Volební kampaň začala tradičně s různými skandály, objevy, odposlechy a různým osočováním. Je podle vás dobře, že je kampaň stran nyní omezena 90 miliony korun? A je ta částka přiměřená? Mnoho stran a hnutí na ni samozřejmě nedosáhne…
Nová pravidla platí poprvé, a už teď narážíme na některé ne zcela domyšlené věci ohledně kampaní. Ale ohledně limitu myslím, že je to přiměřené, i když uznávám, že to říkám z pozice hnutí, které se k této částce ani neblíží. Stavíme spíše na kontaktní kampani.
Starostové a nezávislí prošli změnami. Jednou z těch zásadních bylo započetí a ukončení spolupráce s lidovci. Neztratí tím Starostové, ale i KDU-ČSL hlasy do voleb? A uvažujete ještě někdy o další spolupráci s jinými stranami? S KDU-ČSL nešlo o první… Jinak řečeno, půjdete do voleb ještě někdy s někým, jste ochotni spolupracovat ve spojení, nebo budou už jen Starostové sami za sebe?
Jeden vtip říká: chceš-li pobavit Boha, sděl mu své plány. Tím chci říct jen tolik, že nikdy nemůžete prohlásit, že určitá věc nenastane. Můžete říct, jaká je vaše vize a politická koncepce. Politický plán rovnoprávného spojení s KDU-ČSL nevyšel, starší strana ztratila odvahu. Takže teď jdeme jako Starostové a nezávislí do voleb samostatně. To je realita, která je teď na stole: otestujeme si svoji momentální sílu na celostátní úrovni. Dál se uvidí.
Neustále se diskutuje kolem Andreje Babiše, vydání k trestnímu stíhání a mnoho dalšího. Škodí to jeho osobě a hnutí ANO, nebo je neustálá kritika a diskuse už kontraproduktivní?
Zda mu to škodí, či nikoliv, a pokud ano, jak moc – to řeknou za několik málo týdnů sami voliči. Uznávám věcnou kritiku a troufám si tvrdit, že takto jsme se k Andreji Babišovi a ANO stavěli my jako STAN vždy: poukazováním na program, politické představy, na to, v čem se neshodneme, na střet zájmů. Neděláme kritiku pro kritiku.
Nechávají se voliči před volbami raději krmit koblihami, než by do hloubky přemýšleli o tom, komu skutečně dát hlas?
Žijeme v době, kdy volby velmi často rozhodují emoce. Jak jinak si vysvětlit raketový start francouzského prezidenta a po pár měsících tak hluboký pád jeho popularity. Jenže spravování státu není hra, ovlivní životy nás všech. A stále chci věřit tomu, že o tom, kam se budeme ubírat, nerozhoduje kobliha.
Jak hodnotíte jeho působení ve vládě za poslední čtyři roky? Co naší zemi přinesl a co jí vzal? Ozývají se hlasy, že Čechy připravuje o soukromí, demokracii i svobodu, souhlasíte s tím, nebo nikoliv?
Éru této vlády vidím jako postupné ukrajování svobody. Mírné, až téměř nenápadné, ale je to jako se žábou hozenou do vlažné vody, která si pak ani nevšimne, že se voda začala vařit. A pak je pozdě. Ale my si musíme říct na rovinu jedno: chceme svobodu a s tím spojenou zodpovědnost za sebe a své bližní, nebo to, aby se o nás někdo postaral, a v zájmu toho se i nějakých svých osobních svobod vzdáme? V poručníkování ze strany státu si ANO a ČSSD v tomto volebním období vcelku notovaly. A zda to tak má být i nadále, to je to, oč v těchto volbách běží.
Prezident Miloš Zeman se stále těší velké oblibě u veřejnosti. Několikrát mi bylo řečeno, že si ji udržuje svými názory a postoji k migrační krizi a ochraně České republiky. Domníváte se, že jeho vliv bude natolik silný i poté, co téma migrace bude upozaděno jinými událostmi? Čím si takovou oblibu získává?
Nebudu se pouštět do sociologické studie. Miloš Zeman má své příznivce a ptejme se, z jakých vrstev a koutů se rekrutují. Chytře těží z různých strachů a nejde zdaleka jen o uprchlíky. Ale už si rozhodně nemyslím, že by byl v prezidentském klání neporazitelný.
Novinářka Saša Uhlová strávila půl roku manuální prací v místech, kde čeští pracovníci berou mzdy blížící se minimální mzdě. Popsala jako mizerné nejen platové podmínky zaměstnanců v supermarketech, prádelnách či v potravinářských závodech, ale též mluvila o nevyhovujících pracovních podmínkách: Lidé si někdy nemohli ani dojít na toaletu. Popsala nejchudší české zaměstnance jako ubité a vyčerpané: Nemají čas na volnočasové aktivity, nemají čas sledovat zprávy, těžko platí svým dětem školní potřeby. Jde o přehnané líčení, nebo žije podstatná část českých lidí skutečně tak bídně?
