Co říkáte sporu mezi kardinálem Dukou a Milanem Badalem, kteří varují před nebezpečím islámu a imigrace, a Tomášem Halíkem, který islám a imigraci obhajuje?
Přiznávám, že jsem za ten spor rád a jenom lituju, že přišel tak pozdě. V době kultu vynucovaného konsenzu a ekumenických nadsázek to zní sice skandálně, ale zato se takovými spory dává znovu šance opovrhovanému rozlišování pravdy a omylu. A také lépe vychází najevo, kdo je kdo. Duka s Badalem jsou v hodnocení islámu realisty; nezapřeli zdravý rozum. Postavili se na stranu většiny české veřejnosti, kterou naštěstí nepostihla epidemie politické korektnosti v takové míře jako lidi na Západě. O to víc je logicky postihla nálepkovací smršť politických korektorů. Proti zdravému rozumu veřejnosti stojí dnešní intelektuálové.
Jak to?
Ti totiž díky svému ideologicky zkaženému myšlení ztratili právo kultivovat veřejnost. Jejich mluvčím je Halík, který se rád chlubí, že je mužem Západu. Ve skutečnosti se přidal k hrobařům toho Západu, který za něco stál, a horlivě spolupracuje na jeho dekonstrukci. Ve filosofii uvěřil v principy relativismu, v teologii vyznává extrémní ekumenismus s tendencí k jednomu Náboženství a v praxi se spíš více než méně ztotožňuje s ideologickými programy neomarxistů. Inu katolík Nového věku.
Halík svoji obhajobu muslimů zakládá na okoukaných sofistických fintách ideologů multikulti. Tou hlavní je halasné rozlišování islámu a islamistů. Islámští radikálové prý nemají s islámem nic společného; naopak mu odporují. „Proslunění vítači“ se v tom sice navzájem utvrzují, ale ve skutečnosti opírají své odvážné tvrzení o banální fakt, že všichni muslimové nejsou radikální, což pochopitelně nestačí. Kýžený sluníčkový závěr z něj zdaleka neplyne. Ostatní jejich premisy jsou už pouhým výsledkem demagogické invence a standardních relativizací multikulturalistů.
V čem tedy spočívá Halíkovo hrobařství či sofistika?
Halík připouští: a/ že jsou muslimové horliví i vlažní; b/ že závazné texty islámu jsou muslimskými autoritami interpretovány různě; c/ že jsou v nich i texty, vybízející k násilnému prosazování víry. Normální logikou z toho vyvodíme, že tedy radikální muslimové mají s islámem dost společného, že v něm dokonce mají oporu. Halík ale užívá jakousi vyšší, ideologickou logiku. Muslimové se sice neshodnou, ale zrovna on má podle té vyšší logiky klíč k správné interpetaci Koránu. Pak už stačí, aby relativizoval mečové texty poukazem na to, že v Koránu najdeme i texty o lásce, aby důrazně připomenul, že i v Bibli je násilí, a také, že každé náboženství má své fanatiky.
Halík si také rád namlouvá, že má přemýšlivější lidi na své straně. Ti ale mají s jeho logikou problémy. Proč by mu např. měli věřit, že ausgerechnet on je držitelem interpretačního klíče Koránu a spol.? A pokud jím náhodou není, jak potom může vědět, že islamisté nemají nic společného s islámem? Z toho, že mnozí muslimové nejsou aktuálně teroristy, to neplyne. Krom toho v Bibli nejsou výzvy k džihádu, ani k fanatismu. Také je pravdou, že menšina líbezných textů Koránu neruší tu většinu násilnických, takže i radikálové si v nich najdou to své. Takovým i podružnostmi se už ale naše intelektuální eso neobtěžuje. Je rychle spokojené, jak to těm nevzdělaným xenofobům nandalo.
A protože v tom Halíkovi jeho okolí aplauduje a on sám uvěřil stokrát opakované lži o mírumilovném islámu, ztrácí už docela soudnost, když vykládá: a/ že Češi většinou o muslima nezakopli a nad uprchlíky panikaří – jako by neviděli, co se děje za humny; b/ že fanatických muslimů mezi uprchlíky mnoho nebude, protože ti přece neprchají před IS – obzvlášť vydařený argument; c/ že Konvička je větší hrozbou než tisíce uprchlíků – snad proto, že s Halíkem nejede v politicky korektním lhaní o mírumilovném islámu? d/ že demonstrace s protiislámskými plakáty a zuřivé reakce na Putnou sepsanou výzvu českých akademiků k rozumu mu připomínají scénu z Čapka, jak fanatický dav ušlape doktora Galéna – nemám Halíkovu fantazii, ale mně ta trapná výzva evokovala normalizační akademiky, jak na povel podepisují antichartu.
Falešná premisa mírumilovného islámu konečně Halíkovi umožňuje propagovat oblíbenou chytristiku domněle zodpovědných politiků, abychom proboha neprovokovali masy umírněných muslimů. Tím bychom prý skočili na lep islamistům, kteří chtějí do skvělého multikulti soužití s nimi zasít svár. Máme tedy prý narůstající excesy muslimů trpělivě snášet. Máme se s nimi naučit žít a hledat chyby především u sebe. Není to povznášející?
