V předchozí části rozhovoru jsme skončili u toho, že se export demokracie západního typu do zemí, které jsou na konci středověku, neosvědčil. Nemyslíte si ale, že v tomto ohledu selhává i celá agenda boje za lidská práva? Ostatně ten byl velmocemi, ať už západními či východními, vždy brán dost selektivně. Podle toho, kterým mocenským zájmům to mělo posloužit...
Ano. Saúdská Arábie si ze dne na den popraví čtyřicet čtyři lidí a zakáže šachy. Civilizovaný svět k tomu mlčí, protože Saúdy potřebuje. To je pokrytectví. První, čím by se dalo v tomto ohledu začít, by bylo pojmenování pravého stavu. My si některé věci velmi idealizujeme a neřekneme na rovinu, že třeba přehlížíme přešlapy prezidenta Recepa Erdogana, protože je Turecko členem NATO. Právě on nechal před třemi lety demonstranty postříkat z vodních děl nějakou kyselinou nebo chemickou látkou. Několik demonstrantů, z těch sto tisíců, bylo popálených. Saúdská Arábie už se úplně blíží Severní Koreji. A přesto nikdo nic neudělá. Je třeba to pojmenovat. Ale dál jsem v koncích, jako jsou v koncích všichni. Současný stav světa je tak rozjitřený, že nevím, co by ho uklidnilo. Ostatně i na Putina se začíná nahlížet mírněji. Už se mu začínají promíjet různé věci. Jedná s francouzským prezidentem a tak. Je si toho vědom. Neuvěřitelně posílil. Chápu, že tady není osoba, skupina či organizace, která by vyřešila nejpalčivější problémy světa, ale možná by se mohlo začít na nižších úrovních. Vezměme si, co v Česku způsobilo pro a proti uprchlické krizi. Jak to rozhádalo kamarády, že spolu nejdou ani na pivo.
Myslím si, že rozdělení národa začalo už přímou volbou prezidenta, pokračovalo konfliktem na Ukrajině a teď se přelilo do uprchlické krize...
Nicméně uprchlická krize vše vyhrotila asi nejvíc. To je hrozně nezdravý trend. Začal bych obrušováním těchto hran. Pozoruju, jak lidé pro a proti uprchlíkům nechtějí navzájem slyšet argumenty. Je pravda, že už o uprchlické krizi bylo všechno řečeno. Těžko kdo řekne novou větu, kterou ještě nebylo slyšet. Obě strany jsou zabarikádované na svých pozicích a s tím by chtělo něco udělat. Měli bychom se o to pokusit.
To je na hodně dlouhé lokte. Chce to moře porozumnění a oceány trpělivosti...

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský