Václav Havel by se tento týden dožil osmdesáti let. Toto jubileum připomněly snad všechny české deníky a Česká televize ve středu od rána vysílala celé bloky o Havlovi. Není to trošku přehnané? Nevytváří se tím nějaký nový kult osobnosti?

Patřím k těm osobám veřejného života, které se za snahu kim-ir-senizovat Václava Havla stydí. Ať byl totiž Václav Havel jakýkoliv, tak byl po většinu života člověkem spíše skromným a až v té poslední dekádě mu trošku stoupla sláva do hlavy. Proto se domnívám, že by se za tyto opičárny on sám styděl a nelíbily by se mu.

Zaznamenala jsem v médiích i takový názor, že prý i jeho pohřeb byl opulentní a samotnému Havlovi by se ta pompéznost pranic nezamlouvala...

Jeho pohřeb jsem samozřejmě před pěti lety sledoval i já a vím, že to bylo v době tzv. arabského jara, kdy už bylo dost zjevné, že polistopadový vývoj naráží na některá úskalí, kdy politické špičky v Česku nedokázaly pojmenovat problémy, do nichž se západní Evropa řítí. Celý pohřeb Václava Havla a adorace kolem něj měla pro mne pachuť snahy zasvěcení neomylného státníka, který samozřejmě neomylným nebyl.