Historik Pavel Suk se odborně zaměřuje na problematiku propagandy v médiích. ParlamentníListy.cz se Suka ptaly na to, co si myslí o aktuální situaci v souvislosti s napjatými vztahy mezi Západem a Ruskem ve vztahu k syrskému konfliktu. Bylo to právě minulý týden, kdy USA, Británie a Francie vojenským úderem potrestaly režim syrského prezidenta Bašára Asada za údajný chemický útok proti civilistům ve vládními jednotkami obklíčeném městě Dúma. Útok proběhl bez mandátu OSN a Rusko, které je v syrském konfliktu Asadovým spojencem, proti němu hlasitě protestovalo. Experti varovali před přímým střetnutím západních a ruských sil, které by hrozilo další eskalací.
Předminulý týden během noci z pátku na sobotu došlo k očekávanému úderu Američanů, Francouzů a Britů na režim syrského prezidenta Bašára Asada. Důvodem byl údajný chemický útok ze strany syrské vlády vůči vlastním civilistům. Jak ono potrestání „zvířete Asada“, jak se o syrském prezidentovi vyjádřil na Twitteru americký prezident Donald Trump, reflektujete?
Jako již tradičně, aniž bylo s jistotou zjištěno, zda byl vůbec chemický útok proveden, kdo byl jeho viníkem, tak se ukázalo prstem na jednotky Bašára Asada. Americký prezident, který dříve píše a mluví, než se s někým poradí, ohlásil letecké nálety na cíle „zvířete Asada“. V této souvislosti si připomeňme, jak prezident Trump označoval severokorejského diktátora jako rakeťáka s jeho zvráceným režimem. A nyní se s ním chce setkat.
Bylo možné se vojenskému úderu nějak vyhnout?
Bylo jasné, že nějaký útok bude proveden, aby prezident Trump neztratil svoji tvář. Připojili se k němu prezident Macron a britská premiérka. Bylo velmi zajímavé sledovat jejich mimiku a styl mluvy, s jakým ohlašovali, že se jejich země připojí k útoku v Sýrii.
Z projevů prezidenta Macrona jsem někdy cítil téměř natěšení a nedočkavost, až bude moci poprvé ve své funkci rozhodnout o leteckém útoku. A premiérka Mayová, ta se chce s největší pravděpodobností podobat bývalé premiérce Thatcherové, která byla ovšem jiný formát. Paní premiérka bohužel neumí ani pořádně zahrát dramatično a dost často přehrává.
Fotogalerie: - Proti bombardování Sýrie
Sledoval jste, jak s tématem útoku pracovala média a rovněž propaganda?
Vždy se nabízí jednoduchá otázka „Cui bono“, v čí prospěch. Ten, kdo dokázal v této situaci přemýšlet s chladnou hlavou, si mohl domyslet, že možná místo „odstrašení“ Asadova režimu k použití chemických zbraní byla snaha zakrýt aktuální domácí problémy těch, kteří dali k útoku povel. Připomeňme Trumpovu aféru s prostitutkou, rozsáhlé protesty proti prezidentu Macronovi doma ve Francii a problémy premiérky Mayové při jednání s EU o Brexitu.
Trump navíc na Sýrii již jednou kvůli chemickým zbraním vojensky udeřil…
Musím říci, že pro mne se v souvislosti se současnými událostmi stále více vnucovalo déjá vu z dubna minulého roku. Tehdy ohlásil prezident Trump stažení amerických vojsk ze Sýrie. Následoval chemický útok údajně sarinem a chlórem v Chán Šajchúnu, přičemž řádné vyšetření dodnes neexistuje. Z útoku byl tehdy opět obviněn Asadův režim, z odpovědnosti Rusko. Následoval americký letecký útok, aby byl Asad potrestán a bylo mu zabráněno v užití chemických zbraní.
Po roce se téměř jako přes kopírák situace opakuje jen s tím rozdílem, že se k útoku připojily Francie a Velká Británie. Když si přečtete loňské zdůvodňování útoku a letošní, moc se neliší. Ale řekl bych, že některá média včetně českých na rozdíl od minulého roku přistupovala k situaci spíše ostražitě. Už to nebyla prvoplánová válečnická propaganda. Dokonce i Česká televize mluvila o údajném chemickém útoku.
Jak se k tématu stavěla ruská média?
