V Bruselu proběhl summit Evropské unie, který mimo jiné řešil uprchlickou krizi. Ve čtvrtek médiím ale dominovaly titulky typu: „EU se na summitu pokusí něco vymyslet“. Myslíte si, že se podaří v této věci Unii najít plán, jak uprchlické vlně čelit?
Summit potvrdil mé obavy, že se stane bojištěm mezi evropskými institucemi. Chování Evropské komise bylo velmi arogantní, zcela ignorovala stanoviska členských států a Rada se proti němu logicky postavila. Tak to ovšem dopadá, když nepřímo volení úředníci diktují čelním představitelům 28 zemí. Řešení dobrovolného přijímání uprchlíků umožnilo zachovat si tvář pro všechny zúčastněné, ovšem neřeší to podstatné, jak zastavit další příliv uprchlíků. Děsí mě ta neakceschopnost Evropské unie dohodnout se na dalších krocích potřebných k ukončení krize.
Summit se zabýval také dalším postupem v případě hospodářské krize Řecka. Nebylo by ale přece jen nelepším řešením bankrot a odchodem země z eurozóny?
Zaprvé bych nespojovala bankrot a odchod z eurozóny. Řecko muže zbankrotovat, ale zároveň zůstat v eurozóně. Já však stále doufám, že se podaří přijít na přijatelný kompromis. Ústupky jsou nutné, ale musí být důstojné. Ne jako minulé plány, které Řecko uvrhly do dalších problémů. Řecko je suverénním členem EU, ale věřitelé mu diktují politiku, kterou však občané Řecka nechtějí. Já jsem byla v Řecku zrovna v době posledních voleb. Řekům jde o to, aby se nestali občany Evropy druhé kategorie. Musíme chápat, že jim nejde o super štědrý sociální stát, jak je to občas prezentováno, ale o zachování důstojnosti. Referendum k tomuto tématu je podle mne jediné možné a správné řešení. Navíc ukazuje, že vládnoucí politici v Řecku se nebojí občanů zeptat na to, jaké řešení chtějí zvolit. Z toho by si řada ostatních politiků v EU mohla vzít příklad.
Vraťme se k imigrantům. Jak bychom podle vás měli rozlišovat, kdo je uprchlík a kdo ekonomický imigrant? Panuje totiž neshoda v tom, jaké okruhy imigrantů by u nás měly dostat azyl. K tomu ředitel odboru azylové a imigrační politiky Ministerstva vnitra Tomáš Haišman tvrdí, že v současné uprchlické krizi jde většinou o ekonomické uprchlíky. (Je známo, že Haišman je střídmý v udělování azylů.)
To je samozřejmě velmi složité rozlišit. Obecně se domnívám, že uprchlík je ten, kdo je ve své zemi ohrožen na životě. Uprchlík pochází ze zemí postižených válkou, občanskou válkou, nebo z tzv. rozpadajících se států. Ekonomický imigrant opouští svou zemi s vidinou snesitelnějších životních podmínek. Odmítám rozšiřující se představu, že hlavním důvodem migrace je snaha o čerpání sociálních dávek. V současné krizi je hlavním důvodem migrace chaos v mnoha afrických a blízkovýchodních zemích.
Český premiér Bohuslav Sobotka dlouhodobě chce, aby ČR přijímala imigranty "na dobrovolné bázi". Před summitem Sobotka zdůraznil, že ČR chce realizovat vlastní program přesídlení na základě dvoustranné spolupráce s Itálií a Řeckem. Jak to vidíte vy? Nejsme totiž zdaleka jedinou zemí, kdo se tzv. staví na zadní. Třeba Maďarsko prý uvažovalo o pozastavení platnosti evropské azylové dohody a Rakousko předminulý týden uzavřelo hranice imigrantům a rakouská ministryně vnitra oznámila, že její země již nebude přijímat další...
