Letos slavíme třicet let od sametové revoluce. Vzpomenete si ještě dnes, co jste toho 17. listopadu 1989 dělal?
Byl jsem s orchestrem v Československé televizi a točili jsme další díl pořadu Felixír. Byl to úžasný program, bohužel tenkrát už poslední.
Fotogalerie: - Zeman v Izraeli
Jak na vás ta listopadová atmosféra působila?
Přiznám se, že jak jsme byli zavření v tom studiu, tak jsme dlouho ani nevěděli, že se něco děje. A najednou byl Václavák plný lidí, my jsme šli ze Senovážného náměstí a ptali jsme se, co se vlastně stalo. Bylo to pro nás velké překvapení. Všechno, co se dělo kolem studentů, demonstrací, jsem se dozvídal až postupně z toho, co mi kdo řekl. Protože v té době to v novinách samozřejmě ještě nebylo.
Porevoluční dobu hodnotí i řada známých lidí. A zaznívají i názory, že se komunisté hned po revoluci měli zakázat. O tom, že měli být postaveni mimo zákon, promluvil v rozhovoru pro XTV před časem i Michael Kocáb. Má pravdu?
Podívejte se, komunisté v době, kdy se dostali v roce 1948 k moci, mé rodině strašně ublížili. Ale prostě lidi jsou takoví. Když mohou a nejsou za to trestaní, tak ubližují. Berou si to, na co by jinak nedosáhli. A ta moc jim tenkrát, samozřejmě zaštítěná ruským medvědem, k tomu napomáhala. Teď je to jiné. Dnes to určitě není ta strana z padesátých let minulého století. A všude, i v každé politické straně, jsou lidé slušní a lidé zlí.
Když hodnotíme těch třicet porevolučních let, co se podle vás povedlo, a co naopak ne? Hodně se mluví třeba o údajně horší kvalitě potravin, na druhou stranu zase můžeme svobodně cestovat… jak to vidíte vy?
Ohledně potravin bych to tak neřekl. Myslím si, že je nyní obrovský výběr dobrých potravin. Když si jdu třeba koupit maso, tak si k němu čichnu a hned vím… neřeším, odkud je, ale když nevoní, tak ho prostě nekoupím.
To, že mohou lidé cestovat do zahraničí, je samozřejmě hezké. Ale na druhou stranu, kdo může cestovat do zahraničí? Jenom ten, kdo si na to vydělá. Vzhledem k tomu, že je strašná drahota, tak si myslím, že je to vlastně skoro stejné, jako by byly zavřené hranice. To samozřejmě říkám v uvozovkách. Ale takhle, jak je to nastavené, tak to dobře prostě není. Velká část lidí stejně cestovat nemůže, protože na to nemá peníze, ačkoliv pracují.
Mluvíte-li o velké drahotě, často se teď poukazuje na to, že například v Praze „běžná“ rodina už jen velmi těžko platí bydlení. Že by si koupila byt, je téměř nemožné…
Já to samozřejmě také čtu a slyším… určitě to takto není správné. Ale řekněte mi, co je vlastně běžná rodina?
S průměrným platem, na který ani nedosáhnou, třeba s malými dětmi… a nejenže koupit byt je pro ně nepředstavitelné, ale problém mají někdy už i zaplatit podnájem…
Ano, to jsem chtěl právě říct. Jak vy říkáte, běžná rodina nejenže si už dnes v Praze nekoupí byt, ale těžko má už i na podnájem. Takže vyháníme ty lidi z Prahy do okolí, do menších měst… ale je pravda, že všude se dá žít, na spoustě míst je krásně. Třeba jižní Čechy, odkud je má přítelkyně, tam je to nádherné. Na chalupě u Třeboně tam trávíme značnou část léta.
Psali jsme:
Když zmiňujete jižní Čechy, konkrétně Třeboň, to je blízko Rakouska. Co si myslíte v dnešní době o kontrolách hranic i s ohledem na problémy s migranty v Evropě?
Tak určitá kontrola hranic by být asi měla. Ale samozřejmě nevidím do rozhodnutí politiků, jak chtějí tu uprchlickou krizi řešit. Pakliže ty lidi k nám pustí, tak už nám stejně žádné kontroly hranic nepomůžou. Ale v každém případě hranice jsou hranice a my jsme vždycky měli k hranicím určitou autoritu. Ať tam byl ostnatý drát, nebo ne. Ale víte, když mluvíme o té autoritě, strašně mi vadí, že dnes ubývá autorita úplně ke všemu a ke všem, k rodičům, učitelům, ale nakonec i k panu prezidentovi. Za mého mládí, když se řeklo pan prezident, tak to byl prostě Pan prezident. Vůbec se neuvažovalo o tom, jestli je takový, nebo makový. Prostě to byla autorita prezidenta. Dneska nic takového neexistuje. A to mě trápí mnohem víc než nějaké hranice.
