Ceny pohonných hmot jsou stále dost vysoké a naděje na výrazné snížení, vzhledem k tomu, jak se situace kolem Íránu neustále mění, asi zatím moc velká není. Paní docentko, co říci na postoj vlády k tomuto problému? A kam až může problém kolem pohonných hmot zajít?

Myslím, že vláda zareagovala relativně rychle na to, že hrozí opětovné roztočení maržově-ziskové inflace a rozhodla se mimo jiné využít Zákon o cenách č. 526/90 Sb. To bylo podle mě správné rozhodnutí. Více jsem k této problematice uvedla zde:

Druhá věc ale je, že nemizí fundamentální problém – na trhu chybí nejméně 12 milionů barelů ropy za den. Mezinárodní energetická agentura (IEA) upozorňuje, že situace je bezprecedentní, horší než oba ropné šoky ze 70. let a krize roku 2022. Hlavní představitel této agentury, Fatih Birol, přitom nemá tendence k hysterii. Není divu, že IEA představila úsporná opatření a také nevylučuje další využití strategických zásobníků. Uvědomme si, že nejde “jen” o vysokou cenu pohonných hmot, ale jde o dostupnost jako takovou. Pak se bavíme o přídělovém systému, prioritizaci odvětví atd.

Když jsme u toho, dnešní opozice se pyšnila tím, že jsme se stali nezávislými na dodávkách z Ruska. V kontextu se současnými událostmi, byla to dobrá cesta? A co říci názor, který zaznívá od SPD i PRO, že bychom se měli, vzhledem k situaci kolem Íránu, na Rusko kvůli ropě a plynu znovu obrátit?