Preferuji dvoustrannou spolupráci s Itálií a Řeckem. Česká republika by si sama měla určit, jak se k počtu přijímaných migrantů postaví. Určitě chceme pomoct lidem, kteří trpí, a chceme pomoci našim evropským partnerům. Nucená solidarita ale nemá se solidaritou v pravém slova smyslu nic společného. Ovšem je nutné si uvědomit, že problém se týká celé Evropy a hlavně nesmíme zapomínat na africké a asijské země, ve kterých problém vzniká. Tam bychom měli být podstatně aktivnější.
Co soudíte o názorech, že by ČR měla přijímat pouze křesťany, kteří by prý mohli být snáze integrovatelní?
S tím se neztotožňuji. Co budou další podmínky? Barva pleti, sexuální orentace, či pohlaví? Představa, že jsou uprchlíci v táborech tříděni podle náboženství, mi nepřijde hodna našeho století. Evropa je úplně novým prostředím pro všechny příchozí, nezáleží na tom, v jakého boha se před spaním modlí.
Měla by se podle vás EU dohodnout na vracení lidí, kteří na azyl právo nemají, zpět do jejich domovských zemí či do zemí, ze kterých se do Unie dostali?
To je otázka práva – českého, evropského a mezinárodního. Pokud ve své zemi nejsou ohroženi na životě, tuto úvahu bych podpořila. Důležité ale je hledat cesty, jak zemím, z nichž utíkají, účinně pomáhat při zlepšování životních podmínek obyvatel, které jsou tíživé v důsledku vykořisťování ekonomicky bohatšími zeměmi. Jinak se nic nezmění a můžeme se připravovat na nové a nové migrační vlny. Vím, že mnoho občanů by preferovalo, kdyby EU přijala australský model a posílala všechny uprchlíky rovnou nazpátek. Musíme si ale uvědomit, že Austrálie se nacházela v jiném geopolitickém prostředí a nahrávali jí i geografické faktory.
Psali jsme:
Co sociálněpolitický rozměr celé věci? Většina imigrantů nemá žádné vzdělání, je tam jazyková i kulturní bariéra. Panují tedy obavy, zda by dokázali najít pořádnou práci a zda by nerozšířili řady nezaměstnané chudiny, anebo chudiny, která vykonává nekvalifikované práce. Obavy jsou také ve vztahu k vyšší kriminalitě. Jsou ti přistěhovalci, kteří připlouvají přes Středozemní moře, ekonomickou šancí pro Evropu, nebo spíš hrozbou?
Těm, kteří tu budou žít, bychom měli pomoci integrovat se do společnosti, pak mohou být šancí. Vzdělanější, nebo ti, kteří se budou vzdělávat, mohou být přínosem ve svém oboru, stejně tak ale i ti, kteří se budou věnovat nekvalifikované práci. Nerada bych však viděla, aby vysokoškolští absolventi dělali podřadnou práci. To je však otázka zmíněné integrace, která by měla být předmětem budoucích diskuzí.
Co by měla Evropa, potažmo svět udělat vůči Islámskému státu?
Je jasné, že současný stav je neudržitelný. Nehodlám podporovat válku vedenou zeměmi NATO. Jí vedené války nás k tomuto stavu přivedly. Domnívám se, že rozhodnutí o tom, jak situaci řešit, by měla padnout v OSN, respektive na Radě bezpečnosti. Jak ukazují strašlivé atentáty v Kuvajtu, Tunisu a Francii, teroristé Islámského státu si nevybírají, vraždí muslimy, křesťany i ateisty, je to celosvětový problém a nalezení způsobu řešení by tomu mělo odpovídat.
Různí odborníci upozorňují, že islámská mládež z Evropy je velmi náchylná na propagandu Islámského státu. Ostatně velvyslankyně EU v Iráku Jana Hybášková upozorňuje, že IS se stává lákadlem nejen pro bojovníky, ale i pro představitele občanských profesí a je tedy jisté, že tato entita již má všechny atributy státu a muslimy do jisté míry přitahuje. Jak si to vysvětlujete?
