Jak byste okomentoval výsledek prvního kola a průběh francouzských prezidentských voleb?
Na prvním místě skončil politik, s jehož názory nesouhlasí většina Francouzů. Macron je standardní mainstreamový politik, hlavní problém, kterým je imigrace, bude jednoduše ignorovat. Proto bude ten problém narůstat. Prezidentem se stane pravděpodobně jen proto, že proti němu stojí Marine Le Penová, socialistická vláda je neúspěšná a republikánský kandidát se obohacoval.
Marine Le Penová se sice prezidentkou nestane, ale tyto volby pro ni nejsou neúspěšné. Ke svému volebnímu výsledku z doby před pěti lety přidala další čtyři procenta a ve druhém kole získá dvojnásobek procent, které získal její otec ve druhém kole v roce 2002. Ukazuje se však, že zatím většina Francouzů nevnímá imigraci a islamizaci jako hrozbu úplné změny charakteru jejich země. Je to jako ilustrace Houlebecqova románu Podvolení.
Co říkáte tomu, že téměř všichni včetně Fillona podpořili do druhého kola Macrona? Zatímco Mélenchon nepodpořil nikoho. O čem to vypovídá? A není to například u Fillona zklamání? A u Melénchona naopak pozitivní překvapení?
Republikáni i socialisti se tak chovali vždy, neboť démonizace Front National jim politicky vždy vycházela. Pokud se to pro ně stane politicky nevýhodné, tak to změní. Týká se to i Fillona. Mají ale i jeden poctivý argument. Le Penová si pohrává s vystoupením Francie z EU. Republikáni i socialisti vždy viděli budoucnost Francie v EU, i když se od sebe liší v pohledu na stupeň integrace, do kterého je třeba směřovat.
I kdyby přes všechno Le Penová zvítězila a stala se prezidentkou, měla by šanci vůbec něco změnit?
Menší, i když bezvýznamné změny by dosáhla. Ale těch hlavních změn, kterými jsou vystoupení z EU či návrat k franku, by nedosáhla. Nakonec i vystoupení z EU nabízí jen jako otázku do referenda. V takovémto referendu by však Francouzi potvrdili vůli zůstat v EU. To by posilnilo evropské federalisty, naopak oslabilo by to ty, kteří si přejí reformu, a ne zánik Unie. EU potřebuje reformu v podobě návratu mnohých kompetencí zpět národním státům.
A co si myslíte o samotné Marine Le Penové? Bývá označována za populistku, fašistku...
Nesmysl, není to žádná fašistka. Je až přehnaně opatrná. Když ji protivníci tlačí do fašistického tábora, je to od nich obyčejná zákeřnost. V etických otázkách jako stejnopohlavní manželství či potraty je to liberálka. Agenda EU a imigrace je legitimní a není na tom nic fašistického. A populismus? No možná je populistická v tom, že sliby, které dává, asi nedokáže splnit, ale její protivníci nejsou moc odlišní.
Slabostí její antiimigrační a antiislamizační politiky je takříkajíc neukotvenost v transcendentnu. Nevěřím, že obranu de gaullovské „určité idey Francie“ je možné úspěšně postavit na příslibu zachování hédonistického způsobu života.
Psali jsme:
Nyní se geograficky posuneme trochu jinam. Co říkáte útoku Trumpa na syrskou armádu Bašára Asada?
Nebyl to šťastný krok. Z vojenského hlediska příliš neznamenal, ale z politického velmi mnoho. Je v rozporu s nadějemi, které Trump vzbuzoval u svých voličů. I když útočná rétorika vůči Íránu už dávno leccos napověděla.
Trumpovo zdůvodnění útoku bylo, že Asad použil chemické zbraně. Myslíte si, že by Asad použil chemické zbraně v tomto stadiu konfliktu, kdy ho několik dní předtím americká administrativa de facto uznala?
Použití chemických zbraní Asadem by nedávalo smysl. Ve válce vyhrával a neměl důvod Ameriku dráždit. Zprávy západních tajných služeb od války v Iráku nejsou přijímány jako jistě pravdivé. Vyloučit ale nemůžeme nic.
Jednou z absurdností války v Sýrii je to, jak se mediální agentury spoléhají na jednostranné zprávy od „rebelů“. Ty jsou samozřejmě vždy namířené proti Asadově vládě. Tak to bylo při obléhání Aleppa, a tak je tomu v Idlibu, kde zahynuli lidé při použití chemických zbraní. Někteří komentátoři to trefně komentovali tak, že západní média neúmyslně působí jako „Al-Káida News“, tedy že šíří vidění rebelů patřících k al-Káidě.
A pokud se těmito jednostrannými zprávami bude řídit americký prezident a vyšle bombardéry, tak americké letectvo bude Al-Káida Air Force. A když je tedy situace takováto, je vždy lepší počkat, než se uskuteční nezávislé vyšetřování.
Připomeňme ještě dvě věci: zaprvé, chemickými zbraněmi disponuje v regionu nejen syrská vláda. Zadruhé existuje zpráva OSN z roku 2013 o chemickém útoku proti Damašku, po kterém už média ohlašovala Obamovo bombardování Asada. Tato zpráva ale nehovoří o tom, kdo chemický útok spáchal.
Důvodem zdrženlivosti je i to, že dochází ještě k horším barbarským útokům a tam Amerika nekoná. Týden po událostech v Idlibu došlo v té samé oblasti k teroristickému útoku na autobusy se šíity, kteří měli být evakuováni z oblasti Idlibu do Aleppa. Dohodu o evakuaci udělala syrská vláda se Syrským arabským červeným půlměsícem. Zahynulo 126 lidí, více než polovina z toho byly děti.
Je jasné, že pachatelem nebyla syrská vláda, ty oběti ji přece podporovaly. Kdo jiný tedy mohl být pachatelem, když ne rebelové? Jenže jsou útoky, které zabírají stránky médií týdny, a jsou takové, kde se hned obrátí list. Intenzitu našeho truchlení nad oběťmi regulují média. Asadova vláda obvinila rebely, ale západní média nechtějí být „Asad News“, raději jsou „Al-Káida News“.
A jak vyřešit konflikt v Sýrii?
Řešením není unáhlené bombardování, které je mimochodem porušením mezinárodního práva, nad čímž se už ani nikdo nepozastavuje. Řešením je ukončení války. Válku v Sýrii je možné ukončit tak, aby Rusko nepřišlo o spojenectví se Sýrií a zároveň aby Amerika neztratila tvář, což se dá zabezpečit odchodem Asada z politiky. Není to však možné bez spolupráce Ameriky a Ruska. Té však brání absurdní kampaň o údajném zasahování Ruska do amerických prezidentských voleb, kterou vedou americká média, Demokratická strana a republikánská vnitrostranická opozice jako John McCain.
Psali jsme:
Co stálo za Trumpovým rozhodnutím? Chtěl ukázat veřejnosti a neokonům, že není agentem Putina, a byl to „jen“ taktický ústupek neokonům? Nebo je Trump nyní kontrolován takzvaným hlubokým státem (deep state)? Nebo byl podveden tajnými službami? Co za tím tedy je? John Laughland říká, že se zdá, Trump otáčí ve více otázkách: ve vztahu k NATO, k Číně, k Rusku, slibované politice neintervenování v zahraničí… Vrátí se Trump do starých kolejí a bude „ochočen“, nebo ho ještě nemáme odepisovat?
Trump bombardováním získal jednorázovou pochvalu od médií, které ho však z dlouhodobého hlediska budou chtít nadále zničit. Znejistil ale své voliče. S Trumpem to bylo vždy tak, že volební vítězství získal skutečně pravdivým pojmenováním problémů, ale nebylo jisté, nakolik se svých slibů bude držet.
Ano, Trump otáčí. To, že nezúčtuje s neokonzervativním intervencionismem, bylo cítit z jeho verbálních útoků na Írán, pro které nebyl důvod. S Ruskem se chtěl zřejmě upřímně dohodnout, ale zůstalo jen u jednoho rozhovoru pro Fox News, potom zřejmě usoudil, že média jsou silnější. Na mediální hru o ruském zasahování do voleb dokonce přistupují i Trumpovi spolupracovníci, například ministr obrany Mattis. Naději na Trumpovu pozitivní změnu v zahraniční politice bych však ještě nepochovával. Žijeme ve zvláštních časech, vypočitatelný je ruský prezident, americký ne.
Co se týče deep state, nemálo komentátorů hovoří o vzájemné nedůvěře mezi Trumpem a tajnými službami. Hovoří o tom čerstvý článek „Trump and the CIA“ ve Foreign Affairs z konce dubna. Klade paralelu mezi Trumpa a někdejšího prezidenta Nixona. Oba totiž věřili, že CIA je poškozovala ještě ve volební kampani, a oba upozorňovali na velké selhání CIA a jejími informacemi trochu pohrdali. Trump například argumentoval, že na základě chybných informací CIA šla Amerika do války v Iráku v roce 2003.
Pokud bychom se podívali obecněji. Nevypadá to tak, že se takzvané politické elity po šoku, který pro ně znamenali Brexit, Trump, vzestup preferencí Hofera, AfD, Wilderse a Le Penové, začínají znovu konsolidovat svou moc a tuto „rebélii“ nespokojených patriotů „zvládnou“?
Do jisté míry je to tak, ale jinak to ani být nemůže. A ne všechny alternativy, které jste vyjmenoval, jsou připravené převzít moc. Některé musejí nabýt serióznosti. Do starých kolejí se úplně situace nevrátí. Situace se bude dále vyvíjet. Například i tak, že mainstream začne přebírat rétoriku „krajní“ pravice. Pokles AfD v Německu si vysvětluji tak, že vláda již dlouho hovoří o extradikci migrantů, zrychlení azylového řízení, přičemž k tomu má samozřejmě více mediálních příležitostí. Je to jiná rétorika než ta vítací z roku 2015. Změna politické mapy ale bude pokračovat.
Letos si připomínáme důležitá výročí, která spolu úzce souvisejí. Sto let od Fatimy a od bolševické revoluce. Co byste k tomu řekl? Respektive můžeme dodat ještě rok 1517...
Po sto letech je ruský komunismus jako ideologie mrtvý. Jako emoce přežívá v Rusku u stále méně početné menšiny. Pokud mám použít pojmy fatimských proroctví, jeho omyly se však rozšířily do celého světa. Mám na mysli například potraty. Revolučního levičáckého ducha ale můžeme cítit na Západě. Některé části proroctví zřejmě ještě jen čekají na naplnění. Je to spíš námět pro pokornou meditaci než na politické komentování. A pětisetleté výročí rozštěpení západního křesťanstva? Použiji bonmot, kterým čínský premiér Čou En Lai odpověděl na otázku amerického prezidenta Nixona, co si myslí o Velké francouzské revoluci: „Příliš brzo na hodnocení.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
