Manželem paní Heleny byl Abdurrahmán Kásemlú, šéf Demokratické strany íránského Kurdistánu, kterého za doposud ne zcela vyjasněných okolností zavraždili roku 1989 Íránci ve Vídni. O svém životě napsala knihu, jejíž název by se dal přeložit jako Láska proti soudnosti. A tato žena dnes žije ve „městě nad Seinou“. Neskrývá se, ale nikomu na počkání neříká, kde bydlí. Ale ParlamentníListy.cz jsou s ní v kontaktu.

Mé Čechy

Z jednoho pařížského náměstí mě doprovází starší dáma. Políbili jsme se na obě tváře, jak je to v části Francie zvykem. Ale tady nejde o zvyk, máme se rádi. „Na každé výročí vzniku Československé republiky vzpomínám vděčně na T. G. Masaryka a s díky prezidentovi Wilsonovi, kterého pořád někteří tolik kritizují. Nicméně Masarykovi velmi pomohl,“ říká Helena Krulichová-Kásemlú. Osobně ji prý nejvíce zasáhl projev Nikity Chruščova na dvacátém sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu o kultu osobnosti, v němž odsoudil diktátorské praktiky Stalina. A připomněla i další zlomové události, „pražské jaro“ a invazi „bratrských vojsk“ Varšavské smlouvy v roce 1968 s následnou okupací Československa.

„Na Čechy jsem nikdy nezanevřela! Po ‚sametové‘ revoluci dokázali dostat zemi z krize, vybudovat v ní dobrou životní úroveň, republiku opravili a přestavěli do krásy, potlačili na minimum nezaměstnanost a tak dále. To je hodné obdivu a lásky! Nicméně, kromě spisovatele, filosofa a humanisty Václava Havla, kterému šlo o budoucnost ducha českého národa, o jeho čest a respekt, si Česi volili představitele, kterým chyběla státnost. Tedy schopnost vidět do budoucnosti a k ní vést národ, jemuž to dlužili. S nimi se i část občanů dala svést k lhostejnosti...“ prohlásila pro ParlamentníListy.cz paní Helena s tím, že mnoha Čechům právě tuto lhostejnost vyčítá.