Objevují se zprávy, že dochází k militarizaci Krymu, že tam Rusové umisťují jaderné zbraně. Pokud je to tak, nepovažujete to za znepokojující?
Otázkou je, co je tam skutečně rozmisťováno. Myslím, že na Krymu jsou spíš rozmisťovány nosiče jaderných zbraní, což můžou být jak letadla, tak i některá odpalovací zařízení a rakety na nich, ale nemyslím, že jsou tam umístěny jaderné nálože, ať už hlavice nebo bomby. Ale to, že Rusové posílí Krym vojensky, se dalo očekávat. Ostatně pokud započteme jak ruskou, tak ukrajinské základny před anexí, Krym byl velmi silně vojensky obsazen. Vždycky tomu tak bylo, i v nedávné minulosti, a Rusové podle mého názoru jen rozšiřují nebo zaplňují mezeru, kterou vytvořili opuštěním svých základen Ukrajinci. Krym je jednoduše lokálně strategický prostor, a tak také musí být chráněn.
Podle serveru Sputnik Rusko vykopalo Rusko na hranici s Ukrajinou v Rostovské oblasti sto kilometrů dlouhý příkop a postavili více než čtyřicet kilometrů zátarasů, protože od začátku roku 2015 prý zaznamenali více než 60 pokusů o přepravu munice a zbraní přes hranici. Jaký to může mít smysl? Spíš bych čekala, že svou hranici bude chránit Ukrajina, aby na její území neproudili vojáci a vojenská technika z Ruska.
Nemám přesnou informaci o tomto opatření. Příkopy se v takovém rozsahu vykopávají jako protitankové překážky, pokud Rusové něco takového očekávají ze strany NATO, myslím, že je to zbytečné a že to nemá žádný smysl z hlediska obrany Ruska. To už je dneska dávno překonaný způsob boje, samozřejmě je to překážka pro těžkou bojovou techniku, ale vždycky se dá překonat. A je to velmi finančně náročné.
Podle pozorovatelů je příměří na východě Ukrajiny jen zdánlivé, boje tam prý pokračují, mezinárodní organizace, například Amnesty International, upozorňují na brutalitu z obou stran, dochází prý k mučení a vraždám zajatců. Jak je to tedy v reálu s dodržováním minských dohod?
Minské dohody se nedodržovaly ve všech směrech už od počátku, i když obecně minské dohody, zejména ta druhá, vytvořily podmínky, aby se to velmi intenzivní válčení omezilo. Problém je v tom, že pokud nenajdou tyto dvě strany, nebo lépe řečeno tři strany, protože i Rusko je součástí celého tohoto konfliktu, společnou řeč a způsob, jak dál utlumovat spory na místních úrovních, ale budou naopak přilévat olej do ohně, tak to může být v budoucnu problém. Vzhledem k těmto krokům z nedávné minulosti se zdá, že jedna i druhá strana nemají příliš snahu věci řešit, ale spíš konflikt zakonzervovat. A to zakonzervování je doprovázeno i posilováním vojenských schopností. Jak je dokázáno, Rusové provádějí přípravu, výcvik jak velitelů, tak vojáků-separatistů. To ukazuje na to, že se skutečně připravují k tomu, že budou tento prostor dlouhodobě ovládat, nebo alespoň kontrolovat, a k tomu potřebují poměrně silné ozbrojené síly, které chtějí vytvořit jako protiváhu ukrajinským ozbrojeným silám a jejich snahám ovládnout celé své území. A to je nebezpečné, protože pokud bude pořád na obou stranách tak vysoké napětí, stačí nějaké nedorozumění nebo možná i hloupost některého z nižších velitelů, a ten boj se rozhoří znovu.
Takže nesouhlasíte s prezidentem Milošem Zemanem, který ukrajinský konflikt při své nedávné návštěvě v Moskvě trochu bagatelizoval s ohledem na účast Ruska, když prohlásil, že se jedná o občanskou válku, která navíc utichá?
