Halík v jednom svém kázání říká, že máme pomáhat uprchlíkům, protože jsme lidé, ne sobecké bestie. Pohoršuje ho princip „nepřijímat ani jednoho uprchlíka“. Tím prý odmítáme evangelia i evropský humanismus kvůli sobeckému nacionalismu. Nejde ale spíše o ilegální migranty, kteří jdou za sociálními dávkami či džihádem?

Halík sice říká, že musíme rozlišovat mezi oběťmi násilí a oběťmi slibů pohodlného života. Když ale vztahuje na odpůrce migrace Kristova varovná slova „byl jsem na cestě a neujali jste se mě“, pak už to rozlišení vypouští. Sofisticky jim podsouvá necitelnost ke skutečným uprchlíkům a zneužívá k tomu evangelia. Ježíš ale neučil jen milosrdenství, nýbrž i spravedlnost, takže mezi ty potřebné pocestné zřejmě neřadil parazity či teroristy. A právě kvůli nim je dnešní migrace nepřijatelná.

Na začátku migrační krize mluvila média hlavního proudu také jen o uprchlících. Úmysl byl zřejmý. Pod tlakem reality byla nakonec nucena zdráhavě připustit i jiné motivy úprku do Evropy. Halík teď jejich fintu oprášil. Aby zabrala aspoň u jeho věrných, musí úzkostlivě vytěsňovat kontext, v němž je onen princip „ani jednoho uprchlíka“ myšlen.