Domnívám se, že problém je v nedostatečné integraci mladých muslimů do společnosti v evropských státech. Země s výraznými muslimskými menšinami je nepřímo diskriminují, mladí muslimové jen těžko získávají práci. Cítí se vykořeněni a právě proto jsou na propagandu ISIS náchylní.
Mnoho evropských zemí přitom vědělo, že mají s integrací problémy. Ovšem namísto toho, aby se pokusily efektivně situaci vyřešit, investovaly radši do bezpečnostních složek.
Diplomat a někdejší šéf Člověk v tísni Tomáš Pojar a zároveň i think-tank Evropské hodnoty navrhují jako řešení imigrační krize výstavby uprchlických táborů v severní Africe. Pojar říká, že bychom tím naplnili naše azylové závazky vůči uprchlíkům a ochránili bychom je tím. Souhlasíte s takovým řešením?
Jednak tomu, pokud vím, nejsou země severní Afriky vůbec nakloněny, a rovněž se obávám, jak by takové tábory vypadaly, pokud by nebyly jen krátkodobou přestupní stanicí k normálnímu důstojnému životu. Obávám se tedy, že je nereálné tento plán realizovat a navíc se jedná o pseudořešení, které nám pouze umožní umýt si ruce.
Expremiér Petr Nečas v rozhovoru pro PL hovořil o nutnosti nastolení otázky zrušení Schengenu v reakci na současnou krizi. Europoslanec Jan Zahradil a exministr Alexandr Vondra i další zase říkají, že jižní státy schengenského prostoru si neplní své závazky, když imigranty pouští do Evropy. Byť je to prý složité, měli bychom vymáhat plnění těchto povinností. Co by bylo dle vás nejlepší řešení? Je třeba zrušit Schengenský prostor?
Měli bychom se snažit vést komplexní debatu a nikoliv se omezovat na vytváření jednoduchých řešení, která stejně nepomohou. Způsob uvažování, který zmínění pánové mají, nás vůbec nikam neposune. Zrušení Schengenského prostoru považuji za zcela poslední variantu řešení. Mnohem efektivnější je aktivní a účinná pomoc zemím, z nichž uprchlíci pocházejí. Musíme se zaměřit na místa, kde tyto problémy vznikají.
Nebude postupné přijímání imigrantů znamenat naprostý konec současné evropské kultury, jak ji známe?
Kdyby bylo přijímání uprchlíků postupné, tak by evropské společnosti nic nehrozilo. Evropa vždy přijímala vnější impulsy, které ji obohacovaly a posilovaly. Ovšem nyní čelíme velké vlně uprchlíků a to samozřejmě může evropskou společnost narušit.
KSČM prý našla recept ke skutečnému řešení uprchlické krize. V zápisu z nedávného jednání ÚV KSČM jsem našla zmínku o tom, že je třeba si uvědomit, že hlavní příčinou krize v zemích (Libye, Sýrie a Irák), odkud migranti do Evropy přicházejí, je imperiální politika velmocí. Destabilizaci těchto zemí prý zapříčiňují především Spojené státy americké a NATO. Není to příliš jednostranný pohled?
To bych neřekla. Libye je destabilizovaná po vojenském zásahu zemí NATO. V Sýrii podporovala USA opozici proti Asadovi a nyní podporuje Asada proti Islámskému státu. Současný tragický stav v Iráku má přímou souvislost s agresí USA před dvanácti lety. Situace na Blízkém východu je dlouhodobě komplikovaná, aktivní zapojení velmocí do těchto konfliktů ji jen výrazně zhoršilo. Problémy mají navíc často kořeny v době kolonializace. Nejde nám pouze o to, abychom poukazovali na viníky situace. Jde nám o to, abychom společně s ostatními partnery nalezli řešení. Ovšem musíme znát a chápat minulost, abychom našli skutečné řešení, které umožní vytvoření stabilního geopolitického prostředí.
Ing. Kateřina Konečná
Psali jsme:
autor: Olga Böhmová
