Jak lze co možná nejjednodušeji vysvětlit vaši snahu o potravinovou soběstačnost?
Agrární komora ČR přece mluví o soběstačnosti v základních potravinách, které jsme si v minulosti sami vyráběli a měli jsme jich dostatek. Dokonce o naše potraviny byl zájem také v zahraničí a vždy zde měly „známku“ vysoké kvality. Jinak by „Západ“, jak jsme tehdy označovali kapitalistické státy, neměl o naše výrobky zájem. Takže pokud mluvíme o soběstačnosti, máme na mysli jen základní potraviny.
Proč se ale někdo stále tak hlasitě brání a tvrdí, že je to nesmysl?
Proč Francouzi, Němci, Belgičané, Španělé, Italové a další vyrábějí více, než potřebují? Proč právě tyto v minulosti „vyspělé kapitalistické státy“, umisťují přes svůj vlastní maloobchodní prodej svou produkci v Čechách, na Slovensku, v Rumunsku, Bulharsku a dalších státech bývalé Varšavské smlouvy? Zamysleme se, proč se v jiných státech vyrábí více, než obyvatelé spotřebují a vyvážejí tyto potraviny do jiných států. Víte, že často svou nadvýrobu prodávají u nás za výrazně nižší ceny, než je vůbec možné daný výrobek vyrobit?
Jak je to možné?
Tak zaprvé, v těchto státech dostávají vyšší dotace a mají lepší podmínky pro produkci ve srovnání s námi. Díky tomu vyrábějí velké množství efektivněji (čím je zboží více, tím se více náklady rozloží). Část této produkce prodají například přes vlastní maloobchod v Čechách. Podívejme se na jablka. Jablka od našich pěstitelů byla ještě donedávna na pultech v maloobchodě. Přestože naše jablka kupovaly řetězce levněji (vycházíme ze statistik, které jsou dostupné), prodávala se v maloobchodě za výrazně vyšší ceny nebo za stejnou cenu jako ty dovážené ze svých vlastních států od svých vlastních pěstitelů. Pokud řetězce koupily česká jablka za 13 korun za kilogram, prodávaly je za 30 korun za kilogram, získaly na každém kilogramu jablek 17 korun. Pokud nakoupily od jiných pěstitelů ze svých zemí za 20 korun, opět je prodávaly za 30 korun, a tak získali 10 korun na každém kilogramu jablek. A někdy se stává, že právě jablka od jiných pěstitelů ze zahraničí prodávaly levněji než ty domácí. A výsledek? Domácí obyvatelé si myslí, že český pěstitel získal „hodně“ peněz, protože jablka byla drahá. Avšak pozor, domácí pěstitel získal z 30 korun jen 13 korun, a to nemluvíme o tom, že domácí pěstitel si u některých prodejců musí pronajímat přepravky a nemůže tedy dodávat do maloobchodu jablka ve svých vlastních přepravkách jaké chce, ale „dobrovolně“ si ji pronajme a za to zaplatí například další 2 až 3 koruny za každé kilo jablek, a tak nakonec jablka neprodával za 13 korun, ale jenom za 10 až 11 korun za kilogram. Že to není pravda? Ale je. Nezakrývejme si oči, jde o „tvrdý byznys“, a proto zde máme takovou síť prodejců. A proč se to děje? Právě prostřednictvím maloobchodní sítě lze snadno zničit domácích pěstitele, chovatele, zpracovatele, dodavatele, zemědělce, sedláky, prvovýrobu. Potom má daný řetězec „volné pole působnosti“, tedy prodává to, co chce a za tolik, za kolik to ještě prodá. A že rozhoduje spotřebitel? Tak to opravdu ne. Většina lidí nakupuje na základě ceny. Možná nesouhlasíte, ale pravda je taková. Častěji se díváme do peněženky a podle toho kupujeme. Zejména pokud jde o rodiny s dětmi či v případě starších lidí je cena téměř jediným kritériem.
Fotogalerie: - HON na vládu
Ale vraťme se k soběstačnosti, jak můžeme změnit tuto politiku obchodníků?
Po pandemii se v mnoha státech začali lidé více dívat na to, co doma vyrobí a v čem si tedy sami sobě stačí (tedy jsou soběstační) a na čem jsou závislí. Dokonce se začíná v „Bruselu“ hovořit o potravinové suverenitě, tedy jde o pojem, který je synonymem pro soběstačnost. Podívejme se do historie, už ve starém Římě platilo, že lidu je třeba dát „chléb a hry“. A ten, kdo to dokáže, vyhrává. Nedejte se však oklamat, že maloobchod dělá všechno pro nás. Je pravda, že každý z nich má svou vlastní filozofii, nemůžeme je všechny „házet do jednoho pytle“. Ani v životě není všechno černé či bílé nebo jen dobré či špatné. Takže jsou tu i takové maloobchody, které spolupracují s domácími pěstiteli či chovateli, je to však jen zlomek z těch, kteří působí na našem trhu. A právě o maloobchodech můžeme zatím rozhodovat my, spotřebitelé. Nekupujme tam, kde nemají místo pro naše domácí potraviny.
Materiál je publikován pod patronací Agrární komory ČR a Ing. Zdeňka Jandejska, CSc.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Josef Richter
