Expert KSČM na obranu: Už pět let kroutím hlavou, co to naši američtí přátelé dělají. Až přijde další vlna běženců, budou to miliony, a to už nezastaví ani ostnatý drát s krokodýlem

Nejdříve se zeptám na Řecko. Má zůstat v eurozóně, či nikoli? Která varianta je pro něj a EU lepší?

Netroufám si odpovědět jednoznačně. Ale nějaké převratné změny neočekávám. Myslím, že se to bude hrát delší dobu. Obě strany – jak Evropa, tak Řecko – z toho budou chtít vytěžit maximum. Aby se ale pokud možno zachovalo status quo. Neočekávám tedy žádné dramatické radikální řešení. To je nevýhodné pro všechny.

Tím radikálním řešením myslíte bankrot?

Bankrot, vystoupení. To vše vede k radikálnímu řešení. Myslím, že obě strany udělají vše, co bude v jejich silách, aby to maximálně oddálily nebo zažehnaly. Chápu Německo, Anglii a další, protože ty dluhy jsou obrovské. A pravděpodobně už nikdy tyto peníze neuvidí. Ale ztráty v případě krachu by nebyly rozhodně menší. Tudy cesta asi nevede.

Objevují se různé názory. Třeba že Řecko bez pomoci EU by se mohlo zhroutit jako stát. Vím, že jste stínový ministr obrany. Případný kolaps Řecka by asi mimo jiné narušil bezpečnostní situaci v Evropě...

Jde o to, že v rozpočtu na obranu vydávali prakticky největší částku v rámci Evropy. Jejich výdaje na obranu se blížily čtyřem procentům. To jsou částky srovnatelné jen s USA a Izraelem, nikdo na světě tolik peněz na obranu nedává. Takže jde o efektivitu. Co nutně potřebují na to, aby například zajistili hranice před uprchlíky. To je zřejmě klíčové. Ale ta čtyři procenta se mi vždycky zdála nereálná a divil jsem se, že Řecko takto velkoryse podporuje svoji armádu.

S bezpečnostní situací v Evropě jistě souvisí i současná vlna imigrantů. Proč k ní vlastně dochází a jaké vidíte řešení této situace?

Jsou tam historické souvislosti. Konflikt mezi bohatým severem a chudým jihem už se řeší snad sto let. Stále marně a prohlubuje se. Jsme svědky toho, že po každé hospodářské krizi se nůžky rozevírají. To je první problém. A týká se vyspělých zemí. Především evropské země by se měly podílet na tom, aby se tento rozpor neprohluboval. Protože to nepovede k ničemu dobrému. Všichni to vědí už desítky let, ale nikdo se nesnaží alespoň částečně to řešit.

Další problém jsou zhroucené státy, města či nějaká území vlivem čehokoliv. Ať už různých intervencí či barevných revolucí. Neuváženého vyvážení revoluce západního stylu, který je nepřijatelný pro celou řadu těchto oblastí. A nezpůsobuje nic jiného, než zjednodušeně řečeno kam vstoupí buď noha, nebo nějaký dárek v podobě letecké pumy zpravidla amerického vojáka, tam potom nejenže tráva sto let neroste, ale všichni ostatní se nadřou, aby se alespoň pokusili eliminovat důsledky toho, co oni napáchali. Libye je toho příkladem, stejně tak Sýrie a další země.

Uprchlíků kromě politických, ekonomických je řada a je to dlouhodobý problém. Řešení bude trvat nesmírně dlouho, nepůjde to ze dne na den. Zavřít hranice je velmi krátkozraké, protože to vyřeší situaci možná teď. Budeme mít všude ploty, pustíme do nich možná proud nebo tam strčíme krokodýly proto, aby žrali všechny, kdo se pokusí přelézt přes plot. To vyřeší jen tuto vlnu. Ta další, která přijde v horizontu několika let, maximálně desítky let, bude stále masivnější. Už se nebudeme bavit o tisících, ale milionech lidí. Tu už žádné ploty nezastaví. Pokud do té doby země, především G7 a vůbec všechny vyspělé země, se na tom nebudou podílet velmi razantním způsobem, tu další vlnu nezastaví vůbec nikdo. Máme smůlu, že jsme relativně nejblíž geograficky, takže Evropani to odnesou nejvíc.

Změní nějak současné výše zmiňované krize postoj EU k Rusku (myslím třeba sankce), respektive měl by?

Jsem hluboce přesvědčen, že už je pozdě. Že už to evropští lídři měli dávno reflektovat jako něco, co je daleko důležitější, akutnější, na co nemáme prostředky, co musíme řešit společnými silami. A všechno ostatní je v tuto chvíli vedlejší. Komplikovat si život nesmysly, jako jsou třeba sankce, je něco, co nemůžu pochopit od prvopočátku. Neznám jeden jediný případ, že by sankce něco vyřešily. Zhoršují vztahy, bezpečnostní situaci, zatěžují obě strany. Ekonomické důsledky jsou jak v Rusku, tak na druhé straně. To, co dělá Evropa, absolutně prostě nechápu. Rusko je geografickou součástí Evropy, ať se to někomu líbí, nebo nelíbí. Rozdělit zeměkouli znovu, udělat nějaké jiné světadíly, to je asi mimo realitu. V této atmosféře nutit Rusko, aby se přeorientovalo – protože k ničemu jinému sankce nemohou vést – jinam, tak se budou muset podívat na někoho jiného, s kým budou obchodovat. Tohle je naprosto nepochopitelné. Jestli nejsou schopné tohle evropské politické elity reflektovat i v souvislosti s imigrační politikou, tak mi nezbývá, než si přát, aby rychle došlo ke změně.