V určité fázi se se ten konflikt skutečně utlumil. Ale nevyřešil se, a to je podle mne jeden z největších problémů. Ta nebezpečná situace tam přetrvává a nelze říkat, že Rusko nemá podíl na intenzifikaci celého konfliktu, právě naopak. A když nic jiného, i kdybychom zapomněli na to, že vojáci zajatí na území Ukrajiny už poněkolikáté přiznali, že jsou vojáky regulérní ruské armády, což se nedá přehlédnout, tak Rusko minimálně svým vlivem může ovlivnit separatistické lídry, kteří nechtějí akceptovat přirozené požadavky vedení ukrajinského státu.
Vyrojily se obavy, že existují plány na dobití Donbasu. Je mi jasné, že nemůžete mít informace, zda takové plány jsou či ne, ale je to podle vašeho názoru možné?
Myslím, že jsou to přehnané obavy. Kdyby totiž Rusové chtěli Donbas vojensky obsadit, udělali by to už dávno. A udělali by to podobně překvapivě jako na Krymu. Dneska už je to poměrně složitá záležitost. Podle nejčernějších scénářů, které by se mohly odehrát, to lze připustit, ale za současné situace podle mne Rusko ani nemá zájem se přímo zapojovat do vnitřního konfliktu, který se odehrává mezi separatistickými oblastmi a Ukrajinou. Ač se to zdá zvláštní, Rusům vyhovuje to, že na východní Ukrajině je takový neklid, protože to odpoutává pozornost od řady jiných problémů. A za druhé Rusové teď, zejména s ohledem na negativní ekonomický vývoj v Rusku, protože zdroje, které získávali z prodeje ropy a plynu, šly dramaticky dolů, podle mne nechtějí obsadit nebo ovládnout Donbas a být pak zodpovědní za jeho kompletní znovuvýstavbu a likvidaci válečných škod. To je totiž obrovské zatížení a i Putin dovede počítat. Tohle zkrátka není pro Rusy výhodné. Pořád si myslím, že mají zájem ovládat, mít vliv nad východní Ukrajinou, dokonce nad celou Ukrajinou, ale nechtějí přebírat zodpovědnost za to, co se tam děje, a vynakládat obrovské finanční prostředky, které se pravděpodobně nikdy nevrátí.
Bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg má stejný názor jako vy, že Putin chce získat kontrolu nad celou Ukrajinou, a bývalý eurokomisař Štefan Füle prohlásil, že se Rusko snaží dostat na stejnou mocenskou úroveň jako Spojené státy a vytvořit takový mechanismus, který by mu pomohl promlouvat nejen do záležitostí na Ukrajině, ale i do evropských záležitostí. Myslíte si, že tohle může být konečným cílem prezidenta Putina?
Samozřejmě že konečným cílem je co nejlepší postavení Ruska. Dokonce bych řekl, že Putin může mít vize o tom, že Rusko se dostane na úroveň vlivu, kterou měl Sovětský svaz v době největší slávy. Ale to neznamená, že k tomu bude vojensky obsazovat východní Ukrajinu. On má zájem, aby tam měl svůj vliv, aby mohl uplatňovat své ekonomické a politické cíle, ale že by se vojensky pustil do takového dobrodružství, že obsadí další část Ukrajiny, podle mne není možné. Dokonce si myslím, že kdyby Ukrajina adekvátně reagovala na to, co se odehrávalo na Krymu, že by si Putin ani na Krymu nedovolil to, co tam nakonec předvedl. Obrovská pasivita Ukrajiny v té době, nepostavila se vlastně aktivně na žádný odpor, kromě několika velitelů letecké základny, ale ti také neudělali nic jiného, jen odmítli přístup ruským vojákům na základnu. To je problém na straně Ukrajiny.
Když je hlavním cílem Ruska získat vliv a kontrolu nad celou Ukrajinou, jak by se k tomu měla postavit Evropská unie? Zdá se, že nad Krymem se už zavřela voda, občas se o něm někdo z evropských politiků zmíní v souvislosti s porušením mezinárodního práva, ale zrušení protiruských sankcí je vázáno na dodržení minských dohod, v nichž se ale o vrácení Krymu nehovoří. Má Evropa nechat Ukrajinu, aby se znovu propadla do ruského vlivu, nebo má být aktivnější a zahrnout ji, jak třeba požaduje tajemník ukrajinské bezpečnostní rady, do protijaderné ochrany, nebo nějakým jiným způsobem dát Rusku najevo, že to Evropa nepřipustí?