A jak vy vnímáte našeho prezidenta?
Já ho prostě vnímám jako pana prezidenta. Vůbec neřeším, jestli řekne to nebo ono. Já si to poslechnu a vidím, že je to jeho názor.
Ing. Miloš Zeman
Říkáte, že prezidenta by nikdo neměl „hodnotit“, u nás se z toho ale stal téměř národní sport. Vyčítá se mu kdeco. Některým lidem například vadí, že se snaží mít dobré vztahy nejen se Západem, ale třeba i s Čínou nebo Ruskem. Ozývají se i názory, že je pan prezident proruský. Co na to říkáte?
My jsme tak malá země, že je důležité, abychom měli dobré vztahy a přátele jak na západ, tak i na východ. Potřebujeme tyto země i z ekonomického hlediska. A ty vztahy s Ruskem byly vždycky na dobré úrovni. I když dnes to tak bohužel z některých míst není. Ale to není otázka jen pana prezidenta, ale také otázka různých skupin, které formují názory lidí tím směrem, jak kdo platí. Ale do toho já samozřejmě nevidím.
Zmínili jsme migranty, kteří už několik let ve velkém proudí do Evropy. Jak se k tomuto problému postavit?
Myslím si, že lidem, kteří jsou v nouzi, utíkají před válkou nebo nějakou hrozbou, často dokonce i s dětmi, by se určitě pomoci mělo. Ale je důležité oddělit, jak se říká, zrno od plev. Rozhodně bych neplatil nějaké floutky, kteří tady budou pobíhat a nakonec i třeba vraždit. To v žádném případě.
A domníváte se, že ta multikulturní společnost, o kterou se západní Evropa snaží, může vůbec fungovat?
Moc tomu nevěřím. Jak může fungovat muslimská, židovská a další jiná víra u kostela sv. Víta? A obráceně. My, když přijedeme k mešitě, tak nás tam možná ani nepustí. To by se museli všichni zásadně domluvit, že jakékoliv náboženství bude naprosto svobodné, bude každého věc, v co věří, a nebude se do toho nikomu jinému mluvit. A už vůbec ne kvůli tomu vraždit, a to jen proto, že někdo má jiné náboženské názory. Ostatně vzpomeňme si, že v dávných dobách se takto strašně chovali i představitelé křesťanské církve.
Felix Slováček. Foto: David Hora
Když mluvíme o nesnášenlivosti kvůli víře, minulý měsíc se odehrál útok v mešitách na Novém Zélandě, kde útočník zastřelil několik desítek lidí. Co takový čin podle vás může vyvolat?
Já samozřejmě o tom vím jen to, co se dočtu v novinách, ale je jasné, že každá akce vyvolá nějakou protiakci. Když se stanou takové útoky, a to ať už na tom Novém Zélandě, nebo v Evropě, tak to může u někoho vyvolat touhu se pomstít. Tomu, kdo se tak rozhodne, pak prostě nestačí, když toho útočníka na pár let odsoudí. Jsou zkrátka lidé, kteří chtějí krev za krev. S tím se musí počítat.
A víte, co je strašné a nepochopitelné? Že ti teroristé, když do toho útoku jdou, tak rovnou počítají s tím, že tam sami obětují i svůj vlastní život. Je to jejich přesvědčení, nesmyslnost, blbost, nevzdělanost…
Kromě třiceti let od sametové revoluce si tento rok připomínáme i dvacet let od našeho vstupu do NATO. Jak hodnotíte s odstupem doby naše členství? Je pro nás dobře být v této Alianci?
Myslím, že ano. Nakonec, moc jsme o to přece stáli. Předtím jsme byli součástí Varšavské smlouvy a teď prostě patříme sem. Jestli to splnilo po všech stránkách naše očekávání, na to já nedokážu odpovědět.
Velké diskuse jsou kolem brexitu, který neustále provází nějaké komplikace. I v Čechách ale někteří lidé tvrdí, že bychom měli z EU vystoupit. Co si myslíte vy? Jsou pro nás Evropská unie i schengenský prostor přínosem?
Víte, já si pamatuji, když jsme jezdili po světě s kapelou, s Karlem Gottem, s Láďou Štaidlem, a při každém přejezdu hranice jsme měli nervy jako špagáty. Dodnes, když jedu přes Rozvadov, tak je mi z toho špatně. A to jsem nikdy nic nepašoval. Teď, když člověk sedne do auta a může skutečně dojet z Prahy až do Malagy, nebo kamkoliv jinam po celém Schengenu, tak si myslím, že je to skvělé a že bychom si toho měli vážit. Ale na druhou stranu, jak už jsem o tom mluvil, mnozí mohou jet, ale nejedou, protože na to nemají.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
