Hejtman Chovanec: Už se v tom nehnípejme a hurá dopředu. Tuhle krizi přežijem!

Rozhovor s Milanem Chovancem vedl exkluzivně pro ParlamentníListy.cz showman a moderátor Frekvence 1 Luboš Xaver Veselý.

Pane hejtmane, je začátek roku, který je označován jako složitý a krizový. Už se to nějak projevuje v Plzeňském kraji?

Je to paradoxní, ale ne. Dostali jsme první lednovou platbu z rozpočtu ve výši 330 milionů korun, zatímco loni ve stejném období to bylo 305 milionů. To znamená nárůst o zhruba 8 procent. Promítly se do toho vánoční nákupy a především DPH, která se významně podílí na balíku daní, jež dostáváme. Ukazuje se, že lidé na Vánoce poměrně dost utráceli. Jak se to projeví v následujících měsících, je těžké predikovat. Myslím ale, že se krizí moc zabýváme a moc se v tom hnípáme. Místo abychom měli nějakou vizi a šli dopředu, tak se neustále strašíme.

To znamená, že v Plzni není a nebude krize?

Krize, co to je krize? My jsme byli zvyklí na obrovské růsty ekonomiky a v současné době dochází ke stagnaci. Jestli se však dostaví v té podobě, jak ji známe z 30. let z Ameriky, je těžké odhadovat. Záleží hlavně na každém z nás. Obávám se, že se krizí zbytečně strašíme, vidíme to každý den v televizi, slyšíme od známých, probíráme v restauracích. Václav Havel tomu říkal blbá nálada. Ti, kteří mají finanční prostředky a chtějí něco koupit, spotřebu odloží a krizi tak ještě zhoršují. Je potřeba šetřit, je potřeba se snažit o reformu, ale není potřeba strašit.

A co doporučuje plzeňský hejtman? Nakupovat?

Nakupovat rozumně, střídmě, nestrašit se, dívat se trošku do budoucna. Lidé žili za války, žili v době všech krizí a přežili je, tuhle přežijeme taky. Měli bychom se na svět dívat jinak než touto černou optikou.

Jak cítí hlava regionu to, co se děje v celonárodní politice? Denně slyšíme, že tu chybí 30 miliard, tu 15. Navíc celonárodní „politici“ mezi sebou válčí a jdou si po krku. Je to všechno důsledek oné blbé nálady, nebo co to je?

Myslím, že to hodně souvisí s bratrovražedným bojem na pravici. Strany vládní koalice, místo aby táhly za jeden provaz, se neustále snaží vládu shazovat nebo si vymoci výhodu nad svým partnerem, což podle mě nemůže fungovat. Druhý problém je, že tato vláda jako celek nepracuje v zájmu lidí.

Dopadá to nějak na region?

Dopadá to na celou zemi, určitě. Například v Polsku dnes ekonomika roste a roste i jejich stavebnictví, zatímco situace u nás je naprosto opačná. Obávám se jedné věci, a to je vleklá volební kampaň. Málokdo si uvědomuje, že nás čeká dvouletá volební kampaň, která už začala. Nejprve kampaň do krajských voleb, následně bude intenzivně pokračovat kampaň prezidentská a hned poté nastane kampaň do parlamentních voleb. Toho se bojím. Protože politik se u nás naučil přesvědčovat voliče ne tím, v čem je lepší než konkurent, ale snaží se na konkurenta vylít alespoň dva kýble špíny. A to nám náladu nezlepší.

Jak může lidem pomoci regionální politik? Může regionální politika nějak občany ochránit, uklidnit je v okamžiku, kdy se to v celonárodní politice mydlí?

Pokud máme dělat politiku, musíme mít i odpovídající zdroje. Současná vláda se však snaží kraje zbavit peněz, a tím i samostatného rozhodování. Bohužel se jí to vcelku daří, v tom asi shodu mají. Stát na nás přenáší stále více povinností a úkolů, ale nepřenáší finanční prostředky. Jednoduchý příklad: stát ještě donedávna kofinancoval evropské projekty v krajích 7,5 procenty, to skončilo. Jenom pro Plzeňský kraj to během dvou let představovalo mínus 250 milionů. Má-li naše země někam směřovat, musí se na tom shodnout všechny zodpovědné politické strany. Otázka ale je, jestli vůbec tato vláda podporuje krajské uspořádání, nebo ho chce potlačit či zrušit. Kraje mají svou roli a není to boj o vlastní židli. Ovšem dnešní politika je vyprázdněná právě proto, že se mnozí zabývají jen tím, aby si tu židli uchránili. Z politiky se vytratila schopnost obětovat se pro nějakou věc, všichni se obětují proto, aby přežili. To je začátek konce.

