Letos uplyne 30 let od zahájení ekonomických a právních reforem, které realizovaly přechod centrálně plánovaného hospodářství minulého režimu k plně liberální tržní ekonomice. Jak se na výsledky těchto procesů díváte ze své názorové pozice, tedy z pozice socialisty?
Zhroucení minulého režimu otevřelo cestu celé řadě ekonomických a právních reforem. Zatímco obnova demokratických a politických práv je nesporně krok správným směrem, divoká privatizace, která vedle ke krachu celé řady podniků, vzniku podivných „obchodníků s teplou vodou“, mafiánů, větších či menších zlodějů, rozhodně není něco, co se mi líbí. Sociální otřesy, které divoká privatizace způsobila, jsou v některých regionech naší země vidět dodnes, a to že stát nemá často dostatečné nástroje, jak vymoci spravedlnost a pomoci těm, kdo to potřebují, je jen důsledek začátku 90. let. Samozřejmě, že se nedá vše házet jen na události 30 let staré. Politici ale měli dost času na to, aby řadu věcí napravili a neudělali to. Proto teď čelíme krizi bydlení, exekuční mafii a nízkým mzdám.
Šli byste se zbraní v ruce bojovat za naši zemi?Anketa
Existovala podle vás po roce 1989 možnost se návratu drsného kapitalismu vyhnout, tedy například tak, že by došlo k provedení nějakých dílčích změn, ale silný sociální stát a jeho role by zůstala? Bylo by to vůbec možné, pokud by se komunistická strana zřekla své vůdčí role ve státě?
Alternativní výklady dějin jsou dnes velice populární. Myslím, že na skutečnou alternativu nebylo dost sil. Nová nastupující pravice v podobě ODS s Václavem Klausem v čele silný sociální stát odmítala z ideologických důvodů, KSČ nebyla ochotna a schopna tak razantních kroků. Pak zde byla levicová opozice částečně v některých lidech v Chartě 77, Obrodě, což byli bývalí osmašedesátníci a pár dalších lidí v samotné KSČ. To vše ale nestačilo a Klausův, Ježkův a Třískův projekt masivní privatizace, která bude rychlá a důsledná, zvítězil. Samozřejmě existovaly teoretické alternativy a také spor mezi tehdejší federální vládou a českou vládou. Ale to už patří jen do učebnic historie.
Fotogalerie: - Levice.
Jednou z nejdůležitějších částí transformace byla privatizace; tedy převod ohromného majetku z rukou státu do rukou soukromníků. Jaký je váš názor na to, jak byla provedena?
Byla to katastrofa. Samozřejmě se můžeme bavit o tom, jak na tom byly jednotlivé podniky co do technologií, řízení atp. Samotná privatizace ale byla i slovy jejích autorů snahou předat majetky co nejrychleji, protože v jejich ideologické představě soukromé vlastnictví je vždy lepší než státní. V praxi to vedlo k vytunelování a rozprodání podniků a k vlnám sektorové nezaměstnanosti. Západní firmy se zbavily konkurence, protože ty české se buď zhroutily, nebo se stáhly z trhů, kde působily. Není náhoda, že západní levicoví ekonomové a novináři popisují rozšíření neoliberálního kapitalismu do střední a východní Evropy za důvod, proč tak nabral na síle v 90. letech a jeho krize přišla později.
Výsledkem bylo utvoření naší dnešní ekonomické elity: pohádkově bohatých miliardářů typu Petra Kellnera, Pavla Tykače, Zdeňka Bakaly, Andreje Babiše. Bylo toto nutným průvodním jevem přechodu naší země k demokracii a kapitalismu, nebo se tomu jevu dalo vyhnout?
S demokracií to nemá nic společného. Bylo to období, kdy měli navrch silnější. Ti, co měli informace, kontakty a peníze už z minulého režimu. A podle toho také to podnikání těchto zmíněných pánů vypadalo a vypadá.
