou se v Itálii skládají rodiny, charitativní organizace pořádají sbírky, a oni vykládají, že jídlo je hnusné, a že se to nedá jíst. Chtěl jsem se o tom přesvědčit, a tak jsem ochutnal, co dostávají, a jídlo mi připadalo stejné jako u nás v mateřských školkách nebo v jídelnách. Očekával jsem, že po třech dnech na lodi budou rádi, že je o ně postaráno, ale oni si stěžují, nadávají a reagují z mého pohledu zvláštně. Strašně se mi nelíbí, když nám někdo lže, byl jsem vytočený na nejrůznější neziskovky nebo na různé aktivisty, kteří nás kontaktovali. Říkali nám naprosto nepravdivé a lživé informace. Neskutečně jsem byl vytočený, když jsem slyšel aktivistu, který byl součástí naší mise, jak hovoří o lidských právech a hustil do nás, že musíme dávat více peněz, a že jsme za situaci zodpovědní. Osobně jsem byl z toho znechucený a mohu mluvit i za další kolegy. Jsou humanitární neziskové organizace, které pracují a odvádějí skvělou práci, a pak jsou organizace, které se na situaci živí, vydělávají a to mi přijde někdy až nemístné. Myslím si, že by se i policie měla zabývat některými organizacemi, které teď vyrůstají jako houby po dešti.

Když se vrátím k táboru ve městě Pozzalo. Popsal jste na Facebooku, že ti lidé chtějí do Německa nebo do Británie, znají výborně svá práva, umí anglicky, jsou to muži, žádné převaděče neznají, většina z nich je z Afriky. Takže mají určité informace. Kdo jim je dává a je opravdu možné, jak jste zmiňoval na Facebooku, že když si někdo přečte o tom, že je v Evropě dobře, sbalí si kufry? Myslíte si, že to tak může fungovat? Předpokládám, že musí mít i jiné podněty.

Věří nejrůznějším blbostem. Bezpečnostní pracovníci o lidech, kteří odjedou bojovat za ISIS uvádějí, že nejčastějším důvodem jsou informace a fotografie z Facebooku. Někdo zveřejní fotky u bazénu, kde leží se samopalem, zažívá euforii, píše o tom, jak ho všichni poslouchají a má se tam dobře. Lidé na to naletí, přijedou, pak zjistí, že musí procházet tvrdým výcvikem, a když se bojovníkům někdo nelíbí, mají podezření, že je někdo agent, tak ho zabijí. Je to krutovláda. Viděl jsem tutéž naivitu u Afričanů. Řada z nich je velmi naivní. Vyprávěli mi, že od nich z vesnice odešli dva nebo tři kamarádi a poslali jim fotku, na které jsou u stadionu Chelsea. Říkali: „Kamarádi pracují v Chelsea.“ Jistě, kamarád v lepším případě asi zametá…Nebo mi povídali, že další jejich kamarád poslal fotku s ferrari, a že prý si na ně vydělal za rok. Po roce si na ferrari nikdo z nás nevydělá, ani europoslanec.

Když pomineme naivitu, v reakci na dotaz čtenáře ParlamentníchListů.cz jste zmínil, že existují „na straně Egypta a Libye už organizované skupiny, které se snaží na lidech vydělávat, tam už můžeme mluvit o organizovaném zločinu.“ Hovořil jste také o „verbířích“, kteří jsou schopni lidi převádět. Jak se to projevuje?

To, že hrají roli organizované skupiny, se dá jasně vnímat. Někdo migranty musel převézt přes celou Afriku. Nechali jsme si od nich převyprávět, jak cestovali, ukázat cestu z Nigérie směrem nahoru. Přejíždějí velkými nákladními auty přes poušť. Říkali mi, že dvakrát přesedali, pak jeli do Libye. Pak nám tvrdili, že šest měsíců nebo rok tam museli pracovat jako otroci nějakých Arabů, kteří je potom posadili na lodě. Taková byla jejich verze.

Dá se tomu věřit?

Podle mého názoru se dá věřit tak 20 procent toho, co říkají. A znovu musím zopakovat, že z toho, co jsem viděl v prvním přijímacím zařízení, jsem byl opravdu šokovaný. Čekal jsem traumatizované lidi, vysílené, ale to, co jsem viděl…Měl jsem smíšené pocity a nejen já.

Setkal jste se na Sicílii se zástupci agentur i policisty. Jak zvládají situaci? Jsou tam roztržky nebo je situace klidná?