Určitým problémem na straně ukrajinského vedení je to, že neustále poukazují na to, že musí být členem nějakého vojenského paktu, že musí mít protiraketový deštník. Ale já si myslím, že jádro problému na Ukrajině spočívá v tom, že Ukrajina jako stát není konsolidovaná, že musí udělat řadu kroků, které povedou k tomu, že se dá dohromady nejen politická sféra, ale také hospodářství i věci, které jsou spojeny s občanstvím. Nemůže být někdo plnoprávný a jiný poloprávný občan. A země se musí vypořádat i s některými projevy polofašismu nebo nacionalismu, které jsou také na Ukrajině evidentní. To je podle mne nejzásadnější problém. A kdyby Ukrajinci zajistili své vnější hranice, což je mimo jiné i hranice s Ruskem, kompletní rekonstrukce armády sice bude muset proběhnout, to je zřejmé, jako tomu bylo například u nás po roce 1993 až po vstup do NATO, ale to není to hlavní, na co by se Ukrajinci měli zaměřit. Měli by především udělat všechno pro to, aby dali dohromady stát jako takový. A pokud se Evropská unie cítí odpovědná za to, co se na Ukrajině děje, a chce jí pomoci, musí se tomu v maximálně možné míře věnovat. Protože pokud potřebné reformy neudělají a lidé se nebudou mít lépe, nebo alespoň nebudou vidět, že vývoj dostává prodemokratický a proevropský směr a že tu naději v lepší budoucnost mají, budou velmi náchylní k tomu, že se budou vracet zpátky do minulosti a že doby Brežněva se jim budou zdát jako pohádka. Tam bude muset bezesporu Evropská unie vstoupit a sehrát významnou roli především z hlediska vedení ukrajinského státu k tomu, aby se Ukrajina stala skutečně demokratickým státem.
Na příkladu Řecka, ale i z vlastní zkušenosti víme, jak těžké a nepopulární je dělat potřebné ekonomické reformy i za situace, kdy v zemi neprobíhá vojenský konflikt, kdy do jeho záležitostí nezasahuje propagandou, podněcováním nepokojů i vojensky jiný stát. Myslíte si, že za podmínek, kterými prochází Ukrajina, je to vůbec reálné?
Ono se to musí odehrát. Myslím, že k tomu musí pomoci Evropská unie a jednotlivé státy, které v ní hrají prim, ať už Německo, Francie nebo Velká Británie. Ale významnou roli může sehrát i Česká republika, protože vztah mezi Ukrajinou a Českou republikou je velmi úzký, vidíte, že Ukrajinci směřují spíš k nám než kamkoli jinam. Ale Evropská unie by se měla chovat férově a nepovažovat Ukrajinu za dobyté území, jak se bohužel někdy odehrávalo i odehrává na území České republiky. Musím říci, že v Evropské unii ještě není vše v pořádku, ostatně Velká Británie také protestuje proti některým věcem, které nejsou úplně férové. Příkladem jsou třeba zemědělské dotace. A není také možné, aby Němci, Francouzi, ale i Britové drancovali východoevropské státy přetahováním velké části lékařů jen tím, že je přeplatí. Pokud to probíhá dlouhodobě a systémově, je to také neférovost. Pokud se budou takhle chovat k Ukrajině, protože je mnohem slabší než Česko, Polsko, Maďarsko a Slovensko, které jsou schopny tomu tlaku ještě pořád odolávat, tak se stane, že z Ukrajiny bude další zhroucený stát jako Řecko a budeme tam mít mnohem větší problémy. Evropa musí být jednoduše férová, nesmí nic lakovat na růžovo, nesmí si myslet, že bude těžit z případných možností, které se otevřou zejména privátním subjektům, ať už jsou to nadnárodní řetězce, jako se to děje u nás. Pokud je budou krotit a dají šanci, aby se tam rozvíjely i domácí firmy, které jsou mnohem slabší, než byly u nás, tak se to v horizontu řady let může zlepšit.
Psali jsme:
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Libuše Frantová