Psali jsme:
Takže islám není mírumilovný?
Pravda je taková, že islám je svou povahou nesnášenlivý; má zakódovanou násilnou expanzi. Tím se kauzální logika konfliktu s muslimy zásadně mění a vychází najevo, že také Halík káže neblahou politiku appeasementu. Řadí se tak mezi politiky, kteří z chtěné zaslepenosti ustupovali komunistům a nacistům. Pokud jde o kartu umírněných muslimů, kterou Halík a spol. zarputile hrají, stačí připomenout, že ani komunisté, ani nacisté netvořili většinu společnosti – a bylo.
Z Halíkovy rozsáhlé obhajoby islámu bychom tedy mohli brát bod po bodu a žasnout, na jakou myšlenkovou úroveň ho jeho intelektuální vyznání přivedlo. A můžeme přitom nechat stranou, s jakým gustem si užívá marxistického nadávání odpůrcům do fašistů, i to, že tím nadáváním jako expert přes dialog, pravidelně nahrazuje poctivou diskusi.
A co si myslíte o postoji papeže Františka? Nezměnil ho ani po sérii teroristických útoků a zprávách o masové kriminalitě imigrantů. Původní Evropan či katolík je pro něj méně než muslim?
Myslím, že se zde hluboce mýlí a že jeho působení je v tomto ohledu velice nešťastné. Když papež například vykládá, jak ho jakýsi vrchní imám ujistil, že je islám mírumilovný, pak to přece ještě nemusí znamenat, že takovým skutečně je. Dokonce to neznamená ani to, že si to ten imám myslí. Nebo když má papež v souvislosti s muslimským terorem potřebu honem mluvit o současném násilí katolíků, například v rodinách, pak to sice může někomu připadat jako velice objektivní či spravedlivé. Ale ono je to především zcela mimo problém.
Mnozí katolíci, a mám dojem, že je jich čím dál víc, se domnívají, že by bylo lepší, kdyby se papež k politicko- společenským problémům moc nevyjadřoval. Jeho nesčetné ad hoc výroky totiž často nahrávají té ideologii, která dnes na Západě vládne a která má geneticky zakódovanou nenávist ke křesťanství.
Neměla by se katolická církev více postavit na obranu Evropy a západní civilizace proti islámu? Připomenout si Marka z Aviana a Vídeň 1683, Pannu Marii Vítěznou a Lepanto, svatého Jakuba – Santiaga Matamoros…?
Církev má povinnost být na straně spravedlnosti. A obrana proti agresorovi je spravedlivá; ergo. Na tom nic nemění ani dnešní obdiv k pacifismu, ani jednostranné akcentování milosrdenství některými církevními autoritami. Tím se dociluje jen to, že se staví jedna mravní hodnota proti druhé, což není zrovna moudré. Jenže říkejte to dnešním katolickým intelektuálům, kteří ke své křesťanské víře přidali i víru v plynulý pokrok lidstva (ten morální nevyjímaje), takže se dokážou shlížet i v postmoderní kultuře. Pak ovšem není divu, že na křesťanskou minulost naopak shlížejí spatra.
Psali jsme:
Jeho Veličenstvo český král Karel I. (jako římský císař IV.) napsal v návrhu zákoníku „Maiestas Carolina“ toto: „Pohanům či Saracénům naprosto zapovídáme a zakazujeme zřizovat si v našem nejkřesťanštějším Českém království obydlí nebo zakládat si dům; a přikazujeme, že nikdo z našich věrných poddaných nesmí ve svém domě, na svým polích přijímat pohany či Saracény, leda by jim, jako pocestným procházejícím přes naše království do míst značně odlehlých nebo jako osobám pohybujícím se po našem království za obchodem či jinou záležitostí, posloužili coby hostitelé nebo stájníci vším potřebným a příhodným; to připouštíme, ovšem pouze potud, pokud to někomu nezpůsobí odpadnutí od katolické víry.“ Co o tom soudíte?
No, ideu křesťanského státu zrovna nesdílím. Jestli mi v dějinách křesťanských společností něco vadí, pak je to ten socio-politický nátlak na jinověrce. Mezi ně mimochodem počítám i ateisty, neboť ateismus také stojí na víře; vědecký ateismus je nonsens. Jestliže tedy moderna vyzvedla náboženskou svobodu, pak je nutné uznat, že v tomto bodě pochopila Boží plán s člověkem lépe než mnozí křesťané z dob předchozích, kteří podléhali kolektivistickému pokušení.
Pokud jde o ty saracény, neznám dějiny Karlovy doby natolik, abych mohl posoudit, jestli měl k tomu i tytéž důvody, jaké dnes máme proti jejich invazi my.
Jiří Fuchs (*1947) je filosof, šéfredaktor Distance - revue pro kritické myšlení, lektor Academia Bohemica, spolupracovník Občanského institutu, autor sedmizvazkové řady FILOSOFIE (Krystal OP, Praha 1997 – 2007) a knihy Milosrdenství? Bez rozumu? Rozhovor o migrační krizi.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Lukáš Petřík