Ruská strana to měla lehčí, ta mohla poukazovat například na možnou nelogičnost předpokladu, že v okamžiku, kdy má Asad na dosah dobytí města Dúmá, bude podnikat útok na civilisty pomocí chlóru. Práci ruským médiím usnadňoval i nevyvratitelný fakt, že útok ze strany Západu nebyl v souladu s mezinárodním právem reprezentovaným Organizací spojených národů.
Souhlasíte s vojenským úderem USA, Francie a Británie v Sýrii?Anketa
Navázal bych na to, co jste zmínil. Jak v médiích rezonoval fakt, že úder USA a jejich spojenců na Sýrii nebyl posvěcen Radou bezpečnosti OSN?
Někteří komentátoři to v médiích zdůvodňovali například tím, že Rusko vetovalo v Radě bezpečnosti několik rezolucí. Opomíjeli ovšem fakt, že totéž dělali i zástupci USA. A nejzajímavějším faktem byla skutečnost, že jsme se vlastně ani pořádně nedozvěděli, co bylo obsahem vetovaných rezolucí.
To se totiž do propagandistického obrazu nehodilo. A to ani nerozvádím propagandistická tvrzení o tom, že při útoku proti Asadovi byly zničeny sklady chemických zbraní! Ti, kdo to tvrdili, si ani neuvědomili, jak jsou směšní a jak snadné je zjistit, že lžou. Neuvědomili si, že pokud při svém zdůvodňování využívají takovéto snadno odhalitelné lži, zpochybňují všechna svá předešlá i budoucí prohlášení.
V souvislosti s útokem se rovněž nabízí otázka, zda byly předloženy dostatečné důkazy svědčící o tom, že byl původcem útoku skutečně Asad? Například francouzský prezident Macron tvrdil, že Francie má k dispozici jasný důkaz. Posléze ale vyplynulo najevo, že Macronovým jasným důkazem bylo video, které se volně šíří na internetu.
Nevím, co k tomu dodat. To, že prezident Macron, který má k dispozici informace francouzských tajných služeb, použije k prokázání své věrohodnosti zmíněné video, svědčí o tom, že dostatečné důkazy o původu údajného chemického útoku zřejmě nejsou. Prezident se místo toho, aby se odvolával na informace tajných služeb, které „nemůže“ zveřejnit, jak činí například v poslední době Britové v souvislosti s kauzou Skripal, pokusil dát veřejnosti hmatatelný důkaz. Jenže namísto toho se spíše zesměšnil.
Například Rusko tvrdilo, že disponuje důkazy o tom, že byl chemický útok v Dúmá zinscenovaný a že podíl na této akci nese britská rozvědka. Ruská strana tvrdí, že má k dispozici dva očité svědky…
V celém konfliktu neexistuje ten, kdo je „dobrý“, a ten, kdo je „špatný“. Tak to v životě nechodí, na rozdíl od propagandy, která právě s tímto modelem pracuje. To, že nebyly doposud doloženy neprůstřelné důkazy o chemickém útoku a jeho původci, ale neznamená, že můžeme stoprocentně věřit např. ruské verzi.
Vždy je nutné informace ověřovat z několika na sobě nezávislých informačních zdrojů. A dívat se na události nikoli pod vlivem emocí, jelikož tak nejsnáze je člověk manipulovatelný, ale s chladnou hlavou a spíše hledat logiku a to, komu případné události slouží ku prospěchu.
Jak v této souvislosti rozumět reportáži ruské státní televize z konce března, ve které informuje o tom, že ruská tajná služba GRU disponuje informacemi, podle kterých mají Američané v Sýrii trénovat rebely na přípravu zinscenovaných chemických útoků?
Znovu, Američané „mají mít“, „mají trénovat“, to jsou zatím vše jen hypotézy bez toho, že by byly předloženy důkazy. My nemůžeme při hodnocení skutečnosti slepě věřit jedné nebo druhé straně, přestože nám třeba může být sympatická.
Každá strana konfliktu vede svoji propagandistickou válku a hájí svoje zájmy. Tak to v historii bylo a bohužel bude i do budoucna. Ale řekl bych, že lidé začínají stále více kriticky přistupovat k mediálnímu zpravodajství. Já vždy varuji před podceňováním „zdravého selského rozumu“.
