Jak vnímáte výsledky voleb? Co vypovídají o náladě veřejnosti?
Již po staletí platí stará známá pravda, že po bitvě bývá každý generálem. A ačkoliv volby skončily před pár desítkami hodin, chytrých i rádoby chytrých analýz jsem slyšel již tolik, že rád čtenáře alespoň z mé strany tohoto ušetřím. Volby prostě dopadly, jak voliči rozhodli. Vypůjčím si jistý citát: ‚Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme protestovat, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme udělat.‘ Jisté však je, že byť je již takřka třicet let po vítězném listopadu, mnohý volič – po jistém opakovaném zklamání z klasických politických stran – stále hledá, experimentuje. Přestože mu to většinou rovněž nevyjde.
Sestavování koalice v této roztříštěnosti názorů a stran ve Sněmovně jistě nebude jednoduché. Přesto, máte nějaký tip, jak to dopadne?
Spekuloval bych, omlouvám se. Jednoduché to bezpochyby nebude. Ale na druhé straně, touha po přímé účasti na moci bývá u mnohých politiků mocnější než jejich předvolební sliby či silácká prohlášení. A pan Babiš je bezpochyby zdatný obchodník, nemyslíte? Co mu samo nespadne do klína, to si může a umí „kúpiť“.
Čekají nás kvůli těmto důvodům nakonec předčasné volby?
Vyloučit to nelze. Uvidíme. A nejen z těchto důvodů.
Většina předsedů politických stran a hnutí, které se do Poslanecké sněmovny dostaly, odmítá spolupracovat s trestně stíhaným premiérem. To se ale brzy změní a policie bude muset žádat o vydání Babiše i Faltýnka znovu. Domníváte se, že je zde šance, že k vydání vůbec nedojde a až Babiš skončí v politice, už nebude mít smysl řešit patnáct, dvacet let starou kauzu?
Tohle jsme již nakousli v předchozí otázce. Jak tedy dopadne znovuvydávání mučedníka Andreje, to se uvidí. Agro-ANO však nemá přes polovinu křesel. Nevydání, bude-li o to Sněmovna vůbec znovu požádána, by tedy bylo ostudou všech dalších zúčastněných. Zvláště pak těch, co s tím tak spěchali měsíc před volbami. Čímž rozhodně nemyslím tehdejší opozici.
Co říkáte na výsledek SPD Tomia Okamury?
Ve vší úctě k panu Okamurovi, některým voličům stačí vskutku hodně málo. Nicméně bylo těžkou chybou předchozí Sněmovny, že slíbený zákon o referendu opět nepřijala. Tím by Tomiovi ubylo zhruba padesát procent programu.
Poprvé se do Sněmovny probojovali také Piráti a hned s desetiprocentním výsledkem. Často jsou kritizováni, že pro praktické vládnutí státu jsou nepoužitelní. Je to pravda? Nebo jsou podceňováni?
Abych byl upřímný, tak ani zde jsem až takový výsledek neočekával. Ač Pražan, kde v zastupitelstvu hlavního města Prahy sedí již třetí rok, o nich nic moc nevím. Pominu-li tedy podání podnětu jejich předsedy na GIBS poté, co si jej údajně jakýsi policista dovolil legitimovat. Zažil jsem už naděje s US, Zelenými, Veverkami a tak dále. Mne osobně proto mohou jenom mile překvapit.
Psali jsme:
Co si myslíte o hlasech pro nové, někdy nazývané jako „protestní“, politické strany a hnutí? Je to jen dočasný stav, nebo se mění politická mapa České republiky?
Alespoň já tyto hlasy beru jako převážně protestní. Ale i jako jisté selhání až ostudu klasických politických stran. I když si přiznejme, že jsou i lidé, kteří věčně hledají něco nového, dokonalého, přestože sami většinou nejsou. Kupříkladu jedno až dvě manželství, dobrá. Ale je-li jich pět, lze s úspěchem pochybovat o tom, že dotyčný či dotyčná tolikrát narazili na prevíta.
Jaký je váš názor na výsledek sociálních demokratů, jako bývalého člena? Čekal jste to?
Nečekal, přiznávám. Tipoval jsem to těsně pod deset procent. Takový výprask předčil i veškerá má pesimistická očekávání. Nicméně, ačkoliv nejsem z Prognostického ústavu, na obyčejného felčara docela dobrý odhad, ne? Takže zpětně moc nechápu, proč mne za to tak neměli rádi.
Nese zodpovědnost za propad ČSSD Zaorálek? Nebo někdo jiný? Co je potřeba, aby se ČSSD vrátila důvěra lidí?
Pochopitelně, že nese. Není v politice a ve vedení ČSSD týden. Nejen však on, celý generální štáb včetně už sice bývalého vrchního velitele. Kdyby byl čestným vojákem, musel by se místo přijetí dalšího poslaneckého mandátu, a z toho vyplývajících prebend, zastřelit. Ale aby bylo jasno a abychom nekřivdili – nejen oranžoví nejvyšší papaláši jsou vinni. Už před čtyřmi lety jsme po pobytu v opozici a po neslavném pádu páně Nečasovy poslepované vlády s jejími věčnými aférami sice zvítězili... Prý. Nikoliv s očekávanými třiceti procenty, ale s pouhými jedenadvaceti. Ve skutečnosti výprask. Sebereflexe však absolutně nulová.
Naopak ti, kteří ji požadovali, se stali potížisty, ba přímo pučisty. Mezitím proběhly dva sjezdy ČSSD. Počet delegátů dokonce 1:10, a zase nic. Dokonce ani naprosto dokonalý a upřímný projev Jeronýma Tejce v březnu tohoto roku v Brně neprobudil jejich dostatečnou většinu. Je to velmi smutné, ale ona tu je i jistá kolektivní vina. Ne, nechci nikoho urážet. Ale přehlédnout to prostě nelze.
Výsledek se tedy, i díky dosud slepým a hluchým, dostavil. Oni by proto měli mlčet, nekopat do padlých. Padne-li tedy vůbec někdo. Docela by mne zajímalo, co si dnes myslí o svém odstoupení z funkce předsedy Jirka Paroubek. Kdy tak překotně učinil poté, co získal pomalu čtyřikrát více hlasů, než jeho bývalí soukmenovci dnes.
Vy sám jste stranu ČSSD opustil, protože se vám nelíbilo, kam strana směřuje. Naplnily se tedy při volbách vaše obavy?
Bohužel, naplnily. Jenže na to nemusel být člověk zrovna geniální stratég, jako třeba maršál Žukov, přesto je mi to pořád líto. Dvacet pět let služby je nejen čtvrt století, ale skoro třetina života.
Tehdy jste také zmínil, že od hnutí ANO se dá učit. Co konkrétně?
Tím jsem měl na mysli PR, jak se dnes moderně říká. Je to dost prosté – méně je prostě mnohdy podstatně více. Zvláště v politice. Lidi neoslovíte nějakým stostránkovým programem, ani předvolebním bezuzdným uplácením, četnými nesplnitelnými sliby. Natož neumíte-li mluvit jejich jazykem. V jednoduchosti je síla. Nu a nelze též pominout, že kdo přímo na frontě nebyl, velmi snadno uvěří tomu z generálů, kdo první lidu prostému sdělí, že jedině díky němu naše vojska zvítězila. A v tom je Andrej skutečný mistr. Sorry jako.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