Ale musíme zmínit, že privatizace, se kterou nemůžu souhlasit, pokračovala i v druhé polovině 90. let, mluvím například o bankovním sektoru, na jehož privatizaci se výrazně podílela i stranická levice té doby. Nutné to samozřejmě nebylo, pokud by se místo divoké privatizace zvolila postupná cesta, která by zahrnovala plán, která odvětví se budou modernizovat a zůstanou státu, co bude předmětem odstátnění např. do rukou samospráv či družstev – a hlavně by se nejprve vytvořily zákony, které by regulovaly zacházení s majetkem. Ono pověstné „zhasnutí“ pomohlo prostě jen těm, kdo šli po majetku hlava nehlava.
Fotogalerie: - Komunisté proti zdražování
Bojíte se oligarchů, nebo byste se spíše ztotožnil s názorem, že jakmile dosáhnou určité moci a postavení, musí se stát státotvornými; tedy někým takovým, jakými byli například středověcí feudálové?
Oligarchie je vždycky nebezpečná, a to právě proto, že na ni přestávají platit demokratická pravidla. Když máte dostatek moci a peněz, najmete si nejlepší právníky, podplatíte politiky, zaplatíte média. Pak je jakákoli demokratická soutěž hodně pokřivená. Samozřejmě se mohou chovat jako „zodpovědní feudálové“ a starat se o své poddané. Ale už jen tohle je pro mě nepřijatelné. Proč by o mém životě měl rozhodovat někdo jen proto, že má hromadu peněz? Do tak nesvobodné společnosti patřit nechci.
Fotogalerie: - Květiny pro Koněva
Zpět k privatizaci. Mohl mít tento proces (privatizace) jiné výsledky? Tedy například, že by některé podniky zůstaly zachovány? Zbavily jsme se za oněch 30 let takřka veškerého těžkého průmyslu. Došlo k privatizaci bank tak, že nemáme v současnosti jediný český bankovní ústav. Byl zlikvidován jediný český státní farmaceutický podnik, což se projevilo na tom, že dovážíme do země vakcíny, nad jejichž složením nemá stát kontrolu…
Cesta a cíle jsou spolu propojené. Pokud byla privatizace nastavena tak, jak byla, nemohlo to dopadnout o moc lépe. Ale jak už jsem říkal, dnes se musíme zaměřit na to, jak začít napravovat nejhorší hospodářské problémy země, jako je stále nízká cena práce, podřízené postavení v rámci globální dělby práce, odtok dividend a daňové úniky, nulová příprava na digitalizaci a automatizaci výroby.
Zaklínání se všemocnou „rukou trhu“ bylo od 90. let jakousi doslova mantrou, které se chopila zejména česká ODS. Když se podíváme na fenomén Andreje Babiše a jeho ANO, nesehrála pravice roli jakéhosi „ďáblova advokáta“?
Andrej Babiš to říká celkem správně: „Vy jste mě stvořili.“ Když se podíváte na Nečasovu a Kalouskovu vládu, jejich asociální reformy a způsob vládnutí, tak je to jasné. Nejde jen o ekonomické reformy, škrtání a ponižování nezaměstnaných a invalidů, které ODS a TOP 09 chystaly. Jde také o to, že vláda byla provázena naprostou neschopností vládnout, střídali se jí ministři jak na orloji. A to jen zvětšilo nedůvěru, kterou lidé k politice už měli. Andrej Babiš pak přišel se svou PR mašinerií a s tvrzením, že on, jako manažer významné korporace s miliardovými rozpočty, zvládne věci řídit. Vypadalo to důvěryhodně, i když měl a má podobné problémy, jako měly klasické politické strany.
Fotogalerie: - I do přinesených nádob
Není paradoxní, že obhajoba neoliberalismu v ekonomice a tržní svobody v českých reáliích vytvořila právě fenomén Andreje Babiše, tedy oligarchy, v jehož osobě se spojuje jen stěží představitelná ekonomická moc s mocí politickou? A je to vlastně špatně, nebo dobře?
Oligarchie je produkt neoliberálního kapitalismu, jehož hlavním rysem je oslabování role státu. Když oslabíte stát, uvolníte regulace, zajistíte, že bohatí budou ještě bohatší a vlivnější, a ti nejbohatší pak budou mít rozhodující slovo vždy. A když budou chtít, tak si koupí pár deníků, založí politické hnutí a stanou se premiéry. Nebo budou útočit na zájmy státu, jako se o to pokoušel senátor Ivo Valenta, když bojoval proti regulaci hazardu, ve kterém podniká.