To je otázka spíše na ni. Je dobře, že popsala a popíše některé praktiky při zaměstnávání, rozdíly mezi podmínkami pro kmenové zaměstnance a pro agenturní pracovníky. Je jasné, že lidé mají mít důstojné podmínky pro práci. Nelíbí se mi jen ideologické závěry stranící levici.
Psali jsme:
Objevily se hlasy, že podobné novinářské počiny, jako je ten od Saši Uhlové, burcují mládež proti kapitalismu a podkopávají naše demokratické zřízení. V tom smyslu se vyjádřil třeba filozof Daniel Kroupa či novinář Pavel Šafr. Jak vyřešit konflikt mezi tím, že mnozí lidé jsou na tom v Česku opravdu bídně, a postoji typu „Takové články nahrávají komunistům“ či „Člověk má studovat a zlepšovat se, aby takto nedopadl. Čili je to vlastně spravedlivé“?
Směšujeme různé věci a roviny. Situaci zaměstnanců mají řešit odbory a nemusejí být ustaveny přímo na pracovišti. Naše centrální odborové organizace přece bojují proti levné práci. Chci věřit, že to nejsou jen slova. To je jedna rovina. Nemyslím, že by se z toho dal vytěžit názor, že kapitalismus je nelidský. Socialismus, ten reálný, ne jen idealizovaný, jsme si už zkusili. Lidé si musejí být rovni svými právy. Nemůžeme ale čekat rovnost ve všem.
Pravda je, že české mzdy jsou oproti těm německým velmi nízké. Odbory a levice reagují, jak jste zmínil, kampaní „Konec levné práce“ a chtějí tlačit podnikatele, aby mzdy navýšili. Pravice mluví o znalostní ekonomice s vyšší přidanou hodnotou, Andrej Babiš chce investovat. Co tedy dělat, aby lidé v Česku nepracovali za almužnu?
Vrátit se k základním ekonomickým pravidlům. Nejde jen o produktivitu práce, kolik toho za směnu vyrobíte. Jde přece i o to, co vyrábíte. Zda gumičky do stěračů, nebo produkty s vysokou přidanou hodnotou. Zkrátka je rozdíl, zda jen lisujete plechy, nebo vyrobíte celé auto, ale už od vývoje a výzkumu až po špičkový výrobek. Touto cestou – ne cestou pouhých montoven – musíme jít.
Pokud jde o životní úroveň v naší zemi ve srovnání s časy socialismu, ODS zveřejnila srovnání dnešního poměru platů a cen, podle kterého by v přepočtu stála kostka másla za komunistů 93 korun a auto Škoda 105 půl milionu. Pravice tím naznačuje, že za komunistů bylo draho. Odborový ekonom Šulc oponuje, že se neberou v potaz například minimální nájemné či regulované ceny potravin. Jak přispět do debaty „bylo lépe za minulého režimu, nebo teď“?
To je přesně to, co bych nechal plavat. Pokud se budeme jen neustále ohlížet, ničeho nedosáhneme. Neměli bychom se spíš snažit, aby se náš život zlepšoval? Dívat se na to, co je teď a kam chceme jít? Z mého pohledu je to neskromnost: historicky žijeme v době nebývalého blahobytu. Blahobytu, kterého mnohé země mimo Evropu zdaleka nedosahují.
Angela Merkelová míří za obhajobou svého mandátu. Na cestě k tomu sdělila, že „islám patří k Německu a je součástí jeho úspěchu“, zároveň potvrdila, že nelituje svého rozhodnutí z dob migrační krize. Je Merkelová vůdkyní svobodného světa, či je její politika nebezpečná? Přejete si její znovuzvolení?
Nechám to na německých voličích. Nemám rád hru na to, kdo je a kdo není vůdce svobodného světa. Za sebe bych čekal, že kancléřka některá svá rozhodnutí, která se týkají i jiných zemí Evropské unie, než je jen a právě Německo, bude konzultovat v orgánech Evropské unie.
František Ringo Čech, Olga Sommerová, Václav Klaus mladší, Adam Komers, Dana Kuchtová. Ti všichni se také chtějí ucházet o hlasy voličů ve sněmovních volbách. Kdo by pro českou politiku byl podle vás přínosem a kdo nikoliv?
Promiňte, nikoho nebudu kádrovat. Rozhodne suverénní volič. A to, zda bude někdo přínosem, nebo ne, se stejně ukáže nějaký čas po volbách. Pokud tedy dostane od voličů šanci to dokázat. Ale stačí si vzpomenout na některé favority voleb, o kterých jsme pak další léta ve funkci ani neslyšeli.
Tomáš Halík sdělil Daliboru Dědkovi, že by rád vytvořil nadstranický poradní orgán pro strany, které chtějí být prozápadní a proevropské. Přejete si angažovanost profesora Halíka v české politice?
Profesor Halík se angažuje ve veřejném prostoru sám. Takže myslím, že ač není politik, nepřímo i politiku ovlivňuje.
Psali jsme:
autor: Zuzana Koulová