Jakou máte vy, vysoce postavení regionální politici, podporu od občanů? V okamžiku, kdy lidé přestávají věřit v politiku obecně, neupínají se více ke svému hejtmanovi? Co od nich cítíte?

Od lidí cítím frustraci. Očekávají od nás pomoc v oblastech, kde při nejlepší vůli pomoci nelze. Neřídím policii, neřídím hasičský sbor, neřídím školní inspekci a podobně. Lidé se dnes podle průzkumů upínají k prezidentovi, velkou míru důvěry budí obecní zastupitelstva i kraje, což jsem rád, ale otázka asi takhle nezní.

Někdy se zdá, že lidé přestali věřit v demokracii, a taková doba je zralá na nástup chytrého populisty, který v první fázi nabídne rychlá, levná a líbivá řešení. Ale historie nás učí, že taková řešení nikdy nefungovala a nemohou fungovat ani teď. Jestli mají demokrati v tomhle státě rozum, měli by společně pracovat na změně image politiky jako takové, protože pokud se od ní lidé odvrátí, budou hledat jiné východisko.

Pohřeb Václava Havla naznačil, jak lidé v této době potřebují symboly, jak potřebují člověka, ke kterému by mohli vzhlížet. Na úmrtí Václava Havla bylo nejkrásnější, jestli to lze říci o úmrtí, jak se lidé spontánně bez jakéhokoli pokynu sešli, zapálili svíčky a vzpomínali. Jednoznačně se ukázalo, že lidé symboly chtějí. Buď jim je nabídne demokratická politická scéna, nebo mazaný populista. Dnešní politik je člověk, který se snaží mluvit odborně a nejlépe do projevu vkládat cizí slova, kterým mnohdy sám nerozumí. Sdělení voliči musí být ale jasné. A v době, kdy se potápí loďka a krize nám nepomáhá, je potřeba, aby nás pár veslovalo a dva pumpovali, a na tom se musíme dohodnout. Pokud se nedohodneme, směřujeme k nepěkným zítřkům.

Co je větší problém – úroveň politiky a neumění politiků se dohodnout, anebo krize sama o sobě?

Během krize 30. let média vytvořila dojem, že země se neodvratitelně řítí do propasti. Znamenalo to krizi důvěry. Když se dnes podíváme na burzu, takovou nestálost jsme tu už dlouho neměli. Akcie rostou nebo padají během jediného měsíce podobně, jako tomu bylo v minulosti za pět let. To je krize důvěry, kterou vyvolávají politici. Lidé pak nevěří v budoucnost a hystericky se snaží jakýmkoli způsobem ochránit svoje investice, čemuž rozumím. Když si uvědomíme, že donedávna měli Američané téměř 60 procent úspor v akciích, tak propad americké burzy byl fatální – dejme tomu dvě až tři generace lidí, kteří ve velmi krátké době velmi výrazně zchudli. Je to hlavně na diskuzi, co dál s Evropou, co dál s EU a jak obstát v mezinárodní konkurenci.

Nedávno jsem se vrátil z Číny a viděl jsem tam hrdou Čínu, kde lidi moc nediskutují o tom, co by se mělo dělat, ale vědí, co dělat chtějí. Chtějí být nejlepší na světě a mají k tomu zdroje. Pracují na tom, táhnou za jeden provaz, alespoň to tak zvenku působí. Samozřejmě existuje problém lidských práv a dalších věcí, ale to je naší optikou. Byl jsem ve Vietnamu, ten se také rychle vyvíjí, a v podstatě celá Asie má dnes výrazně našlápnuto k masivnímu rozvoji a bude určující pro další rozvoj ekonomiky jako celku.

A víte, co je na tom nejhorší? My jsme propásli dobu, protože v Číně o Českou republiku moc nestojí a my už dneska ani nemáme moc co nabídnout. Zaspali jsme prostě dobu. Ve Vietnamu ještě bude trvat tak maximálně deset let, kdy ve významných vládních funkcích budou lidé, kteří u nás studovali a mají ještě znalost prostředí Evropy a znalost českého jazyka. Musíme se snažit dál vyvážet, dál vyrábět na svém území. Oni ti Asiati totiž o žádné krizi nevědí a tvrdí, že rostou. Krize, to je problém západního světa – Ameriky a Evropy. Ekonomiky Latinské Ameriky rostou, Asie taky roste. Krize je bohužel jen u nás. A my se nad tím budeme muset velmi rychle zamyslet, nebo nám ujede vlak.