ČR v tom není osamocená. Podívejte se na koncentraci majetku a vlivu v USA, Británii, Itálii a jinde. Dnes víme, že ty největší společnosti vedou proti státům přes šest tisíc arbitráží, a toto číslo každoročně stoupá. Demokracie je o vládě lidí v souladu s principy a hodnotami vlastními demokratickému procesu, čím širší tím lepší. Koncentrace moci v omezeném počtu rukou je vždy nebezpečná.
V posledních letech jsme byli svědky toho, jak prakticky vzato dochází k likvidaci tradiční české levicové strany a vlastně i nejstarší české strany vůbec, sociální demokracie. Co je podle vás příčinou tohoto jevu, že tradiční levicové strany ztrácejí či rovnou zanikají, k čemuž ovšem, abychom byli féroví, musíme to přiznat, dochází všude v Evropě?
Česká sociální demokracie, stejně jako česká levice obecně, trpí tím, že se musí pořád omlouvat za minulý režim. Sice s tím nemá nic společného, ale mocenské vychýlení po roce 1989 vytvořilo celou řadu novinářů, akademiků, herců atp., kteří považují všechno levicové za tak či onak potlačující svobodu. Je to samozřejmě nesmysl, ale hospodářský program levice je vždy konfrontován s podezřením z nehospodárnosti, neefektivity, neúčelnosti a je kolem něj vždy obrovský, až hysterický křik.
Fotogalerie: - Ne, radši hlívu
V Evropě je situace trochu jiná, za posledních 10 let jsme byli svědky i nástupu radikální levice ve formě španělských Podemos, úspěchy levicové vlády v Portugalsku, dobrý výsledek Jeana-Luca Mélanchona ve Francii, slibný, i když promarněný nástup Syrizy v Řecku, a naposledy parlamentní úspěch sjednocené levice v Polsku. Samozřejmě, klasické sociální demokracie oslabují a to proto, že nejsou schopny přinést program skutečné společenské transformace. Říct, že kapitalismus nefunguje, a že je potřeba jiného společenského uspořádání, které by spojovalo politickou i ekonomickou demokracii, není nic šokujícího. V zásadě potřebujeme novou levicovou antikapitalistickou jednotu.
Co potřebuje česká levice? Novou, mladou krev, nějakou změnu v ideovém zaměření, větší srozumitelnost pro voliče? Když přihlédneme k tomu, že strana nemusí být přímo levicová, aby razila nějakou „lidskou“ sociální politiku; viz Piráti, viz ANO...
To, co platí pro Evropu, platí také pro nás. Ano, potřebujeme novou krev v politice. Nemusí to být všechno středoškoláci, kteří dnes demonstrují za klima. Mladý by měl být člověk především duchem.
Fotogalerie: - Havel mezi lidmi
Potřebujeme stranu, která dá levici opět obsah, který má mít. Tedy, že to nebude mašina na hlasy, a spolek, kde se známým přihrávají zakázky – ale že to bude organizace, která bude stát za obyčejnými lidmi. Bude jim pomáhat v každodenních situacích. Svolá demonstraci, když někoho budou šikanovat v práci, bude aktivně podporovat odbory, bude vzdělávat a organizovat lidi tak, aby nikdy nezůstali na svoje problémy sami. V parlamentu pak bude jejich hlasem a bude vždy a všude hájit jejich zájmy proti moci bank, korporací a oligarchů.
- - -
Jan Májíček (35)
Vystudoval filozofii a politologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zabývá se moderní marxistickou teorií a sociálními hnutími. Podílel se na protestech proti zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Praze (2000), byl členem Iniciativy proti válce (2003–2004), organizoval několik výjezdů na Evropské sociální fórum (2002–2004), mluvčím Iniciativy Ne základnám (2006–2009) a členem Iniciativy ProAlt (2010–2012), kde měl na starosti spolupráci s odbory, s nimiž ProAlt založil Platformu Stop vládě, která zorganizovala stotisícovou demonstraci proti Nečasově a Kalouskově vládě. V lednu 2020 se stal členem strany Levice.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jonáš Kříž