Policie i Italové uvítali akci Triton, kterou organizuje Evropská unie. Říkají, že vnesla větší řád, pořádek a zrychlila se výměna informací, mám na mysli jak informace o lidech, tak o lodích. Dnes jsou zásahy proti pašerákům poměrně rychlé a nekompromisní. Složky monitorují situaci pomocí letadel a různých kamer. Jakmile chtějí opustit loď a jsou v mezinárodních vodách, ihned se jim snaží zabránit v odjezdu a pochytat je. Že by Italové situaci nezvládali, se nedomnívám. Samozřejmě byli na naši kontrolu připraveni, například byl větší pořádek, ale viděl jsem, že pracují rutinně. Umím italsky, takže jsem rozuměl tomu, jak se mezi sebou domlouvají.

Zaujalo mě, jak jsem na Facebooku psal: „V zařízení najdete řadu nápisů, mnoho z nich je napsaných vlastní krví. Mnoho nápisů jsou protesty proti tomu či onomu.“ Co si o tom myslíte a proč ti lidé psali vlastní krví?

Píší řadu vzkazů, nechávají o sobě různé zprávy. Italové mi říkali, že zřejmě nechávají vzkazy rodině, aby měla informace. Nápisy, které jsou psány vlastní krví, jsme příliš nepochopili. Ukazoval nám je místní doktor, často jsou děkovné, protože lidé byli na moři zachránění. Osobně jsem to příliš nezkoumal, byl jsem překvapený, že se v táboře něco takového nachází a myslím si, že z hygienických důvodů by to tam být nemělo.

V jednom rozhovoru jste zmínil, že uprchlická vlna se zastavit dá. Že by bylo potřeba dát vidinu lepšího života lidem v jejich vlastní zemi. Co bychom měli dělat?

Pokračovat v rychlém jednání způsobem: „Lžeš, nemáš status uprchlíka, vracíš se zpátky.“ Migranti by měli vědět, že naletěli. Je potřeba, aby měli další informace. Jako Evropská unie bychom měli po lidech vymáhat peníze za návrat. To se dá podle mezinárodního práva udělat. Pokud se někdo pokusí znovu dostat do Evropy, máme jeho otisky a prostě ho „zkásnout“. Některé kroky už se připravují. V zemích, odkud uprchlíci přicházejí, vzniknou různé diplomatické služby a pro skutečné uprchlíky hlavně ze Sýrie nebo Libanonu, bychom měli využívat spíš humanitárních misí a nenechávat je tlaku převaděčů. Hlavní soustředění pomoci by mělo být ale v jejich zemích. Podařilo se částečně stabilizovat situaci v Libyi, daří se nám jednat ze syrským režimem a je potřeba pracovat i v dalších oblastech nejen v bezpečnostních.

Když se pohybujete třeba mezi lidmi v Hradeckém kraji, jaká je mezi nimi atmosféra? Jak reagují na migrační krizi?

Mají obrovský strach. Existuje spousta rozporuplných zpráv. Lidé mají pocit, že přijdou bojovníci ISIS a uřežou nám hlavy. Strach chápu, spousta lidí se s žádnou uprchlickou rodinou nikdy nesetkala. Je ale důležité vyvracet mýty. Žiji v domě se syrskými uprchlíky; a kdyby se tak ,jak oni chovali některé české rodiny, ať už k dětem, nebo k práci…Založili si firmu, platí daně. Je potřeba ukazovat, že ne všichni lidé jsou stejní a ne všichni systém zneužívají.

Zaznívají názory, že migranti pomohou naší ekonomice. Co si o tom myslíte?

Sám jsem po vysoké škole chtěl odjet pracovat do Spojených států. Tato migrační politika je ale řízená. To, o čem teď hovoříme, je nekontrolovatelná vlna lidí. U ekonomické migrace se lidé vybírají. Tak jako Američané udělují asi deset procent zelených karet oproti žadatelům, také Evropa by měla postupovat stejným způsobem.

Vy jste člen mise europoslanců výboru BUDG a LIBE, kteří budou dál situaci kontrolovat v terénu. Které státy navštívíte?

Chci projet všechny státy Středomoří. Byl jsem také ve Španělsku, Portugalsku a teď se chystám na Maltu, do Řecka a na Kypr. Chtěl bych se pobavit s dalšími agenturami, vidět situaci v celém Středomoří. Získával jsem si zprávy, četl jsem články z nejrůznějších zdrojů, ale když jsem skutečně navštívil tábor na Sicílii, hodně informací jsem si upřesnil.