A k informacím, že se připravuje zinscenovaný chemický útok? Některé zveřejněné skutečnosti tomu nahrávají, detailně jsem se tomu nevěnoval, tudíž nemohu objektivně říci, zda to je, či není pravda. Ale vzpomeňme na české prostředí a film Adéla ještě nevečeřela, kde komisař Ledvina říká Nicku Carterovi: „To vědí, tady se všecko rozkecá.“ Třeba tato hláška někdy krutě připomínající českou realitu platí i pro jiná teritoria po světě.
V souvislosti s úderem se s obavami hovořilo dokonce i o možnosti propuknutí třetí světové války i za použití jaderných zbraní. Měli bychom se začít bát?
Klidní bychom být neměli, ale připravovat se na třetí světovou válku snad také nemusíme. Záleží na odpovědnosti světových politiků, především na jejich činech, nikoliv pouze na slovech.
Znovu se vrátím k příkladu vztahu prezidenta Trumpa a Kim Čong-una. Také se zdálo, že může dojít k válečnému konfliktu, když si připomeneme všechna prohlášení a nálepky, kterými se oba muži častovali. A najednou se mají osobně setkat a jednat o uklidnění situace.
Když začala občanská válka v Sýrii a Asadův režim prohrával, zdálo se podle prohlášení mnoha politiků, že to má spočítané a výsledkem může být jedině jeho odstranění. A najednou slyšíme v případě nedávného útoku důrazné a neustále se opakující prohlášení, že smyslem útoku nebyla změna režimu v Damašku.
Další podobnou věcí, ze které je Rusko viněno, je „kauza Skripal“, tedy útok na bývalého agenta GRU Skripala a jeho dceru na britské půdě. Kauza vyvrcholila vzájemným vypovídáním diplomatů…
Já sám pro sebe jsem si celou kauzu nazval „Kauza Skřípal“. Nejde z mé strany o nějakou neúctu k panu Skripalovi a jeho dceři. Vražedný útok na jakéhokoliv člověka odmítám a odsuzuji. Název jsem si vytvořil podle toho, jak to od počátku celé kauzy skřípe.
Poslední dobou se začínají množit události, při kterých mnozí ani nepotřebují na podporu svého tvrzení důkazy, prostě oni určité skutečnosti tvrdí a ty jim věř a nepochybuj. To je bohužel takové totalitní myšlení.
Já jsem od počátku celé události vůči tvrzením ze všech stran sporu velmi ostražitý. Stále více se mi vnucuje pocit, zda nejde o hru „vrtěti psem“ a odvedení pozornosti od vnitropolitických problémů premiérky Mayové. Ale nemohu to tvrdit, protože já se snažím hodnotit události na základě faktů. A těch nezpochybnitelných v tomto případě moc není.
Jaké rozpory či nejasnosti v kauze Skripal vidíte?
Řekl bych, že dost velké. Hlavně v prohlášeních britských představitelů. Nejdříve se odvolávali na své experty na chemické zbraně, ti ve svém zveřejněném prohlášení nedokázali, že údajně použitý „novičok“ je ruského původu. V této souvislosti se komické jevilo i jejich prohlášení, že vzorky novičoku samozřejmě mají, ale je nemyslitelné, že by od nich tento jed unikl.
Po prohlášení britských vědců se britští představitelé zaštítili informacemi tajných služeb, které nemohou zveřejnit. Nabízí se otázka, proč tento argument nepoužili hned na počátku.
A ty přemety s tvrzením, kde byl jed použit. Už nevím, která teorie momentálně platí, zda ta, podle které byl jed na batohu Julie Skripalové, na lavičce, na klice, na rámu u dveří, v domě a tak dále.
Byl použit jako gel, včera jsem četl, že byl jed pro změnu v kapalném stavu atd. Takovýmito názorovými přemety znevěrohodňují sami sebe. Divím se, že jim to nedochází. Svědčí to spíše o chaosu v celé kauze a propagandistickém neumětelství. Ruská strana pak vymyslí 21 dalších teorií a fakta, důkazy a logika, to je to poslední, co můžeme v celé kauze z obou stran čekat.
Skripalovi by nyní již podle zpráv z médií měli být mimo ohrožení života. Jaká je podle vás šance na to, že se vyšetřování celé věci dotáhne do konce?
Obávám se bohužel, že celá kauza bude překryta nějakou jinou důležitou událostí. Existuje takové rčení, které říká „nic není tak staré jako včerejší zprávy“. A ostatně, pro britskou stranu je celá kauza už vyřešena. Premiérka a ministr Johnson jasně určili, kde je vina. Tak proč ještě něco šetřit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jonáš Kříž
