Ceny pohonných hmot jsou stále dost vysoké a naděje na výrazné snížení, vzhledem k tomu, jak se situace kolem Íránu neustále mění, asi zatím moc velká není. Paní docentko, co říci na postoj vlády k tomuto problému? A kam až může problém kolem pohonných hmot zajít?

Myslím, že vláda zareagovala relativně rychle na to, že hrozí opětovné roztočení maržově-ziskové inflace a rozhodla se mimo jiné využít Zákon o cenách č. 526/90 Sb. To bylo podle mě správné rozhodnutí. Více jsem k této problematice uvedla zde:

Druhá věc ale je, že nemizí fundamentální problém – na trhu chybí nejméně 12 milionů barelů ropy za den. Mezinárodní energetická agentura (IEA) upozorňuje, že situace je bezprecedentní, horší než oba ropné šoky ze 70. let a krize roku 2022. Hlavní představitel této agentury, Fatih Birol, přitom nemá tendence k hysterii. Není divu, že IEA představila úsporná opatření a také nevylučuje další využití strategických zásobníků. Uvědomme si, že nejde “jen” o vysokou cenu pohonných hmot, ale jde o dostupnost jako takovou. Pak se bavíme o přídělovém systému, prioritizaci odvětví atd.

Když jsme u toho, dnešní opozice se pyšnila tím, že jsme se stali nezávislými na dodávkách z Ruska. V kontextu se současnými událostmi, byla to dobrá cesta? A co říci názor, který zaznívá od SPD i PRO, že bychom se měli, vzhledem k situaci kolem Íránu, na Rusko kvůli ropě a plynu znovu obrátit?

Celkově vzato můžeme být rádi, že Rusko dodává ropu na světový trh, protože kdyby ruská ropa vypadla z trhu, tak jsme u cen kolem 200 dolarů za barel a krize, jakou jsme neviděli. Rusko je jeden z největších světových exportérů. USA zrušily sankce na ruskou ropu (nechám teď stranou jejich dodržování) v první fázi právě proto, aby cena nešla příliš nahoru. Protože USA se ovšem dostaly v Íránu do pasti, tak je jejich politika velmi proměnlivá, měnící se nástroje a priority z hodiny na hodinu, takže těžko říci, co přijde dál. 

U zkapalněného zemního plynu, kdy Katar patří mezi největší dodavatele, je situace také vážná. Nutně bude stále vice situací přeplácení tankerů směrem do Asie. Projekty na rozšíření produkce a těžby mají jak USA, tak také Rusko. I zde platí, že přát si vypadnutí Ruska z tohoto trhu je iracionální – nemusíte ten ruský plyn odebírat, ale je dobře, že na trhu je. Podobně je tomu také u hnojiv.

Pokud jste surovinově chudí, tak je dobré se postarat o maximální diverzifikaci. Není to stoprocentní ochrana, ale riziko je alespoň trochu sníženo. Diverzifikace je vhodná u jednotlivých zdrojů, zemí původu, zemí tranzitu, tj. i dopravních tras apod.

Drahé pohonné hmoty obvykle zdraží i další věci, potraviny, služby... Válka v Íránu prý ohrožuje i dodávky hnojiv... Kdy tedy čekat další zdražování potravin, služeb a dalších věcí? A zvládnou české domácnosti další zdražení?

Růst cen pohonných hmot se projevil velmi rychle, ceny plynu jsou otázkou spíše týdnů, ceny potravin půl roku. Tahle vlna nezasáhne jen nás, ale to je jaksi chabá útěcha. Hlavní tíže může být v případech energií u asijských ekonomik, u hnojiv u zemí afrických, či velkých odběratelů močoviny z oblasti Perského zálivu, jako je Indie či Brazílie. Ale svět je stále hodně propojen, nejen přes světové ceny, máme zkušenosti, že v případě nouze prostě země omezí nebo zakážou dovoz. Spojené státy mají vlastní ropy dost, ale přesto Američané pociťují zdražení u čerpacích stanic. Myslím, že stále dost nedoceňujeme sílu toho šoku – u kterého navíc nevíme, kdy a v jaké podobě skončí.

Mimochodem, co říci na to, že i tolik let po revoluci jezdí řada lidí za často i výhodnějšími nákupy do sousedního Rakouska a především Německa, ačkoli v obou státech jsou mnohem větší průměrné mzdy? Není v tomto něco špatně?

Dlouhodobě je. Nejde jen o cenu, ale také o kvalitu zboží. Všechny výzkumy ukazují, že v ČR existuje prazvláštní systém obrovské inklinace k ceně potravin jako klíčové prioritě - největší v EU podle průzkumu Eurobarometru. Zároveň je zde neskutečný poměr potravin prodávaných v akci.

Nový ministr zemědělství si tuto situaci dobře uvědomuje, proto také navrhl funkci potravinového ombudsmana. Uvidíme, jaké kroky k nápravě se v tomto ohledu podaří.

Celkově, jak okomentovat současnou ekonomickou situaci v ČR? A nabízí se nějaké řešení na zlepšení? Co byste doporučila?

Já se obávám, že se budou řešit ty akutní věci, kam bezesporu patří vývoj cen energií, ale taková ta velká témata prostě zase zůstanou “na potom”, případně “ono to nějak pojede dál.” Řešit pozici ekonomiky ČR ve světě je extrémně těžký úkol, a tak se spíše řeší jednotlivosti. Ty mohou prospět, ale těžko změní to, že jsme závislá ekonomika průtokového charakteru, takže nás silně zasahují světové změny, nemáme vůči nim odolnost, a samozřejmě kromě toho, že to skrz nás projde, tak prostě nám tady odchází stovky miliard pryč. Tohle téma ale nemá politickou podporu a mám pocit, že se s tím tak nějak všichni smířili, že holt naším osudem je mít extrémní nepoměr mezi úrovní mezd a mezi hospodářským výkonem.

A když si vyberete vhodné porovnání, tak dojdete k závěru, že by mohlo být i podstatně hůř, tak proč otevírat další fronty boje.

Velká diskuze je kolem chystaných změn ohledně financování veřejnoprávních médií. Co říci na ten plán už tento rok osvobodit od koncesionářských poplatků některé skupiny, například důchodce nad 75 let?

Tak ono se hlavně v tom minulém období z poplatků stala daň, které se de facto nejde vyhnout. Ten současný spor se vede nejen o ty částky, ale hlavně o to, kdo bude mít nad těmi penězi kontrolu. To je často důležitější, než kolik ta suma nakonec je.

Od nového roku mají koncesionářské poplatky zcela zmizet a veřejnoprávní média budou financována ze státního rozpočtu. Je na místě obava ze ztráty nezávislé televize? A co říci na názory, které také zaznívají, a sice, že veřejnoprávní média jsou v současné době určitý „přežitek“, že je vlastně už ani nepotřebujeme?

Nezávislost České televize je dobrý vtip. Já tedy propagandu, kterou mě ČT zásobuje, a která se ve všech možných pořadech, včetně sportovních, přenáší do “politického školení mužstva”, opravdu nepotřebuji. Nezávislí analytici dělají často zdarma, nebo za minimální prostředky, podstatně kvalitnější „veřejnoprávní“ službu než to, co předvádí ČT, která tak fandí jednomu správnému názoru, že to stříká na sto kilometrů daleko.

Psali jsme:

Stávkový výbor v ČT. Boj o televizi přituhuje

Zamlčování problémů. Skála o uprchlících v Česku

Decroix bylo úzko. Budou mě chtít zlikvidovat, vzpomíná na Bitcoin

Půjdou po Orbánovi. Zahradil varuje: Může to skončit procesy