Chápu, že jsou evropské politické elity pod tlakem USA. Už se druhý rok ptám, proč nám to naši američtí přátelé dělají. Oni přece sami říkají, že jsou přátelé nás, Západoevropanů. Tak proč kristapána nám vnucují opatření, která na nás dopadají s tak zničující silou. Tomu nerozumím. Nevím, proč to evropští politici akceptují, proč se nikdo nebrání. Proč neřekneme, tak dobře, když chcete sankce, tak si je zaveďte sami. Jestli máte velmocenský problém mezi Ruskem a USA, tak si ho řešte na vlastní úrovni. Nás do toho netahejte. Jestli chtějí Američané vyvolat lokální válku v Evropě, to přece není žádná pomoc. Takhle se nemohou chovat žádní přátelé. Jestli spoléhají, že je uchrání Atlantik a Pacifik, my takovou výhodu nemáme. Co je mezi námi a Ruskem. Nic. Z hlediska bojové techniky a ničivosti zbraní nejsme chráněni vůbec ničím. Je to naprosto nelogické a nenormální. Je dobře, aby nám to američtí partneři vysvětlili. Jsem přesvědčený, že to dělají záměrně. Obětují nás svým zájmům.

Na závěr se zeptám na odvody. Jaký na ně máte názor?

Vždycky mě děsí, když se něco dělá pod tlakem. Odvody jsme velkoryse vypustili – profesionalizace armády, zrušení základní vojenské služby a vakuum. Nic. Jen pro případ války a v míru to řešit nebudeme. Když tatováto situace trvá několik let – a tady to je už více než deset let – tak se pochopitelně nějak projeví. Do toho přijde současná bezpečnostní situace, viz uprchlíci, a jsme v tak obrovském tlaku, že máme tendenci přistupovat ke krajním řešením. Tak jako je krajním řešením to, co navrhoval ministr Stropnický v té původní verzi – tedy všichni k odvodům komplet – muži i ženy – a uděláme databázi. Navrhoval to ale takovým způsobem, že to bylo neuchopitelné. Zákon například neřešil, co bude s tím, že tyto informace získáme. No a co? Získám jednorázové informace, v jakém stavu je populace, kolik lidí z nějakého důvodu nechce sloužit. Ale to se může přece během krátké doby změnit. V tom zákoně není ani zmínka o tom, co bude dál. Když získám informace o tom, kolik lidí mám k dispozici pro zálohy, tak co s nimi budu dělat. Zákon zase neřešil, co bude. Těch nedodělků bylo moc, a tak nekorespondovaly s požadavkem všichni k odvodům, že to bylo neúnosné a pochopitelně zdvihlo vlnu kritiky.

Ze dne na den přišel ministr obrany s něčím, čemu už vůbec nerozumím. S návrhem vypustíme povinné odvody. Jinak řečeno, vrátíme se do stavu nula, do roku 2004 a zase budeme tam, kde jsme byli. A budeme spoléhat na to, že nějaká pomyslná dobrovolnost to zařídí. Což je nesmysl. Protože už teď ji máme a vidíme, v jakém stavu naše zálohy jsou. Tohle létání od pangejtu k pangejtu nemám rád. Procesy v armádě jsou totiž dlouhodobé. Víme třeba, že chceme doplnit stavy profesionálů o 5 až 7 sedm tisíc, ale nejde to jednorázově, i kdybychom na to měli peníze.

Nevybavíme je, nevycvičíme, ani je nevybereme z populace. To není tak jednoduché, bude to nějakou dobu trvat. Se zálohami je to obdobné. I kdyby byly peníze, i kdyby byl zákon přijat, bude trvat několik let, než se uvedou do nějakého stavu. A my tam začneme operovat věcmi, které jsou vyloženě poplatné době, a je to špatně. Teď jsme ve stadiu, že to budeme dodělávat poslaneckými iniciativami – čemuž říkáme lidová tvořivost – a ta může mít katastrofální důsledky. Může to být zákon, který bude mít velmi neblahé následky na celou populaci. Vzhledem k tomu, že se to týká všech občanů od 18 do 60 let, není to žádná maličkost. Vyžaduje si to velmi profesionální přístup. A poslanecké iniciativy takovýchto zákonů jsou strašně nebezpečné. Tam stačí jedna chybička, kterou nezachytí Senát, a budeme to řešit pět let. Takže jsem z toho teď rozčílen a děsí mě bohorovnost pana ministra, kterému asi nedochází souvislosti, jak je to velmi riskantní operace dodělávat takto zákony na koleně. Protože jinak by to nemohl připustit. Kdyby byl zodpovědný ministr, tak zákon stáhne a přijde po pořádné diskusi s variantou, která bude komplexní. Původně dokonce mluvil o komplexním pozměňovacím návrhu. To, co nám ale poslal, není ani návrh, natožpak komplexní. Ze strany ministerstva je to velmi nezodpovědné.