Jak zpětně hodnotíte působení Rusnokovy vlády a svou roli v ní?

Pozitivně, a to hned z několika pohledů. Po období koaličních roztržek, osobních animozit a nejednotnosti vedení, až možná anarchie, jsme se snažili zklidnit tuto rozjitřenou atmosféru a začít věcně řešit palčivé problémy té doby. Typickým příkladem bylo čerpání EU fondů. Když jsme v červenci 2013 nastupovali, byla míra možného nedočerpání odhadována na 60 miliard korun. Po nastolení krizového řízení, komunikací s řídícími orgány, rozmražením regionálních operačních programů a dělnou aktivitou se tento schodek snížil na 11 miliard korun. Podařilo se zastavit vznik dalšího ústředního orgánu – Nejvyššího stavebního úřadu, Ministerstvo pro místní rozvoj se stalo konečně faktickým národním orgánem koordinace s adekvátní autoritou a ne chudým příručím, jako tomu bylo do té chvíle. Prosadilo se senátní zákonné opatření k zakázkám, a především se začala tvořit podoba nového programového období. Územní samosprávy – obce a kraje se staly plnohodnotnými partnery pro dialog a spolupráci. Můj subjektivní pocit je dobrý, ale fakticky to musí zhodnotit jiní.

Angažujete se ve svazu měst a obcí, co tato organizace zmůže a jakou názorovou platformu reprezentuje?

SMO sdružuje obce a města České republiky. Je povinným připomínkovým místem a účastní se řady pracovních skupin, řídících výborů a komisí. Náš hlas není pouze do počtu, ale pečlivou přípravou a fundovanými argumenty se podílíme na konečné podobě řady zákonů. Bohužel, vždy se to nepodaří, ale zjednodušeně se snažíme vnášet zdravý rozum a každodennost do právního řádu ČR. Jsme obranným valem i údernou jednotkou v boji za práva a poslání obcí naší země a jejich obyvatel. Troufám si říct, že bez SMO by dneska byly obce zavaleny rozbujelou a nesmyslnou byrokracií.

Je vaše cesta ze starostenského postu na ministerstvo spíš individuální výjimka, nebo by to měl být modelový postup?